Hrozí Unii kvůli Ukrajině rozpad?

Email Tisk PDF

Ukrajina se dál zmítá v chaosu a faktickém bezvládí, přičemž politika Bruselu podporovaná několika vládami členských zemí zavádí samotnou Unii, která nikdy neslula jednotnou zahraniční politikou, na hranu samotné existence.



Americký spisovatel Lev Golinkin, rodák z Charkova, který od svých tří let žije v USA, přitom konstatuje, že celá nynější situace se začala odvíjet od často přehlíženého faktu, tedy od snahy Kyjeva zrušit jazykový zákon.

„Zatímco referendum z 11. května, které uskutečnili východoukrajinští separatisté, nelze v žádném případě z hlediska platných zákonů považovat za legitimní, neznamená to, že neobjasňuje zásadní body situace Ukrajiny. Za prvé, narativ, který přichází z východní Ukrajiny, není jen hlasem maskovaných a Moskvou podporovaných bojovníků. Oblast je totiž také domovem továrních dělníků, horníků a v ruských šátcích zabalených bábušek. Kreml do Doněcka a Luhanska nepropašoval miliony dělnických sabotérů a geriatrická ozbrojená komanda; ti lidé jsou místní. A za druhé, jsou naštvaní - průzkum veřejného mínění ukazuje, že zatímco většina na východní Ukrajině není pro odtržení, zároveň nevěří Majdanu a jeho západním sponzorům. A proto by tomu USA měly věnovat pozornost, neboť budoucnost východní Ukrajiny nespočívá jen na Putinových ranařích, ale hlavně na východních Ukrajincích samých.
Abychom pochopili tuto zášť vůči Kyjevu a Západu, je třeba se podívat na jednu z klíčových otázek, a tou je jazyk. V jádru pak zákon z roku 2012, který nechává na regionálních vládách v oblastech, kde je alespoň 10 procent mluvčích konkrétního jazyka, možnost povýšit tento jazyk na regionální, vedle všudypřítomné ukrajinštiny. Hned 23. února, pouhý den poté, co nynější kyjevská vláda přišla k moci, byl zákon o regionálních jazycích zrušen. Ukrajinský parlament to schválil, ale poté to 28. února vetoval prezident Oleksandr Turčynov.
Je třeba zdůraznit, že jazykový zákon z roku 2012 ukrajinštinu nijak nepotlačoval nebo neponižoval, jen dovoloval regionům poskytovat svým jazykovým menšinám možnost využít v práci či na úřadech jazyk, který je jim nejbližší. (Naprosto stejně mohou například obyvatelé amerického New Jersey dělat řidičské zkoušky v angličtině, španělštině nebo osmi dalších jazycích.) A co víc, zákon se netýkal jen ruštiny, ale i dalších 18 samostatných jazyků -- řada obcí například na úroveň regionálního jazyka povýšila rumunštinu, moldavštinu nebo maďarštinu. Zrušení jazykového zákona lze proto jen těžko považovat za snahu o obranu ukrajinštiny, která byla a stále je jediným oficiálním jazykem na Ukrajině; spíš to byl nepokrytý útok na rumunštinu, maďarštinu, moldavštinu a zejména ruštinu a rukavice hozená jejich mluvčím.
Proč tedy prozatímní majdanovská vláda zrušila jazykový zákon, když musela vědět, že si tím znepřátelí významnou část svého vlastního obyvatelstva? Západní Ukrajina byla po sedm dekád sovětského Ruska otloukánkem. Dnešní západoukrajinský nacionalismus přežil brutální, desítky let trvající kampaně zaměřené na vymýcení ukrajinského jazyka a kultury, i „holodomor“, v němž zemřely miliony Ukrajinců. I po roce 1991 byl ruský vliv na teoreticky nezávislou Ukrajinu hmatatelný. Když Putinův kamarád Viktor Janukovyč abdikoval a uprchl ze země, dostali západoukrajinští nacionalisté šanci zbavit se ruského jha a vypálit první salvu na Moskvu.

Problém je ale v tom, že jejich munice nezasáhla Moskvu, ale Doněck, Luhansk, Oděsu, Charkov a Krym. Podívejte se na to z pohledu východních Ukrajinců. Naprostá většina z těchto rodilých Ukrajinců mluví celý svůj život rusky; na ten jazyk se spoléhají v práci, při získání řidičáku nebo při vyplňování žádostí o penzi. Prozatímní majdanovská vláda se dostane k moci a místo, aby se zaměřila na restrukturalizaci ekonomiky nebo obnovení míru, její první starostí je zrušit ochranu jazyka, který používá třetina země. Pro východní Ukrajince to nebylo podání olivové ratolesti, byla to jasná zpráva: Půjdeš s námi, nebo si jdi, kam chceš. Krym si vybral to druhé.
Americká reakce byla anemická. Ministr zahraničí John Kerry ve svém projevu z 24. dubna zrušení jazykového zákona věnoval jedinou větu s tím, že premiér Arsenij Jaceňuk mu prý slíbil, že bude podporovat „zvláštní status ruského jazyka“. Ministr to prohlásil, aniž by bral do úvahy, že Jaceňuk a Turčynov jsou jen prozatímní vládci a navíc cosi slibují proti vůli většiny ukrajinského parlamentu, který právě zrušení tohoto zákona odhlasoval ze všeho nejdřív. Ještě kontraproduktivnější názor nabídl americký magazín Slate, podle něhož přechod z ruštiny na ukrajinštinu „není žádný velký problém, protože rozdíly mezi oběma jazyky jsou jako mezi španělštinou a portugalštinou“. Několik milionů východních Ukrajinců v současné době diskutuje, zda zůstat na Ukrajině nebo se k jejímu západu otočit zády a my jim říkáme, ať si se ztrátou rodného jazyka nedělají starosti, nebo lépe, ať si přestanou stěžovat a naučí se ukrajinsky? Pokud si chce Washington lidi z východní Ukrajiny opravdu odcizit, nahnat je do náruče Putinovi ​​a pořád dokola opakovat krymský scénář, pak vykročil správným směrem.
Kyjev a USA se musejí rozhodnout, co je pro ně důležitější: prosazování ukrajinského jazyka a západoukrajinské kultury jako jediného jazyka a kultury celé Ukrajiny, nebo udržet východ Ukrajiny. Obojí mít nemohou,“ podotýká Lev Golinkin.


 

Drolící se EU

Národnostní problém na Ukrajině – a zároveň i rozkol v řadách EU - na novou úroveň posunul rovněž maďarský premiér Viktor Orbán. „Ukrajina nemůže být stabilní a demokratická, pokud nezaručí práva svým menšinám, včetně Maďarů. Tedy dvojí občanství, kolektivní práva a možnost vlastní správy,“ prohlásil 13. května. „Taková jsou naše jasná očekávání,“ konstatoval na adresu asi 200 tisíc etnických Maďarů, kteří na Ukrajině žijí.

Polský premiér Donald Tusk jeho slova označil za „nešťastná a znepokojivá“. „Musíme být opatrní, abychom za žádných okolností nezněli tak, že podporujeme akce proruských separatistů,“ citovala ho polská média. Maďarský ministr zahraničí János Martonyi nicméně odmítl jakékoli „dezinterpretace, ať už v dobré nebo zlé víře“ a konstatoval, že Orbánův názor není ničím novým, naopak přesně odpovídá maďarské politice v posledních pětadvaceti letech.

Polský premiér otázku maďarského přístupu k „podpoře Kyjeva“ pak nadhodil znovu, na bratislavském jednání zemí V4, nicméně Orbán neustoupil ani tam. Jak shrnuje respektovaný blog Hungarian Spectrum, Orbán v Bratislavě svá slova nejenže zopakoval, ale přilil do ohně ještě víc, když obvinil Západ z pokrytectví, protože v případě Ukrajiny to není jen Rusko, kdo vytváří problémy, ale také EU i sama Ukrajina. A k tomu vyjádřil pochybnosti, zda na Ukrajině vůbec někdy může být nastolena demokracie. Podotkl, že Ukrajina bude potřebovat finanční pomoc EU, na niž přispěje i Maďarsko, a tak Budapešť očekává, že Ukrajina za to udělá vše nezbytné k nápravě postavení Maďarů na Ukrajině.

Mimochodem, v otázce pokrytectví Západu Orbána podpořil i slovenský premiér Róbert Fico, který poukázal na uzavírání dohod s Ruskem i v době hrozeb dalších sankcí. „Mluvíme tu o solidaritě a Francie prodává Rusku válečné lodě. Mluvíme o pomoci Ukrajině s energetickou bezpečností a v té samé době činí Evropská rada důležitá rozhodnutí,“ komentoval Fico podepsání dohody s ruským Gazpromem na vytvoření plynovodu South Stream, na němž budou pracovat také firmy z Itálie, Francie a Německa.

Znovuzvolený a takřka neomezený vládce Maďarska sice s argumentem o finanční pomoci mohl zabodovat jen u svých voličů, protože i Maďarsko od EU dostává miliardy, aniž by se ovšem chovalo podle jeho pravidel. V půli ledna tak byla oznámena dohoda, na jejímž základě bude Rusko stavět dva bloky jaderné elektrárny v Pakši, a tudíž vstoupí i do jaderného sektoru unijní energetiky.

Německá vláda mezitím projednává analýzy tajné služby BND, podle níž Rusko posiluje vazby také s Bulharskem, aby ho použilo „jako politické předmostí do EU a následně jako nástroj k rozdělení bloku“, konstatuje Der Spiegel. Bulharsko závisí takřka plně na dovozu energií z Ruska, třetina jeho ekonomické produkce je přímo nebo nepřímo pod kontrolou Moskvy a vládnoucí koalice socialistů a zástupců turecké menšiny je považována za blízkého spojence Moskvy. Vztahy mezi Bulharskem a Ruskem jsou „tak těsné“, že Gazprom údajně sám navrhuje změny bulharských zákonů týkajících se plynovodu South Stream…

Der Spiegel už v půli května poukázal na obavy německé kancléřky Angely Merkelové, že se nejednotnost Unie projeví zcela otevřeně, čímž Putin dosáhne jednoho ze svých důležitých cílů, rozdělení Evropanů. I proto se nyní němečtí politici – přinejmenším z unijní strany – snaží krizi kolem Ukrajiny deeskalovat. A předejít tak situaci, kdy by se (v důsledku ekonomické krize) beztak vratká Unie rozvalila „jen“ kvůli jednomu nedomyšlenému převratu na Ukrajině.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 20 Květen 2014 11:59 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz