Odkud pocházejí slova pelmel a mišmaš, jak dlouho trvá karanténa, proč se říká, že něco stojí za starou belu, a proč existuje kabrňáci, ale ne kapražáci. To všechno se dozvíte na twitterovém účtu Jazykovědma, jehož únorové posty přebíráme.

Je scestné psát zcestné (3. 2.)

V čem se často chybuje: píše se scestný, ne zcestný. Sice scházíte z cesty, což by podsouvalo psát z- i v předponě přídavného jména; ale scházíte směrem z povrchu pryč, shora dolů do propadliště ostatních scestných dedukcí, a v tomto významu se píše v předponě s-.

Pokálená linka v Brně (4. 2.)

Proč v Brně nejezdí tramvaj, ale šalina? Dle etymologů je východiskem německé (Elektri)sche Linie, nápis dříve označující zastávky. Podle lidové etymologie jde o zkomoleninu Scheisse Linie, doslova pokálená linka, podle výkalů na původně koněspřežné dráze.

Bude-li lépe? (5. 2.)

Kdy psát -li se spojovníkem a kdy bez?

a) Je-li spojka -li spojená se slovesem, píše se spojovník (příklad: je-li, bude-li).

b) Není-li -li u slovesa, je součástí jiné spojky a píše se dohromady (příklad zdali, neboli).

Čili: se slovesem spojovník, bez slovesa bez spojovníku.

Karanténa podle Ježíše (6. 2.)

Jak dlouho trvá karanténa? Etymologicky vzato 40 dní. Výraz karanténa totiž vychází z italského slova quaranta, což značí čtyřicet. Tak dlouho izolace osob nakažených obvykle morem původně trvala; snad po vzoru 40denního putování Krista na poušti.

Francouzský pelmel, německý mišmaš (7. 2.)

Co je to pelmel? Totéž co mišmaš! Pelmel pochází ze starofrancouzského výrazu pesle-mesle, což byla varianta mesle-mesle, odvozená od mesler (míchat). Mišmaš je totéž na německý způsob. Jde o počeštění německé předlohy Mischmasch, která je odvozená od mischen (mísit).

Ve svetru se máme potit (10. 2.)

Opět se nám trochu oteplilo, takže se nejspíš potíme ve svetrech. To je ovšem z hlediska etymologie naprosto v pořádku. Slovo svetr jsme totiž převzali z anglického sweater, které je odvozeno od sweat (pot). Svetr je tedy cosi, co způsobuje pocení.

Jednak už nepoužívejte slovo druhak (12. 2)

Opakování na přání: pokud používáte dvojici jednak – druhak, tak vězte, že „druhak“ ve slovnících nenajdete. Náležité použití jednoduše opakuje výraz „jednak“ tolikrát, kolikrát je třeba. Například: Jednak prší, jednak je zima, jednak se mi nechce…

Lapidární náhrobky (13. 2.)

Znáte význam slova lapidární? Značí stručný, ale výstižný, a to podle jazykového stylu kamenných náhrobků (představme si dnešní Twitter). Lapidární je odvozeno od latinského lapis (kámen); podobně lapidárium (expozice kamenných artefaktů).

Maďarský bazmeg (14. 2.)

Co je to bazmeg (bazmek)? V nespisovném jazyce tak označujeme cokoliv, pro co nemáme slovo. Jde o výraz převzatý přes slovenštinu z maďarštiny, kde bassz meg je rozkazovací způsob vulgarismu megbasz (o jehož významu diskrétně pomlčme – zvědavci najdou v online slovníku).

Lyže vozíme na ližinách (17. 2.)

Začíná další běh jarních prázdnin, tak pokud vyrážíte na lyže, vězte, že na autě si je povezete na ližinách. Slovo lyže (psáno s y) je převzaté z ruského lýža, ale ližiny (psáno s i) jsou od slova líha, tj. opora pro posunování těžkých břemen – proto rozdílný pravopis.

Na nesprávných tvarech si zlomíte jazyk (18. 2.)

Jeden příklad tendence, že když se nějaký tvar nedá ani vyslovit, asi nebude utvořený správně. Spojení slovesa být a zvratného se/si v 2. osobě jednotného čísla řešíme nikoliv jazykolamem ty jsi si/se, ale prostým ty sis/ses. Příklad: Udělal sis úkoly? Zeptal ses na cestu?

Vzal to sakumprásk s pytlem a balíkem (19. 2.)

Co je zač výraz sakumpak a jeho obměny sakumprásk, sakumpikum či sakumprdum? Patří mezi germanismy v obecné češtině a všechny jsou odvozeny z německé fráze „mit Sack und Pack“, jejíž význam je „se vším všudy“, doslova pak „s pytlem a balíkem“.

Kdybychom, nikoliv kdyby jsme (20. 2.)

Opět si po čase připomeňme klasiku, a to podmiňovací způsob! Platí lidová poučka: když se to nedá vyslovit, je to asi blbě. Časujeme tedy: my bychom (ne by jsme, bysme), vy byste, ty bys atd. Podobně ve spojení s kdyby: kdybychom (ne kdyby jsme), kdybyste, kdybys atd.

Kabrňáci nejsou z Brna (21. 2.)

Nač se ptáte: co je to kabrňák (a proč není kapražák)? Především kabrňák nesouvisí s Brnem, ale s kaprem. Dnes se tak označuje zdatný chlapík, původně to však byl velký kapr. Těžké ryby se totiž při výlovu uchylovaly do tzv. kaberen čili prohlubní u hráze, odtud kabrňák.

Co je vyrobené z tombaku? (24. 2.)

Také jste v pondělí ze všeho tumpachoví (zmatení či zaražení)? Pak vězte, že jednak v tom nejste sami, jednak tumpachový znamená doslova vyrobený z tombaku (slitina mědi a zinku). Měď dává tombaku červené zabarvení, odtud přirovnání k zarudlému obličeji tumpachové osoby.

Ú versus ů (25. 2.)

Proč píšeme uprostřed domácích slov písmeno ů, ale na začátku slova či kořene ú? Může za to historický vývoj. Kroužek nad u je pozůstatek původního [ó], které se změnilo nejdřív na dvojhlásku [uo] a pak na [ú]. Stalo se tak jen uprostřed a na konci slov – kde je dnes ů.

Pořiďte si bezdrátovou věrnost (26. 2.)

Co znamená značka wi-fi? Původně šlo o název vzniklý zkrácením anglického wireless (bezdrátový) a připojením náhodné slabiky, která neznamená nic. Po vzoru hi-fi (high fidelity, tj. vysoká věrnost) se ale někdy wi-fi vykládá jako wireless fidelity (bezdrátová věrnost).

Začínat od dřevěného kopí (27. 2.)

Co je to ta píka ve frázi začít od píky? Píka je dlouhé dřevěné kopí používané ve středověku k boji. Pěchota vyzbrojená píkami, tzv. pikenýři, měla ve vojsku nejnižší postavení. Kdo tedy začal od píky, ten začal od nuly a pak se vypracoval – třeba k mušketě.

Stojí to za pár veverek (28. 2.)

Když něco stojí za starou belu, nestojí to za nic. Ale co je to bela? Zřejmě vychází ze staroruského slova bela, které označovalo peníze. Dnešní bélka v ruštině znamená veverka – dříve se kožíšek veverek používal jako platidlo...