Milí čtenáři, souboj o to, kdo povede kandidátku CDU/CSU do podzimních spolkových voleb, stále trvá a průběžně se vyvíjí. Je možné, že v době, kdy budete číst tento článek, už se situace vyvine zcela jinak. Toto je tedy stav věcí ke 13. únoru 2021 ve 13:30, plus minus (menší) autobus.

Předsednictvo CDU podpořilo svého předsedu Armina Lascheta, i když nikoliv jednomyslně; silně se za něj postavil například bývalý ministr financí Schäuble. Bavorská CSU zase podporuje Södera. Odcházející kancléřka zatím k věci neřekla nic podstatného a nepostavila se zřetelně ani za jednoho z obou mužů. Dost možná to ani neudělá.

CSU je v sesterském svazku obou stran početně slabší, ale Söder má přesto o něco volnější ruce. Je mu teprve 54 let, což je na poměry frakce skoro mladický věk. Jeho pozice v bavorské CSU je solidní. A v případě nepříznivého vývoje by klidně mohl svoji kandidaturu stáhnout, nechat CDU, ať předvede, co Laschet umí, a případně se vrátit na scénu roku 2025. Laschet je na tom o něco hůře. Jeho postavení v čele strany je daleko slabší a kdyby se současná situace vyvinula v jeho neprospěch, dost možná by to byl začátek konce jeho kariéry.

Nejsilnějším faktorem, který má Laschet na své straně, je vedení CDU, jež dává přednost „svému člověku“, ať se děje, co se děje. (Je v tom i historická zkušenost s tím, že když v poválečném období celkem dvakrát kandidovali na kancléře Bavoráci, oba prohráli; ale ta je na současnou situaci jen těžko aplikovatelná.)

Söder naproti tomu hraje na strunu širší členské základny. Hlavním reprezentantem této nespokojenosti je poslanecká frakce v Bundestagu, kterou Söder netypicky chmurně varoval před „katastrofální porážkou“ (haushoher Niederlage) a převzetím jejich okrsků Zelenými, SPD a AfD.

V současném Spolkovém sněmu sedí 246 poslanců za CDU/CSU. Kdyby se pod vedením Lascheta naplnil černý scénář, tj. zisk kolem 25 procent, znamenalo by to, že zhruba čtvrtina z nich by přišla o křeslo. (Přesně se to spočítat nedá, protože německý volební systém je dost specifický a Bundestag nemá pevně určenou velikost.)

Čtvrtina ztrát je sama o sobě dost, ale horší je, že nikdo pořádně neví, která čtvrtina by to byla. Mezi poslanci jsou i šťastlivci zastupující silně konzervativní okrsky, kteří mají svoje křesla prakticky jistá, ale daleko více je těch, kteří si jisti být nemohou. To znamená, že poslanecký klub má důvod se špatného výsledku bát. Na rozdíl od vedení strany, které se mění jen zřídka.

Podaří-li se „šéfům v Berlíně“ zabránit tomu, aby se do debaty o kandidátech silněji zapojila členská základna, má to Laschet téměř jisté. Ale v okamžiku, kdy toto píšu – což je 48 hodin po prvním Söderově prohlášení – se jim to ještě nepodařilo.

Hra o trůny tedy trvá.

Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.