Svoboda projevu podle Kyjeva: Zákazy a zatýkání

Email Tisk PDF

Reportéři bez hranic snížili „rating“ svobody projevu a médií na Ukrajině za rok 2014 a umístili Kyjev na 129. místo ze 180 hodnocených zemí. Nejnovější kroky parlamentu i tajných služeb zatím zohledněny nejsou.



 

 

Mediální Ukrajina má svůj velký skandál: asi nejpopulárnější a nejvlivnější televizní moderátor Savik Šustěr přišel o svůj diskusní pořad Šustěr LIVE. Do jednoho ze svých pořadů totiž telemostem z Moskvy přizval ruského novináře Maxima Ševčenka, který současný Kyjev přirovnal k Jelcinovi v letech 1994 až 1995, kdy jeho vlastní politické chyby vyústily ve válku v Čečně. Mluvil také o „bratrovražedné válce“ a o tom, že ukrajinská armáda ostřeluje civilní obyvatelstvo. Diskusi vysílaly 24. kanál a televize 112. Státní televizní rada se kauzou začala zabývat a 24. kanál se Šustěrem okamžitě ukončil smlouvu. „V době války jsou taková prohlášení propagandistická, směřují proti Ukrajině a nemají v éteru co dělat. Je nám líto, že zazněly právě v našem éteru,“ konstatovala televize.  

Televize 112 Šustěra zrušit odmítla a dostala za to od televizní rady třetí "varování", poslední před oficiálním zákazem. „Jistě, mohli jsme se Šustěra kvůli záchraně televize zbavit, ale ani tak bychom neměli záruku, že bychom zítra nedostali varování kvůli něčemu jinému: nikdo tady nepotřebuje televize a noviny, na které nemůže mít vliv. Ani válka by přitom neměla být důvodem k cenzuře. My bychom kývli na jakákoli pravidla hry, ale tady žádná pravidla neexistují,“ shrnula pro Vesti šéfredaktorka 112 Ljudmila Pisanková.  

Problém Savika Šustěra je přitom prý hlubší a spočívá v jeho loňských sporech s mocí, konkrétně s prezidentem Porošenkem a premiérem Jaceňukem. „Jasně mu bylo řečeno, že na Ukrajině nemá co pohledávat. Domluvil se proto s (primátorem Lvova a spolumajitelem 24.kanálu) Sadovým, ale na toho zatlačili a pořad zrušili,“ citují Vesti nejmenovaný zdroj. Už koncem loňského roku se pak Šustěra zbavil První kanál státní televize.

Savik Šustěr zatím našel „azyl“ na televizi Inter, ale i ta už se stala terčem útoku televizní rady – „varování“ dostala za to, že v jednom z vysílaných seriálů hraje ruská herečka Olga Kabo, „známá svými protiukrajinskými názory“. Satelitní zpravodajská stanice Novosti 24 časa byla pro změnu „varována“ za to, že odvysílala rozhovor s bývalým Janukovyčovým premiérem Mykolou Azarovem a ten prý -- slovy šéfa televizní rady Jurije Arťomenka -- „podněcoval nepřátelství a ponižoval hrdost a důstojnost lidí, kteří se účastnili Revoluce důstojnosti,“ tedy Majdanu. Státní televizní rada nyní dostala od vlády souhlas s „prověrkami“ i mimo rámec dosud platného zákona, a aktuálně se prý chystá hned na 14 ukrajinských televizí a rozhlasových stanic.

Je příznačné, že se nyní z politických důvodů na Šustěrovu stranu postavila i vnitřní „opozice“ – Julia Tymošenková najednou obvinila vládu z cenzury médií, šéf Radikální strany Oleh Ljaško dokonce prohlásil, že „za Janukovyče měla Ukrajina víc svobody než za Porošenka.“

Televize se přitom stávají nástrojem vnitropolitického boje mezi ukrajinskými špičkami obecně. Projev prezidenta Porošenka, v němž minulý víkend oznámil zastavení palby, nevysílalo hned několik soukromých televizí (1+1, která patří oligarchovi Ihoru Kolomojskému, 112, Espresso TV nebo TVI, a dokonce ani Porošenkova vlastní televize 5.kanál). „Vrchní velitel armády a prezident Ukrajiny Petro Porošenko nařídil všem jednotkám zastavit palbu – a největší televizní stanice v zemi to ignorují, díky za takovou podporu,“ postěžoval si podle německého listu Tagesspiegel kyjevský ministr „pravdy“ Jurij Stec. Deník připomíná, že Ihor Kolomojský, stejně jako mnozí majitelé menších televizních stanic, patří ke stoupencům Národní fronty premiéra Arsenije Jaceňuka.

Právě Stecovo ministerstvo informací přitom nahradilo nedávno zrušenou Národní komisi pro ochranu veřejné morálky, která se proslavila zákazem vysílání seriálu Simpsonovi, produkce Comedy Central nebo omezením vysílání South Parku.

 

Zatýkání a zákazy

O atak na svobodu projevu se před pár dny pokusil i západoukrajinský poslanec Vasyl Peťovka. Navrhl dodatek k informačnímu zákonu, který měl regulovat blogery a vlastně všechny uživatele internetu. Argumentoval tím, že internet je zaplavený nevěrohodnými informacemi, a proto požadoval, aby všichni blogeři, novináři či majitelé internetových portálů povinně prokazovali pravdivost publikovaných textů a navíc úřadům poskytli své osobní údaje. Mnozí kritici namítali, že Peťovkův návrh je podezřele podobný zákonu o internetu, který loni v létě vstoupil v platnost v Rusku, a Peťovka nakonec tlaku podlehl a svůj dodatek stáhl, byť trvá na svém, že nechtěl omezovat ukrajinský internet, ale naopak chránit jeho uživatele před „falešnými blogery a kremelskými boty“.

Tajná služba SBU nicméně kontroluje blogosféru i bez zákona a zatýká lidi, kteří například kliknou na Facebooku na „like“ u symbolů samozvaných lidových republik nebo šíří návody, jak se vyhnout mobilizaci. Za podobnou činnost hrozí pět až osm let vězení, což je třeba i případ blogera Ruslana Kocaby, jehož Amnesty International považuje za vězně svědomí. Nový návrh zákona pak počítá s pěti lety vězení za popírání ruské agrese a zatýkáni jsou – na základě zákona o vlastizradě – i ukrajinští novináři píšící pro ruská média.  

Ukrajinský parlament mezitím schválil zákon zakazující vysílat v televizi všechny filmy a pořady natočené po 1. srpnu 1991 v jakékoli zemi, v níž se popularizuje vláda a vojáci agresorského státu (míněno je Rusko), pak také ty, v nichž se propaguje ponižování lidí a škodlivé návyky, a k tomu bez výjimky všechny ruské filmy natočené po 1. lednu 2014. Porušení zákazu se bude trestat pokutami od 12 do 60 tisíc hřiven.

Autor zákona a šéf parlamentního výboru pro kulturu a duchovnost Mykola Kňažický mluví o „prvním mediálním antioligarchickém zákonu“, který se podařilo parlamentem protlačit. „Antiukrajinská a proruská produkce se tím zakazují počínaje rokem 1991,“ vysvětloval na sociálních sítích s tím, že přitom nezáleží na zemi vzniku, neboť „až 30 procent ruského braku se natáčelo na Ukrajině“.

Celá řada ukrajinských televizí napsala otevřený dopis prezidentu Porošenkovi, aby zákon vetoval, neboť je nejen útokem na svobodu slova, ale je zároveň i absurdní. Zakazuje například ponižování, které ale často představuje konfliktní zápletku i toho nejméně škodlivého filmu. Televizní stanice namítají, že už nakoupily programy pro letošní rok a peníze na obsah, jímž by výpadek ruské produkce nahradily, nemají, natož aby byly peníze na investice do seriózní vlastní produkce. Ukrajinský reklamní trh negeneruje tolik peněz, aby televizní společnosti mohly natáčet drahé kvalitní seriály, soudí pro Vesti nejmenovaný televizní producent. „Ukrajincům proto nezbude než hltat telenovely.“ Připomíná navíc, že ruskou produkci lze nahradit americkými seriály, nicméně tituly jako Borgiové, Dům z karet nebo Hra o trůny na Ukrajině propadly. „Budeme muset diváky učit na nové. A Možná rychle přibude různých reality a talk show, protože jsou levnější než seriály.“ (Mimochodem, zákon se týká výlučně televize, v kinech nové ruské filmy promítány být mohou, ale za podmínky, že budou splňovat ustanovení zákona.)

Porošenko mezitím v noci na sobotu podepsal zákon, který umožní nepohodlná média odpojovat od elektřiny.

Jurij Stec, někdejší ředitel jedné z Porošenkových televizí, v uplynulých dnech odvolal šéfa ukrajinské státní televize, neboť „sabotoval šíření ukrajinského vysílání“ v Donbasu a napomáhal v regionu šířit ruské televizní kanály. Nově parlament zakázal ruským novinářům vstup do ukrajinských státních úřadů, krátce na to zakázal více než stovce ruských médií vstup na Ukrajinu, velký ohlas přitom vyvolal záběr z nedávného minského summitu, na němž člen Porošenkovy ochranky svérázně „zavřel ústa“ ruské novinářce…

Reportéři bez hranic snížili „rating“ svobody projevu a médií na Ukrajině za rok 2014 a umístili Kyjev na 129. místo ze 180 hodnocených zemí, už „na dohled“ od Ruské federace (152. místo). Nejnovější kroky parlamentu i tajných služeb zatím zohledněny nejsou.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 21 Únor 2015 07:44 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz