Nový rok nezačal pro afghánského prezidenta šťastně
Afghánskému prezidentovi Hamídu Karzáímu už musí lézt demokracie krkem. A důvodů je víc: parlament mu 17. ledna už napodruhé odmítl schválit jeho vládu, přičemž zamítl hned 11 členů jeho pětadvacetičlenného týmu.
První takový debakl Karzáí zažil už koncem loňského prosince. Tehdy zastánce reforem zklamal, když předložil ke schválení jména ministrů, z nichž dobrá polovina už v minulých Karzáího kabinetech proslula neschopností a zkorumpovaností, zatímco zbytek tvořili lidé úzce spjatí s nejrůznějšími afghánskými klanovými a etnickými bojovými skupinami. Karzáí nařídil poslancům, aby zasedali tak dlouho, dokud nebudou hlasovat o nové vládě, a tentokrát jim nabídl takřka neznámé tváře, jejichž jedinou kvalifikací pro ministerské posty ovšem bylo, že jsou Karzáího stoupenci. A tak se parlament prezidentovi, který vzešel z loňských neuvěřitelně zfalšovaných voleb, vzepřel znovu.
Poslanci už přitom jednají hluboko v zimním období, což je čas, kdy je cestování v zemi prakticky vyloučené, a tak se zdá, že je Karzáí nebude s to udržet v Kábulu tak dlouho, aby o jeho vládě hlasovali potřetí. Podle všeho proto bude muset počkat na jarní tání, které poslancům umožní návrat do hlavního města. Až tedy pojede 28. ledna na konferenci do Londýna, kde bude obhajovat finance na různé rozvojové projekty, nebude nejspíš s to představit příslušné ministry, kteří by za vše zodpovídali. A do toho OSN zveřejnila zprávu, že korupce v Afghánistánu spolyká ročně 2,5 miliardy dolarů, tedy čtvrtinu celé ekonomiky...
Druhou „demokratickou vzpouru" parlamentu navíc týž den doprovázela další rána Karzáího moci - spektakulární útok dvacítky bojovníků Tálibánu na centrum Kábulu hlídané americkými vojáky. Za své cíle si vybrali vládní budovy, prezidentský palác, ale třeba i symboly západního konzumu (a kultury), jakým je například velikášské nákupní středisko Grand Afghan Shopping Center. Nakonec se sice ukázalo, že nijak závažné škody nenapáchali, přesto tím - před zimní bojovou přestávkou - znovu připomněli, že po devíti letech okupace Afghánistánu nemají zahraniční jednotky čítající přes sto tisíc mužů, natožpak Karzáího vláda, pevně pod kontrolou ani centrum metropole.
V této souvislosti se přitom často zmiňuje Karzáího snaha přetáhnout na svou stranu alespoň část z celkem asi 25 tisíc bojovníků Tálibánu. K této myšlence se ale skepticky vyjádřil i ministr obrany USA Robert Gates: „Myslím si, že velitelé Tálibánu na nějaké významné urovnání nepřistoupí dřív, než poznají, že prostě nevyhrají." Otázka, kdo po devíti letech válčení v Afghánistánu nevyhrává či nevyhraje, je ovšem velmi sporná, a k jejímu zodpovězení nejspíš příliš nepomůže ani Obamovo posílení amerických jednotek o dalších 30 tisíc vojáků. Tím spíš, že zpráv o přeběhlících z řad Tálibánu k vládě je poskrovnu - na rozdíl od přeběhlíků opačným směrem.
