Jsem sice stále v Ramalláhu, ale nedá mi to. V Egyptě se za poslední rok, který uplynul od revoluce, odehrává spousta věcí, které lze jen těžko pochopit, natož důvěryhodně vysvětlit, a středeční masakr na fotbalovém stadionu v Port Saidu je jen další z nich. VIDEO
Jedni tvrdí, že na vině je vládnoucí vojenská junta, která nechala fanoušky obou týmů svobodně se zabíjet (celkem 74 mrtvých a přes 1000 zraněných, ale počty těch prvních budou narůstat z počtů těch druhých), aby ukázala, jak moc je společnost chaotická a jak moc tedy potřebuje pevnou ruku armády. Další soudí, že celou tragédii bezpečnostní síly dokonce vyprovokovaly, aby ukázaly lidu, co je to ve skutečnosti za zběř – sjednocené síly hooligans káhirských klubů Ahly a Zamalek totiž už od zářijových akcí před izraelskou ambasádou v Káhiře vykazovaly vzácnou organizovanost a neohroženost a staly se páteří většiny protestů, což jim v očích části veřejnosti získalo – pro juntu nebezpečnou – aureolu skutečných bojovníků za zájmy obyčejných Egypťanů.
Odhlédneme-li od podobných konspiračních teorií, jimiž jsou mimochodem Egypťané obecně přímo posedlí, faktem zůstane, že rok po svržení Husního Mubaraka je bezpečnostní situace v zemi víc než křehká a že naléhavost reformy bezpečnostních sil a policie – to, že v Port Saidu nezasáhly, je mimo debatu – je stále vyšší a roste s každým dnem. Reforma v podobě přijetí civilních zákonů o policii a armádě a o jejich zodpovědnosti za své činy, by ale oslabila mocenské postavení generálů, takže…
Takže jen tak nebude. Junta proto jen vyslala do Port Saidu posily a vydala několik vlastenecky znějících prohlášení o tom, že „svou zemi si rozvracet nedáme“. Kuriózní je ovšem dvojsmysl podobných projevů – v době, kdy egyptská ekonomika míří nezadržitelně ke dnu a průzkumy ukazují, že v egyptský finanční systém přestávají věřit i ti nejvlastenečtější z Egypťanů, ekonomická síla armády úspěšně roste, generálové ovládají rozsáhlé sektory hospodářství, a tak si mohli dovolit nedávno půjčit státu z vlastní (armádní) kapsy miliardu dolarů. Finanční krizi vybrakované státní pokladny tím nijak zásadně nevyřešili, a proto lze očekávat ještě letos krizi hlubší, přičemž některé analýzy konstatují, že v současné době už Egyptu nepomohou ani (údajně již připravené) půjčky od MMF, Světové banky a USA. Jinými slovy, státní pokladna je v troskách, generálové jsou zajištěni, „díky“ masakru v Port Saidu lidu znovu ukázali svůj význam, a tak nastává ten nejlepší čas předat moc v zemi Muslimskému bratrstvu, takto suverénnímu vítězi nedávných parlamentních voleb, aby se mohlo historicky znemožnit, načež by přišla armáda coby zachránce, který vše vyřeší.
Muslimské bratrstvo celou svou volební kampaň založilo na vzletných frázích o svobodě a skoncováním s korupcí, nicméně o tom, jak by řešili ekonomickou situaci, v zásadě nikomu nic neprozradili (ostatně, jako žádná z nově parlamentních stran). Ještě den před portsaidským masakrem se v parlamentu do krve hádali s liberální opozicí, která požadovala urychlit proces, během něhož armáda předá moc do civilní správy, následující den už zněli trochu jako armáda sama: „Příčinou této tragédie je záměrné zanedbání a absence armády a policie,“ prohlásil jeden z vysoko postavených bratří pro New York Times. „To se neobejde bez trestu, bez tisíců trestů,“ dodal, aniž by ovšem vysvětlil, jestli chce trestat policii a armádu za to, že nezasáhla, nebo účastníky masakru.
V Káhiře na protest proti událostem v Port Saidu vyšly do ulic tisíce lidí, armáda proti nim nasadila gumové projektily a slzný plyn, u budovy ministerstva vnitra kousek od Tahríru se hooligans znovu dali do boje s těžkooděnci, přičemž už se mluví o více než 800 zraněných, a policejní zásah proti demonstracím v tradičně revolučně naladěném Suezu si v noci na dnešek vyžádal nejméně dva mrtvé. Do stávky vstoupili studenti Německé univerzity v Káhiře a vyzvali ostatní univerzity, aby přestaly pracovat, dokud junta nepředá moc…
Ve čtvrtek se sešlo mimořádné zasedání parlamentu, na němž se jednalo o ustavení vlády národní spásy, přičemž se diskuse účastnili i členové bratrské Strany svobody a spravedlnosti. Spolu s ostatními požadovali demisi ministra vnitra a vyšetřování šéfa tajné policie. Není jasné, zda vůbec mají sílu něco takového za vlády junty prosadit, nicméně zdá se, že je to první náznak konfrontace mezi bratrstvem a juntou od ustavení parlamentu, což ve svém důsledku může jen posílit demonstranty na Tahríru a jinde v jejich požadavcích na ustavení civilní vlády, která se bude s to za své činy zodpovídat.
Masakr v Port Saidu je tragédie, která ale možná nastartovala pohyb, v němž klíčoví aktéři egyptské politické scény – míním tím hlavně Muslimské bratrstvo a tzv. mlčící většinu společnosti -- mohou začít měnit svůj postoj vůči juntě. Píšu „možná“ a „mohou“ zcela záměrně, protože odhadovat vývoj si netroufám…nicméně svou roli v rozbouřených emocích může sehrát i to, že si Egypt připomíná rok od tzv. útoku velbloudů, kdy Mubarakův režim, nechal do demonstrantů na Tahríru nahnat stádo vystrašených a tím pádem zdivočelých zvířat, pod jejichž nohama zůstaly desítky mrtvých lidí. Právě tenhle akt pak Mubarakovi ale zlomil vaz, protože rozhořčil a vyhnal do ulic další stovky tisíc lidí.
Takže, jak s oblibou říkám, uvidíme.
Na stadionu v Port Saidu
Na budovu ministerstva vnitra v Káhiře letí první kameny
Tamtéž v noci na dnešek
Do Káhiry přijíždí z Port Saidu vlak s „přeživšími“ fanoušky
