Mému poslednímu textu o Sýrii se dostalo z hlediska čtenosti až nečekané pozornosti, tím spíš, že v něm „neobjevuji Ameriku“ a vlastně jen shrnuji očividné. Za zajímavější tak považuju arabské (ne vládní) pohledy na celou situaci, a se svolením Asada abu Khalila začnu jeho komentářem k hlasování v Radě bezpečnosti OSN o Sýrii.
„V Radě bezpečnosti OSN to o víkendu byl dobrý tyjátr. Susan Riceová z USA nemohla uvěřit, že v tomto vznešeném orgánu někdo použil veto. Jak vůbec někdo může vetovat vůli mezinárodního společenství? A to jen její země přitom na podporu izraelských válečných zločinů použila veto v 60 případech.
USA nikdy nevynechají příležitost předstírat rozhořčení, a to ani v situacích, v nichž samy nepůsobí příliš důvěryhodně. Rozhořčení paní Riceové připomíná rozhořčení druhé paní Riceové v americké zahraniční politice: byla to totiž právě Condoleezza Riceová, která jasně a kategoricky (což připouští ve své knize „No Higher Honor“, čili „Není větší cti“) odmítla a odkládala jakoukoli dohodu o zastavení palby během izraelské války proti Libanonu v roce 2006. Dokonce píše o tom, jak se rozhořčila na francouzského ministra zahraničí, který si troufl navrhnout okamžité ukončení zabíjení v Libanonu. A nyní mají USA možnost vystupovat v Radě bezpečnosti jako ochránci syrského lidu.
Vlády Ruska a Číny jsou dnes oslavovány jako noví rivalové USA na mezinárodní scéně. Propagandistické televizní stanice syrského režimu vychvalují vzestup Ruska coby nové supervelmoci. Oslavují dokonce návrat ke studené válce. Syrský režim nejspíš očekává, že neosovětská moc ve jménu svých syrských přátel pohrozí Spojeným státům jaderným zničením. Ruské a čínské veto přitom ale nemá se syrským lidem a tím, jak se mu daří, nic společného. Rusko a Čína se prostě jen poučily z rezoluce o Libyi: obě země možná v budoucnu budou potřebovat potlačit a zabíjet své vlastní lidi a nechtějí proto vytvářet žádný precedent pro vnější intervence.
Ruská prohlášení na adresu Sýrie jsou prosta sentimentu nebo jakéhokoli přátelství vůči Asadovu režimu. Rusko má své kalkulace a syrský režim mu toho může nabídnout mnohem méně, než západní vlády. Stejně snadno, jako porazilo vůli USA v OSN, může Rusko syrský režim prodat za nějakou dohodu se Západem.
Rada bezpečnosti sledovala projev katarského Hamáda bin Džásima. Tahle výsostně neoblíbená figura (v obecném povědomí arabské veřejnosti je spojován s normalizací katarských vztahů s Izraelem a prohlášením, podle něhož arabské vlády nemají Palestincům jak pomoci a mohou jen „prosit“ USA, aby Izrael trochu umravnil) se zničehonic stala obecně přijímaným lídrem všem Arabů. Když představitelé americké vlády mluví o tom, co „Arabové chtějí“, odkazují právě na tohoto ropného (a plynového) šajcha. A stejně jako byl někdejší šéf Ligy arabských států Amr Músa loutkou Mubarakova režimu a GCC, nynější šéf Nabíl Arabí se stal poslušným sluhou Kataru (neboť Saúdská Arábie je zaneprázdněna otázkami následnictví a chorobami hlavních princů).
Slovo dostal i syrský velvyslanec (Sýrie smí mluvit v OSN, ale nikoli na půdě LAS, z níž byla vyloučena). Rád se vydává za sečtělého (těžko si sice vybavoval Goetheho jméno, na druhou stranu si ale dovolil citovat básně Nizára Kabbáního, který byl v Sýrii dlouhé roky zakázaný). Jeho projev byl bez náznaku vášně: striktně podle pravidel své vlády vágně kritizoval státy GCC, aniž by ovšem některý jmenoval.
