V novele zákona o obchodování, který prosadila skupina poslanců přes nesouhlas vlády na pořad jednání sněmovny, nejde ani tak o obchodování jako o opravdu dlouhodobý výhled snižování emisí skleníkových plynů.
Globální oteplení přispělo také k dusnu v Poslanecké sněmovně, které zavládlo na probíhající schůzi. Jedním z bodů, který se podařilo přes nesouhlas vlády do jednání prosadit, je poslanecký návrh novely zákona 695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Probil se tam ve spolupráci ČSSD, lidovců, zelených všech odstínů a komunistů.
Situaci značně zahustil i fakt, že peníze sice nesmrdí, ale emise ano, zvlášť když je obyčejně doprovází prach, a tak si zoufalí obyvatelé Moravskoslezského kraje nezávisle na zmíněném návrhu vynutili zprávu premiéra, co chce vláda udělat s drastickým překračováním emisních limitů v okolí středisek těžkého průmyslu. Jak vidět, životní prostředí znovu přestává být tématem teoretiků a nadšenců a hýbe podstatnou částí obyvatelstva velkých měst. Jde totiž, jak obor napovídá, o život.
Pokud jde o novelu zákona o obchodování s povolenkami, podle aktuální situace by měla přijít na pořad ve středu pozdě odpoledne, ale o obchodování prý až tak nejde. Novinkou má být závazný vládní cíl snížit emise skleníkových plynů o 50 procent do roku 2050.
Je to málo, nebo moc?
Vláda návrh zamítla s argumentací, že není proti snižování, ale chce komplexní zákon místo pouhé novely. Pro tábor zelených je zase cíl 50 procent málo ambiciózní. Hnutí DUHA žádá 80 procent, a odvolává se přitom na závěry Pačesovy komise. Připomíná, že Česká republika s 12 tunami na obyvatele a rok patří mezi evropské rekordmany v exhalacích oxidu uhličitého.
Úvahy o komplexní úpravě však nezní přesvědčivě, je to obvyklá cesta, jak záměr odsunout do nedohledna. Zvýšení cíle zase riskuje, že jen zvýší odpor proti návrhu. Novela jde do parlamentu už podruhé. Poprvé ji připravil Lubomír Zaorálek spolu s dalšími poslanci už roku 2006, ale tenkrát neprošla po nesouhlasu vlády. Žádný komplexní návrh mezitím nevznikl.
Podle stínového ministra životního prostředí ČSSD Petra Petržílka na velikosti dlouhodobého cíle až tak nezáleží, je splnitelný v každém případě. Klíčová je metoda postupných kroků a mechanismus, kterým budou tyto kroky stanovovány a kontrolovány.
Vláda bude připravovat program snižování emisí na pětileté období, aby byla jistota, že skutečně bude dosaženo průměrného snížení o 2,3 milionu ekvivalentních tun skleníkových plynů ročně. Vláda pak tento program předloží sněmovně a sněmovna bude kontrolovat jeho plnění prostřednictvím ročních zpráv, které bude předkládat ministerstvo životního prostředí. Kdyby to po dvou třech letech na plnění nevypadalo, sněmovna si může vyžádat změnu vládního programu, vysvětlil Petržílek na veřejném semináři, který k tomu proběhl ve středu v prostorách sněmovny.
Co udělá velká energetika
Podstatnou část cíle přitom podle všeho stejně splní velká energetika. Stačí se podívat na životnost českých elektráren, velikost zásob uhlí, energetickou účinnost a požadavky z evropských předpisů a je zřejmé, že řadu elektráren bude třeba modernizovat nebo zavřít. Do roku 2020 tak dojde ke snížení C02 o téměř 20 procent díky rekonstrukci Prunéřova II, odstavení Prunéřova I a přestavby teplárny v Hodoníně na biomasu. K tomu se postaví skutečně moderní nový blok v Ledvicích a dvě paroplynové elektrárny v Počeradech a v Kmochově. Když se odstaví elektrárny Tisová II a některé bloky ve Chvaleticích, Počeradech a v Mělníce III, bude to dalších 20 procent. Jejich kapacitu nahradí dostavba dvou bloků jaderné elektrárny v Temelíně a prodloužení životnosti Dukovan.
Jenže snižování emisí bude sledováno průběžně, a tak může mít problém ten, kdo by spoléhal jenom na opatření velké energetiky. Zákon proto může představovat důležitý podnět, který nastartuje českou ekonomiku k čistým a úsporným technologiím.
„Kdybychom jenom zateplovali domy, tak máme co dělat dvacet let, cíl bez problémů splníme a ještě se lidem sníží náklady na energie a vzniknou pracovní místa," zdůrazňuje Petržílek, „ale nelze ničeho dosáhnout, pokud tu není podnět, ať už finanční nebo legislativní."
Vláda si může vybrat, jak chce pětiletého cíle dosáhnout. Může se zaměřit na opatření zemědělství, nebo na velké podniky prostřednictvím obchodování evropského systému s povolenkami. Tam je však problém, protože zatím se obchoduje pouze s oxidem uhlíku, nikoliv s dalšími skleníkovými plyny. Třeba metan je mnohem agresivnější.
Může se také soustředit na obnovitelné zdroje nebo na organizační opatření v průmyslových odvětvích, kde lze podle expertů snížit produkci skleníkových plynů o dalších 8 procent, aniž by k tomu byly potřeba nějaké nové technologie.
Meziroční závazky jsou proto nejdůležitější. Dávají jasný rámec pro podniky a instituce, co musí udělat hned, a taky zda se jim opatření pro snižování energetické náročnosti a zavádění nových technologií vyplatí.
Vyschlé horizonty
Senátor za ODS Bedřich Moldan na semináři návrh podpořil, byť ve sněmovně jeho stranický klub hlasoval drtivou většinou proti zařazení návrhu na program schůze. Moldan je také ředitelem Centra pro otázky životního prostředí University Karlovy, proto vysvětlil i naléhavost problému. Podle toho, jak aktivně lidstvo ke snižování emisí přistoupí, průměrná teplota na Zemi může vzrůst do konce století o 2 až 6 stupňů, a dnes se dokonce hovoří o tom, že by to mohlo být i víc. Jde však o průměrnou teplotu. V některých místech může být zvýšení ještě mnohem vyšší, třeba o 12 stupňů, jinde menší. Teplota je názorným symbolem, ale rizik je víc. České republiky by se dotýkala zvýšená četnost extrémních klimatických jevů, jak těch krátkodobých, jako jsou bouře, uragány, povodně, tak dlouhodobých jako déletrvající sucha. Obava je zejména ze sucha v předjarním a raně jarním období.
Existuje mezinárodní shoda, že bychom neměli dovolit vzrůst teplot o více než 2 stupně Celsia. Tomu budou odpovídat opatření, kterými se změnám klimatu přizpůsobíme, protože náprava může trvat dlouhá desetiletí. Kdyby však teplota vzrostla víc, budou i tato přizpůsobovací opatření k ničemu, varoval Moldan.
Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí DUHA, připomněl, že poslanecký návrh má za vzor zákon z Británie. Tam jej podpořila vláda, shodli se na něm konzervativci s labouristy a podporují jej jak odbory, tak Konfederace britského průmyslu. Kotecký proto věří, že jeho přijetím vznikne i u nás elementární společenská dohoda o tom, jakým způsobem a jakou rychlostí rozhýbat čisté inovace a nastartovat investice. Průmyslníci si dost často stěžují, že by se do toho pustili, ale stát obvykle vyhlásí cíl jen asi deset let dopředu, a to je málo, potřebují plánovat v horizontu 30 až 40 let. Jedná se o investice do čistých řešení jako je zelená energie, lepší železnice, lepší recyklace odpadů, energeticky efektivní technologie a podobně.
Když se nedávno zabývala energetickou strategií Pačesova komise, přinesla spoustu námětů, které by neměly zůstat jen na papíře. Třeba potenciál využití sluneční energie u nás by podstatně vzrostl, pokud by se fotovoltaické panely umístily na volné střechy a stěny domů, kde ničemu nevadí. Taková věc se těžko spouští bez rozhodné účasti vlády.
Pod prapory konkurenceschopnosti
Nejběžnější výhradou odpůrců snižování emisí je tvrzení, že to sníží konkurenční schopnost českého průmyslu. Ostatně, na semináři zazněla podobná výhrada také. Kupodivu jinde se na to dívají úplně opačně. Můžeme nahlédnout třeba do čerstvé Zprávy o stavu Unie, kterou přednesl americký prezident Barack Obama. Tam je naopak rozvoj čistých technologií označen za podmínku toho, aby Spojené státy udržely svoji konkurenční schopnost a vedoucí postavení ve světě. Prezident nyní vyrazil na domácí turné a snaží se tam prodat jednotlivé prvky tohoto svého programu (začal tématem rychlostních železnic) a pokusit se tak obnovit víru ve velkou změnu, se kterou tak přesvědčivě vyhrál volby.
Zajímavé zprávy přicházejí také z Británie, kterou jsme už zmínili. Země se drží představy, že nástup čistých technologií zahajuje novou průmyslovou revoluci. Zákon by k tomu nestačil, vláda se pokouší přispět svojí poptávkou a třeba v těchto dnech ministr školství Ed Balls vyhlásil cíl, že do tří let sníží uhlíkové emise nových škol o 80 procent ve srovnání se standardy roku 2002. Ještě důležitější bude instalace velkých měřidel, která žákům umožní průběžně sledovat spotřebu energie v reálném čase - a naučí je tak úspornému chování.
V Davosu, kde probíhá pravidelné Světové ekonomické fórum, jedná i specializovaná skupina o klimatických změnách, ale podstatné zmínky k našemu tématu najdeme i jinde. Nejzajímavější přinesly banky. Ne že by příliš aktivně půjčovaly rizikovému kapitálu, který se pouští do nějakých revolučních projektů, ale zvýšily opatrnost při půjčování peněz těm, kdo využívají uhlí. Jsou si vědomy, že rázné omezení uhlíku přijde dříve nebo později, a pak by mohli mít takoví klienti potíže se splácením.
Ten postřeh paní Spencerové o bankách je správn...
..jak se diskutovalo nedávno na Britských liste...
Děkuji za zveřejnění názorů pana Komárka. Dlouh...
Je zvláštní, že to zavedl Masaryk, roztahovat s...
Obrázek Havlíčka, kterak hladov a nemocemi vyče...