Reakce: Günter Grass, samolibý stařec i odvážný muž říkající pravdu


Günter Grass ve své básni v próze Co musí být řečeno vyjádřil obavu, že dostane nálepku antisemity, což někteří němečtí komentáři považují za obavu víc než oprávněnou. Celkově ale reakce tak jednoznačné nejsou.

Čtěte: Grass obhajuje svou báseň, Izrael prý může vyvolat světovou válku

Online verze týdeníku Der Spiegel konstatuje, že Co musí být řečeno není v zásadě ničím jiným, než ostrou kritikou izraelské politiky vůči Íránu. „Zatímco mnoho Němců na Izrael nahlíží skepticky, obzvláště pokud jde o okupaci palestinských území, veřejná vystoupení proti této zemi jsou ošidná,“ podotýká. „Už jen samotná existence Izraele je přímým důsledkem holocaustu, a tak – s výjimkou několika ostrých výpadů ze strany krajně levicových politiků – se Německo dál usilovně snaží vyhnout se tomu, aby Izraeli nepočechralo peří. Jak říká Grass, kritika Izraele je v Německu stavěna na roveň antisemitismu.“ 

S kritikou proti Grassovi proto přispěchali politici všech orientací, včetně některých z krajně levicové strany Die Linke. Ministr zahraničí Guido Westerwelle prohlásil, že je „zjednodušovat nebezpečí, které íránský jaderný program představuje, značí, že (Grass) neporozuměl vážnosti situace“.

„Grass znovu prokázal, že chce, z hluboce osobních příčin, prokázat, že má pravdu. Patří ke generaci mužů, kteří nikdy nezapomněli, že své kariéry začínali na špatné straně dějin,“ píše komentátor Der Spiegel Online Jan Fleischhauer. „Je to pochopitelné: Příslušnost ke Zbraním SS obvykle není tím nejlepším začátkem kariéry toho, kdo chce být strážcem svědomí světa. Kdybych byl v patnácti donucen připojit se k nacistické armádě, asi bych byl s kritikou přeživších holocaustu trochu váhavější. V tom je ale ten problém: Pokora nikdy nebyla Grassovou vlastností. Jeho profesí je spíš přesvědčení o vlastní pravdě. 

Ti na pravici se snaží o morální očistu tím, že minimalizují své vlastní zločiny, lidé na levici jdou zcela jinou cestou. Namísto popírání svých špatných skutků je veřejně vystavují a očišťují tím svá jména. Jejich poselství převedeno do slov zní: My Němci jsme se z holocaustu poučili, teď je na čase, aby tak učinili i Židé.“

Financial Times Deutschland pro změnu píše o nutkání „bránit stárnoucího spisovatele před nepřiměřenou kritikou jeho trapného, patetické a zbytečného poemu“, protože Grass „zdaleka není antisemita, za kterého ho někteří kritici ve svých zákeřných reakcích označují.“ Místo toho je to „asi poslední z politických autorů, kteří se zapojují do diskuse a jejichž slova mají váhu.“

Podle deníku Tageszeitung není problém v tom, že Grass ostře zkritizoval izraelskou vládu. „Grass použil zveřejnění básně v próze k jinému důvodu: Omluvil tím své dlouhé mlčení strachem, že bude obviněn z antisemitismu,“ píše list. „To je ale špatné a zrádné. Článků vinících izraelského premiéra Netanjahua z prosazování nebezpečné politiky je tolik, že je nelze spočítat. A skepse vůči izraelské politice vůči Íránu nemá samozřejmě nic společného s nenávistí vůči Židům. Když ale Grass tvrdí právě to, vytváří tabu, které neexistuje. Vytváří nový předsudek.“

Nejčtenější německý deník, bulvární Bild, ke skandálu píše, že „Ahmadínežád je diktátor a popírač holocaustu, který za svůj cíl oficiálně vydává zničení státu Izrael. Skutečnost, že ze všech lidí právě německý spisovatel nyní Izraelcům říká, že tenhle velkohubý muž není nebezpečný, a že to jsou oni, jediná skutečná demokracie na Blízkém východě, jsou hrozbou světovému míru, je nepřijatelná. 

Ve vysokém věku a s posledními kapkami inkoustu nasadil bručivý tón moralisty, aby šířil jediné: politicky korektní antisemitismus. Snaží se kvalifikovat vinu Němců tím, že v pachatele promění Židy.“

Berliner Zeitung míní, že Grassovu tezi, podle níž je jaderný Izrael hrozbou pro křehký globální mír, obhájit určitě lze, protože Netanjahu očividně není ochoten k ústupkům jak vůči Palestincům, tak Íráncům. „Na druhé straně ale Grass vidí jen velkohubého muže, který ani nemá jaderné zbraně. A tento muž, Mahmúd Ahmadínežád, označil Izrael za „rakovinu“, kterou je třeba „vymazat z mapy“. Nic z toho Grass neuznal za vhodné zmínit. Je to otázka umělecké svobody? Grass je na jedno oko slepý.“

Izraelský komentátor Larry Derfner nicméně ke Grassovu dílu konstatuje, že se dvěma malými výhradami vůči nepřesnostem (nelze brát doslova, že izraelský útok vymaže celý íránský národ a že iránská jaderná zbraň nemůže být strašákem do budoucna) může „spolu s mnoha dalšími Židy v Izraeli nebo ve světě každé slovo v Grassově díle podepsat“.

Derfner shrnuje reakce: Netanjahu Grasse obvinil, že klade „ostudné morální rovnítko mezi Izrael a Írán“, odmítá izraelské právo použít „různé způsoby sebeobrany“, což ale „není překvapující“, protože sám kdysi sloužil u Zbraní SS. Šéf americké židovské Ligy proti hanobení (ADL) Abraham Foxman rovněž připomněl Grassovu minulost s tím, že báseň v próze „opravdu hraničí s některými antisemitskými názory“. Izraelská ambasáda v Berlíně to vzala opravdu z hluboka a v prohlášení konstatovala, že „je evropskou tradicí obviňovat Židy před pesachem z rituální vraždy. Dříve to byly křesťanské děti, jejichž krev Židé údajně používali k výrobě nekvašeného chleba, dnes je to íránský národ, který chce Stát Izrael údajně zničit.“

Günter Grass říká pravdu, pokračuje Derfner. „Prokázal odvahu ji vyslovit, stejně jako kdysi prokázal odvahu přiznáním, že byl jako chlapec povolán do Zbraní SS. Tím, že vystupuje proti izraelskému útoku na Írán Izraeli činí službu, byť za vysokou osobní cenu, zatímco většina Izraelců a amerických Židů v bezpečí následuje dav za Netanjahuem mířící k okraji propasti. Opravdu, dost už bylo mlčení,“ uzavírá Larry Derfner. 

Izraelský publicista Jossi Gurvitz zastává podobný názor. Konstatuje, že Izrael opravdu má jaderné zbraně, opravdu brání podřídit je mezinárodní kontrole, z četných hrozeb premiéra Netanjahua opravdu vyplývá, že Izrael chce na Írán zaútočit, Izrael opravdu získal od Německa ponorky třídy Doplhin… „V zásadě vše, co Grass napsal, je tedy pravda. A pravda nikdy nemůže být antisemitská,“ podotýká Gurvitz s tím, že „kritika Izraele a jeho politiky nemá nic společného s judaismem nebo Židy. (…) Pokud by v izraelském ministerstvu zahraničí zbylo kousek hanby, nepoužilo by proti Grassovi takové fráze. Není ale překvapením, že se tak stalo. Dobrou zprávou z této aféry proto může být, že se lidé naučí adekvátně přijímat výkřiky z Izraele o antisemitismu s povzdechem „Jo, to jsou zase oni“.   

Hans Kundnani na blogu v britském The Guardian soudí, že zveřejnění Grassova díla vyjadřuje pocit zloby vůči Izraeli – oprávněné, nebo ne – který mnozí Němci sdílejí. Je to částečně reakce na pravicovou izraelskou politiku poslední dekády, ale zřejmě i důsledek vývoje v Německu a zvláště pak faktu, že holocaust pro Němce ztrácí na významu. „Němci jako by se viděli spíše jako oběti než jako pachatelé.“ Průzkum z ledna 2009, během izraelské války proti Gaze, ukázal, že takřka polovina Němců vnímá Izrael jako „agresivní stát“ a jen třetina má pocit, že by Německo mělo mít vůči Izraeli zvláštní povinnosti. Na 60 procent Němců žádnou takovou povinnost necítí a toto číslo je ještě vyšší mezi mladými lidmi a obyvateli bývalého Východního Německa.

Ona zloba ještě sílí spolu s tím, že někteří Němci mají pocit, že nesmějí říct, co si opravdu myslí, jak také Grass ve svém díle naznačuje. To může posilovat nevraživost vůči Izraeli, která může jednou explodovat, konstatuje autor. „Bude zajímavé sledovat, zda Grassova báseň v próze v příštích týdnech a měsících povede v Německu k debatě o „zvláštních vztazích“ s Izraelem, o což Grassovi zřejmě šlo.“ Kundnani připomíná, že Německo loni hlasovalo pro rezoluci OSN požadující ukončení expanze židovských osad na palestinských územích, následně ale odmítlo palestinskou žádost v OSN o uznání státnosti – v době, kdy palestinskou státnost podporuje 84 procent Němců a 76 procent jich soudí, že by Německo mělo Palestinu uznat. „Pokud Izrael zaútočí na Írán, zbývající sympatie, které Izrael v Německu ještě má, se mohou vypařit doslova přes noc.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB