Obchod se strachem. Vítězslav Kremlík se vysmívá klimatickým alarmistům


Svým názvem Obchodníci se strachem (s podtitulem Průvodce skeptika po klimatické apokalypse) odkázala kniha Vítězslava Kremlíka (*1976) k objemnému románu Michaela Crichtona Říše strachu (2004, česky 2006), a jak se český publicista domnívá, právě pocit viny nebo strachu je anti-afrodiziakem, které drží na uzdě širé masy. Mimo jiné i proto, aby se nebouřily proti elitám.

Poušť v Namibii. Foto: Keith Hardy, Unsplash

 

V Říši strachu dokonce jisté skupiny katastrofy reálně vytvářely, ale tak daleko naštěstí filolog a historik Vítězslav Kremlík nejde. Věnuje se – pomyslným i skutečným – vlivům klimatických změn na člověka a po konferenci OSN v Kodani (2009), jíž se účastnil, a aféře Climategate založil stránky Klimaskeptik.cz. Od těch už šipka vede přímo k podtitulu jeho knihy Průvodce skeptika po klimatické apokalypse. A skepse vyvěrá z jejích stránek opravdu mocně.

Autor je ostatně členem Českého klubu skeptiků Sisyfos a na Univerzitě Karlově se věnuje sociologii „postnormálních věd“. Pročteme-li jeho knihu, snadno uvěříme, že jsou světové statistiky jeden jediný obří trik a OSN vlastně taky. Globální oteplování sice do jisté míry existuje, ale horko těžko je zapříčinil člověk. A krom toho nebude prý nijak zhoubné, jde přece jen o pár stupňů Celsia.Nicméně toto tvrďte médiím. Ta dští sýru apokalypsy a lidé si myslí, že oprávněně. Děti už dokonce za klima stávkují a patrně si nesvedou představit, že okolo nich funguje nenápadná cenzura potlačující nepohodlné názory. 

Na druhé straně mnozí mohou Vítězslava Kremlíka podezírat, že v boji s alarmisty upadá v opačný extrém; a jak ví každý dobrý novinář, takzvaně dobrá zpráva vlastně ani není zprávou a jako zpráva jednoduše neexistuje. Proč? Protože pravé zprávy jsou už z principu a definice špatné. Nebo především špatné. Což ale samo sebou neznamená, že jsou jako takové úmyslně vyráběny a že jsou veškeré „dobré“ zprávy v ty špatné cíleně „překlápěny“ kvůli čtenosti.

Vítězslav Kremlík: Obchodníci se strachem copyAle vraťme se k Vítězslavu Kremlíkovi. Druhá část jeho knihy (z celkových osmi) je více než působivými Dějinami alarmismu a sumarizuje dosavadní vědecké omyly. Jistěže ne všechny, ale dojde na eugeniku (kterou uznával už H. G. Wells), na ukvapenou extrapolaci trendů v knize Římského klubu Meze růstu (1972), na tragédii se zákazem DDT, která zřejmě zavinila smrt milionů lidí, na omyl s přírůstkem světové populace, který se nekonal, ačkoli měl dávno vyústit v hladomory i celkový rozvrat (dnes pak některé ženy vyzývají, aby lidstvo nerodilo děti vůbec), na naddimenzování informací o devastačních účincích katastrof v Černobylu i ve Fukušimě (ve skutečnosti bylo v prvním případě jen asi 50 obětí a v druhém ani jedna), na paniku okolo ozónové díry, na šílení okolo ekologické „stopy“ atd.

Po tomto ostrém bombardování našich hlav Komedií omylů (jak to autor nazývá) není věru snadné se znovu zvednout do bojů s vlajkou „klima se mění, konejme“. A zvlášť ne poté, co nás Vítězslav Kremlík zavalí dalšími hutně servírovanými argumenty.

„Vědu by neměli řídit politici!“ říká. „A vědci by neměli publikovat za každou cenu a jen podle hesla publikuj nebo zanikneš“. Jako odstrašující příklad vzpomíná některé více i méně pověstné aféry, které však vyšuměly do ztracena. Alarmisté se v těch případech mýlili a jednalo se o planá strašení. Kremlík probírá nejméně čtyři: Glaciergate, Africagate, Amazongate a Pachaurigate – a v další, speciální části analyzuje tzv. Falešné zprávy.

Například zprávu o „tragédii“ utopených ledních medvědů či nepravdivé informace vymírání tučňáků v Antarktidě. Také tvrzení o zhoubnosti požárů, které ve skutečnosti příroda vždy automaticky zapojovala do vlastních „metod“. Nu, a konečně se dostáváme k slavnému hokejovému grafu nebo také ke Sternově zprávě (2006), která, ač plna školáckých chyb, hodnotila ekonomické dopady oteplování.

„Třicet let nákladných klimatických konferencí mělo zatím na klima asi takový vliv jako házení luštěnin na zeď,“ pokračuje autor a kritizuje taktéž klimatický obchod s odpustky. I Jan Hus kdysi kritizoval obdobné obchody. A Kremlík ještě pokračuje: „Kdyby se uhlíková stopa neuváděla ne v tunách, ale ve zlomcích stupně Celsia, o kolik odvrátíme oteplování, všem by byl boj s klimatem pro smích.“

A biopaliva? Jejich význam autor shrnul autor v úvodu stejnojmenné kapitoly následovně: Jsou zázračný recept, který umožňuje zabít několik much jednou ranou. Vyhladovět lidi v rozvojových zemích v zájmu boje proti přelidnění. Vykácet pralesy plné hmyzu a jedovatých pavouků. A zvýšit emise skleníkových plynů.

 

Ukázky z knihy:

Od zákazu DDT v USA brzy uplyne půl století. Přesto dodnes nebylo prokázáno, že by DDT mělo vážný vliv na lidské zdraví. U lidí se zdravotní vliv potvrdit nepodařilo, ale démonizace prostředku stála miliony životů v Africe. Bez DDT nebylo totiž možné srazit malárii na zvládnutelnou úroveň a ve většině případů jejího comebacku nebyla příčinou rezistence komárů, jak se tvrdí. Světová zdravotnická organizace svůj program boje s malárií ukončila v roce 1969 a jistěže nešlo o světový zákaz, ale DDT prostě upadlo v nemilost. Výsledek? Od roku 1980 do roku 2004 stoupl v Africe počet úmrtí na malárii z asi půl milionu ročně na jeden a půl milionu. Ukázalo se, že bez DDT to bohužel nejde a africká kampaň Roll Back Malaria (Pryč s malárií) v letech 1998-2006 byla naprostým selháním. Od jejího spuštění totiž počet obětí vzrostl, místo aby se snížil. K dramatickému poklesu obětí v Africe došlo teprve po roce 2006, kdy Světová zdravotnická organizace konečně pochopila, že vzdát se DDT byl omyl. Podpořila tedy používání DDT k postřiku uvnitř budov a úspěch byl dramatický. Jaký však je konečný účet za „předběžnou opatrnost“? Robert Gwadz z National Institutes of Health v roce 2007 řekl: „Zákaz DDT mohl zabít asi 20 milionů dětí.“

Neutralita Wikipedie

William M. Connolley z britské strany Zelených provedl ve Wikipedii (založené v roce 2001) asi 49 tisíc editací a stvořil nebo přepsal 5500 článků, z nichž většina se týká globálního oteplování. V roce 2006 získal práva administrátora a pravidla jsou bohužel pružná a moc jej nehlídali. „Když se mu článek nelíbil vůbec, prostě ho bez skrupulí smazal, a takových je víc než pět set. Autoři, kteří tvořili obsahy, s nimiž tento zelený aktivista a správce nesouhlasil, dostali zákaz, a články už nesměli editovat. Takto zablokoval více než dva tisíce lidí,“ píše Oldřich Klimánek, který na tuto kauzu u nás upozornil.

Connoley bohužel není ve svých aktivitách sám a téměř všechny klimatologické grafy na Wikipedii pocházejí z dílny alarmisty Roberta Rohdeho. V tzv. Global Warning Art je přitom zajímavé spíš to, co tam chybí, než to, co tam je.

Nenajdete grafy přírodních klimatických cyklů, abyste neviděli, že oteplování je z valné části jen další přírodní výkyv.

Nikde nenajdete dvousetletý Suessův solární cyklus, abyste neviděli, že právě on řídí tání alpských ledovců.

Nenajdete tu ani 1 500 let dlouhý Bondův klimatický cyklus, abyste si nevšimli, že malá doba ledová a současné oteplení jsou přírodní výkyvy.

Chybí graf kolísání hladin oceánů za tisíc let, protože byste viděli, že ve středověku byla hladina výš než dnes.

Chybí i graf kolísání oceánů za posledních sto padesát let, protože byste viděli, že kolísání řídí šedesátiletý přírodní klimatický cyklus (a nikoli lidé).

Grafy tání ledovců začínají rokem 1960, abyste neviděli, že tání začalo již v půli 19. století.

Tyto praktiky mají bohužel podporu vedení Wikipedie. V roce 2005 vyšel v Nature článek, podle něhož může Wikipedie může přesností hrdě soutěžit s Britannicou. Hlavní pochvala však byla za to, že je „Wiki“ v souladu se skleníkovou hypotézou. A v článku se objevila i citace zakladatele Wikipedie Jimmyho Walese. Citujme: „Connolley odvádí úžasnou práci a musí se potýkat s kvanty hloupostí.“

 

Vítězslav Kremlík: Obchodníci se strachem. Průvodce skeptika po klimatické apokalypse. Předmluva Václav Klaus. Recenzovali Zbyněk Hrkal, Pavel Kalenda a Marek Loužek. Vydalo nakladatelství Dokořán. Praha 2019. 232 stran

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB