Kurdové v Rojavě potřebují ochranu před tureckým letectvem


 

Bojovníci YPG. Foto: Kurdishstruggle, CC-BY-2.0V řadách kurdských milic nazvaných Lidové obranné jednotky (Yekîneyên Parastina Gel – YPG) bojuje i řada dobrovolníků z jiných zemí, kteří jsou označováni jako internacionalisté. Jeden z nich – německý veterán Martin Klamper, poskytl Literárním novinám exkluzivní rozhovor.

 

Během bojů s Islámským státem (ISIL) a dalšími džihádistickými skupinami se YPG podařilo nejen uhájit oblast označovanou jako Rojava, v níž žijí převážně Kurdové, ale osvobodit od islamistů více než třetinu rozlohy Sýrie. Tedy i oblasti, kde žijí Arabové a jiné národnosti. Poté, co Rusko vyklidilo svoji základnu v Afrínu a zrušilo vzdušný štít nad provincií, ztratila YPG po tříměsíčních těžkých bojích s invazní armádou Turecka posílenou o džihádisty nad touto oblastí kontrolu a několik stovek bojovníků. Část příslušníků milic ale zůstala a pokračuje v partyzánském boji. Většina afrínských jednotek YPG kryla ústup 150 tisíc uprchlíků do Aleppa.

 

Proč jste se rozhodl bojovat v řadách kurdské milice YPG?

 

Protože jsem po léta viděl utrpení lidí. V roce 2016 jsem byl s německým námořnictvem ve Středozemním moři  na misi EUNAFMORMED SOPHIA, kde jsme zachraňovali uprchlíky z moře. Řekl jsem si tehdy, zda by to nebylo lepší jít tam, odkud přicházejí a bojovat s příčinami, proč utíkají do Evropy.

 

Jak a kdy jste přišel k YPG?

 

Jak přesně jsem přijel, to bych z bezpečnostních důvodů nerad říkal. V červenci 2017 jsem bez jakéhokoli kontaktu a jenom s letenkou přiletěl do Sulejmanie (město v Kurdistánu, který vyhlásil v roce 2017 na základě referenda nezávislost na Iráku – pozn. aut.) Tam jsem potkal Rakušana, který také chtěl k YPG.

 

Martin Klamper, YPGKolik internacionalistů – mezinárodních bojovníků - je podle vašeho odhadu v současnosti u YPG?

 

Kolik přesně jich je, to v současnosti neví nikdo.

 

Kolik z nich jsou Evropané?

 

Odhadem asi 40 %.

 

Můžete jmenovat národnost některých internacionalistů?

 

S ohledem na bezpečnost mých kamarádů na tuhle otázku neodpovím.

 

Jak jsou vlastně YPG jednotky organizované? Jsou to milice nebo je v Rojavě branná povinnost? Jak je to s ženami?

 

Žádná odvodová povinnost tu neexistuje. Všechno je na dobrovolné bázi. Milice mají vojenskou strukturu a jsou řízeny jako armáda. Ženské i mužské.

 

Slouží YPG internacionalisti v oddělených jednotkách nebo bojují spolu s Kurdy ve smíšených formacích?

 

Vždycky záleží na konkrétní operaci. Většinou internacionalisté „pracují“ ve vlastní jednotce, ale velmi často se stává, že se zamíchají mezi kurdské jednotky.

 

Můžete říct, v jakém oddílu bojujete – myslím druh zbraně?

 

Byl jsem v jednotce odstřelovačů, které částečně patří ke speciálním jednotkám. Útvar, v němž jsem sloužil, je složen jen z odstřelovačů.

 

Jak jste zajištěni po materiální stránce, například co se týče oblečení, léků, lékařské péče, jídla a podobně? Je to dostatečné nebo vám něco chybí?

 

Máme všechno, co potřebujeme.

 

Kde všude jste bojoval? Jakých bitev jste se zúčastnil?

 

Byl jsem v Rakká, Afrínu a Derrazor (u nás někdy též psaný jako Déir es Zor – pozn. aut.).

 

Můžete mi k tomu říct něco bližšího?

 

V Rakká jsem byl ve speciální jednotce, která se mimo jiné skládala i z odstřelovačů. Byli jsme denně v přední linii, vedli mnoho útoků a museli jsme také mnoho útoků odrazit. Bez podpory Američanů ze vzduchu bych tu už pravděpodobně nebyl.

 

V Afrínu jsem byl také jako odstřelovač. Tam jsme museli stavět mnoho obranných linií. Přitom jsme byli neustále pod tureckou dělostřeleckou palbou. Přitom se Daesh nacházel jen 100 metrů od nás. Tam jsem byl zraněn při výbuchu velkorážního granátu vystřeleného z děla kategorie moždíř. Dodnes mám v těle střepiny, které jsou příliš blízko páteře, a proto je operace příliš riskantní. V Derrazor jsem byl také jako sniper, vlastně v jednotce podpůrných sniperů, kde jsme denně pronikali do mnoha vesnic a přitom jsme museli odrážet zuřivé útoky.

 

Proti jakým nepřátelům jste bojoval?

 

Bojoval jsem proti ISIL, An Nusra, Al-Kaidě a Turkům.

 

Měla vaše jednotka velké ztráty? Kolik přátel a spolubojovníků jste ztratil?

 

Byl jsem v mnoha jednotkách. Ztratil jsem mnoho, příliš mnoho přátel.

 

Máte někdy strach?

 

Každý má strach. Kdo tvrdí, že nemá, je jen zbabělý na to, aby řekl pravdu.

 

Jak vás Kurdové přijali?

 

Velmi přátelsky. Obzvláště ze začátku, kdy je všechno ještě relativně nové...

 

Jací jsou Kurdové jako vojáci? Jak se vedle nich bojuje?

 

Velmi nároční na přizpůsobení (smích). Protože jsem byl v armádě. Bylo někdy legrační, ale i smutné zároveň, pozorovat taktiku jejich guerillového boje.

 

Věříte, že se kurdská autonomie v Rojavě udrží?

 

Když to západní svět bude chtít, pak to tak bude. Tak, jak je to teď, je to zlé, pokud se Erdoganovi nechá volná ruka.

 

Chcete v Rojavě zůstat nebo se vrátit po válce domů? Nebo jít někam dál?

 

Teď momentálně jsem doma v Německu – ale chci se co nejdřív vrátit do Rojavy.

 

Měl jste v Německu nějaké problémy za účast na boji proti ISIL v řadách YPG?

 

Od srpna 2018 jsem zpátky v Německu. Na letišti mě zatkli a bylo mi předběžně sděleno obvinění z terorismu. K obžalobě ale zatím nedošlo.

 

Co potřebují kurdové v Rojavě nejvíc, aby uhájili svoji svobodu a autonomii?

 

Bezletovou zónu nad Rojavou.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB