Donbas: Nový, „nezávislý“, loutkový

Email Tisk PDF

Pobočka Kolomojského banky v DoněckuRadikálové z „lidových republik“ straší politické a ekonomické elity Kremlu plány na sociální revoluci, která by se z východu Ukrajiny mohla rozšířit i do Ruska.



 

 

Nedávné volby v samozvaných „lidových republikách“ Doněcka a Luhanska jednostranně fakticky vyhlásily nezávislost části východu Ukrajiny na Kyjevu, přičemž rozhodnutím přestat vyplácet penze důchodcům v Donbasu nebo ukončit služby centrální banky tamtéž Kyjev rovněž fakticky konstatoval, že se – rezignací na výkon povinností státu – tohoto regionu vzdává.

Kyjev se topí ve stále větších ekonomických, sociálních a jiných problémech, které americký magazín Forbes přirovnává k situaci v „rozvojových zemích Latinské Ameriky nebo Afriky v 70. a 89. letech minulého století“. V příštím půlroce bude Ukrajina potřebovat o 10 až 15 miliard dolarů víc, než kolik jí slíbil Mezinárodní měnový fond, protože jinak přijde ekonomický kolaps a lidé v zimě začnou mrznout, neb Kyjev nebude mít peníze na plyn, cituje experty americká CNBC. Další odborníci na Project Syndicate poukazují na to, že půjčka od MMF je od samého počátku „špatně“, protože ji Ukrajina nemůže nikdy splatit a podmínky s ní spojené situaci v zemi jen celkově zhorší. A dokonce i magazín Economist, který během ukrajinské krize stál vždy na straně Kyjeva, nyní připouští, že bankrot je na spadnutí a Západ musí znovu a rychle dodat další finance. Nemá už dost peněz od MMF, aby zachránila svou měnu, a tak krach vypadá zase reálněji, dodává The Telegraph s tím, že MMF zopakovalo chybu, kterou už udělalo v Argentině a Řecku – na místo potřebných svými půjčkami znovu zachránil věřitele, nyní ruské, rakouské, německé…

Evropská unie už ale začíná být „unavená“. Velkorysost při snížení dovozních cel a zaplacení dodávek plynu z Ruska mohou být zneužity, cituje agentura Reuter´s zdroje z Bruselu. „Ukrajinci Evropskou unií manipulují. V některých sekcích ukrajinské vlády dokonce mohou existovat zájmy shodující se s těmi ruskými,“ uvádí zdroj s tím, že by se EU měla „probudit“ a začít lépe bránit své vlastní zájmy. S tím zřejmě souvisí rozhodnutí Bruselu odložit dárcovskou konferenci pro Ukrajinu až na dobu, kdy se prokáže, že to Kyjev myslí s vágně formulovanými reformami vážně. Původně se konference měla konat ještě do konce roku, posléze ale byla odložena na leden a nyní podle všeho ad acta.

V Kyjevě ovšem adekvátně vzrůstá nespokojenost s EU, která nechce Kyjevu splnit vše, co mu na očích vidí. EU je vůči Rusku „slabá a pokorná“, jak konstatuje úvodník KyivPost, byť Ukrajina od ní potřebuje jen „zbraně a peníze“, a tak „největší naději“, že Ukrajina získá zbraně a další ekonomickou pomoc, představuje nově zvolený americký Kongres v republikánských rukou… Situace je přitom akutní – ukrajinský stát za prvních devět měsíců letošního roku v rámci státních zakázek nakoupil za více než 90 miliard hřiven, ale 77 procent těchto účtů nezaplatil.

Za této situace prezident Petro Porošenko těsně před nedávnými volbami nastínil taktiku boje proti rebelům na východě Ukrajiny, která staví Donbas na roveň pásma Gazy: „My budeme mít svá pracovní místa – oni ne. My budeme mít své penze – oni ne. My budeme mít péči o děti, pro lidi, pro důchodce – oni ne. Naše děti budou chodit do škol a školek… jejich budou sedět zavřené ve sklepích. Protože nebudou s to dělat vůbec nic. Přesně tak vyhrajeme tuto válku.“

 

Boj s warlordy

Zatímco se ale nervy v Bruselu a nervy a svaly v Kyjevu napínají k mezi prasknutí a nevraživost roste, východ Ukrajiny žije svým vlastním životem, který se opírá přinejmenším o jeden významný fakt: obyvatelé východu povstáním proti Kyjevu dokázali alespoň pro sebe vyřešit to, co se Ukrajině jako celku od počátku 90. let nikdy nepodařilo, tedy otázku národní identity. To ale neznamená, že stmelení etnické automaticky vede i ke stmelení společnosti jako takové. Například známý ruský opoziční novinář Andrej Babickij v reportáži v ukrajinském deníku Vesti rozčlenil obyvatele válkou zmítaného Donbasu do čtyř skupin: na skeptiky, kteří neustále a o všem pochybují, optimisty, kteří také nemají jasno o budoucnosti, ale mají za to, že se „vše nějak vyřeší“ a v dobré obrátí, váhavci, kteří mají problém přiklonit se na tu či onu stranu, a „opolčenci“, kteří se rozhodli zasvětit svůj další život už jen „obraně vlasti“.    

Mezitím už ale začínají nabírat Ruskem sponzorované obrysy „efektivní struktury státu“ v Doněcku a Luhansku, konstatuje například akademický portál The Conversation, a to nejen „na principech ruského nacionalismu, pravoslaví a rovnostářství sovětského stylu“. Patří k nim samozřejmě také vyslání „specialistů“ z různých ruských tajných služeb nebo – po vzoru USA -- soukromých žoldnéřských firem, které v Donbasu pomáhají utvářet jádro bezpečnostních sil. Ty se aktuálně soustředí především na „očištění“ regionu od ozbrojených skupin, které ovládají celá města. Například kozák Nikolaj Kozicyn zvaný Baťka, nekorunovaný „král“ Perevalsku, v němž zavedl své vlastní drakonické zákony, se v reportáži agentury AP chlubí, že se nikomu nepodřizuje a „zodpovídá se jen prezidentu Putinovi a Bohu“. A hned přes dálnici, v Alčevsku, vládne další „warlord“, tentokrát místní rodák Alexej Mozgovoj.

 

Zbraní je dost

„Vláda warlordů“ je vedlejším projevem skutečnosti, že region přetéká zbraněmi, a to i bez přiznání prezidenta Petra Porošenka, že ukrajinská armáda v rámci války už přišla o dvě třetiny vojenské techniky, z níž část byla zničena v bojích (provizorní představu nabízí web lostarmour) a další tanky, transportéry či děla v rukou rebelů skončily po dezerci celých jednotek nebo je vojáci rebelům prostě prodali. Obecně se totiž přehlíží skutečnost, že Sovětský svaz byl takřka permanentně ponořený do příprav na válku a měl neustále k dispozici miliony vojáků na povinné služby i záložáky a k nim i Voják novoruské armádyodpovídající arzenály. Ty byly ve své většině rozmístěny v západních oblastech SSSR a připraveny k okamžitému nasazení. A právě v době, kdy SSSR zkolaboval, bylo „území Ukrajiny plné skladů s miliony samopalů, děl, min a dalších zbraní,“ podotkl onehdy náměstek ruského ministra obrany. „Oblasti, v nichž nyní Kyjev vede svou trestnou operaci, nejsou výjimkou – byly tam sklady zbraní, které milice ovládly.“ Jeden z těch větších se například nacházel ve starém dole u Slavjansku. Po rozpadu SSSR vrchní velení armády zůstalo v Moskvě a není jisté, zda vůbec předalo Kyjevu informace o všech tajných arzenálech. Rebelové je nyní buď sami našli, nebo pravděpodobněji – byli k nim navedeni. Technika v nich ukrytá už sice většinou nejspíš není funkční, ale v Donbasu, (donedávna) průmyslovém srdci Ukrajiny, asi nemusí být problémem z tisíce nepojízdných tanků smontovat stovku plně funkčních. Rebelové, v jejichž řadách bojuje hodně veteránů Sovětské armády, je umějí používat, a tak z ruské strany nepotřebují ani tak zbraně, jako spíš pomoc se zaměřováním cílů nebo při koordinaci velení.

Možnost vojenského vítězství Kyjeva ve válce proti (stále ještě) svým občanům na východě země se jeví stále méně pravděpodobná: ukrajinská armáda je slabá a žoldnéřské oddíly nemá Kyjev pod kontrolou, což ovšem nevylučuje, že by se nesourodá vláda, která není s to se dohodnout na koalici a rozdělení resortů (zatímco George Soros veřejně instruuje, jak by měla kyjevská vláda vypadat), nemohla odhodlat k nějakým radikálním řešením. Zatím ale Kyjev hodlá dodržovat příměří a ukrajinský ministr zahraničí Pavlo Klimkin nicméně koncem týdne konstatoval, že opětovné ovládnutí rebelských území vojenskou cestou nepřipadá do úvahy, přičemž po půl roce války argumentoval obavou o životy civilistů v regionu. Na druhou stranu ovšem platí, že bez pokračující války bude muset Kyjev začít řešit dnes už takřka neřešitelné problémy, což je o poznání složitější, než vysílání dalších a dalších vojáků na frontu. Ačkoli… vojáci ukrajinské armády našli vcelku bezbolestný způsob, jak se vyhnout válce, v níž riskují své životy – prostě se seberou a odjedou z fronty domů. Vzhledem k tomu, že kyjevská vláda v zemi nevyhlásila válečný stav, hrozí jim za dezerci jen podmíněný trest.

 

Budování státu

(foto David Marples)Mezitím vzniká prostor pro stabilizaci Donbasu, jehož bankovní systém a další klíčové infrastruktury typu elektřiny a plynu se propojují s těmi ruskými, připomíná The Conversation. Mnohé továrny v regionu už fungují prostřednictvím Ruska, a to jak z hlediska subdodávek, tak i prodeje a vývozu přes společnou hranici, kterou Kyjev neovládá. Z pohledu Kyjeva je to nicméně produkce nulová, což znamená, že ukrajinská vláda přichází o daně z regionu, který tvořil až čtvrtinu HDP.

Donbas navíc prochází také významnou demografickou proměnou. Zatímco centrální a západní oblasti Ukrajiny se potýkají s pokračujícím přílivem vnitřních uprchlíků, jejichž celkový počet (směřující ovšem na obě strany) dosáhl podle OSN už téměř milionu lidí (a imigrovat na Ukrajinu prý chce navíc také 10,5 tisíce občanů Ruska), život v „Novorusku“ je v Rusku široce inzerován a propagován coby příležitost k novému životu, obzvláště prý pro obyvatele Sibiře a Dálného východu; mnozí se už do Doněcku nebo Luhansku stěhují s celými rodinami.

Není přitom ovšem jasná, jaká budoucnost je čeká, přinejmenším z hlediska budoucího oficiálního statutu „Novoruska“, na druhou stranu je zřejmé, že není až tak důležité, zda bude Novorusko „nezávislé“ nebo zda se někdy připojí k Rusku. Kreml totiž v uplynulých měsících důrazně Západu ukázal, že nedovolí Ukrajině beztrestný přechod do západní sféry vlivu, což zároveň fakticky likviduje kyjevské naděje na plnou euroatlantickou integraci. A co hlavně, svět mezitím běží dál a stále nové geopolitické problémy míchají kartami natolik, že o budoucnosti nemá smyslu příliš spekulovat, protože proměnných a neznámých je zkrátka moc. Koneckonců, kdo si dnes ještě myslí, že se Krym vrátí Ukrajině?

 

Bojí se Moskva „Novoruska“?

To ale samozřejmě neznamená, že by Moskva neměla s „Novoruskem“ své plány, nebo že by mu snad dovolila samostatnost v rozhodování. Motivem ale není jen vyostřený konflikt se Západem. „Západní země zasáhly do ukrajinských vnitřních věcí stejně, jako to dělala Moskva. Vina za rozpad Ukrajiny, je na nich. Moskva potřebuje stabilizovat situaci, a tak vzala vývoj do svých rukou,“ popsal pro americký týdeník The Nation doněcký novinář Vitalij Lejbin. Alexandr ZacharčenkoMoskva z nedávných voleb nechala vyloučit mimo jiné doněcké komunisty i s jejich radikálním sociálním programem, byť v průběhu povstání mnozí lídři rebelů a aktivisté volali po vzniku sociálního státu a znárodnění klíčových průmyslových odvětví. Kozácký ataman Pavel Dremov chtěl dokonce budovat „kozáckou socialistickou republiku“ a viní „lidové republiky“ v Doněcku a Luhansku z neochoty zlikvidovat oligarchické uspořádání společnosti. I on a jemu podobní „zůstali mimo volby“. Nejenže jsou takoví radikálové pro Kreml nepohodlní, ale jsou navíc s to vystrašit politické a ekonomické elity vidinou sociální revoluce, která by se z východu Ukrajiny mohla rozšířit i do Ruska, shrnuje pro The Nation politolog Boris Kagarlitskij. „V Rusku je sociální vláda demontována, ale mnohé z požadavků, které v Novorusku zaznívají, by se mohly přenést i do Ruska. Odstavují proto lidi, nad nimiž nemá Moskva kontrolu, nebo ty, kteří jsou oblíbenější než lídři, které jim nabídla Moskva,“ konstatuje. A moskevský chráněnec a donedávna „premiér“ Doněcké lidové republiky Alexandr Borodaj už v létě zdůraznil, že jeho vláda „nemá nic společného s komunisty, kteří něco zaberou a znárodní“. Jeho nástupce Alexandr Zacharčenko, který „povoleně“ zvítězil ve volbách, ještě v říjnu sliboval znárodnění většiny podniků v Doněcké lidové republice, včetně dvou patřících stále ještě nejbohatšímu Ukrajinci a regionálnímu vládci Rinatu Achmetovovi, nicméně po volbách už se mluví o tom, že Achmetovovy podniky budou znárodněny jen v případě, že „nebudou dodržovat daňové zákony lidových republik“.    

The Nation k tomu cituje jednoho doněckého komunistu, podle něhož povstání na východu Ukrajiny „prozatím na ukrajinský nacionalismus odpovědělo ruským šovinismem“, protože Rusko „trpí toutéž oligarchickou a zkorumpovanou vládou jako Ukrajina“. Ačkoli má za to, že zvolení Zacharčenka a jeho lidí bylo výsledkem „dohody mezi Moskvou a doněckými elitami“, přesto vidí základ pro další revoluci. „Zdejší lidé mají větší sociální požadavky než ve zbytku Ukrajiny. Kdo jim je nesplní, bude svržen.“

Zacharčenko mezitím začal úřadovat: zatčeni byli vicepremiér a ministr energetiky „Doněcké lidové republiky“, a to prý kvůli překročení pravomocí.

 

Benzin z Litvy

Ukrajinský deník Vesti popisuje každodenní „provoz“ v lidových republikách. Továrny, které pracují nebo jsou znovu uváděny do provozu, vyplácejí zaměstnancům mzdy pravidelně, produkci navyšují uhelné doly, tím spíš od chvíle, kdy oficiální Kyjev oznámil ochotu začít ve velkém nakupovat od tamních „státních“ uhelných firem (a do konce roku k tomu nakoupí ještě 1,3 milionu tun uhlí – a navíc zvažuje také nákup elektřiny -- přímo z Ruska). Učitelům a lékařům mzdy vyplácí většinou už DLR, některé nemocnice ale stále ještě spadají pod ukrajinský rozpočet, a tam už zaměstnanci za říjen mzdy nedostali. Boom prožívají trhovci a stavební firmy, které obnovují celé regiony zničené válkou, a práce mají hodně také řemeslníci všeho druhu.

Část firem už platí daně doněcké vládě a totéž nejspíš platí i pro nově otevíraná obchodní střediska, stejně jako například pro taxikáře. Velké průmyslové koncerny údajně ale daně stále ještě odvádějí Kyjevu.

