Továrna Motor Sič na západní Ukrajině má za sebou více než sto let existence. A docela zajímavé. Vypracovala se v dobách Sovětského svazu mimo jiné na výrobce motorů pro letadla a vrtulníky. Produkovala také plynové turbíny. Samozřejmě vše také opravovala. Když byla v roce 1990 privatizována (hlavním akcionářem se tehdy stal její generální ředitel Vjačeslav Boguslajev), zdálo se, že má před sebou bezproblémovou budoucnost, I když se Sovětský svaz rozpadl, trh takzvaného Společenství nezávislých států fungoval a výrobky Motoru Sič se dobře prodávaly. Do Ruska, ale také do Číny a Indie.

Zlom přišel po Majdanu v roce 2014. Už v březnu téhož roku byl zakázán vývoz jejích výrobků do Ruska, kam směřovalo zhruba 80 procent celkové produkce. Za této situace nabídli pomocnou ruku podnikatelé z Číny. Nejprve se jednalo o nákup leteckých motorů, pak přišel na řadu úvěr ve výši 100 milionů dolarů, který poskytla Beijing Skyrizon Aviation Industry. Netrvalo dlouho a čínští majitelé drželi akcie ve výši 56 procent firmy.

Zdálo se, že Motor Sič je zachráněn, protože poptávka po jeho výrobcích z Číny byla enormní. Vše se zadrhlo v okamžiku, když si ve Spojených státech uvědomili, že výrobní technologie a zkušenosti Ukrajinců se nevyužívali jen pro civilní oblast, ale také k vojenským účelům. A tak začali tlačit na ukrajinskou vládu, aby s tím něco udělala. Nastala přetahovaná. Číňané akcie řádně nabyli a byli sice ochotni k určitým ústupkům, druhá strana ale nikoliv. A tak vše vyvrcholilo nejprve ukrajinskými sankcemi proti čínským akcionářům. Nemohli vykonávat svoje akcionářská práva, a dokonce jim zakázali příjezd na Ukrajinu. Všechno završilo rozhodnutí Rady národní bezpečnosti a Ukrajiny 11. března letošního roku, podle kterého se Motor Sič má vrátit do rukou státu. Má být tedy prakticky znárodněn.

Konflikt začal dostávat nepříjemný mezinárodní charakter. Čína se pochopitelně začala odvolávat na smlouvu o ochraně investic. Zatím jí to nebylo nic platné, a tak přišla s požadavkem náhrady utrpěných ztrát ve výši minimálně 3,6 miliardy dolarů. Představa, že by takovou sumu mohla Ukrajina zaplatit, je samozřejmě z říše snů. A tak v Kyjevě dostali nápad požádat o tyto peníze Spojené státy. Jak tato žádost dopadne, asi není potřeba příliš spekulovat.

Nepochybně dojde k soudním sporům, ale ty se táhnou dlouho a peníze bývají málokdy výsledkem. Čína má ovšem i jiné možnosti. Export ukrajinských firem do Číny představuje zboží za zhruba sedm miliard dolarů ročně. Určitě nebude problém tyto exporty přibrzdit, možná dokonce i úplně zastavit. Stejně tak může Čína omezit vývoz zboží na Ukrajinu, které bývá výrazně levnější než srovnatelná evropská nebo japonská produkce.

Spor nemá dobré řešení. Ukrajina je vleku amerických požadavků a Čína nemůže ustoupit. Účet ovšem zaplatí nakonec Motor Sič. Nebude ostatně prvním ukrajinským podnikem, který po roce 2014 přišel o místo na trhu. Ze stejného segmentu je i bývalý významný výrobce letadel Antonov, který dnes prakticky přestal vyrábět. Poněkud naivní je představa, že to zbrzdí vývojové a výrobní tempo čínského leteckého průmyslu. Možná na rok…