Ach, ten nešťastný brexit!


Psát o brexitu je dnes velmi nevděčné. Jednak proto, že toto téma dodnes vyvolává velké vášně, jednak proto, že politická situace v samotném Spojeném království se vyvíjí takovým způsobem, že je mimořádně obtížné předem odhadnout, co se stane. Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, už Velká Británie neměla být několik týdnů členem Evropské unie, nakonec jím ale stále zůstává a nejspíš se i zúčastní blížících se voleb do Evropského parlamentu. Je to ale vůbec dobrá zpráva?

Jedna z demonstrací proti brexitu v Londýně. Foto: Alexander Andrews, Unsplash

 

Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera, kdy Britové rozhodli v referendu o odchodu své země z Evropské unie. Jejich rozhodnutí mne velmi překvapilo, spíše jsem čekal, že se těsná většina z nich vysloví pro opačnou možnost. Za zlé jsem jim to samozřejmě neměl, jen mě to docela mrzelo. Britové mi vždy připadali jako národ eurorealistů (tedy ani euroskeptiků, ani eurooptimistů) a navíc sehráli mimořádně pozitivní roli během druhé světové války (byli de facto první, kdo uštědřil porážku Hitlerovi). O tom, jak zásadním způsobem obohatila britská kultura kulturu ve zbytku světa, netřeba psát…

Britský lid nicméně rozhodl, jak rozhodl, ostatním nezbývá než to respektovat. David Cameron, tehdejší britský premiér, odstoupil ze své funkce a byl vystřídán Theresou Mayovou, dámou, která měla Britům zajistit co nejdůstojnější a nejméně bolestivý odchod z Evropské unie. Budiž Cameronovi ke cti, že dodržel slovo (svou další politickou kariéru podmínil setrváním Spojeného království v Evropské unii), do dějin se ale zapíše především jako ten, kdo otevřel onu pomyslnou Pandořinu skříňku. Velká škoda, že nevyužil svého politického talentu k tomu, aby Evropskou unii reformoval, svého času měl k tomu docela slušně našlápnuto…

Současná situace ohledně brexitu se laikovi jeví jako zcela nepřehledná. Dohoda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie, kterou Theresa Mayová tak pracně vyjednala, byla britskými poslanci opakovaně odmítnuta. Nelíbila se jak opozičním labouristům, tak některým konzervativcům. Nesčetněkrát se už mluvilo o tom, že Mayová brzy skončí jak v čele britské vlády, tak v čele Konzervativní strany. Čemu by to ale pomohlo? Po Cameronovi a Mayové by přišel další politik, jemuž by brexit téměř jistě zlomil vaz. Zde se nabízí dvě otázky: Tušil Cameron, jaký politický chaos v jeho zemi nastane, vysloví-li se Britové pro brexit? A tušila to i Mayová, když si řekla o premiérské křeslo?

Jisté je, že Theresa Mayová udělala velkou chybu, když si před dvěma lety prosadila předčasné parlamentní volby. Její konzervativci z nich totiž vyšli oslabeni (ztratili většinu v parlamentu) a ještě oslabenější z nich vyšla Mayová, které nezbylo než uzavřít koalici s Demokratickou unionistickou stranou. V poslední době neustále svádí boj o politické přežití, zatímco Boris Johnson či Nigel Farage, dva nejhlasitější zastánci brexitu, nenesou prakticky žádnou odpovědnost (Johnson byl chvíli ministrem zahraničí v první vládě Mayové).

Jak celá ta záležitost s brexitem nakonec dopadne? Obávám se, že není nikoho, kdo by to opravdu věděl. Odchod Spojeného království z Evropské unie byl na několik měsíců odložen, což se ještě někdy před rokem jevilo jako zcela nemyslitelné. Britové se tak zúčastní voleb do Evropského parlamentu a je velmi pravděpodobné, že v nich uspějí nejen labouristé, ale také strany, které na Evropské unii nenechávají nit suchou. Jinými slovy, pozice Theresy Mayové bude ještě o něco horší, než je dnes.

Jak z toho všeho ven? Zrušení brexitu by mohlo otřást vírou mnohých Britů v parlamentní demokracii. Ta sice není dokonalá, ale zatím je to to nejlepší, co kdo kdy vymyslel. Odejít bez dohody, tedy uskutečnit „divoký“ brexit? Je-li tak obtížné odejít z Evropské unie na základě nějaké dohody, jak by to asi vypadalo, kdyby se z ní odešlo jen tak? Opakovat referendum? A co když skončí stejným výsledkem? Nebo jinak: Referendum se bude opakovat a těsná většina hlasujících se vysloví pro setrvání v Evropské unii. Načež ti, kteří by chtěli z Evropské unie odejít, začnou hlasitě protestovat a argumentovat tím, že „první slovo platí“. Co potom?

Osobně bych byl rád, kdyby Velká Británie v Evropské unii zůstala, aby se jednou mohla podílet na její reformě (bez té to v budoucnu nepůjde). Je ale třeba respektovat výsledky referenda z roku 2016, což by si měli uvědomit zejména britští politici. A právě oni se teď musí pokusit nalézt řešení celé situace. Takové řešení, které bude co nejméně bolestivé jak pro Velkou Británii, tak pro Evropskou unii (je žádoucí, aby vztahy mezi Spojeným královstvím a zbytkem Evropy byly co nejlepší, ať už to s brexitem dopadne jakkoliv). Od toho jsou přece placeni, to je jejich odpovědnost. A jestliže se žádné dobré řešení nenabízí, nezbývá než hledat to nejméně špatné.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP