V hospodě, kam občas chodívám, měli zapnutou televizi. Dávali fackovanou; asi nějaké mistrovství světa, těžko říct. Dva více než stokiloví svalnatci stáli proti sobě na vzdálenost paže. První se napřáhl, a když nadšené publikum odpočítalo three-two-one-go!, vší silou vlepil druhému facku. Ten ji přijal stoicky a napřáhl ke svému úderu.

Poté, co facka přiletěla, a rozhodčí stojící za pultíkem vyhlásil konec prvního kola, přiběhli ke svalnatcům jejich pomocníci, otřeli je ručníky, upravili jim chrániče úst, dali jim napít, jeden od svého pomocníka dostal něco bílého do ucha (nevím, co to bylo, každopádně druhý do ucha nedostal nic) a pokračovalo se dál.

V pěti minutách proběhlo druhé, třetí, čtvrté, páté, šesté a sedmé kolo. V kole osmém se první ze svalnatců rozpřáhl, publikum odpočítalo three-two-one-go!, profackovaný svalnatec se tvářil nadále stoicky, jenže podklesl trochu v kolenou. Přiběhl k němu pomocník, jemně ho profackoval, otřel ručníkem, upravil mu chránič úst, znovu ho jemně profackoval, pokusil se ho narovnat, ale bez úspěchu, a tak šel něco říci rozhodčímu, rozhodčí přišel k podkleslému svalnatci, zamával mu rukou před očima, něco si ještě chvíli povídal s pomocníkem a vyhlásil vítězem duelu druhého stoicky se tvářícího svalnatce.

Pomocník vítěze se začal radovat, pomocník poraženého kroutil hlavou. Publikum bylo nadšené a oba svalnatci byli odtaženi ze sálu.

Později večer jsem přišel domů, přečetl si, že Írán odpálil nějaké rakety, umyl jsem se, šel jsem spát a zdálo se mi, že Donald Trump a Sajjid Alí Chameneí stojí proti sobě na vzdálenost paže, že se jeden z nich napřahuje, zatímco druhý stoicky drží, pak se role obracejí, pak přibíhají pomocníci, pak rozhodčí vyhlásí druhé kolo, pak třetí, čtvrté, páté, šesté, sedmé, osmé – v něm přibíhají pomocníci, pomáhají stoickým zúčastněným narovnat se v kolenou, což se jim nedaří, a tak běží za rozhodčím, něco s ním řeší, kroutí hlavami…

A pak už nevím, takže netuším, kdo vyhrál, ale byl to hezký sen. Škoda, že to byl jenom sen.