Vojtěch Razima byl mimo jiné zpravodajským důstojníkem BIS a Služby pro odhalování korupce Policie ČR, konzultantem ve společnosti Deloitte či bezpečnostním ředitelem Komerční banky. V roce 2009 založil organizaci Kverulant.org, o.p.s, která mimo jiné přiměla Českou obchodní inspekci zveřejňovat benzinové pumpy s nekvalitním palivem.

Proč jste si zvolili pro vaši organizaci název Kverulant? V češtině má, myslím, toto slovo tak trochu negativní nádech.

Souhlasím s vámi, že určitý negativní náboj tam může být. Jako bychom chtěli někomu jen okopávat kotníky. Po deseti letech naší činnosti jsme tomu názvu ale snad dali i pozitivnější význam. Pro nás je kverulant ten, kdo se ptá. Ostatně to pochází z latinského kvere, ptát se. A tak se ptáme: A je to opravdu takhle správně? A to, co nám říkáš jako politik, není to náhodou proto, že tě za to někdo platí? A nemáš tam nějaké skryté zájmy? Proto jsme kverulanti, takoví šťouralové. Ale samozřejmě ctíme právní řád, jsme systémoví lidé.

Když jsem se podíval na vaši profesní dráhu, našel jsem tam řadu významných funkcí ve státní správě, v bankovnictví i v průmyslu. Co vás vedlo k tomu, že jste se vydal do nejistých vod neziskové organizace?

Myslel jsem si, že mne to bude docela bavit.

A potvrdilo se to?

Určitě ano. A navíc jsem v České republice neviděl takovou organizaci, která by se zabývala tím, co dnes dělá Kverulant. Aby si vytkla nějaký konkrétní cíl a nedala tak dlouho pokoj, až by se jí podařilo dosáhnout konkrétní změny. V roli šťouralů působí novináři, ale jejich úkolem není být účastníkem sporu. Principiálně by měli o problému jen referovat. A tím to většinou končí, protože nemají čas se tomu věnovat dlouhodobě. Pak jsou tu také neziskové organizace, které si ale často pletou svoji roli s těmi novináři. Také něco napíší a tím to také skončí. Ale neziskovky by primárně neměly psát novinové články, protože ony bývají účastníky toho kterého sporu. Podle mého názoru by měly říci, že tohle je jejich pozice, a pak může přijít novinář, který se zeptá i druhé strany. Takhle to prostě doposud nikdo nedělal, dokud jsme nepřišli my. 

Jak si vybíráte témata?

Pro nás stojí otázka trochu jinak. Ne jak si vybíráme témata, těch je opravdu dost, ale na co máme kapacitu. Určitým společným jmenovatelem pro téma, které vybereme, je, že se jedná o významnou záležitost, má dosah na celou republiku a nikdo tomu zatím nevěnoval pozornost. Občas to chce i mít trochu odvahu. Viz například náš boj proti billboardům, kde stát vlastně nedokázal prosadit svoje zákonné rozhodnutí. Teď už je prakticky vyhraný, ale zpočátku to tak určitě nevypadalo. Když jsme se do tohoto tématu pouštěli, byl to byznys, ve kterém se točily miliardy korun ročně. A ti lidé, kteří se tomu věnovali, teď přemýšlím, jak je nazvat… Prostě nebyli to zrovna hodní lidé. Proto zdůrazňuji, že to chtělo určitou odvahu.

Ty billboardy vás tak trochu proslavily, protože jsou hodně vidět.

Co nás ve skutečnosti opravdu poprvé proslavilo – a dnes si to už skoro nikdo nepamatuje – byla kauza kvality benzínu a nafty. Česká obchodní inspekce pravidelně měřila kvalitu benzínu a nafty na jednotlivých čerpacích stanicích. Ale zároveň nikomu neřekla, které čerpací stanice kontrolovala a kde měli špatnou kvalitu paliv. My jsme si řekli, že se tyto informace z nich pokusíme dostat na základě zákona o přístupu k informacím. Jejich reakce byla, že nám to nedají. A nedají! Dokonce jsme se s nimi soudili. A pak nás napadlo, že to zkusíme trochu jinak. Jeden měsíc jsme se zeptali, kde všude měřili. To nám kupodivu dali. Další naše otázka byla, kdo všechno prošel v pořádku. Pak už stačilo ty dva soubory porovnat a hned jsme měli hříšníky. České obchodní inspekci už nezbylo nic jiného než ten náš seznam komentovat. S jednou jedinou malou chybou byl správný.

Reakce na vaše zjištění asi nebudou u těch kritizovaných příliš nadšené. Přitom by Česká obchodní inspekce měla mít v tomto případě, který jste popisoval, zájem na zveřejnění.

Také jsme tomu nerozuměli. Říkali jsme si, jestli za tím není korupce. Ale ty velké řetězce čerpacích stanic, které by asi na korupci mohly dát dost peněz, měly většinou kvalitu pohonných hmot v pořádku. Podle našich zkušeností se jedná o zhruba dva důvody. Ten první je určitá zaťatost. Když to nemusíme zveřejňovat, tak to prostě zveřejňovat nebudeme. Ten druhý důvod už byl více racionální. Spočíval v tom, že Česká obchodní inspekce je organizovaná po krajích. Docházelo k tomu, že některé krajské inspektoráty dávaly za stejné pochybení drakonicky vyšší pokuty než v jiných krajích. Ještě to občas přetrvává, ale už ne v takovém měřítku. Když jste třeba měl chybu v hodnocení kvality paliva o 1,5 stupně, což je malý prohřešek a prakticky to nikdo v provozu nezaznamená, někde dávali pokuty 250 tisíc a jinde třeba jen 20 tisíc.

Ptáte se, jak reagovali? Většinou jako obvykle. Jste nikým nevolená neziskovka, která jen parazituje. Ty serióznější čerpací stanice ale kvitovaly, že se výsledky kontrol zveřejnily, protože se mohly odlišit od těch, které opravdu přimíchávaly nekvalitní palivo. Jsme přesvědčení, že se díky této naší kauze kvalita pohonných hmot zlepšila. Pokud máme věřit České obchodní inspekci, máme za poslední čtyři roky nejlepší benzín v Evropě.

Zažíváte pocit úspěchu? Zadostiučinění?

Ano, nechci to skrývat. Jen mne trochu mrzí, že si to dnes už skoro nikdo nepamatuje. Byla to jedna z našich prvních kauz a tehdy jsme ten úspěch nedokázali využít k tomu, abychom oslovili více našich potenciálních příznivců a dárců.

Jak vůbec financujete svou činnost? Když jsme se poprvé setkali, použil jsem výraz sponzor, ale s tím jste nesouhlasil.

To je pravda. Sponzor je podle mého názoru někdo, kdo za svůj dar očekává protislužbu. Třeba formou reklamy. Něco takového my nemůžeme nabídnout. Naši činnost financujeme z darů. Těch drobných je více než 1 500. Máme dárce, kteří nám posílají pravidelně sto korun měsíčně, nebo jednorázově pět set korun. Mezi dárci jsou i typické české střední firmy, kterým se líbí, co děláme, a rozhodnou se, že nás podpoří. Jejich motivace je, že platí daně a nelíbí se jim, jak stát s vybranými daněni hospodaří. A jsou tu ještě peníze od nadací, což jsou také firemní peníze, ale nedostáváme je přímo. Jsem velmi hrdý na to, že nebereme peníze z veřejných rozpočtů, protože o nich do značné míry rozhodují politici. Jak chcete ministrovi vnitra klást nepříjemné otázky, proč vypisuje tendr na vysílačky za miliardy korun, které ale nikdo nepotřebuje, a pak s ním vyjednávat někde o grantech na protikorupční činnost? To prostě nejde! 

V aktuálním tištěném vydání Literárních novin najdete kauzy řešené organizací Kverulant.org, jako byl například největší tunel v dějinách českého IT či fingovaná soutěž Generálního ředitelství cel na nákup předražených vysílaček. Webové stránky Kverulanta jsou ZDE.