Zásobování zbožím znovu ožívá, přičemž například maso se do Donbasu dováží z původních míst, tedy i z Ukrajiny. Ceny potravin přitom rostou obdobně jako na Ukrajině a jsou srovnatelné například s Charkovem nebo Mariupolem. Některé salóny krásy a kadeřnictví fungovaly i během bojů, nyní se otevírají nové. Benzin zajišťuje síť Paralel, která patří oligarchovi Achmetovovi a vozí pohonné hmoty z Litvy. Dodávky z Ruska většinou ve volném prodeji nekončí a jsou určeny hlavně pro potřeby rebelské armády. Velké ruské sítě čerpacích stanic zatím Achmetovovi nekonkurují.

Nicméně, rozhodnutí Kyjeva ukončit výplaty penzí a sociálních dávek v samozvaných „lidových republikách“ vytváří sociální pnutí, lidé se bouří a požadují peníze po svých nových lídrech. Balíky peněz sice přivezly ruské humanitární konvoje, ale očividně nikoli dost pro všechny potřebné. Krize v „Doněcké lidové republice“ proto ústí mimo jiné i ve vlnu drobných krádeží. (Na pokraji hladových bouří jsou ale i zaměstnanci nebo penzisté v samotné Ukrajině, jejichž minimální mzdy činí v přepočtu 79 dolarů a důchody 62 dolarů.)  

 

A mezitím na Ukrajině a v okolí:

-- Rusko požaduje po Západu „stoprocentní záruky“, že se Ukrajina nikdy v budoucnu nestane členem NATO, prohlásil Putinův mluvčí Dmitrij Peskov pro BBC.

-- Vladimír Putin o Spojených státech: „Oni nás nechtějí ponížit, ale chtějí nás podřídit svému vlivu. To se v ruských dějinách nikomu nikdy nepodařilo a nepodaří.“

-- Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier provedl s Putinem v Moskvě „seriózní a upřímná“ jednání o řešení ukrajinské krize, načež prohlásil, že je „blízko“ k tomu, aby se obě bojující strany od sebe odpoutaly.

-- Úřadující kyjevský premiér Arsenij Jaceňuk vyzval Moskvu k jednání o deeskalaci konfliktu v rámci „ženevského formátu“, tedy za účasti EU a USA. „Hlavní je, aby Kyjev jednal s regiony (tedy Doněckem a Luhanskem), a ne aby se schovával za formáty, které nepřinášejí žádné výsledky,“ reagovalo ruské ministerstvo zahraničí.

-- Západ se už smířil s tím, že se Krym stal součástí Ruska, soudí Michail Gorbačov, podle něhož je kompromis mezi Západem a Ruskem o Ukrajině možný.

-- Human Rights Watch viní nové vedení Krymu z omezování svobody projevu, svobody shromažďování a pronásledování kritiků ruských akcí na poloostrově.

-- Kyjevská Rada národní bezpečnosti a obrany kritizuje ukrajinské novináře, že zpravodajstvím fronty odhalují „vojenská tajemství“ a neřídí se „doporučeními“ armádního tiskového střediska. Prostřednictvím válečné daně už Ukrajinci ze svých mezd na armádu zaplatili 1,4 miliardy hřiven.

-- Ukrajinský prezident Porošenko odvolal z funkcí všechny (tři) gubernátory za banderovskou stranu Svoboda.

-- Kyjev dluží do státního rozpočtu 9 miliard hřiven a primátor Vitalij Kličko viní centrální vládu, že dovedla metropoli k bankrotu. Podle Jaceňuka ukrajinské HDP bude na konci roku v sedmiprocentním propadu.

-- Poslanec kyjevského parlamentu v čele zástupu lidí nespokojených s průběhem výstavby sociálních bytů se -- sekyrou -- prosekal do kanceláře starosty Poltavy.

-- Rusko a Čína se dohodly na společném postupu při odvracení „barevných revolucí“.

-- Na Ukrajinu přichází sníh a teploty pod bodem mrazu. Meteorologové varují před bouřemi.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 19 Listopad 2014 11:28 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz