Od půlnoci 26. března se tzv. pendleři dělí na tři kasty. Pracovníci ve zdravotnictví, sociálních službách a pracovníci základních složek integrovaného záchranného systému tvoří jednu z nich a jsou ze zpřísněného režimu vyňati. Jejich export za hranice je nadále podporován, ačkoli je ze všech stran u nás slyšet, že právě těchto profesí není v České republice zrovna nadbytek.

Jestliže hlavním motivem regulace pendlerství byla obava ze šíření koronaviru, vypadá poněkud protismyslně, že právě osoby pracující v potenciálně nejrizikovějších zaměstnáních restrikci nepodléhají.

Dohadovat se, jaké jsou důvody takového postoje, veřejnost jistě bude. V úvahu padá náhle procitnutý pocit solidarity se silnějším sousedem, což je málo pravděpodobné, protože reciprocitu očekávat nelze, nebo silná profesní soudržnost zdravotníků, kteří netouží připravit kolegy o dobře placená místa.

Stěží se dá totiž předpokládat, že by bez Čechů v německém příhraničí zkolabovalo zdravotnictví nebo se rozvrátily sociální služby. Naštěstí je tato výjimka jistě snadno odstranitelná, doufám.