Moc krásy – Poslední rozhovor se sociologem Petrem Matějů

Email Tisk PDF
hz mockrasy2Před několika týdny vyšla dlouho očekávaná publikace Moc krásy s podtitulem Pomáhá krása a atraktivita k životnímu úspěchu? – kolektivu autorů, který vedl sociolog prof. Petr Matějů, Ph.D., jenž také inicioval její vznik a výzkum i sepsání knihy. Vydání knihy ani tištěné podoby tohoto rozhovoru se bohužel nedožil (zemřel 16. června 2017), jeho vášnivé diskuse na téma krásy ale zůstávají živé v myslích mnoha spolupracovníků. Jak se ukázalo, byl to zřejmě poslední mediální rozhovor s tímto významným českým sociologem.
Pane profesore, o vás je známo, že si celý život kladete otázky a hledáte na ně odpovědi. I podtitul vaší knihy o moci krásy v lidském životě má na konci otázku. Pomáhá tedy krása a atraktivita k životnímu úspěchu?
Krása má určitě vliv na životní úspěch, tedy úspěch v práci i v partnerském životě. Musí být ale vnitřní i vnější. Navíc může být chápána jako investiční strategie, protože zvyšuje šance na vzestupnou sociální mobilitu. Ať se to někomu líbí nebo ne, výzkum postupně dospěl k tomu, co údajně říkával již Aristoteles: „Osobní krása je lepší uvedení než jakýkoli doporučující dopis.“ Nic na tom nemění hlasy skeptiků, podle nichž krása je relativní a pomíjivá. Zajímavé je, že ačkoli ve vyspělých zemích je krása a její vliv na příjmy a životní úspěch zkoumána ze všech možných úhlů, u nás je – jako obvykle – ticho po pěšině. První výsledky z výzkumu, který se atraktivitou a její rolí v české společnosti a na trhu práce zabývá, však ukazují, že u nás krása hraje větší roli, než jsme ochotni připustit, a že se zřejmě vyplácí dokonce více než v jiných zemích. Pouštět se do takového výzkumu mělo ale příliš mnoho rizik.
 
Jaká rizika může mít výzkum krásy, mne opravdu nenapadá. Vidím spíše samá pozitiva. Můžete jmenovat alespoň jedno z diskutovaných rizik?
Tak například to, že krása je téma vděčné, na krásu má každý svůj vlastní a nepochybně ten správný názor. Vždyť to znáte. Pánové vedou o kráse žen řeči u piva, dámy u kafíčka známkují své konkurentky (muži jim za řeč moc nestojí) a nebýt krásy a ošklivosti, jistě by ubylo mnoho z nejlepších vtipů. Když se pak jakkoliv výsledek skutečně seriózního výzkumu na toto téma dostane do laické debaty, hrozí bagatelizace typu „Tak tohle jsme přeci věděli, na to jste museli dělat výzkum?“. Takže i taková rizika jsme v průběhu přípravy projektu v konverzacích s přáteli o našich výzkumných záměrech řešili. O to větší výzvou ale pro nás bylo se do takového projektu pustit.
 
Předpokládám, že jste začali zkoumáním toho, kdo je krásný. Existují vůbec univerzální znaky fyzické atraktivity pro všechny kultury?
Určité rysy krásy jsou univerzálně platné a biologicky zakotvené. Tak například antropolog Karl Grammer přišel s koncepcí univerzálních osmi pilířů krásy. Patří k nim (1) mladistvý vzhled, (2) symetrie, (3) průměrnost, (4) viditelné znaky přítomnosti sexuálních hormonů, (5) tělesný pach, (6) pohyb, (7) textura pleti a (8) vlasů. My jsme ale šli o něco dál. Zajímalo nás, co je to „navíc“, proč atraktivní lidé vyčnívají, přitahují pozornost, nejen jako přátelé, kolegové, zákazníci, klienti, voliči či milenci. Proč jsou úspěšnější v soukromém životě, s větší volbou partnerů a přátel, ale i v obchodě, politice, sportu a nebo třeba v umění. 
 
Z popsaných osmi pilířů krásy ale není patrné, proč jsou jednou v módě rubensovské tvary a podruhé Twiggy, proč Audrey Hepburn vystřídala Marilyn Monroe. Měl byste pro to vysvětlení?
Máte pravdu, Rubensovy Tři Grácie, dívky proslulé krásou, můžeme dnes hodnotit spíše jako obézní ženy. Jenže srovnání štíhlé Audrey Hepburn a plnotvaré Marilyn Monroe ukazuje, že i když se ideál ženské krásy může proměňovat velmi rychle, měly tyto dvě krásky společného víc, než by se nám mohlo na první pohled zdát. Obě totiž měly podobný poměr pasu a boků (0,70). To ale není vše, další zajímavostí je, že v době své největší slávy se od nich moc nelišila ani Twiggy (0,73). A když se podíváte na analýzy stovky uměleckých děl z Evropy, Ameriky, Asie i Afriky od doby neolitické až po současnost, zjistíte velmi podobný poměr pasu a boků (mezi 0,6 a 0,7) bez hledu na to, jak se měnily představy o celkové váze. Mimochodem, vědci dokonce provedli rozbor Rubensova díla a zjistili, že průměrný poměr pasu a boků Rubensových postav byl 0,776, což není až tak výrazný rozdíl. Pokud jde o tloušťku, dříve si jenom člověk s vysokým statusem mohl dovolit „být tlustý“. Co nejbělejší pleť byla v minulosti znakem krásy a také vysokého statusu, protože signalizovala to, že dotyčná osoba nemusí pracovat na slunci. V dnešní době je zase známkou vyššího statusu opálená kůže, protože signalizuje, že člověk má dostatek volného času či peněz, aby si opálení mohl dovolit. 
 
Vás ale také zajímalo ono „navíc“, tedy proč atraktivní lidé vyčnívají a přitahují pozornost. Pokud to není jen osm pilířů krásy, jaká je ona přidaná hodnota atraktivity?
Nutno říci, že náš výzkum nebyl v pravém slova smyslu multidisciplinární, nicméně všechny klíčové disciplíny, v nichž se s fyzickou krásou a atraktivitou operuje, jej ovlivnily. Významnou oporou interpretace výsledků našeho výzkumu byly teorie a výsledky výzkumů fyzické atraktivity v přírodních vědách, v psychologii a ekonomii. Vývojová biologie nám umožnila pochopit, proč atraktivita hraje zásadní roli v sexuálním výběru, a tudíž i ve vývoji druhů, vývojová a experimentální psychologie nám ukázaly cestu k analýze role atraktivity v sociálním jednání, ekonomie nás vybavila východisky pro zkoumání atraktivity jako jedné z forem kapitálu a k pochopení významu investic do krásy. Vzhled a atraktivitu respondentů jsme proto objektivně posoudili, nejen na základě nezávislého hodnocení fotografií respondentů pořízených během rozhovoru a některých dalších znaků (například výška, váha). Protože jsme již dříve zjišťovali kompetence respondentů, které úzce souvisí s inteligencí, zkoumali jsme i jejich osobnostní profily, sebevědomí, sebeúctu, dosažené vzdělání, zaměstnání, příjmy a mnoho dalších charakteristik, mohli jsme se tedy hlouběji ponořit do vztahů, které zpravidla bývají předmětem pouhých spekulací při hledání „něčeho navíc“.
 
Krásu v knize pojímáte také jako jednu z forem kapitálu. Můžete blíže vysvětlit, jaký kapitál máte na mysli?
Ono „navíc“ je erotický kapitál. Náš výzkum skutečně poskytuje silnou oporu pro rozšíření teorie různých forem kapitálu Francouze Pierra Bourdieu, přinejmenším o atraktivitu. Před několika lety britská socioložka Catherine Hakimová přišla s „erotickým kapitálem“, který podle ní není totéž jako pouhá krása, protože kromě fyzické přitažlivosti v sobě zahrnuje zvláštní sociální energii, schopnost lehce a příjemně komunikovat, šarm, hravost a erotickou imaginaci. Aby nedošlo k mýlce: erotického kapitálu mají podle Hakimové i podle nás muži stejnou měrou jako ženy! A ukázalo se, že obě pohlaví by neměla váhat s tímto kapitálem vědomě pracovat doma, ve společnosti a dokonce i na pracovišti. 
 
Na pracovišti? Není právě tady erotický kapitál trochu zavádějící výraz? Proč ne třeba kapitál krásy...
Mohli bychom použít i „beauty capital“, ale byl by to zúžený pojem, vysvětlím proč. Nám pro další výzkum více vyhovovala definice podle Hakimové, protože mezi charakteristiky atraktivity a erotického kapitálu patří nejen atraktivní vzhled jako celek, ale také styl oblékání, šarm a sociální dovednosti. Hakimová tvrdí, že tento typ vlastností není dán sociálním statusem nebo třídou, a má spíše rozdělující charakter, tedy odděluje více atraktivní od méně atraktivních v rámci jedné skupiny. Koncepce Hakimové je pro nás zajímavá mimo jiné tím, že do erotického kapitálu zahrnuje sociální prezentaci sebe sama, kam patří námi definované krátkodobé strategie, jako jsou styl oblékání, zkrášlování pomocí make-upu, používání parfémů, nošení šperků atd. Tyto nástroje péče o vlastní vzhled sice mají pouze okamžitý efekt, pokud se ale jako určitý rituál stanou součástí životního stylu, mohou mít s přibývajícím věkem trvalejší efekty, neboť jak u žen, tak u mužů svým způsobem cizelují jejich vkus, osobnost a působí na to, jak jsou vnímáni svým okolím. To pak zpravidla má vliv na jejich sociální status. 
 
Podle vás je tedy důležitější celkový dojem a upravenost než prvoplánová krása, jako je tomu například u modelek v časopisech?
Ano, je to tak. Celkový dojem z atraktivity je skutečně formován mnohem větším spektrem aktivit, z nichž většinu lze považovat za dlouhodobé strategie, které přirozenou cestou zpomalují proces stárnutí, resp. jeho negativních efektů na fyzickou atraktivitu. Z dlouhodobosti těchto strategií plyne, že mají základ v disciplíně a cílevědomosti, jinak se totiž jejich efekty nemohou dostavit. Proto jsme právě disciplínu a cílevědomost jako rys osobnosti zařadili mezi faktory, které by měly mít na atraktivitu značný vliv. Nic nového pod sluncem, řecký výraz „kalokagathia“ vyjadřuje zosobnění souladu mezi vnitřní i vnější krásou, harmonii těla a duše. Tento soulad však nelze nastolit rychle ani snadno, vyžaduje to silnou motivaci, čas, vůli a disciplínu. To jsou nakonec ony „vedlejší efekty“, které silně působí na trhu práce, které nejdou postihnout žádným antidiskriminačním opatřením, jak se o to některé feministky snaží.
 
Rozumím. Jde tedy o komplex faktorů, které činí člověka atraktivním. Na co ještě má atraktivita vliv?
Například na to, že krásné ženy mají více sociálních kontaktů. Krása a sociální kapitál jdou ruku v ruce, u žen ovšem více než u mužů, krásné a navíc velmi inteligentní ženy vydělávají stejně jako atraktivní a stejně inteligentní muži – u nás dokonce o něco více, takže je radikální feminismus příliš neoslovuje. O to více podporují emancipaci založenou na rovných šancích, nikoli na kvótách. Nejdůležitějším výsledkem bylo zjištění, že fyzická atraktivita není žádný mýtus ani nástroj patriarchálního útlaku žen, jak – bez důkazů – tvrdí radikální feministky, kterým fyzická krása leží v žaludku. Není překvapivé, že krásní a atraktivní lidé přitahují více přátel, ve svých zaměstnáních více zákazníků, klientů, kontaktů, mentorů a příznivců. Atraktivní jedince všichni vnímáme jako inteligentnější, schopnější a upřímnější a podle toho se k nim i chováme. Proto snadněji dostávají dobrou práci a jsou i častěji povyšováni a dosahují vyšších příjmů. 
 
V úvodu jste říkal, že jste objektivně posoudili vzhled a atraktivitu respondentů a mnoho dalších charakteristik, abyste se mohli hlouběji ponořit do vztahů, které zpravidla bývají předmětem pouhých spekulací. Měřili jste i sebevědomí a to, jak moc jim na vzhledu záleží?
Měřili. Asi nepřekvapí, že na vzhledu velmi záleží dvěma třetinám českých žen a polovině mužů. Zajímavější je spíš to, jaký význam vzhledu a atraktivitě Češi přisuzují. Dvě třetiny žen a polovina mužů se domnívá, že vzhled pomáhá překonávat sociální bariéry. Kromě toho tři čtvrtiny mužů a téměř 90 % žen je toho názoru, že vzhled zásadním způsobem přispívá k sebevědomí. Jinými slovy, krása v očích Čechů hraje významnou roli jak pro životní pocit, tak v sociálním vzestupu. Přes 80 % Čechů, bez významného rozdílu mezi muži a ženami, se domnívá, že krásné ženy získávají vyšší pozice snadněji než ženy, které vypadají průměrně. U mužů hraje atraktivita o něco menší roli, zhruba polovina dotázaných vidí v atraktivitě muže jeho významnou konkurenční výhodu.
 
Podle vás tedy krása ovlivňuje úspěšnost v mnoha ohledech. Dá se předpokládat, že ženy z ní profitují více?
Ano, tímto zjištěním jsme přispěli k potvrzení klasické teorie generalizace statusu, podle níž se – lapidárně řečeno – z viditelných vlastností (krása) běžně usuzuje na méně viditelné vlastnosti (inteligence, výkonnost, spolehlivost atd.). Stručně řečeno, prokázali jsme, že krása je významnou a lidmi uvědomovanou součástí „vzorce“ životního úspěchu. Zjištění, že krásu kapitalizují více ženy než muži, sice vypadá jako banalita, ale je dobré vědět, že tomu tak je mimo jiné i proto, že ji zhodnocují nejen na trhu práce (zejména snoubí-li se s inteligencí), ale též na manželském trhu. 
 
Zajímavá je kapitola, která zkoumá vztah mezi krásou a inteligencí, což je také velké téma laických řečí a hloupých vtipů (například o blondýnách).
Ano, krása a inteligence se nevylučují, ale naopak, jdou ruku v ruce, sice volně, ale přeci. Silnější pozitivní vztah bychom asi našli, kdybychom byli schopni měřit dnes ještě obtížně měřitelné dimenze inteligence, které významně spoluurčují úspěch ve vztahu k okolí (emoční, praktická, sociální, morální, ekologická a sexuální inteligence). Pravděpodobně bychom tak byli schopni prokázat to, co naznačuje Catherine Hakimová, totiž že síla erotického kapitálu rovným dílem plyne z fyzické atraktivity a opravdu široce chápané inteligence. Aniž by to bylo předmětem našeho hlavního zájmu, ověřili jsme si, zda i u nás spolu významně souvisí krása a inteligence. Podle očekávání ano. Nejde samozřejmě o velmi silný vztah, ale rozhodně nelze říci, že by byl dílem náhody. Kromě toho, podobně jako v jiných zemích, i u nás je souvislost mezi krásou a inteligencí silnější u žen než u mužů. Možná je tedy na čase přehodnotit vtipy o hloupých blondýnách. Ještě silnější je vztah mezi krásou a sebevědomím a kupodivu zde není rozdílu mezi muži a ženami. 
 
Je o vás známo, že jste mistr závěrů, co říci pozitivního na závěr?
Na závěr bych rád zdůraznil, že naše zjištění o vlivu krásy a inteligence na úspěch v práci a v životě neznamenají, že lidé od přírody méně krásní a inteligentní „nemají šanci“ být úspěšní. V moderních společnostech platí takzvaná Youngova rovnice z roku 1984, podle níž zásluha je součinem inteligence a úsilí. S krásou to je podobné. Pokud tedy krásou a inteligencí méně obdaření lidé chtějí uspět, musí se více snažit a o úspěch více bojovat. Jinými slovy, krása ani inteligence nepadají z nebe a je třeba je rozvíjet. A Češi jsou si toho vědomi. Více než tři čtvrtiny dotázaných našeho výzkumu se totiž domnívá, že atraktivita je více věcí chování člověka, jeho šarmu, osobního kouzla a schopnosti působit na druhé lidi než fyzické krásy, kterou nám může, ale také nemusí, nadělit příroda. 
 
P.S.: O závěrečnou autorizaci rozhovoru a krátkou osobní vzpomínku jsem poprosila analytičku Simonu Weidnerovou, dlouholetou spolupracovnici prof. Petra Matějů.
„Je opravdu těžké vybrat jen  pár řádků jako vzpomínku na renesančního člověka, sršícího energií, výjimečně pracovitého a nápaditého badatele, jehož přínos pro českou i světovou sociologii je nesporný. Proto zmíním jen to méně známé. Byl i  jedním ze tří zakládajících členů Divadla na okraji, které působilo v malostranském klubu Rubín. Jako vůbec první zde byly inscenovány Hrabalovy Postřižiny, v nichž si Petr zahrál Francina – upjatého a tichého, leč nadmíru výkonného správce pivovaru. Kontrast k jeho bratrovi, uřvanému a užvaněnému Pepinovi v podání Ivy Hüttnerové nemohl být větší. Po jistém váhání mezi scénou divadelní a sociologickou se vydal na tu druhou, méně viditelnou, avšak o to dobrodružnější – bez scénářů a režisérů.
Jako badatel  tak stál např. u zrodu největšího komparativního výzkumu sociální stratifikace a mobility v pěti postkomunistických zemích a u řady dalších výzkumů v ČR. Jeho celosvětový význam dokládá i to, že patří pouze k 6 sociologům světa zařazeným na stránkách RC28 „In memoriam“ („RC28“ je výzkumný výbor o sociální stratifikaci a sociální mobilitě, který působí v rámci Mezinárodní sociologické asociace) Snad proto, že to byl renesanční člověk, který měl rád všechno krásné od divadla po vědu, je jeho poslední kniha i rozhovor právě o moci krásy.“
 
Petr Matějů
(1950–2017) byl sociolog a vysokoškolský pedagog, patřil k publikačně nejvýkonnějším a nejcitovanějším českým sociologům. V letech 1992–2003 působil na domácích a zahraničních univerzitách (mj. Kalifornská univerzita v Los Angeles, Wisconsinská univerzita v Madisonu, Northwestern University v Evanstonu). V letech 1998–2002 byl poslancem Parlamentu ČR. V roce 2002 založil Institut pro sociální a ekonomické analýzy. V letech 2007-2008 se zúčastnil prestižního programu Fulbrightovy nadace a Ministerstva zahraničních věcí USA „New Century Scholars“. Je autorem mnoha publikací především s tématy sociálních  nerovností a vzdělávání.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB