A mezi dalšími pozoruhodnostmi je tu vzájemný boj syrských ozbrojených frakcí o zbraně a parlamentní volby v Sýrii, saúdský král říká médiím, ať „drží hubu“, zatčení lídra opozice v Bahrajnu, myšlenky tuniského prezidenta-disidenta a izraelské ultraortodoxní strany, které se začaly zcela vážně modlit, aby po volbách nespadly do opozice… Jo a Beastie Boys! VIDEO
„Zvláště nás zajímá, jak se z původně roztříštěných skupin ve finále utvořila Kosovská osvobozenecká armáda,“ prohlásil před pár dny syrský „bojovník za lidská práva“, který pro agenturu AP mluvil o dohodě o výcviku syrských rebelů v Kosovu, kde byl za tímto účelem znovu otevřen někdejší americký výcvikový tábor pro UCK u hranic s Albánií. „Nějak se jim podařilo, aby to fungovalo, což nám dává naději, že rovněž překonáme rozpory a proměníme přechod k demokracii (sic!) v Sýrii v cosi životaschopného.“
Roztříštěnost ozbrojených syrských frakcí potvrdila i agentura Reuter´s, která cituje dva bojovníky snažící se v Turecku sehnat zbraně. „Když přijde na zbraně, každá skupina jedná sama za sebe. Je to boj o zdroje,“ řekl jeden z vousáčů, který vysvětlil i to, že když má jedna skupina pocit, že parta z vedlejšího města má zbraní neférově moc, prostě ji napadnou a zbraně jí seberou. Islámské hnutí, Muslimskými bratry počínaje a radikálními saláfisty konče, financuje své vlastní ozbrojené brigády, jejíchž členové s nimi sdílejí náboženské názory, jejich vliv ale chtějí vyvažovat levicoví a jiní oponenti režimu, a tak si ve výsledku „každá skupina utváří svou vlastní milici. Jen to rozděluje lidi. Nepřemýšlejí o vojenské strategii, přemýšlejí o politice,“ konstatuje rebel.
Nicméně, zprávou o výcviku syrských rebelů, mezi nimiž převládají džihádisté, přibývá další kus obrazu celkové situace v Sýrii. Kosovská UCK byla dlouhé roky – samozřejmě mimo mediální mainstream, ale to na faktu nic neubírá – spojována s Al Kajdou a například studie americké vojenské akademie West Point v roce 2007 zase konstatovala, že jednou z globálních bašt náboru nových bojovníků Al Kajdy pro konflikty po celém Blízkém východě je libyjské Benghází. Z tamních džihádistů se ale už o pár let později zničehonic stali „bojovníci za svobodu“, ve „jménu demokracie“ svrhli Kaddáfího režim a nyní se o totéž osobně pokoušejí v Sýrii.
Před týdnem jsem se zmínila o lodi zadržené v libanonských vodách, která vezla zbraně z Libye do Sýrie. Podle serveru Counterpunch, shrnuji, byla kontejnerová loď Luftallah II naložena v Benghází, v jehož přístavu a okolí mají Saúdská Arábie a Katar pět velkých skladišť. Zbraně, které byly na loď naloženy, pocházejí jak z vyrabovaných skladů ještě Kaddáfího armády, tak i z přebytků zbraní, které byly dodány ze Saúdské Arábie a Kataru během šesti měsíců před zahájením útoku NATO na Libyi. Jakmile pak aliance loni posledního října oficiálně vyhlásila konec bombardování, začal sběr zbraní i jejich nákup, to vše financováno Katarem. Libyjští i zahraniční přístavní dělníci pak vypověděli, že sledovali, jak jsou na palubu Luftallah II., plovoucí pod vlajkou Sierry Leone, nakládány tři kontejnery, celkem se 150 tunami zbraní, i když podle plánu mělo být kontejnerů nejméně patnáct. Náklad na Luftallah II. platili dva syrští byznysmeni žijící v Saúdské Arábii, kteří se hlásí k opozici a usilují o svržení Asadova režimu. Ve chvíli, kdy byla loď zadržena, v dokladech uváděla náklad šrotu. Namísto původního cíle v severolibanonském Tripolisu byla odtažena do Bejrútu a na palubě bylo ve skutečnosti zabaveno 136 tun zbraní.
Jinými slovy, kruh bojovníků „za demokracii“ v Sýrii se tak nějak uzavírá -- Al Kajda, kosovská UCK, libyjští džihádisté, Saúdská Arábie, Katar… a nad tím vším samozřejmě USA, bez nichž by nic z toho nebylo možné. Už do toho chybí jen nějaký povolný "nezávislý" intoš, co by promluvil o humanitárním bombardování… „Muslimské bratrstvo monopolizovalo úplně všechno – peníze, zbraně, Syrskou národní radu (SNC),“ říká přitom disident Kamál Labuání, který byl z vězení po téměř deseti letech propuštěn loni v listopadu a ze SNC vystoupil, protože je to jen trojský kůň islamistického panování. „SNC má liberální slupku, která zakrývá totalitní, nedemokratické jádro.“
Zní to všechno konspiračně? Ani ne.
V každodenní realitě mezitím v důsledku mezinárodních sankcí i pokračujícího konfliktu prudce klesá výkon syrské ekonomiky a podle nejnovější zprávy odborů naopak prudce roste chudoba – podíl chudých dosáhl 41 procent z 23 milionů obyvatel. Za této situace dnes mají v Sýrii konat poněkud pochybné parlamentní volby – přes sedm tisíc kandidátů z 12 politických stran včetně té doposud monopolně vládnoucí, Baas, se bude ucházet o 250 křesel v parlamentu, přičemž volební právo má asi 14 milionů Syřanů. Volby se konají na základě nové ústavy, která v únoru vzešla z referenda a dosud platný systém jediné vládnoucí strany nahradila systémem pluralitním. Není jasné, co si od voleb slibovat, nicméně už samotné jejich pořádání může být krokem ven z bludného konfliktu, byť exilová opozice zvaná Syrská národní rada (SNC) o níž si ani Západ nemyslí nic dobrého, vyzvala Syřany, aby hlasování bojkotovali. Nebudu daleko od reality, když dodám, že výzvy k bojkotu jsou pro jistotu podepřeny pumovými útoky – při tom zatím posledním zahynulo v Aleppu pět lidí.
Což mi maně připomíná argument, který jsem často slýchala v Káhiře: Kolik sebevražedných útočníků bylo v Bagdádu před americkou invazí? Žádný! A pro Sýrii nyní platí totéž, zatím ovšem bez invaze.
Egypt. Když jsem se včera zmínila o „delegaci Egypťanů“ v čele s šéfem parlamentu, takto Muslimským bratrem, v Rijádu, brala jsem to spíš jako kuriozitku, nicméně v Káhiře ta cesta vyvolává obří vášně. Webem létají fotky, na nichž delegace pokorně sedí vedle saúdského krále a za nimi je jen saúdská vlajka, 
všichni citují patolízalského imáma z „veřejnoprávní“ mešity Al Azhar, podle něhož bylo odvolání saúdského velvyslance z Káhiry stejné, jako kdyby z „těla Egypta byla odseknuta ruka“ a všichni se zdají být vzteky bez sebe, že se členové delegace omlouvají králi i za grafiti na zdi saúdské ambasády…
Král jim na to odpověděl, že zhoršení vztahů mezi oběma zeměmi bylo „bolestivé“ pro každého čestného občana Saúdské Arábie i Egypta, nařídil opětovné otevření ambasády i konzulátů a nakonec vyzval saúdská a egyptská média, aby o celé kauze „už psaly jen dobře, nebo aby zavřely hubu.“ To je fakt bizár. Přivítání „delegace“ zpátky v Káhiře bude asi opravdu bouřlivé.
A do toho nejvyšší saúdský klerik konstatoval, že nepokoje na Blízkém východě jsou důsledkem „hříchu“. Naši spojenci.
Bahrajn. Nečekaná mela se strhla kolem letošního udílení britské ceny Bafta za nejlepší televizní film. Jakmile magazín Radio Times zahájil veřejné hlasování o kandidátech, půl milionu hlasů naskočilo (vedle dokumentu Killing Fields o Srí Lance) také snímku Shouting in the Dark, který o loňské revoluci tajně natočila May Ying Welshová pro Al Džazíru. Když ho televize loni v létě odvysílala, bahrajnští vladaři byli vzteky bez sebe, a teď tomu není jinak. Ministr zahraničí a příslušník panovnické rodiny Chalífa al Chalífa vyzval svých 80 tisíc „přátel“ na Facebooku, aby hlasovali proti filmu. „Vyzývám všechny, aby stáli po boku Bahrajnu a hlasovali proti urážlivému filmu Al Džazíry,“ napsal, čímž mimo jiné vybičoval i klikání pro Shouting in the Dark…
Pokud by naše televize film náhodou nikdy nevysílaly, tady je:
Mezitím bahrajnské „Generální ředitelství antikorupční a ekonomické a elektronické bezpečnosti“ (!) nechalo zatknout šéfa Bahrajnského střediska pro lidská práva (BCHR) a neformálního lídra tamní opozice Nabíla Radžába. Feudální režim ho už dříve vinil z organizování nepovolených shromáždění, nyní údajně přibyla další obvinění. Podle jedněch názorů souvisejí s Radžábovým nedávným rozhovorem pro BBC, který panovnickou rodinu naštval, Julian Assange má k tomu pocit, že svou roli sehrál i rozhovor, který s Radžábem vedl a který bude vysílán na Russia Today 8. května.
Tunisko. Už pár dní zapomínám dodat poslední rozhovor, který Assange v rámci svého programu The World Tomorrow pro změnu vedl s arabskojarním tuniským prezidentem Monsífem Marzúkím, takže shrnuji: Marzúkí trval na tom, že bez ohledu na funkci je dál obhájcem lidských práv, jakým býval předtím, a na důkaz tohoto tvrzení uvedl nesouhlas vydat do Libye premiéra Kaddáfího vlády, protože nevěří, že by ho tam čekal spravedlivý proces.
Zahájil rovněž boj proti mučení, které „bylo za diktatury tak normální“. „Když mluvím s lidmi od policie nebo z armády, říkám jim, že je třeba k tomuto problému přistupovat opatrně, ale „prosím vás, už žádné mučení a žádné nespravedlivé soudy. Dívají se na mě – a přemýšlejí, jestli to myslím vážně – a já říkám jo, myslím. V Tunisku už se mučit nebude,“ řekl prezident, který sám strávil roky ve vězení a čtyři měsíce na samotce. „Po pouhých čtyřech měsících jsem si říkal, že se z toho zblázním,“ zavzpomínal.
Razí rovněž úplně zrušení cenzury, neboť cenzura je horší, než „vedlejší účinky“ svobody projevu, ale hlavní téma rozhovoru se týkalo Sýrie, jejíž obyvatelé podle Marzúkího trpí stejně, jako Tunisané za bin Alího diktatury. „Mohu říci, že pokud bychom v Tunisku neměli revoluci, nejspíš by se nestala ani v Egyptě nebo Sýrii. Proto máme určitý pocit zodpovědnosti,“ řekl s tím, že Tunisané, kteří podporují syrskou „vlasteneckou“ diktaturu prostě jen nechápou, že nic takového jako „dobrá diktatura“ neexistuje. Odmítl přitom vizi zahraniční intervence nebo dodávky zbraní opozici, protože to není řešení a povede to jen k občanské válce.
Mimochodem, aktuálně zveřejněné oficiální údaje říkají, že během revoluce v Tunisku zahynulo 338 lidí a 2147 jich bylo zraněno.
PS. První rozhovor ze série na Russia Today Assange vedl s šéfem Hizballáhu Hasanem Nasralláhem.
Izrael. Izraelský deník Maariv konstatuje, že rozhodnutí premiéra Benjamina Netanjahua vypsat předčasné volby – aktuálně bylo oficiálně stvrzeno datum 4. září – bylo založeno na odhadu vůdců americké proizraelské lobby AIPAC, podle nichž bude Barack Obama v listopadu opětovně zvolen do Bílého domu. „Bibi ví, že během druhého Obamova období si moc vyskakovat nebude. Je to riskantní hra,“ míní Maariv ve shodě s 2. kanálem izraelské televize, podle něhož chce mít Netanjahu od voličů silný mandát k případnému útoku na Írán a zároveň „odblokovat“ Baracka Obamu, který těsně před svými prezidentskými volbami nebude mít šanci proti Izraeli nějak zasáhnout.
Netanjahu sám ale v předčasných volbách vidí šanci na stabilizaci politického systému v Izraeli a jeho úřad jakoukoli spojitost mezi urychlením voleb a útokem na Írán odmítá. USA se nicméně obávají, že v případě izraelského útoku na Írán budou okamžitě vtaženy do konfliktu, a to i v době prezidentských voleb. „Nikdo by si neměl namlouvat, že vyhlídky na to, že bude Amerika do toho zatažena, nejsou velké. Jsou,“ cituje Jerusalem Post náměstka ministra obrany USA Colina Kahla. Jinými slovy, Obama sice do izraelských voleb zasahovat nebude, i kdyby chtěl, Netanjahu do těch amerických zasáhnout může, a to zásadně.
Po bývalých šéfech Mossadu Meiru Daganovi a Efrajmu Halevym, někdejším šéfovi tajné policie Šin Bet Juvalu Diskinovi, aktuálním šéfovi armády generálu Gantzovi, bývalém premiérovi Ehudu Olmertovi a někdejší ministryni zahraničí Tzipi Livniové rozšířila řady „protiválečného disentu“ i šéfka Strany práce a hlavní Netanjahuova soupeřka pro blížící se volby Shelly Yechimovitchová, a tak se už zdá, že otázka války s Íránem bude ve volbách možná stejně důležitá, jako otázky sociální nerovnosti ve společnosti. „Je velmi vážnou chybou dělat z obrany proti Íránu největší problém Izraele,“ prohlásila s tím, že Írán je „problémem celého světa“ a „skutečnost, že ho Izraele bere jen za svůj, je chyba.“
I s onou proklamovanou stabilizací politické situace v Izraeli to bude všelijak. Krajně pravicová strana Jisrael Bejtanu radikála a šéfa ministerstva zahraničí Avigdora Liebermana dlouho mluví o zavedení povinné vojenské služby pro ultraortodoxní židy, a tak nyní požaduje odklad rozpuštění Knessetu, aby se stihl odhlasovat i tento zákon, nicméně šéf Knessetu ho nejspíš rozpustí už dnes. Navíc chce Jisrael Bejtanu po předčasných volbách zformovat s Netanjahuovým blokem Likud čistě sekulární vládní jestřábí koalici a zároveň vytlačit ultraortodoxní strany z kabinetu. Ultraortodoxní strany už se začaly předvolebně oficiálně modlit za to, aby se neocitly v opozici a mimo moc.
A na závěr dneska trocha muziky (a jak jinak, politiky): Před pár dny podlehl rakovině Adam Yauch, basák „židovské“ (jak píše Haarec) americké hiphopové skupiny Beastie Boys. Hiphop není moje oblíbená muzika, nicméně proslov (o nutnosti boje s islamofobií a o nutnosti změnit americkou politiku na Blízkém východě, která jen podporuje terorismus), který právě Yauch držel při přebírání ceny MTV v roce 1998, stojí za to. (Najeďte si na čas 6:35).
A nádavkem první, ještě ne moc hiphopový megahit Beastie Boys
„(You Gotta) Fight For Your Right (To Party)“
-
|2012-05-07 23:24:03 Pan Tau - je to hnusV Afganistánu pomáhal Západ islamistům svrhnout místní sekulární režim. Dnes, pouhých deset let po pádu Dvojčat, opět pomáháme islamistům svrhávat sekulární arabské režimy. Jednou se budeme OPĚT divit, jak se to mohlo stát, že se ti hodní islamisti, kterým jsme pomáhali dostat se k moci, obrátili proti nám...
