Občas je vhodné si připomenout minulost, abychom jasněji viděli věci a události z přítomného času. Pro umělce i výtvarnou veřejnost je takovým připomenutím 55. výročí vzniku surrealistické skupiny Lacoste v Brně (název je dle zříceniny hradu Markýze de Sade v Provence).

Lacoste vzešla v roce 1964 z přátelství čtyř vysokoškolských studentů, Arnošta Budíka, Jiřího Havlíčka, Josefa Kremláčka († 2015) a Václava Pajurka, z jejich touhy rozvinout své směřování v prostoru imaginace a též z chuti zkusit souběžně s nadrealistickou tvorbou i odpovídajícím způsobem žít. Výtvarnými projevy byli v surrealismu již zachyceni, ale přizpůsobit mu životní styl, jak vyžadovaly čtyři desetiletí staré surrealistické postuláty, o to se hodlali opravdově pokusit. Přitom si uvědomovali, že v zemi s panující ideologií striktně odmítající odchylky všeho druhu a nepřizpůsobivé individuality to nemůže být snadné. (To není stylistická figura autora článku, nýbrž část pozdější vzpomínky Josefa Kremláčka vyslovené při příležitosti vernisáže výstavy skupiny Lacoste v Galerii Malovaný v Třebíči v roce 1999.)

K zakládajícím členům skupiny Lacoste brzy přibyli Karol Baron († 2004), František Deák a Aleš Navrátil. Další tři výtvarníci, Lubomír Kressa († 1981), František Malý († 1989) a Ladislav Novák († 1999), se zúčastňovali akcí skupiny jako hosté. Lacoste spolupracovala se zahraničními surrealistickými skupinami. Nejpodnětnější kontakty měla s tvůrčí skupinou CIAFMA (Centre international de l'actualité fantastique et magique) se sídlem v Bruselu a se slavnou pařížskou skupinou André Bretona, hlavního představitele a teoretika surrealismu. (V roce 1924 napsal Manifest surrealismu, zemřel roku 1966.)

V Manifestu Breton mimo jiné píše: "Surrealismus je čistý psychický automatismus, kterým má být vyjádřeno, ať už ústně, ať už písmem nebo jakýmkoli jiným způsobem, reálné fungování myšlení. Diktát myšlení za nepřítomnosti jakékoli kontroly prováděné rozumem, mimo jakýkoli zřetel estetický nebo morální. Surrealismus je založen na víře ve vyšší realitu určitých forem asociací až do jeho doby opomíjených, ve všemohoucnost snu, v nezaujatou hru myšlení. Směruje k tomu, aby definitivně zlikvidoval všechny ostatní psychické mechanismy a zaujal jejich místo při řešení hlavních problémů života."  

Skupina Lacoste uskutečnila řadu výstav. Do roku 1969 vydávala bulletin s titulem Styx, dodnes dosažitelný v knihovnách v některých ze západoevropských kulturních center. Horečnou aktivitu skupiny Lacoste přetrhl, stejně jako sen jejích členů o svobodě, 21. srpen 1968 a jeho politické a kulturní následky. Poslední výstava Lacoste v Československu byla uskutečněna v roce 1971 v Třebíči, s účastí téměř dvou desítek hostů, poslední vůbec o rok později v dánské Kodani. Do Třebíče se vrátil výběr z tvorby členů Lacoste po dvaceti osmi letech, v roce 1999 (bez Fr. Deáka a Fr. Malého). Uvedl většinou díla vzniklá v letech aktivity skupiny. Nebyla to však bilance, "jen" pozoruhodné připomenutí fragmentu moravské (při účasti Karola Barona i slovenské) výtvarné scény v druhé polovici 60. let.

V roce 1994 zaniká v Ostravě moravská část Společnosti Karla Teiga. Její členové a k nim přibyvší zakládající členové už neexistující skupiny Lacoste (bez Jiřího Havlíčka, který si zvolil status občasného hosta) zakládají v nezávislých poměrech novou surrealistickou skupinu s názvem Stir up. Ztotožnila se s programem Společnosti Karla Teiga i s někdejší tradicí skupiny Lacoste. Po dvanácti letech, na jaře 2006, získal Lubomír Kerndl, malíř, sochař a polygraf, jeden z reprezentantů Stir up, pronájem bývalého Mohelského mlýna na levém břehu dolního toku řeky Jihlavy. Úpravou tří kompaktních podlaží vznikla Galerie Čertův ocas (Čertův ocas je převzaté historické pojmenování blízkého říčního meandru), připsaná skupině Stir up. Letos sezonně slouží už čtrnáctým rokem výstavám děl členů skupiny a hostů od nás a z ciziny. Kurátory jsou Lubomír Kerndl a Václav Pajurek. Pod Kerndlovým redakčním vedením došlo k obnově bulletinu Styx, v nové podobě s titulem Styxus.

Tvrzení, že Čertův ocas je každoročně cílem kohorty vyznavačů surrealismu, by bylo nenáležité. Všichni reální návštěvníci však zasluhují respekt. Platí-li, že soudobé výtvarné umění není pro všechny, musí následovat druhá věta, že i při výjimečnostech autorských myšlenek a kráse často skryté je surrealismus cílem jen a jen pro zasvěcené. Ale ti, kteří přicházejí do Mohelského mlýna, pokud lze soudit z vetknutých zápisů v "ohavně" realistické návštěvní knize a z verbálně šířených mínění, považují Galerii Čertův ocas (kam možno přibýt jen autem nebo z Mohelna kus pěšky, autobus tam nestaví) za svoji kulturní domovinu. A ještě je tu jeho, onoho čertovského ocasu, přeshraniční rozměr. Dosahuje do evropských, severoamerických, středoamerických a jihoamerických surrealistických ateliérů a tvůrčích koutků. Odtud, často přes kontakty Arnošta Budíka, dostává se k nám současný surrealismus ze světa. Privátně, s přátelskou důvěrou. A v Belgii, Portugalsku, Brazílii, Kostarice, Chile a jinde jsou reciproční cestou několikrát ročně k vidění práce členů skupiny Stir up a jejích moravských hostů, protože někteří surrealisté z některých zemí se spřátelili.    

Skupina Lacoste měla trvání šest let, 1964 – 1972. Její zakládající členové dnes: PhDr. Arnošt Budík, narozen 1936, historik umění, teoretik surrealismu, básník, kolážista, člen surrealistické skupiny Stir up, od roku 1969 žije v Bruselu. Doc. PhDr. Jiří Havlíček, narozen 1946, historik umění, malíř a grafik, vysokoškolský pedagog. Akademický malíř Josef Kremláček, narozen 1937, malíř, grafik, ilustrátor, pedagog, bývalý člen surrealistické skupiny Stir up, zemřel v létě 2015 v Třebíči. PhDr. Václav Pajurek, narozen 1944, historik umění, malíř, sochař, básník, guru surrealistické skupiny Stir up, kurátor.