Těch dvacet a šest dílů – respektive práva k vysílání – koupila loni znovu Česká televize (od Nadace dřevo pro život) a právě nyní je začala vysílat. Po úvodním díle bude v každém další dřevo jednoho z našich nejznámějších stromů… Každý strom, dřevěný, bude mít svůj díl.

Na fcb prý někdo napsal: „Tenhle dokument je i po deseti letech od vzniku ojedinělý, takže není s čím ho srovnat. Dívají se na něj rády i ženy a některé prý u toho někdy i přestanou vařit nebo žehlit. Vypráví to mladej chlap, fachman, kterej je přitom i zároveň děda s vnukem (občas), dvěma vlčáky, kočkou, žebřiňákem, nářadím a mořem, mořem dřeva!“

Ono už je to víc než deset let, ale vem to nešť. Je to jedno. Dokument v paměti lidí ty roky přežil a dneska už dorostlo další obecenstvo. Na některých školách se jednotlivé díly používají k výuce. Krom toho, představte si, jak krátký je ten náš čas lidský, proti časům stromů. Než ke mně do dílny každý ten kus dřeva doputoval, jak dlouho asi žil vestoje v lese či sadu?

Každá dokončená a hotová věc vypadá docela jednoduše.

Kus dřeva ze stromu už dneska vypadá taky jednoduše… ale ten bláznivý a báječný chaos před tím! Že byly před ním dva roky příprav, že se dlouho nevědělo vlastně nic, ani kdo to zaplatí, kolik bude dílů, jak strukturovaných, to už není vlastně důležité. Že se tvrdě šetřilo, točilo v miniaturním štábu atd. taky ne.

Hlavní je, co se povedlo – základní záměr – ukázat co nejvíc lidem něco dobrého, ukázat dřevo, které znamená domov a částečně i stromy, které znamenají život – jsou živé! Poslat ven dobrou zprávu.

Se spoluautorem scénáře a režisérem Bedřichem Ludvíkem jsme o stromech, dřevě, o natáčení udělali i knihu, bohužel je beznadějně vyprodána. Musím se na ni podívat, zalistovat v ní a příště vám sem z ní něco pustím, chcete?

Hlavní konzultant byl Ing Řezáč. Pravoslav Flak – Avoš byl za kamerou. Celý materiál stříhala jeho paní, Věra. Vnuka Jirku už dneska nikdo nepozná a moje žena Miluška se nakonec objeví jen malinko, snad ve dvou nebo třech dílech. U bratra jsme byli točit moštování (jabloň) a natáčeli jsme i řezbáře v Doksech (lípa)…

Vlčáci jsou v psím nebi a Šedivka v kočičím.

Jen stromy s námi žijí dál a jejich těla se nemění. Když dnes „železem otevřete kmen“ borovice, najdete stejné dřevo jako před lety. Stejné, a přece pokaždé trochu jiné. Nic živého není nikdy stejné.

Kdybych měl říct jednu věc, co na tomhle dvaceti a šesti dílném pořadu si napříč lety cením nejvíc, co bych pověděl?

Co si cením nejvíc? Řekl bych, že Bedřicha. Jo.

Dřevo je můj spoluautor, není člověku materiálnímu nic na světě širém bližšího, ale člověk je člověk. Našli jsme se během psaní scénáře, natáčení, courání od podzimu do podzimu a jak to bývá v pohádce – „nalezli v sobě zalíbení“. A víte, že přátelé se vyvažují zlatem!

Nebo dřevem.