Příklady klamů, jimž podléháme jako oběti egocentrických zkreslení, jsou povážlivé, tvrdí kniha Záhada rozumu. Nakladatelství Host zpřístupnilo širší čtenářské obci první čtyři básnické sbírky brněnského klasika Ivana Blatného. A před úspěchy čínského filmu spadne hřebínek i tomu nejvášnivějšímu vyznavači kvalit naší současné kinematografické produkce.

Hugo Mercier, Dan Sperber: Záhada rozumu (Host 2019/ překlad Marek Sečkař)

Tuto knihu jsem měsíce vláčel s sebou po Evropě a mnohdy marně hledal čas na potřebné soustředění na četbu. Kognitivní vědec a antropolog různých generací se sešli v pařížském Institutu Jeana Nicoda a shodli se na tom, že je nejvyšší čas ukázat, že za rodinovsky vznešeným pojetím lidského rozumu se skrývá poněkud vyděšené a sebestředné klubko inferencí, u nichž daleko důležitější roli než uvažování hraje intuice. Příklady klamů, jimž podléháme jako oběti egocentrických zkreslení, jsou povážlivé a nabádají, abychom ke svým myšlenkám chovali trvalou nedůvěru. Interakcionistické pojetí rozumu odhaluje absolutní nezbytnost sociální komunikace a vykazuje individualistické titány do zámezí. Ať žije team!

Ivan Blatný: Paní Jitřenka (Host, Druhé město 2019)

Sympatický soubor čtyř brožur zpřístupňuje konečně širší neodborné čtenářské obci první čtyři básnické sbírky brněnského klasika. Paní Jitřenka vyšla poprvé v Melantrichu v roce 1940 a dnes je to milé setkání s poezií, jak jsme ji znávali, jak jsme ji milovali a jak se už dnes nepíše. Tiché melodie vyťukávané virtuózními rýmy, šál vzpomínky v podvečerním vánku, erotická něha věcí. A po mnichovu báseň Povzdech: „Na plástve úst si vzpomínám/ dívek, jež hovořily./ Sklo křídel bystřin zní až k nám/ a v krvi, moji milí.// Vždyť je to jenom čeština,/ vnořená do studánky./ Jak cize číst však začíná/ společně kruté stránky!“ Kráčíme krajinou, procházíme městy a oči pocestného potěžkávají každý předmět, každou náladu, děj.

Kamila Hladíková, Petr Janda: Lexikon kinematografie čínského světa (Univerzita Palackého v Olomouci 2018)

Práce, kterou dnes v Čechách nikdo nedocení, protože módou sezóny je spíše Čínu tepat. Po úvodní studii, která shrnuje vývoj od počátku kinematografie v Číně, na Tchaj-wanu a v Hongkongu, se v heslech seznamuje čtenář se stěžejními filmy, režiséry, herci, producenty, festivaly, cenami, filmovými školami. Úžasně pracný rejstřík řadí hesla variantně buď podle jiných transkripcí, podle pinyin, podle znaků zjednodušených, nebo podle znaků tradičních. Uf! Když člověk čte, jak se čínské filmové celebrity přesouvají do Hollywoodu, kolik děl ze sinofonní produkce sklízelo ceny na festivalech v Berlíně, Benátkách nebo v Cannes, spadne hřebínek i tomu nejvášnivějšímu vyznavači kvalit naší současné kinematografické produkce.