Den s pěkným datem 11.11. přinesl nepěkné věci lidem na severovýchodě Sýrie v podobě odpálení několika aut v srdci mého rodného města Qamišlí, v důsledku čehož umřelo několik lidí a desítky byly zraněny. Této hromadné teroristické akci předcházelo zavraždění dvou arménských duchovních na cestě mezi Hasakou a Déir es Zor. 

Dnes se stalo se také to, že Turecko vrátilo první várku z tisícovky teroristů ISIS zpět do jejich zemí a prý v tom bude nadále pokračovat. Zajímavé je, že se Turecko tentokrát hlásí k přesunu teroristů směrem na západ, přitom ještě před pár lety mlčelo, když jich tisíce přecházely přes Turecko směrem na irácká a syrská území.

Od vpádu turecké armády společně s džihádisty do oblastí severovýchodní Sýrie uplynulo 33 dnů a za tu dobu dokázali zabít několik stovek lidí, několik tisíc zranit a několik stovek tisíc vyhnat z jejich domovů, to vše pod názvem vojenské operace „Pramen míru“. 

Jak je možné, že vrah a agresor šířící „mír“ po oblasti, zůstává nedotčen nikým a ničím, a naopak byl přijat před pár dny se všemi poctami v Maďarsku a ve středu se bude objímat se svým „dobrým“ kamarádem Trumpem v USA?

Co se ještě musí stát, aby svět rozeznal, kdo je zlo a kdo je dobro?

Kolik krve se ještě musí prolévat v zemích kolébky civilizace, aby mezinárodní společenství pochopilo, že jsme oběťmi trpného mlčení a přihlížení?

V den válečných veteránů je nám jasné, že války zdaleka neskončily, naopak, vstupujeme do nové éry, kdy silný chladnokrevně likviduje slabšího a že genocida, která začala před sto lety, stále pokračuje s těmi samými aktéry a na stejných obětech, v podstatě se nic nezměnilo kromě toho, že se vše přenáší v přímém přenosu, přesto to s některými světovými lhostejnými politiky nehne!