Syrský lid je z diskuse vynechán. Oběma stranami je jen využíván k propagandě. Syrský režim se jen proměnil v pěšáka v regionální a mezinárodní hře a stále se více se dostává do područí svých regionálních a mezinárodních spojenců, stejně jako se Syrská národní rada stala rukojmím svých regionálních a mezinárodních aliancí. Spontánní a lidové povstání bylo (násilně) proměněno v regionální a mezinárodní konfrontaci.“
A Al Achbár ještě jednou. Nemám čas přeložit fakt zajímavou analýzu Evelyn A. Aissové celou, nicméně mám dojem, že pro pochopení stačí shrnutí: „Jednotlivé složky (syrské) opozice sice mohou uspět v propagandistické válce v zámoří, pokud ale takový úspěch přichází na úkor snah porozumět, efektivně zastupovat a chránit skutečné potřeby a obavy prostých Syřanů, bude to vůči revoluci hluboká nespravedlnost.“
A pak je tu třeba analýza Vijaye Prashada Cynismus kolem Sýrie: Rusko jako zástěrka, která se ptá, proč se vlastně na adresu Ruska za jeho veto snáší tolik kritiky „mezinárodního společenství“, když USA přece samy mohly být mnohem agresivnější? Proč USA prostě nepoužijí stejný mustr jako v případě Libye a místo toho mluví o „výjimečném postavení“ Sýrie? V čem je Damašek „unikátnější“ než Tripolis?
Odpovědí je skutečnost, že arabské jaro proměnilo bezpečnostní dohody v regionu, které Izrael (za dohledu USA) pečlivě budoval. Pád Mubaraka zpochybnil mírovou dohodu z roku 1979, a tak vyvstávají otazníky kolem izraelské jihozápadní hranice. Nová energie palestinského hnutí ohrožuje stabilitu na okupovaném Západním břehu, vztahy Izraele s Libanonem jsou dál napjaté a židovskému státu tak zbývá vlastně jen režim Bašára Asada, který mu sloužil coby loajální strážce hranic. Izrael si nepřeje krvavou změnu režimu v Damašku, protože za Asada pro něj neexistuje důvěryhodná nebo spolehlivá alternativa. Proto ani USA, ani Izrael nijak agresivně netlačí na to, aby byl Asad odstaven od moci. Tuto energii si vybíjejí u válečných bubnů proti Íránu.
Zvi Bar´el v Haarecu konstatoval, že Washington ani Tel Aviv si nějaký prudký pád Asada nepřejí. „Je vnímán jako bezpečnostní ventil proti násilným útokům Hizballáhu na Izrael nebo proti tomu, aby fyzicky ovládl celý Libanon. Ví se také o jeho neshodách s Íránem, které následovaly po kontroverzní návštěvě Ahmadínežáda v Libanonu v roce 2010.“ Člen izraelské vlády pro Washington Post prohlásil, že „známe Asada. Znali jsme jeho otce. Samozřejmě, že bychom za souseda rádi měli demokratickou Sýrii. Myslím si ale, že se to stane? Ne.“
„USA a Izrael se v Radě bezpečnosti OSN nyní schovávají za Rusy (a do určité míry i za Číňany). Nemají žádný zájem na odstavení Asada od moci. Z jejich pohledu pro Sýrii libyjské řešení neexistuje, to spíš jemenské: násilí bude doutnat, opozice se vyčerpá, a pak bude Asadovi dovoleno jmenovat svého nástupce, který si sice podrží veškeré charakteristiky režimu, ale přitom poskytne Sýrii „novou“ tvář. Stejně jako „novému“ Jemenu není dovoleno stát se hrozbou pro Saúdskou Arábii, Sýrie nebude smět vykolejovat izraelskou kárku,“ konstatuje Vijay Prashad.
PS: Příště už souhrn z Blízkého východu jako obvykle.
-
|2012-02-06 16:17:18 Jarin - Rico, zaplat panbuh za Vas!Konecne nejaky smysluplny text na tomhle blogu! Diky!
-
|2012-02-06 19:48:38 Hamid - Asad ztratil důvěruBarbarství při potlačování pokojně protestujících demonstrantů, mučení politických vězňů včetně dětí a žen, ochromení prstů opozičních národních umělců, podřezání revolučních zpěváků je známkou blížícího se konce tohoto tyranského režimu v Sýrii, který nechce věřit, že lid už jednou a pro vždy prolomil bariéru strachu. Autoritářské režimy obecně se domnívají, že násilí je jediným prostředkem k udržení politické moci. Však zapomínají, že každá akce má odpovídající reakci. Syrská armáda se začala rozpadat, neboť nejen mnoho z ní odmítá střílet do demonstrantů, ale postupně přichází na stranu lidu.
Boj za svobodu, demokracii, lidskou důstojnost a pluralismus si v Sýrii vyžádal, od března loňského roku na 7000 obětí. Nechce-li někdo, aby se v Sýrii opakovalo to, co bylo v Libyi a Iráku, musí tak odsuzovat a přispět k zastavení vraždění nevinných lidí. Syřané už nevěří Asadovi, který nedokázal prosazovat reformy o kterých sám mluví více než 10 let. Proto vítám iniciativu LAS z 22. 1. 2012.
-
|2012-02-07 13:03:49 Martin Rapavý - Hamide, už i v Bohnicích mají internet?!Tos psal sám, nebo ti s tím pomáhal pan doktor?
:-P
-
|2012-02-07 14:07:15 Hamid - Doporučení pro fašistyMartine, jen fašisti mohou to, co provádí Asad v Sýrii podporovat. Namísto těch nepravdivých a demagogických keců, doporučuji přečíst následující:
Asad bombarduje Homs. Rozhovor s českou velvyslankyní
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=732053
Bestiální zločiny syrského fašistického režimu
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/clanek.phtml?id=731976
-
|2012-02-07 16:30:38 Martin Rapavý - Ale jdi s těmi bláboly!Vážně??!
Jsi jediný, co tady mlátí své demagogické kecy – ovšem věz, že z nich nevymlátíš ani zrníčko pravdy!
Svůj názor jsem už napsal v diskusním komentáři k předchozímu článku: http://www.literarky.cz/tereza-spencerova/8069-masakry-v-syrii-jako-iracke-zbran-hromadneho-nieni
Četl jsi vůbec ty články, nebo ses uspokojil s prolouskáním nadpisu?!
„Proč Američané z Damašku odcházejí?
Rozhodli se zavřít ambasádu z čistě bezpečnostních důvodů. A to kvůli výbuchu z 23. prosince. Exploze měla stopy al-Káidy.“
„Jaký dopad mělo ruské a čínské veto na půdě OSN na situaci v zemi?
Tady v Damašku vyšli lidé do ulic a před ambasádami obou zemí jim provolávali slávu. Ale to je jen Damašek. Společnost je tady velmi rozdělená. Většina lidí chce reformy. V místech, jako je Homs, jsou ovšem kapsy odporu a tam je situace řádově o mnoho procent horší.“
Bašár Asad je totiž reformátor. Bohužel, to mnoha extrémistům nevyhovuje. Copak ty vlastně víš o tom, co doopravdy požaduje ta „syrská opozice“, jaké změny?!
Na ten 2. článek o zahlcování YouTube ani nemá valný smysl reagovat.. Nadpis je dost vypovídající o obsahu.
No jo, začínající „tvořiví umělci“ se snaží prosadit. Podobně jako ona údajná syrská lesbička, vzpomínáš si tou svou selektivní pamětí?
Jeho jediná „hodnota“ spočívá v tom, že je příkladnou ukázkou nevyváženosti:
1. jednostranná propaganda syrské opozice tam nemá protireakci;
2. zhruba 24 řádků propagandy syrské opozice vs. 3 řádky se stanoviskem a vysvětlením syrské vlády.
To dostatečně vypovídá o „objektivitě“ celého článku a jeho cílech.
To, co jsi uvedl, není žádný pádný důkaz, pro nic. Klidně bych ti podobným způsobem mohl argumentovat za zákaz osobních automobilů – obrázky hodně ošklivé dopravní nehody.
Jaká jsou tak auta hrozná, vražedné nástroje ďábla, že?! Pardon – fašistického ďábla – pardon, to klíčové „průkazné“ slovo mi vypadlo. :-P
Klíčové skutečnosti jsou totiž takové, že zjištěními pozorovací mise Ligy arabských států se ten cirkus v BR OSN odmítl zabývat, protože se štváčům jim prostě nehodí do krámu.
Marocká snaha je skutečně chvályhodná. Bodejť by se se stejnou principiálností stavěli vůči masakrům Sahařanů! :-P
Zatím si totiž neuvedl ani jediný závažnou a smysluplnou skutečnost. Ty tvé příležitostní (anekdotální) pohádky jsou nejenom naprosto dětinské, ale jsou navíc jsou úplně mimo.
Kde se kácí les, tam létají třísky. Stejné to bylo v případě zhození atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki nebo kobercové bombardování německých měst za 2. světové války. Zdá se ti to cynické? Norimberskému tribunálu nikoliv a je to dodnes součást norem mezinárodního práva... nebo spíš toho torza, co z nich zůstalo.
(Viz třeba „Právo ozbrojeného konfliktu: mezinárodní humanitární právo ve válce“ od prof. Garyho D. Solise.)
Syrská vláda v podstatě bojuje proti teroristům. I dle našich norem by to byli teroristé. Netvrdím, že teroristé jsou špatní, ale stejně nebudu říkat, že vláda, která proti ni bojuje, je špatná a odsuzovat ji.
Šířit poplašné řeči kvůli tankům v ulicích, jak je to módní na Západě, je scestné. Tanky jsou skvělými a poměrně bezpečnými vozidly k překonávání městských barikád. Západní „alternativou“ vůči tankům v městech je bombardování měst, které je řadově nepřesnější než střelba z tanku.
Nad co Západ žehral a ohledně čeho šířil paniku – **údajného** bombardování měst – to následně s chutí sám doopravdy dělal přes 8 měsíců.
Haha: "Ať každý vidí, co syrský režim dělá svým dětem" – no jo, ani 5*10^5 dětských úmrtí zaviněných americkým režimem a jeho postojem k těm sankcím hromadného ničení jejich stanovisko nijak nezměnilo.
Správně, až je syrská vláda vymlátí, bude klid. To je cena za mír. Alespoň dle západní logiky.
V Libyi probíhají obdobné masakry, tam si „humanitární“ zásah Západu vyžádal 10krát víc obětí (a pořád tomu není konec), ale tam to farizejská masmédia už přehlížejí, tam už světla (reflektorů) zhasla, protože už se tam odehrávají zločiny Západu nevyhovující.
Nevím o tom, že by nějaký Asad bombardoval Homs. Háfiz, který by to jakožto letec byl mohl dělat, už není mezi námi a Bašár je oční lékař.
-
|2012-02-07 15:22:00 Martin Rapavý - Proč, Terezo?!Jediným „skandálem“ je to, že pouze RF a ČLR jako jediné země hlasovaly v souladu s Chartou OSN!
Terezo, proč si takovou váhu dala (v podstatě) nějakému překladu článku?
Jinak to ani nelze nazvat, protože ten článek je v mnoha věcech dost mimo, takže si takový prostor, dle mého mínění, nezaslouží.
V začátku má sice pravdu...
RF a ČLR se sice poučily z rezoluce o Libyi, ovšem udělaly to nikoliv proto, aby mohly v budoucnu „zabíjet vlastní lidi“ (kdo vlastně vymyslel tenhle nejnovější výraz politické novořeči?). To je naprosto scestné. I kdyby tomu mělo dojít, tak by si s tím prostě nedělaly těžkou hlavu, protože oni si umí ochránit své vlastní zájmy. Jako v případě umírňování (pacifikace) a dělání pořádku na Kavkazu.
Nevím, proč neuchránily i Libyi. Nemyslím, že by byli přelstěni, i když to západní běsnení určitě je do značné míry zaskočilo.
Já se přikláním k vysvětlení doc. Františka Škvrndu z Fakulty mezinárodních vztahů Ekonomické univerzity v Bratislavě. Prostě, Rusové měli s Bratrským Vůdcem dobré vztahy. Tuším v roce 2008 Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríje uzavřela s Ruskou federací dohodu o nákupu moderní těžké vojenské techniky (zvláště letadel atp.) v hodnotě několik miliard USD, a to poté, co jí byly staré dluhy odpuštěny.
Ovšem Bratrský Vůdce dané těžké zbraně nakonec neodebral, ale obrátil se na své nové „západní spojence“ a odebral od nich lehké ruční palné zbraně.
A to prý Rusy, pochopitelně, dost naštvalo. Protože to se mezi přáteli nedělá, zcela oprávněně to vnímali jako podraz... a tak mu jeho „spojenectví se Západem“ dali nakonec „vyžrat“.
Potud je to jasné – zní to rozumně. (Slyšel jsem to na kulatém stolu o Nové imperiální agresi vůči Libyi. Následně jsem si k tomu dohledal příslušná fakta, sedí to, a tudíž to zní rozumně a věrohodně.)
Důvody, pro které danou rezoluci nevetovala ČLR, jsou ovšem už méně jasné. Rozbíhá se „nový závod o Afriku“ a vůbec mi není jasné, proč to Číňané udělali, když jim muselo být jasné, že pád Bratrského vůdce by znamenal vzrůst mocenského vlivu AFRICOMu, a tudíž konec čínským ambicím o proniknutí do Afriky; Afrika s Bratrským Vůdcem by pro ně byla určitě přiznivější – nebo se snad báli, že se až příliš rychle sbližuje se Západem; báli se, že by mohl časem ustoupit i ze svého silně antiimperialistického postoje výměnou za příslib většího vlivu na mezinárodní scéně ze strany Západu? Viděli, jak se zachoval vůči Rusům? Nebo počítali s pádem Evropy, kdy se kapitalisté postaví proti „vlastním lidem“ ve vidině nahrabání zisku z libyjské ropy, vytvářejíce tak ovšem neudržitelný stav v důsledku obrovského množství uprchlíků z Afriky (dle italských úřadů Libye za Bratrského Vůdce snižovala příliv uprchlíků o 5*10^5 ročně)?
Nevím; to už jsou pouze dohady.
Ale důvody v původním článku jsou naprosto nesmyslné.
Prostě: pravým důvodem – kromě toho, že Syrská arabská republika byla tradičním spojencem SSSR i RF – je i to, jak arogantně se západní agresoři stavěli k výhradám hlavně RF vůči překračování mandátu rezoluce BR OSN č. 1973 a jejich agresi proti Libyi.
RF konečně – navzdory zkorumpované vládě Dmitrija Anatoljeviče Medveděva – pochopila, RF prostě musí z principu oponovat Západu ve věcech geopolitického vlivu, protože jakékoliv zaváhání a shovívavost si bude Západ vykládat jako slabost RF bude pokračovat v obkličování a mocenském oslabování RF. Bylo to vidět i v případě amerického protiraketového štítu, kde SSA nesmlouvavě pokračovaly v jeho budování i navzdory četným protestům ze strany RF, a to až do té míry, že RF musela učinit protiopatření.
RF se tedy musela postavit čelem k této snaze protlačit v RB OSN další hanebnou rezoluci, která má poškodit i obraz RF, vykreslit ji jako zbabělou a slabou, ztrativší svoje postavení velmoci, a zostudit ji v očích jejích spojenců na mezinárodní scéně – a danou rezoluci odmítnout.
A zde se autorka původního článku se dostává úplně mimo realitu.
Ruská prohlášení jsou mnohem vlídnější, vstřícnější i přátelštější vůči Asadově vládě. Což nepopírá to, že jsou prosta těch falešných citových výlevů a her na city, které se tam snažili propašovat západní globalisté/imperialisté.
RF má sice své „kalkulace“, ovšem nejsou ani zdaleka tak hloupé, plytké a povrchní jako autorčiny bláboly.
Především Západ už nemá RF co nabídnout, kromě urážek, osočování i laciných pohrůžek. A západní politická realita a situace už nezadržitelně spějí k stažení západních vojáků z Afghánistánu.
Západ je věrolomný a snaží se oslabit a zničit Rusko. Ať s úsměvem, nebo úšklebkem, cíl zůstává stejný již od 1/2 19. století. Toho jsou si v Kremlu velice dobře vědomi.
Na rozdíl od hloupé autorky by neprodali svoji předsunutou baštu za bezcenný cár papíru, jidášské polibky na červeném koberci a falešné západní sliby, které by byly záhy machiavellisticky porušeny.
Neprodali by svou svobodu a bezpečnost za vidinu zlaté klece a plné mísy čočky. Ostatně – přesně to se stalo osudným i Bratrskému Vůdci.
Nicměně Hnědý Kus Hovna už pění:
http://egypt.usembassy.gov/tr20413.html
Je vidět, že je načase, aby konečně teroristé získali atomovou bombu propašovali do SSA a odpálili ji někde ve Uošingtnu nebo Ňujorku.
Jaký silnější tlak by mohly Spojené státy agresivní vyvinout? Už nyní hrozí Hnědému Kusu Hovna obžaloba za úmyslné porušování ústavy Spojených států agresivních.
Ten 2. článek je zajímavější. Proč opravdu zcela legitimní protesty 1/3 země, se zkonsolidovaným vedením opozice, a fakticky občanskou válkou, v níž byla situace mnohem horší než v Libyi (jak potvrdili odcházející britští diplomati), dlouhé měsíce „unikal pozornosti“ západních pohlavářů, kterých hlavní starost byla „rozrývání“ jemenské půdy bombami z bezpilotních letadel?!
Jinak se zase ale nic neodlišuje od již ověřené metody tzv. Velké lži, jak ji s úspěchem zavedl již Adolf Hitler ve své knize Můj boj: je to lež tak obrovská, že by nikomu ani nenapadlo, že by někdo mohl tak nehorázně lhát.
Stejně to bylo v případě údajného „bombardování vlastních lidí“ v Libyi, což byla opravdu kolosální lež, která šla také proti zdravému rozumu: nikdo přeci nebude plýtvat drahými bombami na vojensky bezvýznamné cíle, když jsou k dispozici vojenské cíle. A tak tomu i bylo – bombardovány byly muniční sklady (obsazené vzbouřenci), nikoliv „lidé“, natožpak „vlastní“.
Byla to lež obdobná té se ZHN v Iráku; neexistovaly pro ni žádné důkazy, kromě údajných výpovědí neznámých svědků šířených al-Džazírou.
„Logikou“ západních agresorů bychom snadno mohli vyhlásit i židovský holokaust za „humanitární operaci na ochranu Němců“.
-
|2012-02-07 16:42:33 Martin Rapavý - DoplněníJeště bych rád uvedl, že Rusové si konečně vzpomněli, že vždycky, když se stavěli vůči snahám západních kolonialistů shovívavě nevzepřeli se jim, vždycky se jim to vymstilo.
Jako třeba v 1/2 minulého století, když bojkotovali RB OSN, čímž umožnily kapitalistickým mocnostem rozžehnout dodnes trvající válku na Korejském poloostrovu.
Západní mocnosti poštvávají ty vzbouřence a povzbuzují a podporují je v násilnostech.
-
|2012-02-07 16:43:56 Martin RapavýJeště bych rád uvedl, že Rusové si konečně vzpomněli, že vždycky, když se stavěli vůči snahám západních kolonialistů shovívavě a nevzepřeli se jim, vždycky se jim to vymstilo.
Jako třeba v 1/2 minulého století, když bojkotovali RB OSN, čímž umožnili kapitalistickým mocnostem rozžehnout dodnes trvající válku na Korejském poloostrovu.
Západní mocnosti poštvávají ty vzbouřence a povzbuzují a podporují je v násilnostech.
-
|2012-02-07 17:33:38 Hamid - Zmatený MartinMartine, kromě toho, že zaměňuješ slupky za obsah, relevantní za irelevantní zapomínáš na to, že Šachovnice, která obsahuje pouze představitelé režimu, imperialisté, ČLR, RF ztrácí svoji logiku a smysl. Imperialisté, kteří usilují (ve všech podmínkách) o zabezpečení svých zájmů, i zde se budou snažit zneužívat situaci, ale to není důvod k tomu, abychom na této šachovnici ignorovali KRÁLE - syrský lid a jeho ambice.
Ano, ČLR a RF hlasovaly v souladu se svými obchodními a mocenskými zájmy. Mezinárodní humanitární právo, lidská práva, spravedlnost a další podobné pojmy jím v tomto hlasování nic neřekly. Podívej se na to, jak syrský režim pochopil toto hlasování. Pochopil to jako Zelená pro pokračování ve svých represích a zločinech. Pod palbou děla a tanků jsou města jako Homs, Zabadání, Daraa, Idleb atd.
I zde nezapomeňme na to, že nejde o boj antiimperialistů s imperialismem. Syrská armáda byla v roce 1991 součást vojenské koalice pod vedením USA ve válce proti Iráku. V roce 1975 syrská armáda vstoupila do Libanonu a zlikvidovala palestinské hnutí odporu s požehnáním USA a Izraele. Od roku 1973 byly syrsko-izraelské hranice nejbezpečnější hranice pro Izrael atd. Bratranec Asada (Rami Machluf) trefně a lákavě prohlásil, že destabilizace situce v Sýrii je destabilizací pro Izrael.
Imperialisté vyměňují svoje kamarády jako svoje staré boty, neboť jsou opotřebované.
Dopadne to v Sýrii špatně pokud mezinárodní solidarita se syrským lidem bude desorientovaná, neprincipiální, povrchní, krátkozraká a kulhavá
„USA a Izrael se v Radě bezpečnosti OSN nyní schovávají za Rusy (a do určité míry i za Číňany)“ ergo jsou na vině za zabíjení v Sýrii.
Toto zabíjení (tzv. „násilí“) bude v Sýrii nadále „doutnat, opozice se vyčerpá“, Asad (po obdržení „povolení“) „jmenuje svého nástupce, který si sice podrží veškeré charakteristiky režimu, ale přitom poskytne Sýrii novou tvář“.
De facto: v Sýrii vraždí Mosaz a CIA.
Převedeno na autorkou PíEs v průběhu 2011 glorifikovaná „arabská jara“ to znamená: Prapůvodním smyslem „arabských revolucí“ bylo a je nejprve oslabení Izraele (letadlové to lodi USA na Blízkém východě), takto i USA.
V konečné fázi pak: mutace Izraele, tudíž i odchod USA z regionu. Palestina se stává členským státem Íránské federace.
Mutací Izraele v krajinu obývanou talmudohraboši a thorastudenty padá potřeba vymazat „židovský stát“ (sic!) z povrchu zemského Iránem.
Rusko (dodavatel mírového peace keeping oružyja do stávající a budoucí Sýrie) pokračuje nerušeně v realizaci svých intencí z 1. půlky 19. století (před Krymskou válkou) a kotví jihovýchodně od Istanbulu.
Mapy nového, tzv. „Čtvrtého Říma“ jsou v přípravě, Čína finálně kolonizuje Afriku.
USA vymírají na tuk a uhlohydráty, západní Evropa zahajuje výstavbu Lunaparků. Kapitalizmus vstupuje do dějin.
Střední a východní Evropa vstupují do Společenství Nezávislých Států, dochází k přejmenování Zlína, ze Slušovic stává se Beskyd Valley.
Škodovka vyrábí obojživelné vozy (Václav Klaus protestuje z Hradu ve smyslu: Levicový koncept koncernu znamená poklek na kolena před zbytky teorie Oteplování).
PíEs obdrží post velvyslankyně v Rijádu.
Paláda. Glaturace.