Co se děje s Evropou?

 

krok přes euro ilustraceKdybyste měli určit místo a čas, kdy sen člověka o vizi společnosti, která nabízí slušný život pro všechny, byl nejblíže k realizaci, byla by to zcela jistě západní Evropa, a to v období šesti desítek let po druhé světové válce. Byl to jeden z historických zázraků, kdy kontinent zničený diktaturou, genocidou a válkou se proměnil v model demokracie a široce sdílenou prosperitu.

 

 

 

Bezpochyby v té době na tom byli Evropané lépe než Američané. Na rozdíl od amerických občanů měli Evropané garantovanou zdravotní péči, což vedlo k prodloužení věku života: V Evropě byla tehdy mnohem menší míra chudoby a společnost nabízela mnohem větší pracovní příležitosti během nejproduktivnější části života.

 

Ale nyní se Evropa dostala do velkých potíží! USA ale dnes na tom nejsou o nic lépe. Zvláště v tom případě, když demokracie po obou stranách Atlantiku dostává co proto, kdy se hroutí svoboda a k jejímu rozpadu dojde především na starém kontinentu.

 

Odhlédneme-li od „trumpoviny“, tak ne všechny evropské strasti jsou si narovno s těmi americkými. Řada problémů v Evropě jsou generaci staré, když bylo přijato rozhodnutí o jednotné měně. Vznik eura vedl k dočasnému nadšení z EU, když velká část unijních financí odplula do jižních zemí, jako jsou Itálie, Španělsko nebo Řecko. Bublina ale praskla!

 

Zatímco v zemích, jako je Island, si ponechali vlastní měnu, což jim umožnilo zvýšit konkurenceschopnost devalvací vlastní měny, tak země eurozóny se dostaly do další deprese s extrémně vysokou nezaměstnaností, kdy se snažily o co největší snížení svých výdajů.

 

Zmíněnou depresi zhoršil navíc koncensus elit, přestože se věděly, že základ problémů leží uvnitř EU, nikoli ve špatných propočtech výdajů, ale ve fiskální rozhazovačnosti. Řešení drastickým stahováním opasků depresi ještě více zhoršilo.

 

Některé země zasažené eurokrizí, jako Španělsko, se dokázaly „vydrápat“ ke konkurenceschopnosti, ale některým jako Řecku, se to nepodařilo. Itálie je další, navíc je to jedna ze tří velkých ekonomik EU, která se nachází již dvě desítky let na pokraji propasti, když HDP obyvatel této země se nachází stále na úrovni roku 2000 a neroste. Není divu, že zde ve volbách vyhrály protievropské strany. Přestože politika těchto stran zatím není zcela jasná, mohou ale vést k rozchodu s EU, a to na mnoha úrovních. Mohou Itálii přivést k menší fiskální zodpovědnosti, odchodu z eurozóny a tvrdé politice vůči utečencům. Nikdo nedokáže odhadnout, jak toto vše může dopadnout, ale vývoj i v jiných částech Evropy dává tušit neblahé konce. Maďarsko se stalo autokratickou zemí, kde vládne etnonacionalistická ideologie a Polsko směřuje stejnou cestou.

 

Co se odehrálo špatně na „evropském projektu“ dlouhou dobu mířícímu k míru, demokracii a prosperitě, když mířil ke stále užší ekonomické a politické integraci? Jak jsem uvedl, velkou roli v tom sehrálo euro. Ovšem Polsko, které nepřijalo euro, se proplížilo ekonomickou krizi, ale demokracie zde stejně padla.

 

Myslím si, že toto vše dohromady je velmi komplikovaná a složitá „story“ – příběh. V Evropě existují určité temné síly (stejně jako v USA). Když padla Berlínská zeď, jeden můj známý politolog vtipkoval: „Když se Východní Evropa osvobodila z nucené komunistické ideologie, může se nyní vydat cestou k fašismu.“ Oba jsme věděli, že na tom něco je. To, co drželo ony temné síly pod pokličkou, byla prestiž evropských elit oddaných demokratickým hodnotám. Ale tato hodnota prestiže přišla vniveč špatným řízením a způsobená škoda se namixovala s neochotou si přiznat, co se vlastně stalo.

 

Maďarští představitelé se otočili zády ke všemu, o co Evropa usilovala, a přesto nadále dostává velkoryse pomoc z Bruselu. Na tomto problému vidím paralelu s vývojem v USA. Pravda, v USA jsme nezažili něco, jako byl propad eura. (Máme sice společnou měnu napříč USA, ale máme federální fiskální a bankovní instituce, které zajišťují fungování dolaru). Přesto špatné uvažování našich centrálních elit se shoduje a může soutěžit s evropskými.

 

Vzpomeňte si na léta 2010 a 2011, kdy v USA byla vysoká nezaměstnanost, tehdy většina „velmi vážených osobností“ z Washingtonu se urputně zabývala možností reformy sociálních privilegií.

 

Uvedené centrální elity se společně s médii dlouhá léta zaobíraly zamlžováním radikalizace republikánů: Proto se nyní USA nachází pod nadvládou neúcty k demokratickým normám, stejně jako je to dělá Fidesz v Maďarsku.

 

Základní problém je v tom, že to, co se odehrálo špatně v Evropě, se odehrálo stejně špatným směrem také v USA. V obou případech bude cesta k záchraně velice složitá a obtížná.

 

 

 

Vybral a přeložil Mirko Radušević

Paul Krugman: What’s the Matter With Europe?

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 13 Červen 2018 06:50 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB