Divoký Silvestr Yves Montanda s Nikitou Chruščovem a spisovateli


 

Yves Montand Simone Signoretová v MoskvěNa podzim vysílala Česká televize starší film Doznání natočený režisérem Costou-Gavrasem podle slavné stejnojmenné knihy Artura Londona. Zachycuje autentické svědectví jednoho z protagonistů monstrprocesu se „spikleneckým centrem“ Rudolfa Slánského v listopadu 1952.

 

 

 

Hlavní roli ztvárnil Yves Montand, který byl známý svým levicovým smýšlením a sympatiemi k SSSR. Nicméně, když hrál v tomto filmu jeho názory na SSSR se již radikálně změnily. Měnily se postupně, a to zejména od roku 1968, kdy následující rok autor knihy Artur London přijel do Prahy představit svůj román s tím, že by se zde mohl film točit. Natáčení se ale nakonec uskutečnilo ve Francii.

 

Yves Montand, přesvědčený levičák a sympatizér komunistů, členem strany však nikdy nebyl, se svého času stal enfant terrible francouzské komunistické strany.

 

Dopomohl k tomu otec současného známého ruského spisovatele Viktora Jerofejeva Vladimír Ivanovič, který byl původně Stalinovým osobním tlumočníkem i poradcem, později působil ve vysokých funkcích v diplomacii. Vladimír Jerofejev se ve Francii v padesátých letech pohyboval v uměleckých a intelektuálních krizích ve společnosti Louise Aragona, Pabla Picassa a dalších hvězd uměleckého nebe. Seznámil se také s hercem a zpěvákem Yves Montandem a v roce 1956 ho inspiroval k cestě do Moskvy s manželkou herečkou Simone Signoretovou. V té době by na tom nebylo nic zvláštního a Yves Montand by se nestal enfant terriblem, kdyby k tomu nedošlo těsně po potlačení maďarské revoluce v listopadu 1956 sovětskými tanky. Odjeli do Moskvy na konci roku a zpěvák zde vystupoval na galakoncertech nabitých do posledního místečka.

 

To Montadovi u francouzských komunistů nemohlo projít, ale co hůře slavný manželský pár byl pozván oslavit Nový rok v Kremlu spolu s prvním tajemníkem komunistické strany SSSR Nikitou Chruščovem.

 

Nicméně, jestliže se francouzští herci Yves Montand a Simone Signoretová zachovali vůči Maďarsku, že dali světu najevo, jakoby se nic nestalo, v jednání se sovětskými představiteli se projevili velice odvážně a statečně. Montandova diskuze s Chruščovem může dokonce až vymazat jeho zradu na Maďarsku.

 

Na scénu vstupuje stejně jako na začátku opět ruský překladatel a tlumočník tentokrát žena - Nadežda Načaevá, která zde na silvestrovském večírku byla jako tlumočnice a po necelých padesáti letech vypověděla médiím, co se v Kremlu v tu noc vlastně odehrálo.

 

Nutná je v tomto okamžiku vsuvka, že oba herci měli již za sebou koncerty a v ten den se jeden konal v automobilce Zil, kde oba herci byli šokovaní nejen scénou, na které vystupovali. Ta se sestávala z náklaďáku, na kterém byl klavír s mikrofonem a pod „scénou“ se tísnily dělnice a teprve až za nimi byli muži – dělníci. Neobvyklý výjev pro Francouze a po koncertě měla Simone Signoretová v očích slzy: „Chudinky ženy, musí tvrdě pracovat“. Za socialismu nic neobvyklého v SSSR, ani i u nás, kdy ženy byly soustružnicemi, ovládaly jeřáby nebo jezdily s „ještěrkami“, což návštěvníky ze Západu obvykle překvapilo. Možná, že by se dnes již nedivili.

 

 

Maďarská kontrarevoluce a 20.sjezd KSSS na stole vedle kaviáru

Druhý koncert se v tentýž den konal v Čajkovské koncertní síni a měl dramatickou dohru. Koncertu byli přítomní nejvyšší sovětští političtí představitelé: Nikita Chruščov, Molotov, Bulganin, Malenkov a Mikojan. Chruščov pozval francouzské umělce na menší občerstvení s lososem, kaviárem a vínem. První tajemník strany Chruščov se ujal slova a zeptal se Montanda, zda neměl problémy s výjezdem do SSSR, na což mu francouzský zpěvák odpověděl, že problémy byly pouze osobní, a to s tím, zda po potlačení maďarského povstání má vůbec do Moskvy přijet. Chruščov začal mluvit o nutnosti potlačení kontrarevoluce a Montand mu odpovídá tvrdými slovy: „Nechápu, jak hrdinové od Stalingradu se mohli proměnit v krvavé řezníky!“ K tomu Montand dodal, že stejně smýšlí Jean Paul Sartre, Roger Vailland nebo Gérard Philipe. Pomlčel o tom, že jeho žena Simone Signoretová byla proti a naštvaná, že měsíc po potlačení povstání odjížděli koncertovat do SSSR. Chruščov dělal, že je udivený takovou reakcí a tvářil se, jakoby nevěděl, že Západ intervenci odsoudil. „Zřejmě ho to nechávalo chladným,“ poznamenala později ve svých pamětech herečka Signoretová. Potom Chruščov zavedl hovor na téma 20.sjezd KSSS a očima probodl Montada a prstem ukázal na Signoretovou: „Vím, co si myslíte. Kde, že jsem byl?“ První tajemník strany potřeboval vysvětlit, že ostře proti Stalinovi reagoval až po jeho smrti: „Nic jsem nemohl dělat. Vystoupit proti Stalinovi, znamenalo vystoupit proti socialismu.“ To byla známá floskule, se kterou obvykle omlouvali své jednání a činy komunisté jak v SSSR, tak i u nás.

 

Předseda prezídia Anastáz Mikojan chtěl nepříjemnou diskuzi ukončit a navrhl připít na zdraví Nikity Chruščova. Yves Montad se nedal odradit a Chruščov si toho všiml: „Zachránili jsme socialismus před kontrarevolucí.“ Opět se téma Maďarská a kontrarevoluce vrátilo na stůl, za kterým sedělo devět aktérů. Mnohým však z nich běžely hlavou jiné myšlenky, neboť právě probíhaly stranické čistky a pozice se ve straně po 20.sjezdu rychle měnily. „Lidé možná oprávněně chtěli více svobody v novém socialismu, který jste slibovali,“ udeřil opět francouzský zpěvák, který poznamenal, přestože nebyl členem komunistické strany, že i francouzští komunisté si prodělali v malém dvacátý sjezd.

 

„Tak to nás ale vůbec nechápete a nás je ale většina,“ bouchl do stolu Chruščov, na kterého Signoretová vzpomíná často ve své knize jako na obratného diskutéra a jindy dokonce jako na dobrého herce. Připomíná, jak sovětským politikům vysvětlovali ztíženou roli francouzských komunistů po maďarských událostech a podtrhuje, že tehdejší kremelští vůdci tomu pozorně naslouchali. Nicméně Mikojan opět pozvedl skleničku ve snaze nepříjemnou debatu ukončit. Navíc jako obratný diplomat si natrénoval Montadův rodokmen a začal mluvit o jeho předcích. V tu chvíli se přidal se svými slovy do již nevázaného společenského hovoru ministr kultury a nadnesl téma probíhajícího natáčení sovětsko-francouzského filmu Madame Bovary. Pronesl „znalecky“: „Jaký je Balzac skvělým autorem“. To ale bylo na Signoretovou trochu moc, navíc ve filmu měla hrát hlavní roli. Nicméně se zdržela poznámek. Jediný, kdo na to zareagoval, byl Molotov, který se dlouze zadíval na ministra, ale také nic neřekl. Stejně jako Signoretová se upřeně dívali na tlumočnici, aby se z pilnosti nesnažila uvést pravého autora známého románu, to jest Gustava Flauberta.

 

 

Předvečerní silvestrovský skandál a popůlnoční taneček

Vyvrcholením podivného celého turné se měl stát silvestrovský večer. Kremelskou oslavu předcházelo setkání herecké dvojice Simone Signoretová a Yves Montand se sovětskými spisovateli a umělci. V Ústředním domě spisovatelů se sešla elita spisovatelů a umělců, kteří dychtivě očekávali od Montanda zpěv. Ten odmítl, že pro lidi, kteří mohou přijít na jeho koncert zpívat nebude a že těch koncertů měl v Moskvě požehnaně. Navíc se již cítil unavený. Konferenciér, který měl Montanda uvést, jej přemlouval, že jde jen o přátelské setkání umělců a že jen trochu společně si všichni popijí a promluví si. Zpěvák to odmítal pochopit, neboť v něm vzkypěl několikadenní hněv po tom, co na setkáních zažil a viděl. Yves Montand cítil, že má potřebu se hněvu zbavit a říci všem přítomným, co si o nich myslí a o tom všem myslí. Bylo jasné, že dojde ke skandálu.

 

Nejprve začali hrát sovětští hudebníci, barytonista Ivan Petrov zazpíval několik operních árií a po něm vystoupila postarší zato významná operní zpěvačka Naděžda Obuchová. Konečně nastal okamžik pro Yves Montanda, kdy se měl ujmout role zpěváka. V sále rozložení v křeslech seděli po dobrém jídle ve vedlejší restauraci klubu spisovatelů sovětští mistři pera, zatímco Montad byl hladový. Všichni se jali tleskat a skandovat „Yves Montand… Yves Montand… písničku“. Francouzský zpěvák vzal mikrofon a za doprovodu zazpíval jen polovičku jedné své známé písně a přestal zpívat. „Nuž kolegové,“ začal a přitom dal znamení svému doprovodu, aby odešel ze scény, kde chtěl zůstat sám. Začal mluvit bez tlumočení, neboť tlumočnice byla kdesi v sále. Ta byla ráda a pro deník Kommnersant později vzpomínala na tu chvíli, kdy Montadovi bylo jedno, že mu nikdo nerozumí. Potřeboval ze sebe dostat hněv a naštvání. Věděl, že jeho mise vysvětlení postoje Západu k maďarské revoluci skončila fiaskem. A bylo dobře, že to nikdo nepřekládal, neboť dlouho mluvil a mezitím nadával spisovatelům do ubohých kreténů. Francouzsky to znělo mnohem vulgárněji, že se to nedá ani přeložit a napsat (kam se hrabe Miloš Zeman se svými „pussy riot“).

 

Další silvestrovské pokračování již v Kremlu za přítomnosti Nikity Chruščova bylo veselejší. Těsně před půlnocí zhasla hlavní světla a s úderem půlnoci zvonu na kremelské věži se znovu rozsvítila. V tu chvíli se znenadále za Simone Signoretovou zjevil Chruščov pevně ji objal a začal líbat na rty. Na kremelské věži odbívala již třetí, když Chruščov s Bulganinen začali s dámami tančit. Okamžitě se kolem nich vytvořil dav přihlížejících. Simone Signoretová chtěla za každou cenu vše vidět a stoupla si nejdříve na židli a pak na stůl. „Simone, co to děláš,“ okřikl ji Yves. „Nic, to si nenechám ujít. To v životě už neuvidím,“ křičela Simone.

 

Aspoň takto vesele skončila jinak neveselá návštěva Moskvy dvojice francouzských herců Simone Signoretové a Yves Montanda. Návštěva, kterou jim měl Západ velmi za zlé, až natolik, že Yves Montand dlouho do USA nedostával vízum, přestože zde měl hrát v amerických filmech.

 

Montand dobře věděl, do čeho svým koncertováním v SSSR v roce 1956 po potlačení maďarského povstání jde. Možná si v Moskvě při koncertech a setkáních s politiky připomínal chvíli, kdy předtím seděl v pařížské kavárně se Simone Signoretovou a Gérardem Philipem. V rohu u baru byl malý televizor a na něm běžel záběr sovětských tanků v Budapešti. Viděl svědectví, že tanky jezdily přes lidská těla, že tankista musel lopatou seškrabovat kusy těl ze zkrvavělých pásů.

 

K tomu všemu Yves Montand krátce poznamenává: „Budapešť to bylo, jako dostat mordu do hlavy. Po sovětské invazi do Maďarska, jsem, vůbec nevěděl, co dělat. Každou hodinou se mé názory měnily a Simone byla proti, abychom do Moskvy odjeli.“

 

Dnes víme, že to byl tehdy Montandův pokus jako jednoho z nejpopulárnějších herců jak svět změnit. Na Silvestra roku 1956 mu ale došlo, že je bezmocný a vyřval se na sovětských spisovatelích. Chruščovova silvestrovská taneční kreace byla jen groteskním tancem herce v hlavní roli tehdejších politických událostí.

 

Video: film z roku 1957 o návštěvě francouzské herecké dvojice v prosinci roku 1956

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB