Pravda vs. lež: Syndrom Amandy Kokojevy, Nayirah al Sabahové a Grigorije Rodčenkova

 

Bolek polívka Manéž foto prstc ČTaneb „Co po mě chceš, pravdu či lež, zkus ty dvě rozeznat a pak se směj…“ (Hapka/ Horáček, citát)*

 

 

 

 

Religionista Mircea Eliade napsal „Mýtus o věčném návratu" (česky: 1993, Oikoymenh). Člověk má jisté tendence popírat skutečnost a vracet se k „čistému" prvopočátku. V určité korelaci k této Eliadeho logice se má citát, jímž je uvozena kniha z nakladatelství Fortuna „České a československé dějiny I." (1991) Citát praví: „Máme dvě možnosti – buď napsat dějiny (Československa) znova ... Nebo na ně zapomenout." Toto pozorování lidské nátury je možné ještě více zobecnit. Člověk píše dějiny, které chce napsat, nikoli ty, které se reálně udály. Jak jsme viděli ve filmu „Občan Kane" (USA/1941), je to ještě horší. Lidmi zinscenovaná realita se snaží předčít přírodní zákony. Smyčku uzavírá citát úvodní znělky z „Manéže" Bolka Polívky:

 

„Co po mně chceš, pravdu či lež, zkus ty dvě rozeznat a pas se směj. Barevný svět láme mi hřbet, přesto chci být šašek počmáranej..."

 

Proč šašek? Proč počmáranej? Inu proto, že harlekýni si mohou dovolit, chřestíce rolničkami na dvoře monarchů, říkat pravdu. Jistě, existuje ještě jedno místo, kde obvykle pravda zaznívá. Myslím, že Miroslav Krleža psal, že pravdu slyšeti lze pod šibenicemi. Není tedy divu, proč všichni držíme svá ústa a krok.

 

 

Dějiny se opakují, vracejí...aneb jak jsme se naučili válčit v čase olympiád

V roce 2008 se konala XXIX. olympiáda v čínském Pekingu. Jak načasované! 8. 8. 2008 tehdejší prezident Gruzie Saakašvili alias „Micho" nařídil raketový útok na Jižní Osetii a Abcházii. Roku 2014 byl zas rokem Zimních olympijských her v Soči. Ve stejném roce, poté co nazval obyvatelstvo Donbasu „teroristy", nařídil ukrajinský prezident Porošenko vojenskou operaci proti části vlastních občanů. Ukrajinská armáda ostřelovala civilisty dokonce i z letadel (vzpomínáme na útok ukrajinského SU-25 proti administrativní budově, parkovišti a náměstí přímo v centru Luhansku). Porošenkova armáda se během „protiteroristické operace" (ATO) neštítí ani nasazení balistických raket Točka-U či raketometných systémů GRAD! Nepřekvapí, že i nyní, v roce 2018, tedy v roce ZOH v Koreji, proběhla ataka koaličních střel na Sýrii. Všechno je to tentýž „mustr", tentýž „návrat", totéž „popírání" zdravého rozumu.

 

Diváci pořadu Honzy Musila si oblíbili otázku „Jak to dopadlo". Tedy jak? Onoho gruzínského prezidenta oficiálně nahání Interpol, Porošenkovi občané ve městě Lvov oslavují narozeniny Adolfa Hitlera; jmenovitě učitelka historie Marjana Baťjuková, členka rady města a členka politické strany Všeukrajinské sdružení Svoboda, učila děti hajlovat s tím, že Führer byl „velký člověk". Učitelku prý formálně propustili, ale hajlování dětem zakázat asi nepůjde. Příznačné je, že jak Saakašvili, tak Porošenko, rádi se nechávají vidět s vlajkou EU za zády. Kam jsi dala oči, Evropo! Horší je, že projekt Ukrajina v tomto stavu jest výsledkem promyšlené hry Evropy a USA. Jedná se o pokus dorazit Rusko ideologicky zevnitř a navázat na úspěch ideologického zničení SSSR, rovněž zevnitř. Západ tehdy chytrými manévry dosáhl toho, že SSSR byl zrazen vlastní elitou, „вот, как Иван стал козлом! Больше не повторится!"

 

Hajlující ukrajinští teenageři:

 

 

Jak OSN podlehla médiím, aneb o dětech vytahovaných z inkubátorů iráckými vojáky

Po rozpadu SSSR začal Západ válčit „dle potřeby" a nikdy více už k tomu mandát OSN nepotřeboval. Naposledy, kdy OSN souhlasila s mezinárodní ozbrojenou intervencí, byla akce na vytlačení Iráku z Kuvajtu v roce 1990 - 1991. Jako záminky k operaci bylo tehdy „poprvé" použito zcela ostentativního masmediálního „fejku", o nějž se postarala dcera kuvajtského ambasadora v USA. Místo ekonomických sankcí se sáhlo rovnou k hrubé síle. Argumentovalo se nicméně tím, co se ukázalo podvodem médií. Dcera ambasadora Nayirah al-Sabah v emotivním projevu čteným z papíru, zalykajíc se slzami, tvrdila, že viděla, jak iráčtí okupanti vyndávají novorozence z inkubátorů, kladou je na chladnou zem, kde je nechávají zemřít. Toto byl ale „fejk". V následném desetiletí se o další záminku k válce, „fejk", postaral Colin Powell. Za fejk se zkumavkou s „Antraxem" vyslovil později omluvu. Výsledkem je, že zejména druhá intervence do Iráku si v kontextu událostí občanské války vyžádala počty obětí, které se šplhají ke stovkám tisíců.

