Udo Ulfkotte: Koupení novináři

Email Tisk PDF

Udo UlfkotteUkrajinská krize kromě války na jihovýchodě vzedmula i vlnu propagandy na obou stranách „barikády“. Rozlišit pravdu od smyšlenky bývá někdy těžké, jindy propaganda až uráží čtenářovu či divákovu inteligenci. Pokud vnímáme ruská média jako státem kontrolovaná, pak pohled do zákulisí těch západních zaráží mnohem víc.



 

První náznaky faktu, že přinejmenším západní mainstream už překročil meze a ztrácí důvěryhodnost, se ale v posledních měsících a týdnech přece jen začínají objevovat, například v sousedním Německu. Už letos v červnu programová rada největší veřejné televize ARD kritizovala její zpravodajství o konfliktu na Ukrajině. Obsah vysílání podle ní částečně „budil dojem zaujatosti“ a „směřoval proti Rusku a ruským pozicím“, přičemž podstatné aspekty konfliktu „nebyly dostatečně objasňovány“ a zpravodajství „nebylo dostatečně diferencované“. Na počátku října se pak ARD dokonce omluvila za to, že v jedné ze svých květnových reportáží ze zabíjení „obvinila nesprávnou stranu“.

Zcela zásadní vhled do činnosti německých novinářů ale před třemi týdny vnesl novinář Udo Ulfkotte, bývalý redaktor renomovaného deníku Frankurter Algemeine Zeitung. Vydal knihu Koupení novináři, která od té doby – v zemi stále rozhořčené skandálem s americkými odposlechy -- stoupá na seznamu bestsellerů. Udo Ulfkotte v ní popisuje propojení německých novinářů se CIA a její infiltraci do médií, jako kdyby neslavně proslulá tajná operace Mockingbird nebyla dávno zrušena.

Glenn Greenwald, novinář úzce spolupracující s Edwardem Snowdenem, na novém portálu Intercept nedávno zveřejnil zprávu o tom, jak CIA až k sebevraždě dohnala Garyho Webba, novináře, který odhalil zapojení CIA do obchodu s drogami v rámci skandálu Iran-Contra. Nově odtajněné dokumenty, které už mezitím ale zmizely z webu CIA, navíc popisovaly „základ produktivních vztahů s novináři“, díky nimž CIA určovala, co bude a nebude v médiích zveřejněno. Když se ten či onen novinář vzepřel, zasáhla vláda – například Condoleezza Riceová ještě ve funkci Bushovy poradkyně pro otázky národní bezpečnosti přiměla vedení New York Times, aby nepublikoval článek Jima Risena o CIA. Mimochodem, právě Risen nyní vydal knihu Pay Any Price: Greed, Power, and Endless War (Za jakoukoli cenu: Chamtivost, moc a nekonečná válka), v níž podrobně popisuje vnitřní mechanismy „války proti teroru“, která sice k vítězství nad terorismem nevede ani v nejmenším, zato ale za Bushe i Obamy přihrává pohádkové zisky úzké skupině průmyslníků a obchodníků. Risen kvůli knize riskoval uvěznění, neboť šest let vzdoroval vládě požadující vyzrazení jeho zdrojů. „Biliony dolarů zamířily do nového průmyslového odvětví vnitřní bezpečnosti, a tak lze právě korporátní lídry považovat za skutečné vítěze války proti teroru,“ shrnuje Jim Risen.

 

 

„Texty CIA pod mým jménem“

Udo Ulfkotte problém infiltrace tajných služeb do kruhů „hlídacích psů demokracie“ nahlíží zevnitř novinářské komunity a aktuálně poskytl exkluzivní rozhovor nizozemskému novináři Eriku van de Beekovi pro portál Russia Insider:

Koupení novináři. Koho tím myslíte?
Mluvím o loutkách, novinářích, kteří napíší nebo řeknou cokoli, co jejich páni nařídí, aby napsali nebo řekli. Pokud sledujete, jak mainstreamová média informují o ukrajinském konfliktu a přitom víte, co se děje ve skutečnosti, víte, o čem mluvím. Páni z pozadí tlačí na válku s Ruskem a západní novináři si už nasazují helmy.

 

Byl jste jedním z nich a nyní je z vás svého druhu první whistleblower.
Stydím se za to, že jsem toho všeho součástí. Bohužel, nemohu to nijak změnit. Ačkoli mí nadřízení ve Frankfurter Allgemeine Zeitung schvalovali vše, co jsem dělal, vinu to ze mě nesnímá. Ale ano, pokud vím, jsem první, kdo viní sám sebe, ale i mnoho jiných.

 

Jak se z vás stal koupený novinář?
Začalo to krátce poté, co jsem nastoupil do FAZ. Naučil jsem se považovat přepychová pozvání za cosi přijatelného a výměnou za ně jsem psal pozitivní články. Později mě pozval americký German Marshall Fund do Spojených států. Zaplatili mi veškeré výdaje a zprostředkovali mi setkání s Američany, s nimiž chtěli, abych se setkal. Ve skutečnosti je s German Marshall Fund, Atlantik-Brücke nebo jinými tak zvanými transatlantickými organizacemi úzce spjato hodně novinářů z respektovaných a velkých mediálních organizací. Mnozí jsou buď členy nebo „stipendisty“. Já jsem stipendista u German Marshall Fund. Trik spočívá v tom, že jakmile je navázán kontakt, spřátelíte se s vybranými Američany. Považujete je za přátele, a tak s nimi začnete spolupracovat. Pracují na vašem egu, dávají vám pocítit vaši důležitost. A jednoho dne se vás jeden z nich zeptá, jestli byste mu neprokázali službu, a pak s tímtéž přijde druhý… Tohle a tamto a máte úplně vymytý mozek. Skončil jsem tak, že jsem poskytoval své jméno pro články, které psali agenti CIA a jiných zpravodajských služeb, obzvláště německé BND.

 

Vaši nadřízení to schvalovali?
Ano. Soukromě mám, při zpětném pohledu, za to, že mě vlastně sami vysílali dělat špiona. Například v roce 1988 mě posadili na letadlo do Iráku, kde jsem pak odjel až na hranici s Íránem. Tehdy byl Saddám Husan ještě dobrý chlapík, spojenec USA. Američané ho v jeho válce proti Íránu podporovali. Asi pětatřicet kilometrů od hranice je íránský Zubajdád. Byl jsem svědkem, jak Iráčané zabíjeli tisíce Íránců jedovatým plynem. Udělal jsem tedy přesně to, co po mně mí nadřízení chtěli. Vyfotografoval jsem útok plynem. Doma ve Frankfurtu se pak ukázalo, že vedení o můj popis zvěrstev, jichž jsem byl svědkem, moc velký zájem nemá. Řekli mi sice, ať o tom napíšu článek, ale pak ho nechali výrazně zkrátit, jako kdyby vůbec nebyl důležitý. Přitom mě vyzvali, ať fotografie, které jsem tam udělal, předám Německé asociaci chemického průmyslu, Verband der Chemischen Industrie. Ten plyn, který zabil tolik Íránců, byl vyroben v Německu.

 

Jak pohlížíte na novinářské výlety (press trips)? Novináři se vesměs brání tím, že jsou s to udělat si vlastní názor a že si je proto nikdo nemůže koupit nebo zavázat.
Byl jsem snad na tisíci takových akcí a nikdy jsem nenapsal nic špatného o těch, kdo platil výdaje. Do ruky, která vás krmí, nekoušete. Právě tam začíná korupce. I proto třeba časopisy jako Der Spiegel nepovolují svým novinářům přijímat pozvání na novinářské cesty, dokud si sami nezaplatí výdaje.

 

Skutečnost, že jste se stal whistleblowerem, může mít závažné důsledky. Máte nějaké zprávy o tom, že by se někdo pokusil zabránit vydání vaší knihy?
Když jsem vedení FAZ oznámil, že chci vydat knihu, jejich právníci mi dopisem pohrozili všemi možnými právními důsledky, pokud uvedu jakákoli jména nebo odhalím tajemství – mně to ale bylo jedno. Víte, nemám děti, o které bych se musel starat. A je třeba vědět, že během onoho iráckého chemického útoku v roce 1988 jsem byl vážně zraněn. Jsem nejspíš jediný Němec, který přežil německý plynový útok. Důsledky ale trpím stále. Měl jsem už tři infarkty, nepočítám s tím, že bych žil ještě kdovíjak dlouho.

 

Ve své knize uvádíte jména mnoha koupených novinářů. Co dnes dělají? Byli vyhozeni? Nebo se snad snaží očistit svá jména?
O knize se v Německu psát nesmí, v opačném případě hrozí novináři vyhazov. Takže tu máme bestseller, o němž se v médiích nesmí psát nebo mluvit. A co šokuje ještě víc: Máme řadu respektovaných novinářů, kteří jsou v tom dlouho až po uši. Vzniká přitom zajímavá situace – respektovaný FAZ právě oznámil, že propustí 200 zaměstnanců, protože mu rychle ubývá předplatitelů. Mě ale nezažalují, protože vědí, že mohu vše doložit důkazy.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 16 Říjen 2014 19:23 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz