Je to taková klasika. Jakmile začne Turecko někde provokovat a rachotit zbraněmi, nastane informační embargo. Jako v případě agrese do syrského Afrínu, jako v případě agrese do syrské Rojavy a dalších kurdských oblastí i v Iráku. Ticho až ohlušivé, a když už to nejde úplně ignorovat, vyjádří se „znepokojení“. O sankcích pak ani slovo, nebo jen takových, „které neohrozí tureckou ekonomiku“, jak zní bezzubá rezoluce Evropského parlamentu, přijatá loni v říjnu po turecké invazi do severní Sýrie.

Teď Turecko už velmi otevřeně válčí proti syrskému režimu v Idlíbu a někteří američtí politici vyzývají k podpoře Turecka proti diktátoru Assadovi, zejména pokud by se vzdalo ruských systémů S-400. Jsou ochotni „plně ho podpořit při bojích v Idlíbu“, kde „chrání civilisty“ před syrskými a ruskými útoky a bombardováním. Mezi zmíněné „civilisty“ jsou zahrnuti i džihádisté z An Nusra.

Kay Bailey Hutchison, stálý zástupce Spojených států v NATO, uvedl, že v případě, že Turecko stáhne ze svého území S-400, které přijalo, ale ještě se neaktivovalo, USA poskytnou Turecku „balíček podpory“ pro Idlíb.

NATO je ochotno pomoci Turecku v Idlíbu proti Assadovi a Rusku, ale velmi pravděpodobně není ochotno pomoci Řecku, které je rovněž člen NATO, proti Turecku. Od konce února turecké provokace, které po léta se stoupající intenzitou spočívají především v narušování řeckých teritoriálních vod a vzdušného prostoru, eskalovaly nájezdy migrantů na řeckou hranici. Tyto útoky na řeckou hranici a hraniční řeku Evros byly podporované tureckými ozbrojenými silami, jak konstatovala i zpráva německé zpravodajské služby BND.

Nyní se zdá, že turecká drzost nezná mezí. Jak známo, Turecko se angažuje v Libyi na straně „mezinárodně uznané“ vlády Faíze Sarrádže, tedy vlády národní jednoty (GNA).

Loni vyhlásila Rada bezpečnosti OSN embargo na vývoz zbraní do Libye. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN jsou závazné pro všechny členské státy. Turecké lodě byly opakovaně přistiženy dokonce při nelegálním pašování těžkých zbraní. Ve vodách kolem Libye provádějí námořní blokádu k vynucení embarga lodě pod vlajkou EU.

Často však místo hlídkování lovily migranty a převážely je na řecký ostrov Kréta. V době, kdy se zabývaly jinou než kontrolní činností, proplul vzniklou mezerou konvoj tureckých nákladních lodí doprovázených osmi fregatami tureckého vojenského námořnictva. Jedna fregata raketami zaútočila na pozice Libyjské národní armády (LNA) vedené polním maršálem Chalífou Haftarem, čímž bylo fakticky ukončeno několikaměsíční příměří sjednané OSN. Z ostatních tureckých lodí se vzápětí vylodily tisíce džihádistů ze Sýrie a tureckých vojáků, které Erdogan vyslal na pomoc islamistickým milicím vedeným libyjským „premiérem“ Faízem Sarrádžem. Džihádisté se poté pokusili o útok k proražení blokády kolem Tripolisu, v níž je drží LNA. Pří útoku islamistům pomáhaly turecké stíhačky F-16.

Minulý týden řecké lodě ve svých teritoriálních vodách zadržely další tureckou loď, vezoucí těžké zbraně do Libye. Řecká vláda podle serveru el.gr v sobotu 11. dubna vyhlásila zákaz přeletů přes své území všech letadel směřujících do Libye. Všem lodím mířícím do Libye Řecko zakázalo plavbu ve svých pobřežních vodách. Zákaz je fakticky namířen proti tureckým lodím a vojenským letadlům. Žádná jiné země totiž momentálně neporušuje embargo OSN zbrojní dodávky do Libye.

Turecká vláda poté řeckou uzávěru k vynucení rezoluce Rady bezpečnosti OSN označila za „námořní pirátství“. V mezinárodní navigační příručce NAVTEX turecké navigační služby varovaly před řeckým loďstvem údajně ohrožujícím civilní plavidla. V závěru oznámení NAVTEX 20051/20 turecká navigační služba varuje před plavbou kolem řeckých ostrovů s tím, že turecké vojenské námořnictvo a pobřežní stráž připravuje operaci k zajištění volného průjezdu v Egejském moři a středomoří. Tento „nárok“ Erdogan odvozuje od loňské dohody mezi Tureckem a vládou v Tripolisu, o de facto rozdělení ostrovů v Egejském moři mezi Libyi a Turecko.

Řecko, zahnané do kouta, nyní dokonce vyhrožuje potopením tureckých lodí, které převáží zbraně do Libye. Řecké námořnictvo a tajné služby také zaznamenaly, že Turci upravují tankery na převoz migrantů na řecké ostrovy.

Řekové vědí, že jsou v tom víceméně sami. V situaci, kdy řecká ekonomika je poničená „dluhovou pomocí“ převážně německých bank a současná pomoc EU je maximálně slovní. Turecko naproti tomu je „vážený spojenec“ v budoucí možné válce proti Rusku. Je hýčkáno a všechno se mu promine, i válečné zločiny. Má od EU zajištěn stálý přísun peněz. Rusko je k němu také shovívavé, protože z nějakých důvodů doufá, že ho z NATO „odloupne“.

 Málokdy se najdou takové podmínky pro všehoschopného autokrata, jakým je turecký prezident Recep Erdogan. A on toho využívá – právě v době koronakrize, která sice postihla i Turecko, ale s umíráním vlastních obyvatel si diktátoři velkou starost nedělají. V době koronakrize možná zaútočí na řecké ostrovy, jak před časem prognózoval institut Eastmed Strategic Studies. 

Ze zpráv se nic nedozvíme, pokud opravdu nedojde k ostré střelbě. Obávám se, že si až poté přečteme noticku, že Řecko se po domluvě od partnerů v NATO, tedy Turecka, Německa, Velké Británie a USA rozhodlo podepsat „kompromisní dohodu“ s Tureckem, ve které se vzdává části ostrovů s tím, že Turecko a spřátelení džihádisté opravdu potřebují pro své operace větší „Lebensraum“. Neboť Turecko je pro své partnery obchodní i vojenské nepostradatelné, Řecko nikoli.