 

 

 

Nayirah al-Sabah naCable-Satellite Public Affairs Network (C-SPAN)

 

 

 

 

Pokud jde o Gruzínský útok na Jižní Osetii a Abcházii (2008), který měl přímou podporu Západu... Západní media tehdy tvrdila, že konflikt vyprovokovala Ruská federace a stála za Saakašvilim. Dnes se již dlouho ví, že to bylo přesně obráceně. Diváci Fox News byli jedni z prvních, kteří si díky dvěma očitým svědkyním – mladičká jihoosetská dívka Amanda promluvila před kamerami, taktéž její teta – mohli vyslechnout jinou, než tu jedinou „správnou" americkou verzi. Osetinky poděkovaly Rusům a za agresora označily Michaila Saakašviliho. Televizní moderátor dělal vše proto, aby obě ženy rychle zbavil slova.

 

Amanda Kokojeva na Fox News

 

 

Otrava Skripalových, údajný doping ruských olympioniků v Soči – na jedné misce týchž vah. Stejná lež!

Nikolaj Starikov píše v Rusku knihy o tom, jak se Západ naučil válčit „cizíma rukama". Lubomír Zaorálek v parlamentu poslancům rovněž vysvětlil, co je to „proxy válka". Ona proxy válka se přenáší i do sportu, tudíž dochází k naprosté profanaci myšlenek starých Řeků a Pierra de Coubertina. Když probíhají hry, mají zbraně mlčet. Ve skutečnosti? Zbraně hřmí a jako zástěrku si berou hry. Díky Grigoriji Rodčenkovi se celá řada ruských sportovců nepodívala na olympiády v Riu a Pchjongčchangu. Kdo je pan Rodčenkov? Bývalý šéf moskevské antidopingové laboratoře. Tento „pán" New York Timesům „napráskal" sebe sama, že míchal patnácti ruským sportovcům do Martini svůj dopingový koktejl, že záměrně manipuloval se vzorky moči, že je dokonce i likvidoval. Za odměnu směl emigrovat do USA, kde pokračoval ve své profesi, nyní již v americké laborce!

Zcela omračující je fakt, že tzv. zpráva Richarda McLarena se spolehla na tvrzení úředně prokázaného schizofrenika, výrobce dopingu a přeběhlíka, který dle nejčerstvějších zpráv veškerá svá tvrzení, jsa pod přísahou, popřel! Mezitím však došlo na zpochybnění reputace sportovců a na jejich osobní tragédie, které jim „pan" Rodčenkov či WADA těžko dokáží kompenzovat. Nikdo netvrdí, že ruští sportovci jsou ti jediní, kteří nedopují. Musí se jim to ale umět prokázat stejně jako i to, že Skripalovi otrávili Rusové. Západ ve své argumentaci nejen selhává, ale bohapustě lže.

Aféře „novičok" se musí smát od plic všichni oborníci na bojové nervově paralytické látky. Říká se, že kdo zalže jednou, lže už pořád. Osobně nechápu, proč má tohle Západ zapotřebí. Jestli to má zapotřebí, dostáváme se do surrealistického postdemokratického světa, kde je všechno jedno, kde opravdu vyhrává ten nejsilnější. Potom vlastně ani nikdy nešlo o SSSR, o komunismus, ale pouze o moc a peníze. Občané EU by měli uplatnit právo svého hlasu a donutit jimi volené představitele skončit neskutečně trapnou tirádu kořeněnou vysíláním raket s plochou dráhou letu.

 

Grigorij Rodčenkov

 

Jestlipak si dneska ještě vzpomeneme na Samanthu R. Smithovou z amerického státu Maine?

Jedenáctiletá Samantha napsala dopis generálnímu tajemníkovi KSSS Juriji Andropovovi, kde se přímo ptala, chtějí-li Rusové válku. Andropov Samantě odpověděl, že nikoli a dívku pozval na čtrnáctidenní návštěvu pionýrského tábora Artěk. V té době zuřila naplno tzv. „studená válka", roku 1983 málem došlo na start balistických raket, přesto Američané i Sověti vykazovali přesvědčivé známky kritického myšlení: uskutečnily se dálkové televizní přenosy (tzv. „telemosty"). Účastnili se jich civilisté z obou stran znepřátelených táborů. Došlo na podpisy klíčových bilaterálních smluv, v rámci nichž se započalo s redukcí arzenálu zbraní hromadného ničení obou velmocí. Zdálo se, že proliferaci jaderných zbraní je konec. Jenže se rozpadl SSSR, USA vyhlásily ústy G. Bushe st. „nový světový řád". Ve výsledku se naplnily dystopické předpovědi nestorů politického sci-fi. Svět tepe rytmem konzumu, slušní lidé, umělci (ti slušní) – nasazují si červené nosy na gumu a neskončí-li pro pravdu pod šibenicí, o níž psal, vzpomínám-li si dobře, Krleža, zpívají:

 

„Co po mě chceš? Pravdu či lež?
Zkus ty dvě rozeznat a pak se směj.
Barevný svět láme mi hřbet,
přesto chci být šašek počmáranej.

[...]

Když ale koukám se na lidi,
všechno tak černě zas nevidím.
Všechno tak černě zas nevidím,
ještě se dovedem' smát"

 

*)

 

Jde-li o manipulace „pravdou“ a „lží“ psali jsme v podobném duchu:

 

Lyndon B. Johnson: „Napište o něm, že je to pig f*cker. Jsem zvědav, jak to vyvrátí!“

„Mrtvá kočka“ Borise Johnsona…

GUARDIAN: Lidé jako pokusná morčata britské laboratoře na chemické zbraně v Porton Downu

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 01 Květen 2018 09:37 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB