Marko Ivanović: Svět opery je pro mne Čarokrajem


Carokraj opera plakatV lednu se Národní divadlo promění na Čarokraj, bájnou zemi, jejíž harmonii chtějí zničit zákeřní bazilišci. Rodinnou operní expedici pro první operní scénu zkomponoval hudební skladatel a dirigent Marko Ivanović.

Řekněte mi na úvod, jak komponování soudobé opery probíhá? Co se děje mezi obdržením libreta až po vytvoření kompletní partitury?

Impuls pro vznik opery Čarokraj dal umělecký šéf opery Jiří Heřman. Oslovil mě s velkým předstihem a měl jsem možnost si námět sám vybrat. V tom období jsem pracoval s bratry Formany na Dobře placené procházce a bylo mým velkým přáním spolupracovat s nimi jako inscenátory i na tomto novém projektu. Usilovali jsme o vznik opravdového operního titulu s potenciálem oslovení dětského diváka potažmo celé rodiny. A těch opravdu známých a veskrze velkých námětů zas až tolik není. Ukázalo se, že řada námětů už zhudebněná byla, třeba jako muzikál.

O čem jste například uvažovali?

Například o Petru Panovi či o klasických českých pohádkách. Nakonec jsme se vrátili k románu Geralda Durella Mluvící balík, o němž jsme uvažovali na začátku, ale vyloučili jsme ho. Díky práci Ivana Arsenjeva dostal námět dramatický oblouk a výtečná poezie olomouckého básníka Radka Malého se stala textovým základem árií a ansámblových partů. Všechno jsme vzájemně konzultovali a tak jsem si mohl už během vzniku libreta částečně rozplánovat jeho zhudebnění. Když bylo tedy libreto hotové, přesně jsem už věděl, jak se s tou či onou situací hudebně vypořádám.

Pokud byste měl vyjádřit, s jakou hudbou se divák v Národním potká, jak byste ji charakterizoval?

Chtěl jsem napsat rodinnou operu a vycházel jsem tedy z předpokladu, že pro mnohé z našich diváků se bude jednat o první osobní setkání s operním žánrem. A svět opery je pro mě Čarokrajem – místem s vlastními pravidly, ve kterém se člověk často nestačí divit. Chtěl jsem se tedy držet i některých zavedených operních postupů, se kterými se diváci mohou v budoucnu potkat.

A co se týče hudební stránky?

Mám-li nějak charakterizovat hudební jazyk, který jsem v Čarokraji použil, je spíše postmoderní a zcela ve službách dramatu. Pokud má být nějaká scéna strašidelná, tak ať se divák bojí. Naopak, pokud chci vyvolat dojetí, nebojím se použít kantabilní melodii. Pracuji i s principem příznačnosti, ať už v podobě charakteristických motivů, či barev nebo intervalového výběru. Nechci se podbízet, je samozřejmě možné, že někomu mohou občasné disonance překážet a jinému budou naopak líbivější pasáže připadat až moc ,muzikálové'.

Vaši velkou výhodou je znalost operního prostředí v Národním divadle, a to i díky vašemu předchozímu angažmá. Mohl jste tu operu ušit na míru...

To je opravdu výhoda a jsem velmi rád, že sbor, orchestr i naprostá většina sólistů se pro ně komponovaných partů i zhostila a to opravdu s velkou chutí. Přitom to vůbec nejsou party jednoduché.

Dirigenti přistupují k partituře s možnosti interpretace. Je ještě možné, že dirigent Ivanović udělá v partituře skladatele Ivanoviće nějaké úpravy?

Samozřejmě i zde platí, že jedna rovina je komponování, jiná hudební nastudování a posléze dirigování. Byť skladbu znám jako její autor, máte pravdu, že se ji budu muset učit ještě jako dirigent.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB