Prezident Erdogan: V mém srdci začíná Turecko u Vídně


Recep Tayyip Erdogan. Foto: www.kremlin.ru, CC BY 4.0Turecký prezident Recep Erdogan představil veřejně svůj plán obnovy Osmanské říše. „Turecká hranice začíná v mém srdci u Vídně, Jaderského moře, Východního Turkestánu, čínské autonomní oblasti Sin-ťiang a severu Černého moře," řekl v projevu na shromáždění Islámské strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) v Izmiru.

A svět mlčí a dělá, že se ho to netýká. Stejně jako když Adolf Hitler vydal knižně Mein Kampf. Tehdy si také všichni mohli přečíst, jaké hrůzy diktátor připravuje. Co čeká nejen Židy. Mocnosti s ním obchodovaly a snažily se jej nasměrovat na opačnou stranu. Západ na Rusko a Rusové na Západ. Zbytečně kvůli tomu zemřelo 70 milionů lidí. A nyní opět opakujeme stejnou chybu, jen u jiného státu.

Svět mlčí

Erdoganova slova jsou pro člověka, který se nevěnuje soustavnému sledování turecké politiky, neuvěřitelná. Kdyby Vladimír Putin například pronesl, že Rusko začíná u Slavkova, už měsíc by to rozmazávala všechna média. Ale zmíněný výrok řekl Recep Tayyip Erdogan, turecký prezident. Náš vážený spojenec, vrchní velitel druhé největší armády v NATO. A proto je ticho. Ostatně – co je pár hlasů proti armádě těch, kdo mlčí.

Když turecká armáda „eliminovala“ pomocí tanků v roce 2015 „teroristy z PKK“ ve městě Cizre ve východním Turecku, bylo skoro ticho. Oficiálně se udává počet několik desítek mrtvých. Sami turečtí vojáci ale hovoří ve svědectvích o stovkách mrtvých pohřbených ve sklepích domů, mezi nimiž bylo mnoho dětí. Rada Evropy hlesla něco o „nepřiměřeném násilí vůči civilnímu obyvatelstvu“, a tím to skončilo.

V rámci turecko-kurdského konfliktu, který trvá od roku 2015, se turecká armáda snažila zabránit tomu, aby turečtí Kurdové poslali posily k městu Kobání v Rojavě, které se tehdy nacházelo v obležení Islámského státu (ISIL). Částečně nebo úplně bylo srovnáno se zemí několik měst a vesnic v provinciích Hakkari, Sirnak, Diyarbarkir a dalších. OSN vyjádřila znepokojení...

Neustále mluvíme o uprchlících, ale Turecko samo si takhle „vyrobilo“ několik desítek tisíc takzvaných vnitřních uprchlíků, kteří se jednoduše nemají kam vrátit.

Opuštění spojenci

PKK je na oficiálním seznamu teroristických organizací, přestože už existují soudní rozhodnutí, která tvrdí, že neprávem. Ano, útočili a útočí na turecké vojenské a policejní cíle uvnitř Turecka. Může se to zdát sporné, ale z hlediska boje za osvobození pochopitelné. PKK má základny i v severním Iráku, které Turecko pravidelně bombarduje, aniž by to někoho znepokojilo. Erdogan obviňuje i Lidové obranné jednotky YPG a YPJ z toho, že jsou pobočkou PKK, a tudíž teroristé. S Islámským státem naopak jeho rodina čile obchodovala a turecká armáda proti ISIL nikdy nebojovala.

Donedávna, vlastně dosud, byly YPG spojenci Američanů v boji proti ISIL. Dnes USA ústy senátora Lindseyho Grahama uznávají, že to jsou vlastně propojením s PKK teroristé.

Nikdo nikdy neoznačil za teroristu Erdogana a jeho armádu. Ani když napadla, spolu se spřátelenými džihádisty kanton Afrín v severní Sýrii. Ani když bombardoval nemocnice a školy. A ani teď, když provádí etnické čištění Afrínu, kam přesídluje rodiny džihádistů, kteří tam kácí olivovníky, aby vyhnali ze země zbývající kurdské obyvatelstvo. Dosud padlo kolem 12 tisíc stromů – zdrojů obživy.

Erdogan usídluje v kdysi kvetoucím kantonu žoldáky Svobodné syrské armády (FSA) – „umírněné uřezávače hlav“ a dalších islamistických milic, kteří unášejí, mučí a vydírají místní obyvatelstvo. Erdogan není terorista. Ani když vyhrožuje, že stejný osud jako Afrín potká i města a oblasti v severní Sýrii, která zatím pořád spravují kurdské Syrské demokratické síly (SDF), jejichž páteří jsou kurdské milice YPG/YPJ. Podle mnoha vyjádření západních politiků má právo zabezpečit si hranici. Ale až kam sahají?

To je řečeno na videu, které zaznamenává jeho projev na shromáždění v Izmiru 5. ledna 2019. Poslední Erdoganova věta zní: „Turecká hranice začíná v mém srdci u Vídně, Jaderského moře, Východního Turkestánu, čínské autonomní oblasti Sin-ťiang a severu Černého moře."

Erdogan to myslí vážně

Budou Britové a Němci tvrdit, že hranice Turecka u Vídně jsou OK a že má právo zabezpečit si je záborem Bavorska? Zatím si to vůbec nepřipouštějí. Nebo je jim to jedno. Hlavně když Turecko kupuje tanky Leopard, houfnice, letadla, protiraketové systémy. Američané neustále soupeří s Rusy, kdo mu to bude „smět“ prodat. To si nikdo nepoloží jednoduchou otázku: „Proč potřebuje tolik zbraní – když oficiálně jsou jeho nepřátelé Kurdové, kteří většinou bojují partyzánským způsobem ručními zbraněmi?“

Řecku už Erdogan vyhrožuje dlouho. Přece je dokonce jasně řečeno, že chce dojít do Vídně. To není předvolební rétorika, která se jako mnohé předvolební sliby nikdy nesplní. Evropští politici si tak zvykli před volbami slibovat a po volbách na sliby zapomínat, že si neumí představit, že jiný politik nevyhrožuje planě. Že to, co říká před volbami, hodlá po nich opravdu udělat.

Tohle je ale skutečná budoucí hrozba. Ne hybridní Putin se všemi otrávenými agenty. Ne Čína a její mobily Huawei s cinknutým softwarem. Erdogan nastínil svůj Kampf. A svět dělá, že vlastně neřekl nic. Kdysi Západ podcenil malíře pokojů, a to samé se děje i dnes. Appeasement je tu znovu. Ale on to s tou Vídní myslí vážně. Vidina nové osmanské věčné tisícileté říše by nás měla zalarmovat. Ale zatím řešíme minulé války, ne budoucí.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB