Ukrajina: Slova, slova, slova a zmar

Email Tisk PDF

Ukrajinská krize se – přinejmenším z pohledu Západu – začíná měnit ve stále utaženejší gordický uzel.



 

 

 

 

Evropská unie, jíž Spojené státy už před časem celou „akci“ hodily na bedra, se točí v kruzích a bezradnost z ní čiší. Na jedné straně – kvůli víkendovým bojům u Mariupole -- hrozí Rusku zesílením sankcí, k čemuž ji vyzývá šéf ukrajinské diplomacie Pavlo Klimkin nebo estonský prezident Thomas Hendrik Ilves, Německo ale nové sankce jen „nevylučuje“, zatímco Wall Street Journal s odvoláním na vysoce postavené zdroje rovnou konstatuje, že Západ už není dostatečně jednotný, aby se na dalších sankcích opravdu shodl. Ukrajina se přitom už dopředu obávala, že veškerým jejím nadějím na protiruské sankce udělají přítrž nedělní volby v Řecku – po vítězství Syrizy, jíž navíc Rusko dalo do vínku klíče od evropského plynu, je podle Kyjeva velmi pravděpodobné, že Athény budou jakékoli další sankce vetovat a vše tak skončí. A zpravodaj Evropského parlamentu pro oblast Černého moře mezitím kolegům europoslancům předložil návrh zprávy, podle níž je hlavní příčinou ruského vstupu na Ukrajinu rozšiřování NATO na východ. A v důsledku tohoto aliančního postupu tak ruská anexe Krymu ve výsledku „zcela mění strategickou situaci v Černém moři“, přičemž se Rusko nyní stává „strategickou hrozbou střední Evropě a celému jižnímu křídlu NATO a EU“. Jinými slovy, klasická „střelba do vlastní nohy“. Podle zpravodaje má EU k dispozici už jen dva nástroje: neuznání anexe Krymu a sankce, ale z „dlouhodobého pohledu je spolupráce s Ruskem vítanější než konfrontace“. Rada Evropy mezitím analyzovala sankce a konstatuje, že nemají valného smyslu, prý to ale neznamená, že by se měly rušit…

Místo rozhodných činů zkrátka Západ dál nabízí jen záplavu slov, která ale už nevyvolávají ani palcové titulky. Platí to třeba pro NATO, podle něhož je Rusko stejnou „hrozbou pro světový mír“ jako terorismus. Podobně chladně dopadl ukrajinský prezident Petro Porošenko v Davosu, kde bez jakýchkoli důkazů mluvil o vpádu dalších devíti tisíc ruských vojáků s pěti sty tanky, dělostřelectvem (atd., atp.) na ukrajinské území. „Pokud tohle není agrese, tak co je pak agrese?“ ptal se významně. Zatímco Francie navrhuje přiznat Donbasu autonomii, Porošenko odmítl jakékoli jednání s Ruskem (ale ujišťuje, že s Putinem si volá pravidelně) a vyzval Kreml, aby přestal dodávat na Ukrajinu zbraně. Americké zbraně, které byly nalezeny poté, co se ukrajinská armáda s konečnou platností – a to i podle oficiálního, „fázově posunutého“ přiznání – po těžké porážce stáhla z doněckého letiště, byly přitom prý původně dodané Gruzii a ruská armáda je zabavila ve válce v roce 2008 a pak dopravila na Ukrajinu… Šéfa Severoatlantické aliance se pak hluboce dotklo, když Putin aktuálně označil ukrajinské žoldnéřské oddíly v Donbasu za „zahraniční legie NATO“. Slova, slova, slova. Britský Daily Mail k tomu všemu jen poznamenává, že stejně hloupou propagandu, jakou dnes Západ používal už při získávání veřejnosti třeba pro války proti Srbsku a Iráku.

 

Bez Ukrajiny to prý nepůjde

Příliš bodů Porošenko v Davosu nezískal ani tím, že si z původních 15 miliard dolarů okamžitě nutných k odvrácení ukrajinského státního bankrotu vlastně Západu řekl o miliard hned padesát na příští čtyři roky. Rozmáchle k tomu oznámil, že vytvoří na Ukrajině „zcela nové ovzduší pro investice“, do dvou let ukončí energetickou závislost na Rusku (už nyní Ukrajina z EU – především z Polska a Slovenska -- zadarmo odebírá 27 procent své spotřeby plynu), a zdůraznil (pro mnohé ale spíš pohrozil), že „světlejší a bezpečnější“ budoucnost Evropy je „nerozborně spjata“ s Ukrajinou. (Plné znění jeho projevu). 

A pak odjel, bez většího potlesku, ale hlavně bez miliard. V poslední době Kyjev získal jen americké záruky na půjčku ve výši jedné miliardy dolarů, Evropská komise chce prosadit dalších 1,8 miliardy eur, ale při absenci příslušných fondů už musí příznačně sahat do rezerv „pro živelné pohromy“. K tomu ještě Německo poskytlo půl miliardy eur… a pak už skoro nic. Mezinárodní měnový fond konstatuje, že Kyjev neplní jeho podmínky, a tak se o půjčkách začne jednat znovu a nejdříve v únoru. A mezitím přicházejí samé jobovky: Čína chce po Ukrajině tři miliardy dolarů za zboží, které zaplatila už před dvěma lety, ale nedostala nic; firmy kolem dněpropetrovského oligarchy Ihora Kolomojského po Kyjevu požadují hned pět miliard dolarů kvůli úniku zisků (a Kolomojského chráněnci z neonacistického Pravého sektoru současně „pro jistotu“ zřizují svůj nový „obranný pluk“ přímo v Kyjevě); ruský Gazprom poslal Kyjevu účet za plyn ve výši 2,44 miliardy dolarů (ale Kreml ví, že není odkud brát, a tak prý peníze nepožaduje hned) a připomněl, že od 1. dubna končí s dumpingem a zase začne účtovat za vyšší ceny. Porošenko naléhavě žádá EU, aby navýšila „objem makrofinanční pomoci“…

 

Kdo zabíjel v Mariupoli?

Celkový zmar se pak ještě prohlubuje událostmi kolem Mariupole. V pondělí tam začali pohřbívat první z asi třiceti obětí sobotního dělostřeleckého ostřelování města. OSN sice útočící stranu nejmenuje, ale konstatuje, že měla vědomě v úmyslu zabíjet civilisty. USA mají jasno: útok na Mariupol znamená, že Rusko chce získat víc ukrajinského území, a ze samotného útoku (spolu s premiérem Jaceňukem) obvinily Rusko. Obyvatelé Mariupole nicméně o útoku Situace na východě podle rebelůna město prý věděli dopředu, protože si všimli, že ukrajinská armáda vyklidila některé své checkpointy, a tvrdí, že dělostřelecká palba přicházela ze směru, kde je dislokována právě ukrajinská armáda. Lídři rebelů tvrdí, že vše bylo zinscenováno, aby Kyjev mohl vtáhnout NATO a USA do války, přičemž i některá ukrajinská média citují velení rebelů, podle nichž žádný útok na Mariupol nepodnikli. Rebelové se sice hlásí k tomu, že obsadili osadu Rudý Partyzán, ale popřeli své původní zvěsti o tom, že by na Mariupol opravdu útočili, protože jim vlastně stačí město obejít a obklíčit – i se sedmi až osmi tisíci ukrajinskými (mobilizovanými) vojáky uvnitř.

Mezitím sílí odpor proti Porošenkovým „sériovým“ mobilizacím – dopadají totiž především na muže ze sociálně slabších vrstev, přičemž se pro mobilizace už vžil pojem mohylizace. Chuť čerstvě povolaných vojáků bojovat a umírat za nové oligarchy v Kyjevě není z největších a i v samotném Kyjevě mezitím roste počet těch, kdo se mobilizovat odmítají a raději dávají přednost vězení, protože „to není jejich válka“. Někteří ukrajinští experti odhadují, že se mobilizaci různými způsoby vyhnulo už přes milion mužů. Za této situace Kyjev na východě země vyhlásil jen stav nouze, a nikoli stav výjimečný či rovnou válečný. Jistota je jistota. Jen parlament má dnes na programu oficiálně označit Rusko za agresora a Kyjev k tomu vyzývá Radu bezpečnosti OSN, v níž má Rusko právo veta, aby označilo donbaské „lidové republiky“ za teroristy. Marnost. Rebelové v každém případě vyhlašují, že žádné další příměří s Kyjevem už nebude, a americký Daily Beast se ptá: „Pokud padne Mariupol, bude na řadě Kyjev?“

Spojené státy v každém případě na březen vysílají na Ukrajinu své vojáky na manévry a společná komise Ukrajina-NATO slibuje, že „další ruská agrese už nezůstane bez odpovědi“. Mezitím ale prokazatelně umírají lidé, obětí může být hodně přes pět tisíc a více než 900 tisíc Ukrajinců jsou uprchlíky ve své někdejší vlasti.

Obraz zmaru.

 

 

A mezitím na Ukrajině a v okolí:

-- IKEA bez ohledu na sankce plánuje na ruském trhu investovat šest miliard eur. Gazprom s italskou bankou Intesa – bez ohledu na sankce – podepsal smlouvu o úvěru. Americký ropný koncern Schlumberger – bez ohledu na sankce – koupil takřka poloviční podíl v ruské Eurasia Drilling, a to za 1,7 miliardy dolarů. Švédská firma Auriant Mining AB kupuje – bez ohledu na sankce – poloviční podíl v Abramovičových zlatých dolech na Čukotce. Cena obchodu se zatím tají.

-- Rusko tvrdí, že už Francii za nedodané vrtulníkové lodě Mistral zaplatilo „asi“ miliardu eur.

-- Čínské firmy za 242 miliard dolarů postaví rychlostní železnici mezi Pekingem a Moskvou; cesta dlouhá 7000 kilometrů by měla trvat dva dny.

-- Jen 16 procent Rusů je ochotných chodit na demonstrace kvůli zhoršujícím se ekonomickým podmínkám v důsledku západních sankcí; skoro 80 procent tvrdí, že nikam nepůjdou. Přitom ale roste počet Rusů, podle nichž jsou pouliční protesty pravděpodobné.

-- Chudoba v Rusku vzrostla oproti roku 2010, ukazuje studie. Ekonomickou „deprivací“ trpí 46 procent Rusů.

-- Vladimir Putin v půli února navštíví Maďarsko, kde bude jednat o „bilaterální politice, ekonomických vztazích, energetické bezpečnosti a ozbrojeném konfliktu na Ukrajině“. Budapešť je v současnosti z unijních zemí s USA na nože asi nejvíc.

-- Velitel ukrajinské Národní gardy byl chycen při přebírání úplatku kvůli masovým konzervám pro vojáky.

-- Ruskými hudebními žebříčky rychle stoupá nové album Bjork.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 27 Leden 2015 10:58 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz