Západobalkánské zápisky: Pro USA je Kosovo důležité k umenšení Evropy



Putin v roce 2001 předává vyznamenáníTuto taktiku navíc umožnil mandát Borise Jelcina, který měl s Billem Clintonem natolik vřelé vztahy, které umožňovaly USA vnucovat Rusku svůj koncept zahraniční politiky včetně tehdejší americké představy, jak zasáhnout a jak se angažovat v Kosovu. Účast Ruska byla více méně formální a jen potvrzením amerických akcí. Ostatně charakter tehdejší zahraniční politiky Ruska byl zevnitř kritizován, což vyústilo v lednu 1996 ve výměnu příliš prozápadně uvažujícího ministra zahraničí Andereje Kozyreva (tzv. mister Yes) za Jevgenije Primakova. (Vlevo na snímku Vladimir Putin v r. 2001 vyznamenává ruské vojáky, účastníky pochodu z Bosny do Kosova na prištinské letiště Slatina.)

 

 

 

Tuto skutečnost potvrzují historické prameny a lze ji vyčíst z mnoha zdrojů pamětníků, jako jsou Strobe Talbot (The Russia Hand: A Memoir of Presidential Diplomacy) Jevgenij Primakov (Léta ve velké politice), samotného Borise Jelcina (Prezidentovy zápisky) nebo Madeleine Albrightové (Madam Secretary: A Memoir).

 

 

Rusko natáčí dva velkofilmy o Kosovu

Děj filmu vychází ze skutečné události, kdy se lámaly americko-ruské vztahy, a to právě na pozadí války v Kosovu a českého vstupu do NATO. Slovo „lámaly“ je myšleno v tom smyslu, že s rolí Primakova přichází do zahraniční politiky člověk praktického ražení. Jeho nástupem se začíná měnit přístup Ruska k rozšiřování NATO. Ve svých vzpomínkách Primakov píše, že již na počátku roku 1996 dospěl k závěru, že nejlepší možnou ruskou politikou je „pokračovat v projevu nesouhlasu s rozšiřováním NATO, ale zároveň vést jednání, která by minimalizovala negativní následky.“ Primakovův ostřejší postoj charakterizuje až nediplomatické označení šéfa NATO Javiera Solany „fízlem USA“.

 

Na okraj toho píše Ted Galen Carpenter, americký politolog, k americké akci v Kosovu: „Tento krok odrážel ruskou vojenskou, ekonomickou a diplomatickou slabost po rozpadu Sovětského svazu. Byla zde určitá obava z vniknutí NATO do sféry ruského vlivu, ale dochází k překvapivě pasivní reakci Moskvy. Přitom arogance Washingtonu mohla vést k velké tragédii.“ Strobe Talbot poznamenává ve svých memoárech: „Clinton díky svému nevědomému instinktu a síle osobnosti využil zániku Sovětského svazu k posílení legitimních amerických zájmů.“ K tomu je důležité přečíst si Susan Sontagovou, její popis a zdůvodňování bombardování NATO, když píše svým „srdceryvným stylem“ o slabé Evropě a popisuje pro The New York Times z italského Bari, odkud vzlétala americká letadla, tehdejší bezmocnou Evropu (viz Why are we in Kosovo?) Pasuje se na znalkyni poměrů v bývalé Jugoslávii, kterou několikrát navštívila.

 

 

K dokreslení celé mozaiky příběhu kolem Kosova je třeba doplnit další

… velmi významné postavy dneška, především Vladimira Putina, který byl tehdy ještě v červnu 1999 šéfem FSB. Na postu ministra zahraničí vystřídal Primakova v září 1998 Igor Ivanov, který pokračoval v ostré politice svého předchůdce a postavil se proti akcím NATO v Jugoslávii a invazi USA do Iráku. Byl to Ivanov, který vedl od dubna1999 jednání s Madeleine Albrightovou o Kosovu, ale nenašli žádné společné stanovisko a ruský ministr prohlásil, že Západ hodlá z Kosova vytvořit loutkový stát.

 

Události dostávají rychlý spád. Na letišti Slatina u Prištiny se 12. června objevila ruská letadla s 250 vojáky a o den později se schází delegace amerického ministerstva zahraničí vedená Strobem Talbottem k jednání s ruskými představiteli o Kosovu (americký diplomat ve svých pamětech poznamenává, že Jelcin na jednání chyběl, neboť v tu dobu byl zřejmě opilý). Jelcin pověřil rozhovory o Kosovu bývalého premiéra Viktora Černomyrdina a přítomen byl i Vladimir Putin. Konečně byla zde i dnes známá diplomatka Victoria Nulandová, zastávala funkci vedoucí kanceláře Talbotta. Právě ona náhle během jednání vstoupila do jednací místnosti a předala Talbottovi papírek, na kterém byla zpráva o tom, že Rusové chtějí obsadit Kosovo. Putin se údajně choval odměřeně vůči Černomyrdinovi (v srpnu téhož roku se stal ruským premiérem a v prosinci po Jelcinovi prezidentem) a když Strobe Talbott Rusům připomenul, že Američané vědí o záměrech ruských vojáků v Kosovu, tak Putin jen mávnul rukou. Obecně se ví, že Rusko mělo tehdy dost svých vnitřních problémů a role Putina při jednání o Kosovu zůstává zatím neznámá. Pouze se Talbott domnívá, že výborně sehrál překvapení nad tím, že Američané mají informaci.

 

Ruské vojenské vedení odmítlo hrát nařízenou a poslušnou roli tolerující akce NATO. Jde o to, že obsazením letiště byl blokován letecký provoz a žádné letadlo NATO bez ruského povolení zde nemohlo přistát. Hrozil konflikt vojsk NATO, která postupovala z Makedonie s ruskou armádou, která měla pro změnu postupovat do Kosova z jihu Bosny a ze Srbska. Rusko nechtělo přijít o svůj vliv, a proto tehdy generál Wesley Clark údajně urgoval seskok amerických parašutistů v Prištině. Na ruské straně dochází k rozporům, jak situaci řešit a proslýchá se, že určitá část ruských politiků mluvila o tom, že Černomyrdin „opakuje mnichovskou dohodu z roku 1938“ (viz např. Žirinovskij se podivuje nad tím, jak odborník na plyn může vést zahraničně-politické rozhovory).

 

Madeleine Albrightová donutila tehdy Jelcina k akci, která odvolává ministra obrany Sergeje Ivanova a generály zodpovědné za desant ruských vojáků na prištinském letišti. Jedním z nich byl i generál Leonid Ivašov, který toto komentoval slovy: „Američané měli tehdy podporu od liberálů naší páté kolony, kteří se vetřeli do naší vlády.“

 

Toto se vše konkrétně projevilo na událostech v bývalé Jugoslávii – v Bosně a Kosovu – a na čem je založen také scénář ruského filmu. Základem snímku je spiknutí ruských generálů na záchranu osamoceného Srbska a jeho zájmů.

 

 

Ruský film

„Píše se rok 1999. NATO bombarduje Srbsko a Kosovo přenechává albánským banditům, kteří region plundrují. Rusku je nabídnuta jen fiktivní a hanebná role v řešení kosovského konfliktu. Velení nad kosovským letištěm Slatina má albánský velitel. Členům ruské výzvědné služby Andreji Šatalovi a Beku Jehtojevovi se podařilo získat nad letištěm kontrolu. Z Bosny na šesti set kilometrovou pouť vyráží konvoj ruského praporu, jehož úkolem je zcela obsadit kosovské letiště a mimo to proniknout k albánskému veliteli. Ten zadržuje dívku ruského vyzvědače Šatalova a plánuje jí odebrat k prodeji její orgány za účelem transplantace. S koncem perestrojky Rusko konečně pochopilo, že má ve světě své zájmy, o které musí bojovat. Začala nová éra.“ To je stručný popis děje, který vydala společnost produkující film Upgrade Vision. Podle autorů scénáře je děj upravený tak, aby Srbové byli představeni jako oběti konfliktu a některé části konfliktu v Kosovu jsou vymyšlené, aby bylo do filmu možné zapracovat bombardování Srbska, ke kterému ve skutečnosti dochází již o několik měsíců dříve, než se odehrává děj filmu kolem letiště Slatina. Autoři se inspirovali vyprávěním několika Rusů, kteří v té době působili v bývalé Jugoslávii. Je to major výzvědné služby GRO (mimo jiné v současnosti prezident Ingušska) Junus-Bek Jevkurov, který byl vyslán s tajným úkolem převzít kontrolu nad prištinským letištěm. Další zajímavou osobností je Anatolij Lebed, „legenda“ zvláštních sil, kterému kolegové přezdívali „ruský Rambo“. Je nositelem nejvyšších ruských vyznamenání. V roce 1994 musel odejít z armády, když pašoval z Německa automobily. Válka v bývalé Jugoslávii mu umožnila návrat do armády, odcestoval do Kosova, kde bojoval po boku Srbů.

 

Vadim Birkin z týmu produkce o filmu tvrdí, že snímek je určen ruské veřejnosti a nemyslí si, že měl vyvolat negativní reakce v zemích bývalé Jugoslávie. „Nelze se vyhnout vzájemným vztahům jednotlivých národů, což je však ve filmu zcela vedlejší. Jako neexistují dobří Srbové a zlí Albánci, stejně není tomu opačně. Jde o složitý obraz, stejně jako je složitá situace na Balkánu. Zločinec zůstává zločincem, ať je to Albánec nebo Srb,“ tvrdí Vadim Birkin. Dále říká, že se na film nelze dívat prizmatem národnosti a také to nebyl úkol autorů snímku.

 

V Rusku se natáčí další film s podobným scénářem a nazývá se „Batalión“ a objednala si ho televize NTV. Jedná se o čtyřdílnou minisérii, která opět pojednává o ruské výzvědné službě na kosovském letišti Slatina.

 

 

Závěr

Autoři filmu zatím neprozradili, jak vše dopadne. Historie konec ruské akce zná. Prapor ruských vojáků se z Bosny do Kosova dostal a zdálo se, že se ruským generálům podaří Srbsko zachránit. Zmíněný americký vyjednavač Talbott ve svých memoárech vzpomíná, kdy poprvé uviděl Putina: „Co opravdu zasáhlo mne a mé kolegy, byla sebejistota, samolibost a drzost, s níž Putin lhal. Musel vědět, co má ruská armáda za lubem v Kosovu. Přesto nás ujistil, že Černomyrdinovy podmínky jsou stále platné. Navíc tvrdil, že neví, kdo je tříhvězdičkový generál Ivašov." Talbott si tak postěžoval, že i přes Putinovo ujištění v tu chvíli již 250 ruských vojáků obsazovalo letiště Slatina u Prištiny. Další plán generálů byl vysadit tři ruské prapory. Jeden v Kosovské Mitrovici, což měl být centrální bod ruského okupačního sektoru. Druhý prapor se měl sestávat z parašutistů, kteří měli seskočit na letišti v Prištině. A třetí jako rezerva měl přistát v Srbsku, v městě Niš. Operace se však neuskutečnila. Maďarsko a Bulharsko tehdy toužily, aby jejich země se staly členy NATO, byly poslušny příkazům ze Západu a nepovolily přelet ruských letadel do Kosova.

 

Vše důležité se ale odehrálo dříve již 1. června v Německu na jednání na zámku Petersberg nedalo Bonnu. Podrobnosti můžeme číst u finských novinářů, kteří jednání do detailu popisují. Finský diplomat Marti Ahtisaari, pověřený generálním tajemníkem OSN Kofi Ananem k jednání o Kosovu, započal jednání a byl velmi usilovný, aby je dovedl ke konci a mohl odletět do Bělehradu za Miloševićem s jasným návrhem dohody. Jednání mezi zplnomocněnými vyjednavači Černomyrdinem a Talbottem (navíc se jednání účastní vojenští diplomaté, za ruskou stranu generál Leonid Ivašov, za USA generál Robert Foglesong), trvala celý den, noc, až do čtyř hodin rána. Během noci probíhaly důležité telefonické hovory Černomyrdina s Al Gorem, o čemž zbytek ruské delegace nevěděl. Vedoucí delegace Černomyrdin však k překvapení ostatních prohlásil, že navrhuje, aby jednání dále pokračovalo bez armádní účasti, s čímž Talbott souhlasil. Černomyrdin nakonec oznámil, že ruská delegace je připravena dokument podepsat.

 

26. března roku 2000 Vladimir Putin se stává prezidentem Ruska a již po čtrnácti dnech své funkce vyznamenává Junuse Beka Jevkurova medailí Hrdiny Ruska a ve stejném roce získávají medaili vojáci – účastníci pochodu z Bosny do Kosova. V roce 2003 nakonec ruští vojáci z mnoha důvodů (nejvíce se mluví o financích) opustili jednotku KFOR v Kosovu.

 

 

Aktuální zpráva:

Američtí vojáci, kteří jsou součástí jednotek KFOR, začali údajně vycvičovat kosovské bezpečnostní síly za účelem vytvoření Kosovské armády pod názvem operace Zlatý meč. Mluví se o tom, že USA společně s kosovskými představiteli mají v plánu obsadit sever Kosova, kde chtějí Srbové založit tzv. Svaz srbských obcí. Navíc na severu Kosova se nachází strategické jezero a vodní elektrárna. Je klíčovým místem pro dodávku pitné vody a elektřiny pro celé Kosovo a tvoří  pro Srby klíčovou pozici pro veškerá jednání o Kosovou. Viz:  O důležitosti tohoto vodního díla pro Kosovo informovala média již dříve – například britský The Telegraph v roce 2007.

 



 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 08 Srpen 2018 06:35 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB