Robotická, digitální a variabilní budoucnost

Email Tisk PDF

Šebek Michael foto Zb FialaO světě uprostřed techniky, která začíná žít vlastním životem, hovoří Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.

 

 

 

Patříte do úzké skupiny lidí, která tvoří jádro národní iniciativy Průmysl 4.0. Začne zuřit nová průmyslová revoluce? Jak je daleko?

To, o čem mluvíte, je spíš politická nebo organizační aktivita, která přišla z Německa, kde to začalo asi před pěti lety. Teď to pomalu míří k nám, protože zvláště německé firmy u nás mají velký zájem, aby se to posouvalo stejným směrem. Abychom měli podobné helmy a zvyklosti... Berou nás jako další spolkovou zemi, tak se o nás taky starají. V Americe užívají jiné chytlavé heslo – Smart Factory, a jsou v tom možná ještě trošku napřed. Zato Němci vedou v aktivitě a síle, s jakou to zavádějí. Mají už několik ukázkových továren.

 

A v čem spočívá ta revoluce?

Vychází to z historie. První revoluci spustil parní stroj, bylo století páry. Potom přišla elektrifikace, elektromotory. Třetí revolucí byly počítače a základní automatizace. A v té čtvrté, která přichází teď, bude všechno digitální. 

Taky se tomu říká kyberneticko-fyzikální systémy, internet věcí. V principu jde o to, že dneska se všechno mění rychleji. Každý zákazník chce všechno hned a na míru. Dříve jste se museli rozhodnout: buď drahý výrobek na míru, nebo levná masová produkce, pro kterou platila legendární Fordova věta, že zákazník si může vybrat barvu auta, jakou chce, ale musí být černá. 

Teď tedy přichází doba výrobků na míru v ceně masové produkce. A průmysl začíná být schopen tento požadavek plnit. Něco si vyberete, budete to mít odpoledne doma, a nikdo jiný na světě už to přesně takové mít nebude. Ostatně, to se už děje. Slyšel jsem, že firma BMW loni celosvětově nevyrobila ani dva úplně stejné automobily, pokud se do rozdílu počítá i to, že mají trochu jiný software.

 

Michael Dell to dělal se svými počítači už před 15 lety.

Ale tady by to mělo být totální. K tomu je třeba, aby každý výrobek měl jakýsi digitální stín. Software dostává přednost před hardwarem. Myšlenka a chytrost získávají nadvládu nad hmotou. 

Představte si továrnu, po které se potuluje výrobní kus vybavený takovou chytrostí, že sám ví, co se s ním má dít. Objíždí jednotlivé stanice, které to s ním provedou. Vyrábí se třeba auto, mělo jít na svářecí stroj, ale ten je momentálně obsazen. Aby nemuselo čekat, raději si vybere, že mu napřed přimontujeme pravé kolo. Pak se ke sváření vrátí. 

Samozřejmě, u těch aut to bude až naposledy, ale takové věci se dějí. Třeba jedna švýcarská firma, která vyrábí cereálie, už dnes umožňuje zákazníkovi, aby si je sám namíchal z 80 různých ingrediencí. Vybere si na internetu, kolik gramů čeho, a odpoledne mu to přijde. 

Řekněme, že by k tomu chtěli přidat další dva druhy oříšků. Na klasické lince by to byl problém. Museli by ji zastavit, přidělávat další stroje. Kdežto tady přivezou dva nové zásobníky oříšků a trošku změní software. Všem těm krabičkám, které už tam jezdí, řeknou: Máme tady dva nové. Berte je taky na vědomí, a když si to někdo objedná, tak k nim zajeďte, a oni vás naplní.  

 

Všiml jsem si dalších signálních slov, které Průmysl 4.0 provázejí – decentralizovaná, distribuovaná výroba. O co jde?

Když už vám někdo vyrobí ponožky nebo něco jiného přesně na míru, tak přece nebudete čekat do zítřka, aby to přišlo. To musí přijít dneska, chcete jít na večírek a už jste si objednal boty. Takže už nebude možné to vyrábět v Číně. To by se nestihlo dopravit. 

Jako byl off-shoring, kdy všechno šlo ven, tak teď bude podle všeho on-shoring, průmysl se bude vracet. Nejen třeba k nám do země, ale vůbec, i na lokální úroveň. Továrny do měst. Budou menší a pravděpodobně univerzální – stejnou továrnu budou používat různé firmy. To už se dneska děje. Třeba automobilky to mají, jedna továrna vyrábí auta tří různých značek. 

Z pohledu zákazníka to bude úplně skvělé. Stejně tak to postihne služby. Něco jako Služby 4.0, nebo Zemědělství 4.0 a tak, všechno bude totálně robotické. A digitální, to znamená velice variabilní.

Akorát může být trochu problém, že se tak najednou děje bez dělníků.

 

Zato budete potřebovat průmyslové revolucionáře. Někoho, kdo bude ty systémy vymýšlet, tvořit, programovat, nastavovat. A všechny oči se obracejí na vás, protože naučit se to musí tady. 

Zatímco někdo se možná bojí nástupu robotů, tak naši studenti a absolventi se na to těší, protože na tom vydělají. 

 

Bude jich dost?

Bude jich tolik, kolik bude třeba. Ale je otázka, kolik jich bude opravdu třeba, protože automatizujeme úplně všechno. Dneska se dělá i inženýrská práce zčásti automaticky. Kdysi existovalo něco jako zkušební pilot. Když postavili první kus nového letadla, tak do toho nějaký sebevrah nasedl, odstartoval a modlil se, aby to nespadlo. Dneska, když vyrábějí airbus, tak na první let nasedne celá posádka se spoustou měřicích přístrojů, a je jisté, že bude letět. Protože všechno je dávno odsimulované na různých počítačích a softwarech. Přitom si ani neuvědomujeme, že tyhle softwary vzaly práci spoustě inženýrů. Hlad po inženýrech je naštěstí rostoucí, takže se to trochu vyrovnává. 

Není však jasné, zda lidí na tuhle práci bude potřeba moc. Říká se, že čím víc je v nějaké práci jakýsi vzorec, tím víc je ohrožena automatickými systémy a roboty. A to se týká jak modrých límečků, tak i těch bílých. V bankách už za chvíli nebude pracovat nikdo.

 

Tak proč kdekdo pláče, že je málo techniků, a že ani nebude z čeho brát, protože už na střední škole je to bída se znalostmi matematiky a přírodních věd? Je to pravda?

Já bych neřekl, nesmíte všemu věřit. Jestli je málo techniků? Já jsem neslyšel, že by si někdo stěžoval, že je málo právníků. Stačí, aby firmy platily svoje techniky líp než svoje právníky, a rázem bude víc techniků. 

Jinou věcí je, jestli naše české továrny nevyžadují moc jednoduché pracovní síly. Je zajímavé, že často sem přišly zahraniční firmy na daňovou pobídku, aby se podpořila vyšší zaměstnanost, a teď tady ti zaměstnanci nejsou! Tak sem zvou Ukrajince… Možná se stala chyba už tam. Když budou továrny sofistikovanější, budou potřebovat méně dělníků a techniků. 

Na druhou stranu, zdá se, že lidé úplně nezmizí. V Ambergu, kousek za německými hranicemi, má Siemens jednu z takových zkušebních totálně digitálních továren. Navíc, řídící automaty jsou tam vyráběny zase řídícími automaty. To je až takové filozofické – výrobek vyrábí sám sebe. A kupodivu je tam stejně zaměstnanců, jako tam bylo před pěti, deseti lety. Ale vyrábějí toho skoro desetkrát víc.

 

Když už jste se zmínil o těch malých továrnách, je to možná příležitost pro rozhýbání českého venkova, kde dnes prakticky žádná práce neexistuje.

Je ale otázka, jestli se to vyplatí přímo na tom venkově vyrábět. Už dneska najdete na webu různé vynálezecké komunity. Jednoho něco napadne, druhý to vylepší. A v okamžiku, kdy už je nápad hotov, tak to někam pošlou, a on to někdo vyrobí. Něco vyrobit, to je to nejméně těžké. Na venkově se to určitě může vymyslet. Pravděpodobně každý bude mít doma digitální tiskárnu, aby vytvořil něco jednoduchého. Ale ty továrničky, byť budou malé, tak stejně, že by byly v každé vesnici… Pokud ještě vůbec budou nějaké vesnice.

 

Mohla by tam být digitální pekárna, digitální mlékárna, digitální výrobna klobásových specialit a podobných lahůdek. A v tu ránu by mělo smysl znovu provozovat malé zemědělství pro místní spotřebu. 

Určitě, spotřeba bude čím dál víc v tom místě. Až na nějaké speciální věci, které se budou stejně vozit přes polovinu zeměkoule. Ale města mají řadu jiných výhod. Když je víc lidí pohromadě, tak víc lidí spolu mluví. Víc lidí je takzvaně zasíťovaných. Ve městě vzniká víc vynálezů, nových myšlenek. Statistika ukazuje, že ve dvakrát větším městě vzniká čtyřikrát víc nápadů. Je potřeba, aby se lidé viděli, mluvili spolu, pokud možno z různých profesí. To všechno pomáhá.

Může to jít ještě dál. Naši kluci tu mají jeden dobrý nápad za druhým a nedávno tu jeden při obědě vymyslel, že kdyby byl vrcholným politikem, tak by zaplatil každému občanu České republiky – opravdu každému, i z té nejmenší vesnice – alespoň roční pobyt kdekoliv na světě. Že by to zemi úplně proměnilo. 

 

Co kdyby něco zkusilo i školství? 

Všimněte si, kde všude se to změní velice rychle, ale když se podíváte na školství, to se skoro nemění. Ani ve světě, jinde, v civilizovanějších zemích, a u nás už vůbec ne. To už je samo o sobě divné. 

 

Jak by se měly školy změnit?

Děti by se měly učit ve školách hlavně myslet, tvořit, vyjádřit svoje myšlenky. Klasické předměty tomu mohou pomoci jenom někde, trošku nebo jen ve spolupráci. S matematikou bych to nepřeháněl, ale vidím ji naprosto nezbytnou jako brain fitness centrum pro každého. Abych měl svaly, musím zvedat činky. Aby mi rostl mozek, musím řešit problémy a přemýšlet, a na to je matematika velice užitečná. 

 

Nepomohlo by, kdyby bylo více výukového softwaru? Víc nástrojů, jak člověka zrychleně prohnat po problémech a ukázat mu, co neumí?

Jsou takové. Různé pokusy. Khanova akademie. Každý si může stáhnout základní kurzy matematiky na internetu. Školy to zkoušejí taky. Řekl bych, že počáteční nadšení z masivních on-line kurzů zvadlo, a teď se narazilo na poměrně veliké problémy. Ale něco se s tím stane, určitě se to bude vyvíjet dál. České školství to zatím moc neovlivnilo. Asi by školy měly vypadat jinak, ale to by i společnost musela vypadat jinak. Největší zábranou školství jsou rodiče. Na to, abyste mohl něco změnit ve škole, tak byste potřeboval změnit rodiče. A to je malér. 

 

Máte na vaší škole přijímací zkoušky?

Máme tu tři programy a na každý jsou přijímačky. Zrovna na našem programu kybernetika a robotika jsou nejnáročnější. Ale pořád to není tak ostré jako někde na humanitních oborech, na Karlově univerzitě, na právech. Máme za cíl být výzkumnou univerzitou, mít náročné programy, a přitahujeme studenty tím, že „jsme těžký“. 

 

Co od dětí u přijímacích zkoušek požadujete? 

Přijímačky se dělají z matematiky. Ale na kybernetice tři čtvrtiny dětí přijímačky nedělají. Třeba když někdo má na střední škole z matematiky několik jedniček. U státní maturity měl tu těžší zkoušku na jedničku a podobně – podmínek je asi pět. Není to asi ideální. Já bych si představoval nějaké testy schopnosti studovat vysokou školu a  myšlení. Ta matematika k tomu má nejblíž, ale když jí někdo měl trochu víc na střední škole, tak je také trochu víc nadrilovaný. Ale nic lepšího jsme nevymysleli.

 

Z robotiky se ale nematuruje…

Ta se zkouší jinde. Slyšel jste někdy o Robosoutěži? To je soutěž, která začala pro naše čerstvé studenty, ale teď už je i na středních a základních školách. Malé týmy, tak tří dětí, mají sestrojit nějakého robota, který pak soutěží s jinými roboty. Teď to bylo robotické sumo, jindy třeba jak najít někoho v bludišti. Už to děláme několik let, a loni bylo ve středoškolské soutěži přes 100 týmů z celé republiky, spousta dívek. Pro základní školy je to stále novinka, soutěžily teprve po druhé, ale už měly 40 týmů. A byly se na nás podívat dvě mateřské školky. Ty děti to moc baví! Jak může někdo říct, že mladé lidi nezajímá technika? 

 

Co musejí umět, aby uspěli?

Musejí si umět hrát. To je to hlavní. Musí být tvořiví, nebát se, trošku být cílevědomí, rozvíjet přemýšlení, hlavně kritické myšlení. Všechno ostatní je už méně důležité. Začali jsme s tím jako s motivačním předmětem, protože dříve nebo později každé dítě zjistí, když už to všichni umějí, tak jak sestrojit ještě lepšího robota? Musejí se trošku naučit z matiky něco, nebo z fyziky. Je lepší, když na to přijdou sami. 

 

Kolik absolventů robotiky si může říct s Dagem Badmanem z Limonádového Joea: Jsem odporně bohat?

Všichni naši absolventi jsou bohatí a budou bohatí, to je naprosto jisté. Co to znamená bohatý, je jiná věc, ale rozhodně naši absolventi nejsou nezaměstnaní. Firmy se o ně starají, tedy ty hit-tec firmy, které mají nějaký výzkum, což jsou v našem případě bohužel hlavně firmy americké a celosvětové – Honeywel, Porsche, Volkswagen v Německu a tak. Jsou celí žhaví po našich absolventech, perou se o ně, přetahují si je. Tuhle přišel jeden ředitel menší firmy někde ze středních Čech a povídá  – prosím vás, aspoň toho nejhoršího vašeho studenta! Já bych o něj moc stál. Já vím, že ti nejlepší nebudou chtít bydlet mimo Prahu. Tak aspoň toho nejhoršího. Poraďte mi někoho z venkova…

Myslíte, že heslo Průmysl 4.0 dá vědce dohromady a přitáhne nějaké peníze pro výzkum? 

Teď jde hlavně o to, aby se dali dohromady vědci z různých oborů. Kdysi jsem slyšel, že za první republiky na kolejích dávali do jednoho pokoje studenta žurnalistiky s technikem a medikem. Tak tohle podle mne dneska hodně chybí, že spolu nemluví lidé z různých oborů. Že se nevidí. Ne, že by byli proti, ale že se nepotkají celý den, ani večer. Přemýšlíme, že podobně jako v Americe budeme doporučovat, aby lidi psali rovnice na stěny někde na chodbě. Někdo půjde kolem na kafe a uvidí je, něco ho napadne, přidá to tam. To všechno jsou pokusy, jak podpořit tvořivost. To je ta hlavní věc. Peníze… Peníze nám nechybí, peníze si seženeme. Samozřejmě by je šlo rozdělovat líp a moudřeji. Ale omezení vlastní tvořivosti a chytrosti, to je ten největší nepřítel vědy. 

 

Prof. Ing. Michael Šebek, DrSc.  je vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze, tedy na fakultě, kterou vystudoval v roce 1978. Je vedoucím oddělení Kyberneticko-fyzikálních systémů v Českém institutu informatiky, kybernetiky a robotiky ČVUT a součástí týmu, který rozvíjí národní iniciativu Průmysl 4.0 pro éru všeobecné digitalizace a robotizace. Byl oceněn výroční cenou Wernera von Siemense 2015 jako nejlepší pedagogický pracovník, jedním z nejvyšších ocenění pro české univerzity a techniky. 

 

Autor rozhovoru je publicista.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 08 Červen 2016 11:31 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz