Na Ukrajině propuká válka oligarchů

Email Tisk PDF

Bez ohledu na prozápadní touhy Ukrajina zůstává oligarchickou zemí, kterou během let zplundrovala malá skupina bezohledných mužů, shrnuje události posledních dní agentura Bloomberg.



 

 

Obecně vzato k tomu muselo dříve či později dojít -- čokoládový král a kyjevský prezident Petro Porošenko vyhlásil otevřenou válku gubernátorovi Dněpropetrovska a oligarchovi Ihoru Kolomojskému. Konflikt o nové, postmajdanovské přerozdělení majetku a moci nazrával delší dobu, ale naplno se rozhořel ve čtvrtek.

Kolomojský byl z Kyjeva do čela Dněpropetrpovska na nestabilním východě Ukrajiny dosazen až po Majdanu a dokázal toto své léno uhájit před separatismem, především sázkou na sílu. Podle dostupných zpráv si za 10 milionů dolarů zřídil „dobrovolnický“ prapor Dnipr a sponzoruje také prapory Ajdar, Azov, Dnipr 1, Dněpr 2 a Donbas. Zatímco ozbrojenci Ajdaru podle Amnesty International páchají četné zločiny včetně únosů, svévolného zatýkání a věznění, mučení, vydírání či rovnou popravování nepohodlných osob, Azov se zase „proslavil“ nacistickými symboly. To je obzvlášť pozoruhodné, neboť například izraelský deník Haarec má Kolomojského za jednoho z nejmocnějších Židů na světě.

Za své zásluhy v boji proti rebelům si ale Kolomojský žádá náležitou odměnu – snažil se na Kyjevu například získat majetky konkurenčních oligarchů (prostřednictvím znárodnění firem, které byly podle Kolomojského privatizovány nezákonně) a k tomu ovládnout formálně polostátní firmy, do nichž už za vlády svrženého prezidenta Janukovyče dosadil „své“ manažery. Jednou z nich byla i Ukrtransnafta, státní koncern spravující síť ropovodů, který od roku 2009 vedl Kolomojského muž, Oleksandr Lazorko. Díky němu se kapacita ropovodů rozšířila o Kolomojského potrubní sítě, do nichž mohla začít proudit ropa z Ázerbajdžánu, aniž by oligarcha musel platit její drahý dovoz po železnici. Ruský ropný koncern kvůli tomu ve finále musel zavřít jednu ze svých rafinérií, shrnuje americký Bloomberg.

Porošenko, který navzdory slibům o prodeji svých firem dál zůstává a čokoládovým králem („Může za to Rusko“), se svými obchodními zájmy s těmi Kolomojského nepřekrývá, totéž ale neplatí pro Kolomojského politickou moc a hrozbu, která z ní pro Kyjev vyplývala. A tak se Porošenko rozhodl jednat.

Vláda nejprve konstatovala, že Lazorko aktuálně zdvojnásobil státu cenu za uchovávání technologické ropy v zásobnících Kolomojského konglomerátu Privat, a zbídačený ukrajinský stát tak musel Kolomojskému platit „2,5 milionu hřiven denně“. Parlament novelizoval zákon o akciových společnostech, sepsaný zřejmě hlavně s cílem omezit Kolomojského pravomoci v polostátních firmách, v nichž sice nemá většinu, ale ovládá jejich vedení. Poslanci pak zablokovali jednání parlamentu požadavkem, aby byl dněpropetrovský „král“ donucen vyplácet státu miliardové dividendy ze státních ropných koncernů, které ovládá.

Následně vláda jmenovala nového šéfa Ukrtransnafty, ale Lazorko odmítl svůj post opustit. Vládou jmenovanému Juriji Myrošnikovi museli do budovy pomáhat ozbrojenci (ale nakonec beztak vzal raději za vděk kanceláří v budově koncernu Naftogaz). Kolomojský zareagoval rychle a sídlo Ukrtransnafty obsadil za asistence ozbrojených mužů v maskáčích.            

Video ze setkání s novináři před budovou se následně stalo hitem ukrajinského zpravodajství i domácí politiky:



Kolomojský v něm vulgárně nadává redaktorovi Radia Svoboda, vládou dosazeného ředitele Ukrtransnafty a jeho lidi označuje za „ruské diverzanty“, zodpovědnost za vše připsal jednomu z nejbližších Porošenkových spolupracovníků Ihoru Kononenkovi, a celou akci vlády má za „drancovací nájezd“. Je příznačné, že kyjevský ministr energetiky Vladimir Demčišin na Kolomojského atak nezavolal státní policii. Podle některých zdrojů prý hlavně kvůli tomu, že mu Kolomojský pohrozil, že může do Kyjeva povolat dva tisíce ozbrojených mužů, neboť mu kdosi „krade jeho podniky“. O dvou tisících ozbrojencích Kolomojský mluvil i před novináři.  

Zajímavé je, že Kolomojského akce by mohla ospravedlnit jakýkoli rozhodný postup kyjevské moci, ale prezident Porošenko se omezil jen na to, že udělil gubernátorovi „důtku“ – a co víc, nikoli za to co provedl v budově Ukrtransnafty nebo za zneužívání pravomocí při hromadění svých miliard, ale za vulgární projev před novináři, přesněji za „porušení pravidel profesní etiky a postupů, k nimž je jako státní zaměstnanec zavázán“. Také poslance k požadavku na jeho odvolání vyprovokovala především Kolomojského mluva, přičemž mají podporu i amerického velvyslance v Kyjevě Geoffreyho Pyatta, který se postavil za Kyjev – sprostě prý na veřejnosti opravdu mluvit nelze. Zároveň ale konstatoval, že se s Kolomojským soukromě setkal a poukázal na jeho zásluhy na uchování celistvosti Ukrajiny. Ve finále budovu Ukrtransnafty „vzala pod ochranu“ policie a ministr vnitra Avakov oznámil, že tím celý „incident“ končí. Posléze sám Kolomojský prohlásil, že se s prezidentem i premiérem Jaceňukem „domluvil“, že nový šéf Ukrtransnafty nebude provádět kontrolu firmy a „nechá to na firmách velké čtyřky“, tedy na zahraničních auditorských společnostech PricewaterhouseCoopers, Deloitte Touche Tohmatsu, Ernst & Young a KPMG.

Na požadavky některých poslanců, aby byl Kolomojský odvolán z funkce gubernátora, mezitím reagují Kolomojského média – některá hrozí propuknutím nepokojů, jiná tvrdí, že přesně totéž si přál už i Putin při jednání „normandské čtyřky“.

Jedna z hvězd Majdanu, novinář a nyní poslanec Mustafa Najim, nicméně konstatoval, že neschopnost Kyjeva adekvátně na Kolomojského postup zareagovat, věřitelům a spojencům Ukrajiny ukáže, že je to „zhroucený stát, o jakém Vladimir Putin celé roky snil“. A k tomu dodal: „Oligarchové, všichni do jednoho, jsou jako třída stejnou hrozbou pro společnost, jako nepřítel na východní hranici. Právě oni jsou základem korupce; právě oni zostuzují bojové prapory tím, že jim platí za ochranu svých aktiv. A hlavně, právě oni mají nejmenší zájem budovat novou společnost. V tomto kontextu je chybou, když za nepřítele národa označujeme jen jednoho oligarchu.“

I kdyby ho nakonec Porošenko zbavil funkce, kvůli svému bohatství a vlivu žoldnéřských praporů bude Kolomojský mocným mužem dál, připomíná Bloomberg: „Když mluví o ´ruských diverzantech´, naslouchají mu tisíce ozbrojených mužů, i když často jen proto, že je dokáže lépe vybavit a zaplatit než vláda v Kyjevu. Kolomojský je příliš chytrý, aby pořádal vojenský převrat, ale jen těžko dovolí Porošenkovi, s nímž si až dosud byli rovni, aby s ním zametal. Bez ohledu na prozápadní touhy Ukrajina zůstává oligarchickou zemí, kterou během let zplundrovala malá skupina bezohledných mužů. Ukrajinci je až dosud nedokázali svrhnout, místo toho se rozdělují a v jejich vzájemných sporech podporují různé strany. To znamená, že loňská revoluce neskončila, a zbývá doufat, že bude pokračovat mírovými prostředky.“    

 

P.S.: Zahraniční dluh Ukrajiny se za loňský rok kvůli pádu hřivny a propadu průmyslu přiblížil 100 procentům HDP.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 23 Březen 2015 11:32 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz