Kauza Firtaš a ukrajinská loutková politika

Email Tisk PDF

Výpovědi, které zazněly u vídeňského soudu, dávají jakousi představu o rozsahu amerického vlivu na vnitřní i vnější politiku Ukrajiny.



 

 

 

Ukrajinský oligarcha a někdejší šéf Svazu zaměstnavatelů Ukrajiny Dmytro Firtaš, který – spolu s rovněž „vyšachovaným“ Ihorem Kolomojským – dlouhé roky ovládal ukrajinský obchod s ruským plynem, stanul v rakouské Vídni před soudem. Jeho jméno přišlo na přetřes například už v roce 2009, kdy propukla „plynová krize“ po zavření ruských kohoutků, což byl ovšem především důsledek snah tehdejší premiérky Julie Tymošenkové opanovat nejen plynovou sféru, ale zbavit se přitom i politických konkurentů. Firtaš tehdy více méně situaci ustál a o dva roky později šla kvůli finančním podvodům do vězení sama Tymošenková, nicméně pozadí celého konfliktu už tehdy jasně ukazovalo na hluboký marasmus ukrajinské politické a oligarchické scény, v níž byl Firtaš pevně ukotven. Netrvalo ale dlouho a kosa dopadla i na Firtaše – americké úřady proti němu v lednu 2012 zahájily kroky kvůli korupci, jíž se měl dopouštět mezi lety 2006 až 2010, a to kupodivu v Indii, zatímco podle informovaných zdrojů byl za vším ve skutečnosti zájem amerických firem vstoupit do ukrajinského trhu s titanem. Oficiální americká obžaloba proti Firtašovi byla datována až červnem 2013, americká žádost o Firtašovo vydání do USA přišla v říjnu 2013, v listopadu pak byla stažena a obnovena byla 27. ledna 2014. Rakouské úřady na ni zatčením Firtaše, který trvale žije ve Vídni, reagovaly 12. března loňského roku a následně ho propustily na kauci ve výši 125 milionů eur.  

A nyní, 30. dubna, vídeňský krajský soud rozhodl, že Firtaše do USA nevydá. Soudce přitom svůj verdikt opřel o nepřijatelné politické vměšování americké vlády do celé kauzy, což je podmínka, kterou má za nepřijatelnou i smlouva o extradici mezi USA a Rakouskem z roku 1998.  

Vídeňský zpravodaj New York Times David Herszenhorn události u soudu popsal následovně: „Obhájci pana Firtaše zdůrazňovali, že prvotní americká žádost o jeho zatčení přímo souvisela s cestou náměstkyně ministra zahraničí USA Victorie Nulandové na Ukrajinu, kde se 30. října 2013 snažila zabránit tomu, aby prezident Janukovyč upustil od svého slibu podepsat rozsáhlé politické a obchodní dohody s Evropou. Paní Nulandová odletěla z Washingtonu v den, kdy byla žádost o zatčení pana Firtaše předána Rakousku. Žádost byla o čtyři dny později stažena, prohlásil obhájce Christian Hausmaninger, a to poté, co paní Nulandová dospěla k tomu, že získala od pana Janukovyče záruky, že dohody podepíše. Od té chvíle se v kauze indických úplatků nic nedělo, připomněl obhájce Hausmaninger, a to až do 26. února, což byly čtyři dny poté, co byl pan Janukovyč svržen pouličními protesty. Pak byla žádost o zatčení obnovena a rakouské úřady pana Firtaše o dva týdny později zadržely, v ten samý den, kdy byl nový ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk zrovna na návštěvě u prezidenta Obamy v Bílém domě.“

Ve svých 87 (!) tweetech ze soudní síně David Herszenhorn nicméně také psal, že soudce posoudil důkazy o tom, že americká vláda si přála nahradit Janukovyče Julií Tymošenkovou, kterou mimochodem Západ za bezbřehou korupci nikdy nechtěl stíhat, snažila se zabránit Firtašově podpoře Vitaliji Kličkovi a jeho případné loňské prezidentské kandidatuře proti Petru Porošenkovi nebo zkoušela ovládnout Firtašova plynárenská a titanová portfolia. Americké ministerstvo spravedlnosti v souvislosti s verdiktem rakouského soudu vyjádřilo „rozčarování“ a vzápětí oznámilo, že se proti zamítnutému vydání odvolá.  

Americké ministerstvo zahraničí cestu Nulandové na Ukrajinu opravdu oznámilo 30. října 2013, a podle oficiálního vyjádření americké ambasády v Kyjevě měla Nulandová „velmi dobrý a dlouhý rozhovor s prezidentem. Prezident při setkání dal jasně najevo, že Ukrajina si zvolila a touto volbou je Evropa. Spojené státy podporují právo Ukrajiny učinit volbu a jsme připraveni podporovat Ukrajinu v její snaze splnit několik zbývajících podmínek pro asociační dohodu s Evropskou unií a pro získání obchodních výhod, které z ní vyplývají. Také bychom chtěli využít příležitosti a poblahopřát Ukrajině ke vší té práci, kterou už vykonala, aby splnila podmínky stanovené Evropskou unií, což jsou doslova desítky legislativních kroků. Předala jsem prezidentovi dopis od ministra zahraničí Kerryho.“

Stenografický záznam desetihodinového jednání soudu nicméně nabízí trochu jiný úhel pohledu – Firtašova obhajoba v něm tvrdí, že Victoria Nulandová přijela do Kyjeva se zatykačem na Janukovyčova spoluoligarchu Firtaše a oznámila mu podmínky: Podepíšeš dohodu s EU, propustíš Tymošenkovou a charkovská plynová naleziště přenecháš Chevronu. Janukovyč vše slíbil, ale později „ucukl“, a tak přišel Majdan.

Za další – přinejmenším vnitroukrajinskou – senzaci pak lze považovat tvrzení, že se právě Firtaš u soudu veřejně přiznal, že byl hlavním sponzorem „tváře Majdanu“ a nyní kyjevského (komunálními problémy stíhaného) primátora Vitalije Klička, prý aby v dalších volbách porazil Janukovyče. „Už v roce 2012 mi bylo jasné, že Janukovyč nebude provádět reformy. Tehdy jsem pochopil, že země potřebuje silného kandidáta, který půjde k volbám a zvítězí. Tehdy jsem našel Klička. A když si vytvořil politickou stranu UDAR, finančně jsem ho podpořil,“ vypověděl Firtaš, byť až doposud byl UDAR vnímán především jako „německý projekt“. Firtaš se nyní hlásí také k tomu, že spolu s Kličkem a oligarchou Serhijem Tyhypkem sepsali plán mírového řešení krize, který Janukovyč i opozice podepsali 21. února 2014. Plán ale odmítli na Majdanu, parlament zbavil Janukovyče všech pravomocí a na křeslo prezidenta usedl starý komsomolec Turčynov, mimochodem dávný blízký spolukomsomolec Tyhypkův. Firtaš dnes krach tehdejších dohod vysvětluje „provokací Julie Vladimirovny (Tymošenkové), která chápala, že z hlediska moci se už nikam nevejde. A proto zájmy opozice prodala Majdanu.“    

Důvody, proč ho Spojené státy pronásledují, Firtaš popsal následovně: „Po Janukovyčově útěku americká vláda přesně věděla, co má dělat. Chápali, že podpořím Klička, zatímco oni podporovali Tymošenkovou, Jaceňuka a Turčynova. Americká vláda a její ukrajinští představitelé – Jaceňuk a Tymošenková – se rozhodli dostat mě z Ukrajiny, aby mohli vyhrát. A tak mě nechali zatknout.“

U soudu jako svědek vypovídal také další ukrajinský oligarcha, Sergej Ljovočkin, podle jehož výpovědi Američané hráli proti Firtašovi právě kvůli jeho podpoře Kličkovi, zatímco Washington sázel na Jaceňuka, což jasně stvrdila i Victoria Nulandová ve svém dnes už legendárním rozhovoru „Fuck the EU“. Ljovočkin s Firtašem pak potvrdili, že se v březnu 2014 ve Vídni setkali s Kličkem a Porošenkem. Ačkoli obsah jejich jednání zveřejněn nebyl, ukrajinská média spekulují, že právě tehdy byla uzavřena dohoda, že Kličko nebude kandidovat v prezidentských volbách proti Porošenkovi, což mělo s konečnou platností z mocenské hry vyšachovat Tymošenkovou a její naděje na prezidentský úřad.

Výpovědi Firtaše i Ljovočkina dávají jakousi představu o rozsahu amerického vlivu na vnitřní i vnější politiku Ukrajiny. Pokud lze jejich slovům věřit, Američané, kteří podle Nulandové na „demokratizaci“ Ukrajiny vynaložili přes pět miliard dolarů, rozhodovali prakticky o všem, geopolitickým směřováním země počínaje přes ovlivňování ukrajinského postoje vůči trhu se zemním plynem až po lobbing ve prospěch energetických koncernů.

Celá „kauza Firtaš“, v níž citelně chybějí kladní hrdinové, tím rozhodně nekončí a slibuje jen dál odhalovat realitu ukrajinské loutkové „politické“ scény.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 04 Květen 2015 06:58 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz