Národní muzeum otevřelo ve svém Muzeu Antonína Dvořáka novou výstavu s názvem Antonín Dvořák a sláva. Prohlédnout si zde můžete mnohá ocenění, která skladatel během života posbíral a připomenuto je i poslední rozloučení se skladatelem, jenž se stalo celospolečenskou událostí.
U příležitosti 180. výročí narození Antonína Dvořáka se Národní muzeum rozhodlo otevřít svým návštěvníkům zbrusu novou výstavu Antonín Dvořák a sláva, která příchozí seznámí s mnoha oceněními, které tento výjimečný skladatel získal. Návštěvník si tak může prohlédnout originály některých významných diplomů, věnců nebo pohárů, které Dvořákovi udělili české i zahraniční organizace.
Vzpomenuto je také na poslední rozloučení se skladatelem, které proběhlo v Praze 5. května 1904. Vystavena je například série fotografií pohřebního průvodu a zcela výjimečně také Mařatkův posmrtný odlitek ruky skladatele pořízený v den Dvořákovy smrti. V této souvislosti je možné si také prohlédnout originál krabičky na léky, které skladatel před smrtí užíval.
Po mnoha letech komponování v ústraní se zlomovým okamžikem ve Dvořákově kariéře stala premiéra hymnu Dědicové Bílé hory v roce 1873, kterým se ve svých 32 letech etabloval jako významný tvůrce české hudby. Dvořákův mimořádný hudební talent potvrdila také opakovaně získaná státní stipendia, která zlepšila jeho finanční situaci a umožnila mu intenzivněji se věnovat tvorbě. Jeho rostoucí popularita byla od té doby lemována úspěšnými premiérami jeho dalších děl, mnohými cenami a čestnými uznáními udílenými skladateli jako výraz hluboké úcty.
Mezi nejdůležitější patřil Řád železné koruny III. třídy udělený císařem Františkem Josefem I. (1889), čestné doktoráty v Praze a Cambridgi (1891), čestný odznak pro vědu a umění Literis et Artibus od císaře Františka Josefa I. (1898) a udělení doživotního členství v Panské sněmovně vídeňské Říšské rady (1901). Originál řádu železné koruny III. třídy a odznaku Literis et Artibus je možné vidět ve výstavě Slavní čeští skladatelé v Historické budově Národního muzea.