Ukrajina: Čím dál bezmocnější diktatura



Kyjev v „přímém přenosu“ ztrácí monopol na státní násilí a je otázkou, zda má reálnou kapacitu vrátit situaci v zemi pod svou kontrolu.



 

 

„Génius Ukrajinců je všude, krok za krokem měnil a dál mění planetu – v desítkách zemí na všech kontinentech, od mikrosvěta genetiky po hvězdné cesty kosmonautiky,“ povzbudil kyjevský prezident Petro Porošenko své občany u příležitosti „Dne ukrajinského vynálezce a racionalizátora“. „Budoucnost máme ve svých rukou.“

Je přitom příznačné, že v každodenním životě Porošenkova vláda nic až tak nového nevynalézá, a ačkoli oficiálně razí „dekomunizaci“ a definitivní rozchod s minulostí, která fakticky skončila už před čtvrt stoletím, sovětských praktik se rozhodně nezříká. Nově Kyjev zakázal vstup do země 34 novinářům a sedmi blogerům z Británie, Švýcarska, Izraele, Slovenska, Německa, Španělska, Kazachstánu, Maďarska, Estonska, Bulharska, Lotyšska, Moldovy, Makedonie a Srbska. Na rozdíl od sovětských časů si ale Kyjev není sám sebou jistý, a tak, když se s protesty ozvala britská BBC, Rada Evropy nebo Reportéři bez hranic, byla z černého seznamu vyškrtnuta alespoň jména tří britských, dvou španělských a jednoho německého novináře. Výbor na obranu novinářů (CPJ) k tomu nicméně poznamenává, že celkem je na seznamu už 388 jmen a na Ukrajinu kvůli ohrožení její „národní bezpečnosti“ a „územní celistvosti“ nesmí zástupci více než stovky zahraničních médií, přičemž se zákaz vztahuje i na podnikatele a novináře z USA.

Cenzura zahraničních médií byla podle Porošenka přijata ve „spolupráci s našimi partnery z Evropské unie, Spojených států amerických a dalších zemí“, což nejspíš vysvětluje ono hrobové ticho, k němuž se USA či EU uchýlily. Tento krok byl prý učiněn „v reakci na plány rebelů uspořádat v říjnu a listopadu místní volby na územích, která kontrolují. Toto avanturistické a nezodpovědné rozhodnutí vyžaduje naši koordinovanou odpověď na hrozbu, která tm vzniká pro Minské dohody.“ Porošenko tím zásadě vzkazuje, že nechce, aby zahraniční média volby, které jsou plně v souladu s Minskem a (Kyjevu navzdory) mají podporu Západu, sledovala, byť zahraniční pozorovatelé se na ně prý už chystají. („Doněčtí“ přitom aktuálně nabízejí, že aktuální spor s Kyjevem ohledně voleb vyřeší jejich přesun na únor, čímž vznikne prostor k projednání všech sporných otázek.)

Zpět ke svobodě projevu na Ukrajině. Už skoro rok sedí ve vězení novinář Ruslan Kocaba, který natočil video kritizující mobilizaci a podle Amnesty International je vězněm svědomí. Kritik režimu, novinář a spisovatel Oles Buzyna, byl rovnou zavražděn a v případě dalších úmrtí opozičních činitelů úřady vyhlásily prosté „sebevražda“, což zpochybňuje i Amnesty International. Počty těch, kdo končí za mřížemi kvůli svým názorům, rostou a populární televizní moderátor Savik Šustěr se už tři čtvrtě roku stěhuje i se svým pořadem z jedné televize na druhou, protože vláda všem vysílatelům hrozí odebráním licence, až skončil na internetu. Terčem vládních represí přitom nejsou jen média, ale také nejrůznější umělci, filmy nebo knihy, přičemž skandálem nyní skončil mezinárodní knižní veletrh ve Lvově, na němž tajná služba SBU odhalila „antiukrajinskou“ literaturu údajně tištěnou v Charkově. Nejnovějším přírůstkem na ukrajinských seznamech je mimochodem Silvio Berlusconi, který zajel za starým přítelem Putinem na Krym, totéž podle všeho čeká také italské a švýcarské firmy, které oznámily úmysl na Krymu investovat, otazníky se nejspíš vznášejí nad kultovními Aerosmith, kteří nedávno zahráli v Moskvě a jejich fronta Steven Tyler si zazpíval i s pouličním muzikantem.

Vzhledem k míře cenzury lze kyjevskou vládu vnímat jako vcelku průměrnou diktaturu. Už proto bude jistě z hlediska obsahu zajímavý ukrajinský snímek o událostech na Majdanu „Zima v ohni: Boj Ukrajiny za svobodu“, který aktuálně získal cenu diváků v sekci dokumentárních filmů na festivalu v Torontu. (Trailer je ZDE) Mimochodem, v reálném světě, si nyní OSN stěžuje, že většina důkazů o zločinech spáchaných na Majdanu nebo o loňském masakru v Domě odborů v Oděse byla zničena „krátce po těchto událostech“.   

 

Pravý sektor v akci

Vzletnými projevy podobnými těm o světové ukrajinské vynalézavosti se Petro Porošenko krátce před místními volbami snaží převádět i každodenního života, v němž se staví do role rozhodného vládce země. Uvalil třeba sankce na pětadvacet ruských leteckých společností (z nichž dvě už ani neexistují), jimž uzavřel ukrajinský vzdušný prostor. I sami Ukrajinci tak nyní budou muset do Ruska létat podle všeho přes Pobaltí či Bělorusko. (Na kyjevském letišti Borispol už v každém případě mohli začít šetřit a na noc vypínat elektřinu.) Činnost na Ukrajině byla zakázána rovněž firmám s ruským nebo offshorovým vlastnictvím, což se ovšem dotkne mnoha vlivných Ukrajinců i firem. Rusko už slibuje protisankce, Porošenko hrozí dalšími sankcemi proti Rusku (pokud prý Kreml nebude plnit Minské dohody, z nichž pro něj ale žádné povinnosti prakticky nevyplývají), ale při tom všem raději nevyvádí svou zemi z „ruského“ Společenství nezávislých států (SNS), byť tím hrozí už od Majdanu…

Obchodní vztahy v rámci SNS, tedy včetně obchodů s Ruskem, jsou pro Ukrajinu životně důležité, tím spíš v době, kdy ratingová agentura Fitch mluví o „nevyhnutelnosti“ státního bankrotu, Kyjev dál doufá v další miliardy od Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, více než třetina Ukrajinců v letošním roce klesla pod hranici chudoby, a Spojené státy zničehonic podmiňují svou další finanční pomoc Ukrajině hmatatelnými výsledky v ukrajinském boji proti korupci, což je ovšem požadavek z hlediska použitelnosti nejen „univerzální“, ale pro Kyjev v zásadě i likvidační. Washington posléze podobné pohrůžky sice popřel, ale džin strachu ze ztráty americké podpory – když ta evropská citelně chladne už delší dobu -- už byl vypuštěn. S korupcí souvisí i nenadálá ztráta válečnických ambicí Kyjeva, neb lidé už jsou konfliktem unavení. Prezident navíc přiznává, že USA Kyjevu nechtějí dodávat zbraně ve velkém, neboť si uvědomují, že by byly rychle propašovány a prodány „rebelům“, protože na ilegálních kšeftech se vším možným se podílejí celé brigády ukrajinské armády. A náčelník ukrajinského generálního štábu Viktor Muženko k celkovému obrázku marnosti odhaduje, že až 90 procent veškerých zpravodajských informací z „antiteroristické operace“ proti rebelům v Donbasu je beztak „falešných“, tedy nejspíš včetně informací o ukrajinských vojenských triumfech a tisících ruských okupačních vojáků na ukrajinském území. Kyjevská vláda, zdá se, neví kudykam a „střílí“ od boku. Porošenko nabízí křeslo v Kyjevě dalšímu cizinci – tentokrát čerstvě odvolanému australskému premiérovi Tonymu Abbottovi -- a třeba premiér Arsenij Jaceňuk při jednání s polskou premiérkou Ewou Kopaczovou prohlásil, že sovětsko-německý pakt mezi Ribbentropem a Molotovem byl zločinem, z čehož ovšem mimoděk vyplývá, že zločinem podle něj bylo také připojení Lvova k SSSR a tudíž i k současné Ukrajině.

Za této situace není moc překvapivé, že se iniciativy chápou jiní. Pravý sektor, který Porošenka a spol viní ze zrady ideálů z Majdanu, spolu s exilovou organizací Krymských Tatarů -- bez ohledu na zájmy ukrajinských producentů -- zahájil časově neomezenou blokádu pozemního spojení s Krymem, kam nepouští nákladní automobily s potravinami a jiným zbožím. (Video blokády pořízené z bezpilotníku). Iniciátoři blokády uvažují také o odpojení dodávek elektřiny na Krym, to by ale mohlo silně poškodit samotnou Ukrajinu, protože na základě smlouvy z Ruska nakupuje elektřinu s tím, že ji bude dodávat i na Krym. Akci už zkritizoval i jinak radikální oděský gubernátor Michail Saakašvili, který připomněl, že podobné akce jsou výlučně v pravomoci státu a nesmí je provádět „část veřejnosti se zbraněmi v rukou“. Zdá se ale, jakoby slova byla to jediné, co Kyjev může proti „spontánním“ akcím radikálů a neonacistů použít, aniž by riskoval otevřený střet. Vzápětí přímo v Saakašviliho gubernii zahájil žoldnéřský prapor Azov spolu s oděskými oddíly Pravého sektoru a dalších majdanovských skupin samozvanou blokádu Podněstří – Azov přitom proslul neskrývanou nacistickou symbolikou a výcvikem od amerických vojenských poradců…

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 22 Září 2015 08:57 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB