Summit skončil. A co dál?


Mohli se dohodnout na formálním ukončení Korejské války, demilitarizaci Korejského poloostrova, navázání diplomatických vztahů mezi USA a Severní Koreou, zrušení amerických sankcí, mohli také rovnou bouchnout do stolu a odjet, jak to americký prezident předvedl před pár dny na summitu G7.

 

 

 

 

 

 

Místo toho spolu vydrželi 50 minut o samotě, poté jednali v širších týmech a nakonec sršeli superlativy a podepsali „významný dokument“, který prý bude pro svět „významnou změnou“.

Zpátky na zem. Severokorejský diktátor Kim Čong-un od summitu s Donaldem Trumpem podle všeho očekával navázání vztahů s USA a americké bezpečnostní záruky, za což byl výměnou ochotný nabídnout plné jaderné odzbrojení. A podle dostupných zpráv právě to i získal. Je samozřejmě ironií, že plné jaderné odzbrojení fakticky slíbil už v dubnu svému jihokorejskému kolegovi (a především pak svým čínským patronům), stihl dokonce už za asistence světových televizí zlikvidovat svůj jaderný polygon, a tak fakticky na summitu v Singapuru nenabízel žádné „nové zboží“. A co víc, ve skutečnosti nabídl jen „směřování“ k jadernému odzbrojení, bez jakýchkoli časových rámců, byť podle Trumpa s tím vším Kim začne „okamžitě“. Ale i tak severokorejský lídr na oplátku prý opravdu dostal „bezpečnostní záruky“ a příslib „dalších a dalších schůzek“. Z toho chtě nechtě vyplývá, že je prezident USA, toho předvoje světové demokracie, ochotný zajistit bezproblémové pokračování totalitní diktatury, o jejímž každodenním fungování máme sice jen velmi nejasné, ale zato dokonale pesimistické představy. A slibem dalších schůzek je navíc připravený nově nalezenému severokorejskému „příteli“, jímž ještě nedávno opovrhoval coby „Rakeťákem“, dodat mezinárodní prestiž – a splnit mu tak další z jeho dětských snů.

Co za to vše Donald Trump získal? V praxi snad jen vyhlídku na Nobelovu cenu za mír. Pro Trumpa osobně to může být sice významná meta, ale z hlediska mezinárodních vztahů je to přece jen „slabé“.

Nicméně, na celý singapurský summit lze samozřejmě pohlížet i z jiného úhlu. Způsob, s jakým Donald Trump přistoupil ke svým nominálně nejdůležitějším spojencům ze skupiny G7 nebo razance, s níž zrušil Obamovu dohodu o íránském jaderném programu, napovídají, že Trumpovy dnešní postoje nemusejí mít zítra cenu zlámané grešle. Ostatně, o bezjaderném Korejském poloostrově na summitu mluvila jen Severní Korea, Spojené státy se k ničemu podobnému nezavázaly. A Severní Korea si to jistě uvědomuje, nejspíš i proto se zavázala jen ke „směřování“, a počká si, co bude dál, neboť míč je na americké straně. Lze ale přinejmenším předpokládat, že Pchjongjang pro nejbližší období alespoň prodlouží přestávku v testech balistických raket schopných nést jaderné hlavice, což bude možné vnímat jako první alespoň trochu hmatatelný výsledek celého procesu. A lze současně předpokládat, že s dalšími rozhovory Pchjongjang nijak spěchat nebude, protože hlavním cílem je držet Spojené státy „na distanc“, zatímco budou pokračovat rozhovory skutečné – a proto důležitější – s Jižní Koreou. Koneckonců, právě vztahy Severu s Jihem jsou zásadní pro „snahy vybudovat trvalý a stabilní mírový režim na Korejském poloostrově“, jak praví dokument, který Trump s Kimem podepsali. A Čína s Ruskem budou na tento proces zblízka dohlížet.

Přitom má ale Pchjongjang „poněkud“ smůlu, protože ono odzbrojení před Trumpem už slíbil Jižní Koreji a Číně, na nichž je přece jen reálně závislý, což o Spojených státech říci nelze. Čili, lze předpokládat, že se bude jaderných zbraní zbavovat, ať už Trump své sliby dodrží či nikoli. A to pro změnu vědí i u Trumpů, a tak začali zlehka, „zmrazením“ současných vojenských manévrů na jihu Korejského poloostrova...

Nutně se tedy vtírá otázka, proč se takový jalový summit vlastně konal. Ponecháme-li stranou Trumpovu nobelovku, je samozřejmě obecně vždy lepší, když znepřátelené státy jednají, než aby třeba válčily. A k tomu se uspořádáním summitu podařilo Trumpovi „vyhrát jedno kolo“ v souboji s jestřáby v USA, Jižní Koreji a Japonsku. A nadto je tu hlavní Trumpův píárový trumf darovaný Republikánské straně před blížícími se volbami – summitem s Kimem a možná i pozvánkou Kimovi do Bílého domu udržel alespoň zdání, že jsou USA stále supermocností s globálním vlivem, na níž v Asii dál aspoň někomu záleží.

 

Text je rozšířenou verzí poznámky pro E15

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB