Už jsme si zavařili

Email Tisk PDF

vyschlá zemV horizontu pouhých dvaceti let mohou být všechny české nížiny vystaveny stejnému počtu tropických dní jako dnes jižní Morava. V polovině století může být v létě půl druhého měsíce s teplotami přes 30 stupňů Celsia, říká profesor Miroslav Trnka z CzechGlobe – Centra výzkumu globální změny AV ČR.

 

 

 

Kdo chce nahlédnout do budoucnosti, dostal příležitost na webu www.klimatickazmena.cz, který spustil CzechGlobe s Mendelovou univerzitou v Brně u příležitosti pařížské klimatické konference COP21. Dávají dohromady data z Českého hydrometeorologického ústavu, modely světových klimatologických pracovišť a přidávají odhad možných dopadů změny klimatu na různé obory lidské činnosti. Výsledkem je zobrazení vlivu klimatických změn na Českou republiku s možností rozlišení až na úroveň obcí. Kam udeří vlny letních veder v příštích dvaceti letech nebo v dalších obdobích až do roku 2100? Kde čekat sucho? Bude ještě sníh? Debaty o klimatu mohou dostat velice konkrétní obsah.

 

Čím se vlastně zabývá Centrum výzkumu globální změny?
Úkolů je víc, ale vás budou asi zajímat klimatické analýzy a modelování změn klimatu. Zajišťujeme klimatická data pro současnost i pro budoucnost. Děláme odhady extremit změn a klíčových parametrů pro budoucnost zemědělství, lesnictví, koloběh vody, uhlíku a dalších látek, ale také změn socioekonomických.

 

Na veřejném webu jste zpřístupnili data, která bývají jen v odborných statích a nedostupných vědeckých časopisech. Co vás k tomu vedlo?
Ambicí projektu je dát co nejširší veřejnosti, od studentů, novinářů, politiků, starostů až po běžné občany možnost pohrát si s daty, podívat se na ně v nějakém jednoduchém, nenáročném prostředí, které znají. Proto jsme volili Google Maps a prostředí, které nevyžaduje zběhlost v informačních technologiích. Pořád na tom pracujeme. Chceme to ještě propojit s mapovým serverem, který nabídne ještě detailnější náhled a umožní pohrát si s těmi vrstvami s kreativitou, kterou třeba ještě nedokážeme dohlédnout. Kdo má zájem, najde i metodiky, help, popisy jednotlivých modelů. Je to opravdu schůdná cesta do možných budoucností.


Pojďme se tedy podívat, do čeho se řítíme. Co bychom měli považovat za zvláště varovné?
Zvolil bych dva názorné příklady. Tím prvním je počet dní v takzvané horké vlně, kdy – jak ukázal již před pár lety kolega Dr. Kyselý – dochází k prokazatelnému ohrožení zdraví zejména u seniorů, dětí nebo nemocných. Mezi lety 1981 až 2010 jsme mívali na jižní Moravě maximálně 25 takových dnů v roce. Podíváme-li se na mapy, jak to může vypadat v budoucnu, tak podle všech scénářů nás čeká dramatická změna – nárůst o 10 až 25 dnů. V polovině tohoto století by tak mohlo patřit do horkých vln podle některých scénářů a v některých regionech až 45 dnů.

 

Za jakého předpokladu? Že se nebudou realizovat opatření dohodnutá na pařížské konferenci COP21?
S nadsázkou lze říci, že do poloviny tohoto století je v podstatě jedno, jakým způsobem se budeme chovat. My už jsme si zavařili, je tam obrovská setrvačnost toho, co už se stalo. Je tady spíš nejistota, která je dána těmi klimatickými modely. Třeba model Laplaceova centra v Paříži, který je jakýmsi průměrem 42 používaných modelů, jednoznačně říká, že na našem území se počet dní v horké vlně dramaticky zvýší, a to způsobem, který je v podstatě bezprecedentní. A bude to velmi rychle.

Ale to říká většina těch modelů. Pokud vezmu ten nejpříznivější, který ukazuje relativně mírný nárůst teploty a relativně pozitivní vývoj srážek, tak i v tomto modelu očekáváme znatelné navýšení počtu a délky trvání horkých vln a hlavně jejich rozšíření na širší území. Představme si to tak, že všechny nížiny České republiky, i ty, které se loni nepotýkaly s extrémními teplotami, včetně severní Moravy, budou vystaveny takovému počtu horkých vln jako jižní Morava.


A pokud bychom se bavili o horizontu nikoli příštích dvaceti let, ale jedné generace?
Pak může být změna ještě výraznější. Nejvyšší nárůst teplot a největší pokles srážek, zejména v letním období, dává model britského Hadleyho centra, který je přitom pro naše území velice spolehlivý. Ověřili jsme si to tak, že jsme porovnávali výsledky tohoto modelu s pozorovanými daty. Britský model ukazuje, že riziko se nemění postupně, ale na dvojnásobek v horizontu jedné generace a o řád do konce století, pokud bude růst emisí pokračovat dosavadním tempem. Znamená to nepohodlí i zdravotní rizika pro řadu lidí.

 

Jak to bude se suchem?
Frekvenci suchých epizod ukazuje třeba mapa s vyznačením stresu suchem v orniční vrstvě. Vezměme celoroční průměr, ale na webu najdete zpracované i další indikátory a užší časová období, která jsou kritická pro zemědělce. Srovnání můžeme začít tím, že si znovu prohlédneme oblast jižní Moravy, kde je ten stres suchem klimatologicky největší. Menší oblast je i v Čechách. Když se pak podíváme na ten budoucí vývoj, tak všechny modely pro nejbližší období nám dávají poměrně jasný signál, že se situace bude buď mírně, nebo dramaticky zhoršovat.

 

A zřejmě nejenom na jižní Moravě...
Prakticky na celém území. Jako nejméně ohrožená nám tam paradoxně vychází oblast severní Moravy, ale loňský rok ukázal, že ani tam nejsou vůči suchu imunní.


Vaše mapy mohou zajímat i ty, kdo mluví o plánech rozšířit Temelín. Ve Vltavě nemusí být dost vody na chlazení, už loni byly přehrady téměř vypuštěné.
Obecně řečeno, riziko klimatické změny je v tom že přináší větší frekvence těchto – a často nedohlédnutelných – extremit.

 

Může to být ještě horší?
Máme docela silnou skupinu historických klimatologů, která rekonstruuje podnebí v posledním tisíciletí. Zjistila, že bývalo i mnohem hůř. Měli jsme tu v historii období, která byla výrazně sušší než loni.

 

Ta hrozba tedy zůstává?
Ano, klimatický systém u nás je toho schopen, aby bylo mnohem hůř. Možná jsme doposud měli jen štěstí, že jsme se tomu vyhnuli.

 

Co ono pacifické jezulátko El Niňo? Jak do toho zasahuje?

Jižní oscilace El Niňo je komplex jevů, které ovlivňují povrchovou teplotu celého jižního Pacifiku a mají vliv na celou řadu dalších jevů nejen na jižní polokouli, ale i na polokouli severní.


Dofoukne až k nám?
Až do těchto oblastí ne. Přímá vazba u nás je na hranici prokazatelnosti. Z našich výzkumů vyplývá, že české země nejsou tímto fenoménem ve vztahu k suchu příliš ovlivňovány. Ale nepochybně, v rámci dalších oscilací a cirkulačních mechanismů, El Niňo ovlivňuje globální klimatický systém.
Působí zejména průměrnou globální teplotu. V předchozím desetiletí bylo El Niňo slabé, ale když přijde rok, kdy je silné, tak se po velké části jižního Tichého oceánu rozlije vrstva velmi teplé vody. A ta dramatickým způsobem ovlivní průměrnou povrchovou teplotu oceánu, kterou používáme pro výpočet teploty naší planety. Takže máme-li silné El Niňo, naměříme vyšší globální teplotu.

 

Ale jenom proto, že jsme se to tak rozhodli měřit...
Nějakým způsobem teplotu měřit musíme. Nad povrchem měříme teplotu vzduchu ve dvou metrech a v moři měříme teplotu moře. Jednodušší indikátor nemáme, ale musíme to vnímat v nějakém kontextu. Máme-li řadu globálních průměrných teplot, tak se nemůžeme dívat jen na jednotlivé roky, ale sledujeme dlouhodobý trend, protože právě změny či trendy teploty nám říkají, jak tento fyzikální systém reaguje. Proto se ta globální teplota používá. Klimatologové ji nepřeceňují, ale pro sdělovací prostředky a obyvatele je to jednoduše uchopitelné číslo. Jen jde o to, nedívat se na jednotlivou konkrétní hodnotu, ale na časovou řadu.
Stejně tak se můžete dívat střízlivěji na posledních deset let, kdy nám globální teploty zdánlivě nerostly. Nezvyšovaly se proto, že zkrátka nebylo silné El Niňo. Naproti tomu na konci 90. let jsme měli skutečně mimořádné El Niňo, které přispělo k rekordním teplotám. A pokud se na to člověk nedívá v tom kontextu, snadno zanedbá fakt, že povrchová teplota je jen jakýmsi indikátorem. Je to jako u člověka. Zvýšená teplota přímo neřekne, co nám je, ale je signálem, že se organismus vyvíjí směrem, který není žádoucí.

 

El Niňo je tedy projevem tepla, které je někdy na povrchu, ale jindy hlouběji v oceánu. Ale akumuluje se.
Podle měření, která jsem v publikovaných pracích viděl, akumulovaná energie neustále roste. Ale jak sdělit čtenářům a obyvatelům, že roste nějaká akumulovaná energie v oceánech a na pevnině? To je něco, na co už si vůbec nemohou sáhnout. Průměrnou teplotu používáme i proto, že řad měření je mnoho a jsou velmi dlouhé, protože měření je vcelku jednoduché.
Teď tedy máme extrémní El Niňo, proto byl rok 2015 extrémně teplý. El Niňo je přitom jevem, který pokračuje v průměru dva až tři roky, takže teplý bude pravděpodobně také rok 2016. Možná nebude teplejší, laťka je vysoko, ale emise oxidu uhličitého rostou, a tak nepochybuji, že teplota roku 2015 bude v nebližších letech překonána.

 

To, že se oteplí a příroda se probudí dřív, nevylučuje, že do našich severních šířek občas nepřijde arktický vzduch a spálí to jarními mrazy. Změní se česká vegetace?
Myslím, že ano, změna klimatu už českou vegetaci mění. Můžeme to dobře pozorovat třeba ve stresu, který zažívají lesní ekosystémy. Dlouhodobě víme, že máme smrkové porosty v místech, kde by klimaticky být neměly, ale našim předkům se nemůžeme divit, že je tam sázeli, je to ekonomicky nejzajímavější dřevina. Ale přestože byly smrky mimo svůj areál, tak se jim relativně dobře dařilo.
Avšak měnící se klimatické podmínky porosty neustále stresují, až přijde zlomový rok. A může to být sucho 2015, může to být kůrovcová kalamita, může to být lesní požár, může to být postupné odumírání porostu během několika let. Přitom jde typicky o stejnověké kultury, takže máme velký problém. Čím to nahradit? Smrk prostě nemá přímého konkurenta, pokud nepřipustíme dřeviny, které nejsou na našem území nebo dokonce na evropském kontinentu doma.

Klimatické změny nás tak staví před těžko řešitelná dilemata. Problém, který jsme způsobili nějakým chováním, které je dlouhodobě neudržitelné, nás vede k hledání řešení, která také pravděpodobně nejsou dlouhodobě udržitelná.


Není to tím, že jsme svazováni představou o potřebě rostoucího hospodářství, které se na stále teplejší planetu nemůže vejít? Nechtělo by to zásadnější změny myšlení, celého paradigmatu?
Myslím, že je to zřejmé. Bráníme se tomu už několik generací. Těžko opustit model, který funguje, a experimentovat na globální úrovni s něčím, co nemáme odzkoušeno. Na druhou stranu, musíme o tom poctivě diskutovat. Moc jiných alternativ nezbývá. Možností snad je udržet orientaci na růst kvality života. Nejen na možnosti materiální, ale taky na ty nehmotné, třeba intelektuální.. Často mluvíme o vyprázdnění hodnot, že vlastně nemáme pro co žít, kromě toho hromadění. Tam je řešení, v hledání smyslu, poslání. Třeba v tom, že bychom měli zanechat svět lepší, než jsme jej dostali od našich rodičů.

 

Jak vlastně vaše skupina v CzechGlobe postupuje?
Naše práce v Centru výzkumu globální změny je kombinací modelového přístupu, tedy matematiky, a konkrétních experimentů, měření v terénu. Modely potřebujeme, abychom mohli udělat aplikace, jako jsou mapy na webu Klimatická změna, ale vycházíme přitom z vlastních experimentů a poznatků z konkrétních lokalit, které se pak snažíme přenést do širších ploch a krajiny.

 

Tu hlavní výpočetní práci dělají světová centra, která počítají globální klimatické modely. Ale i my tady máme nezanedbatelnou výpočetní kapacitu, máme přístup k superpočítačům. I k tomu největšímu středoevropskému, který právě zahájil provoz v Ostravě?
Ano, CzechGlobe spolupracuje s ostravským centrem. Naši kolegové se budou moci rozmáchnout a dělat experimenty, jak by sami chtěli, a ne, jak je museli dělat s ohledem na omezené počítačové možnosti.

 

Loni jsem našel vaše jméno na stránkách Nature, konkrétně v Nature Climate Change, kde jste analyzoval spolu se skupinou vědců nepříznivé důsledky klimatických změn na pěstování pšenice v Evropě. Čeho si sám ve své práci nejvíc považujete?
Hlavně toho, že se nám podařilo dát dohromady skupinu lidí, kteří rozeběhli podrobný monitoring sucha na území České republiky a Slovenska. Jako jedni z mála v Evropě to doplňujeme i předpovědí vývoje sucha pro nejbližších deset dní a výhled na dva měsíce. A pak práce na Generelu vodního hospodářství krajiny ČR, protože dnes jde o spolupráci sedmi institucí včetně Českého hydrometeorologického ústavu. Český systém financování vědy je postaven na soutěži, a tak vede ke snaze konkurenty potírat, ať už čestnými, nebo i méně čestnými prostředky. A teď si tito konkurenti sedli k jednomu stolu a kolegiálně spolupracují přinejmenším na věcech, které považujeme za národní zájem. To považuji za veliký příslib. Když někdo jednou zjistí – ano, s těmi lidmi se dá spolupracovat a dokážeme spolu víc, než bychom udělali sami, tak i do budoucna budou ty instituce ochotnější dělat věci společně.


Máte za sebou raketovou kariéru. Jste jedním z nejmladších profesorů.
Z nejmladších určitě ne, je mi téměř čtyřicet. Ani o raketové kariéře bych nemluvil, spíš jsem měl štěstí, protože pocházím z generace, která zažila krátce po roce 1989 první svobodná středoškolská a vysokoškolská studia. Dalo se vyjet do zahraničí. Teď ta generace extrémně schopných a opravdu talentovaných vědců dozrává. Nemluvím o sobě, vidím to na cestách, kde všude se potkávám s krajany v oborech, jako jsou chemie, nanotechnologie, informační technologie. Nejsou tam proto, že by byli v emigraci, ale jsou tak dobří, že se uplatní na univerzitách v USA, Německu, Rakousku, na těch nejprestižnějších místech.
Současně jsou to lidé, kteří nevylučují, že se vrátí a někteří se i do Česka vracejí. Máme spoustu talentovaných odborníků, kteří jsou teď ve světě, a pokud naše země bude vzkvétat, budou mít tendenci se vracet. Měli bychom podporovat, aby naši vědci mohli odcházet i na delší dobu do zahraničí, a potom jim umožňovat to, aby se vrátili a měli možnost vybudovat i doma srovnatelnou nebo i lepší perspektivu kariérního růstu, než mají v zahraničí. To je něco, co nás může opravdu raketově posunout.



Prof. Mgr. Ing. Miroslav Trnka, Ph.D.
je vedoucím sekce klimatických analýz a modelování v CzechGlobe AV ČR a profesorem na Ústavu agrosystémů a bioklimatologie Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Vystudoval Mendelovu univerzitu (MENDELU) v Brně (1999), kde udělal i doktorát (2002), a právnickou fakultu Masarykovy univerzity (2001). Pracovní kariéru začínal v Ústavu krajinné ekologie MENDELU, spolupracoval s Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd a následně Centrem výzkumu globální změny, kde působí od jeho vzniku v roce 2010. Od roku 2002 také učí a bádá na MENDELU. Je ženatý a má dvě děti.

 

Autor rozhovoru je publicista.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 18 Leden 2016 11:49 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz