Miroslav Veverka encyklopedicky zdařile načrtnul panorama světových náboženství, autorka řady pragensií Kateřina Bečková dbá na jasnou sdělnost svých beletrických textů a klasická postava čínské kultury Lu Sün psal hořké příběhy osamělých a beze smyslu se životem potácejících postav.

Miroslav  Veverka: Hledání Boha (Prostor 2019)

Bývalý právník (1927) se tak jako mnozí zvídaví senioři vydal na intelektuální potulky historií a myšlením lidstva. Ne všichni si však poznatky a postřehy systematicky zapisují jako on. První plod jeho esejistiky vyšel v roce 2013 a jmenoval se Evoluce svým vlastním tvůrcem. Od velkého třesku ke globální civilizaci. Nynější publikace je prý jen jednou kapitolou dalšího plánovaného obřího spisu. Racionalista zaměřený encyklopedicky načrtnul panorama světových náboženství a provedl tak užitečný krok vůči všem, které téma zajímá, ale kteří nemají trpělivost studovat stovky jiných knih. Ze srozumitelně kladených vět je cítit autorova skepse vůči mysticismu, aniž by ovšem popíral užitečnost náboženství pro emocionalitu lidí.

Kateřina Bečková: Příležitostní zoufalci (Schola Ludus-Pragensia 2019)

Známá autorka dlouhé řady pragensií se rozhodla pokračovat ve své cestě i na poli beletrie a po novelách Den jako buben, rok jako mlok… a Falešný Kafka vydává soubor čtyř povídek. Stejně jako ve Falešném Kafkovi ukazuje, že má smysl pro osudy lidí odstrčených, pro postavy svou povahou, rodinou nebo společností odsouzených k samotě a neúspěchu. V příběhu Muž na radnici se její pasivní a manipulovaný hrdina ocitá v soukolí dnešní české politiky, v níž Bečková rozhořčeně spatřuje mafiánské praktiky a zkorumpovanost. Silný zvuk společenské kritiky tak přeznívá přes horizonty privátně psychologicky laděných zbývajících povídek. Autorka nevyhledává stylové nápadnosti a dbá na jasnou sdělnost svých textů.

Lu Sün: Bláznův deník (Verzone 2019/ překlad Berta Krebsová a Jaroslav Průšek)

Klasická postava čínské kultury (1881 – 1936) je u nás prakticky neznámá. Když jsem v pražských knihovnách pátral po povídkové knize Vřava vydané v padesátých letech, výtisky byly nedostupné. Tento záslužný počin obsahuje kromě reedice Vřavy i nová vydání souboru črt Polní tráva a povídek Tápání. Texty napsané mezi lety 1919 a 1925 sugerují tíživou, bezútěšnou společenskou atmosféru Číny prvních desetiletí 20. století. Autorova beznaděj ze sveřepé zabedněnosti čínského venkova udává hořkou příchuť příběhům osamělých a beze smyslu se životem potácejících postav. Nezaměstnaní intelektuálové, vesničtí podivíni, zlodějíčci, prospěcháři, ženské osudy rozemílané nemilosrdným tlakem zaostalé společnosti.