Sbírka Opuštěné doupě přináší čtyřiatřicet básní „na obrazy Marie Černínové – TOYEN“. V úvodním Prologu Vlasta Špinková Vzpomíná, jak ji surreálno vystupující z obrazů česko-francouzské tvůrkyně uhranulo na jedné pražské výstavě, a vysvětluje tím taktéž to, proč jsou všechny tituly jejích básní totožné s názvy malířčiných obrazů.

Ukázka z knihy:

Dýchání spánku

Sedm nocí

procházíš mlčící zdí

bez nejmenšího šrámu

Jen zvíře v tobě

nepřestává dýchat

potichu i nahlas

Obchází tmu

hladově požírající sny

Zbývá

pozvat nepřítomné

na malý noční raut

Bílá paní

Každého večera

obléká nahá ústa

do závojů bílého ticha

Skrze světlo tmu

svatební hábit luny

vlčí zpěvy

štěkot psů

Ztracená v osamění

vzývá sýčka

a sype hvězdám zrní

Fata morgana

Nespočet obrazů

narodí se

z pomíjivého chvění

Nohy se noří do písku

Hledají pramen

oázu

řeky jdoucí k moři

Čekání na den

Noc chrlící chlad

Hlava plná spánku

bloudících přeludů

Budí se noční můry

zas sněží do zelena

Netrpělivost klíčí ve větvích

Náměsíčný čas

načechrává peřiny hvězd

Sem tam ztracené peří

Čas po něčem

s ukolébavkou ptačích hnízd

slepičím krokem

přibližuje den

Vlasta Špinková: Opuštěné doupě. Koláž na obálce Jiří Špinka. Epilog Anna Čečilová. Jako dvacátý svazek edice Radbuza vydala NAVA. Plzeň 2019. 44 stran

Členka Obce spisovatelů ČR Vlasta Špinková (*1950 v Doudlebech nad Orlicí) píše především verše a mimo jiných je zastoupena ve sbornících Krajina našich srdcí, Cestou, Rybáři odlivu a Duše plné slov. Do letošního roku se dočkala vydání těchto sedmi svých knih: Jak plyne čas (2006), Bez křídel (2009), Adagio introverto (2012), Variace pro čtyři hlasy (2014), Napíšu vlaštovkám (2016), Na konci ptačích příběhů (2018) a Opuštěné doupě (2019).