Před pár dny jsem si znovu pročítal deníky Jana Zábrany (Celý život, Torst 2001) a našel jsem tam i pár zajímavých vět o Milanu Kunderovi.

Když už se o něm (a o rozhovoru, který Hostu poskytla jeho žena Věra) zase jednou mluví a píše, tak dva úryvky ze Zábranova deníku ocituji; mluví samy za sebe (ostatní Zábrana napsal v podobném duchu):
1. Včera jsem u šatny v Univerzitní knihovně mluvil asi deset minut s Milanem Kunderou. Tvářil se, že jako potěšení na jeho straně; já nepřešel tu mez zdrženlivosti, odpovídající tomu, co si o tom člověku myslím. Sdělil mi, že emigrovat nehodlá; pomalu, po etapách se stěhuje do Prahy; v Brně prý to stojí „za hovno“ (to slovo mu zajiskřilo z pusy jak orchidej v Krkonoších); když jsem se formálně zeptal, jak se daří jeho ženě, bývalé televizní hlasatelce, kterou jsem poznal na podzim 67, když jsem společně s nimi byl v Domě spisovatelů v Karlových Varech, řekl: „Ta mi teď odjela…“ Ptal jsem se ho na jeho román Život je jinde, který vyšel ve Francii a dostal u Gallimarda cenu; řekl mi, že „román se mu podařil míň, než doufal“ a že tady jej nikdo nemůže znát jinak než z překladu, poněvadž prý český text nedal přečíst „jedinému člověku“. Nakonec mi řekl, že „zjistil, že je nevzdělaný“, a chodí si něco studovat „do té malé čítárny dozadu, kde není moc lidí“…
2. K ostatním literárním „výpůjčkám“ Milana Kundery jsem dnes ještě náhodou narazil na to, že partie s Jízdou králů (Hylom! Hylom!) ze Žertu, která se zdála tak sugestivní, je z jedné válečné sbírky Viktora Fischla…
- - -
V těch dvou pasážích (obě jsou z druhé poloviny roku 1974) je v už podstatě všechno, čeho se měl Kundera z Československa a později Česka později dočkat a čeho se mu stále dostává; i ta poznámka o hovně, jako by byla jen jednou z řady předzvěstí kunderovského eseje Milana Jungmanna ze Svědectví.
Je v nich posedlost Kunderou i osobní zášť k němu, kterou si Zábrana (a spolu s ním mnozí další) pečlivě pěstoval.
Na začátku jsem se nepřesně vyjádřil. Ty dva záznamy nejsou o Kunderovi, o něm nám neřeknou vůbec nic. Jsou o provincialismu.