Aleksinac – srbská Hirošima a západobalkánské zápisky



 

Foldyna protest srbské velvyslanectvíPsal se rok 1914 a rakouská vojska v červenci obléhají Bělehrad. Dělostřelectvo přes řeku Savu svými kanóny ostřeluje město. Babička Kosara je v očekávání a ujíždí do Aleksince na jih Srbska, kde porodí mého otce Velimira.

 

 

 

Píše se 24.březen 1999 a letadla NATO bombardují poklidné bezvýznamné srbské městečko Aleksinac se 17 tisíci obyvateli. V ten den zde zahynulo jedenáct lidí, dvě hlavní ulice byly zcela zničeny, celkem 700 domů, mezi nimi poliklinika a stanice první pomoci. Městečko, kde se narodil otec, se stalo první metou bombardování – tehdy nazvané „humanitární.“ Bylo přesně 21.35 hodin a stačilo sedm bomb, aby nastala zkáza. Vlastně nestačilo, během sedmaosmdesátidenního bombardování Srbska se nad městečko ještě v květnu letadla dvakrát vrátila, aby své dílo dokončila. Celkem 24 mrtvých, 1500 domů zničeno a za své vzala celá infrastruktura. Japonský novinář agentury Reuters, napsal, že Srbsko má v Aleksinci svoji Hirošimu…

 

 

Praha, sobota večer 24.března 2018, před srbským velvyslanectvím ve 20 hodin začíná pietní akt obětem bombardování NATO. Za zády se srbsky ozve jakýsi mladý turista s dívkou „Co se tady děje? Před naším velvyslanectvím…“ Podívá se na plakát v angličtině „…“, vidí u zdi svíčky, srbské vlajky a slyší projevy. Dojde mu, že si ani neuvědomil, co je dnes za den a že mu to musela připomenout asi stovka Čechů tísnících se v Mostecké ulici a dávajících co chvíli pozor, abyFoldyna protest srbské velvyslanectví do nich zezadu nenarazilo auto.

 

Srbskému turistovi s dívkou mohlo být něco málo přes dvacet a před devatenácti lety, kdy došlo k bombardování, ani nevěděl, co se děje. Zato důsledky může vidět na každém kroku a nejen v Srbsku. To ostatně připomněli i řečníci před srbským velvyslanectvím, že bombardováním Srbska v roce 1999 začalo období překrucování skutečnosti v zájmu malé nápis akceskupiny nejbohatších a že politici, kteří dosud mluvili o pravdě, morálce a snažili se do té doby, do určité míry to naplňovat, otočili kormidlem svých názorů, činů a celé doby. S důsledky se dnes setkáváme, ať jsou to utečenci (první vlna imigrantů do Německa byli ekonomičtí utečenci z Kosova) nebo Brexit.

 

 

 

Zápisky ze Západního Balkánu

Kolem Západního Balkánu se nyní toho děje mnoho. Média píší, že se nyní rozhoduje o všem a nasvědčují tomu i intenzivní mezinárodní vyjednávání. Píše se o tom, že do konce roku by se Srbsko mělo rozhodnout a uznat Kosovo jako samostatný stát. Jako mnohokrát v historii se ujímá inciativy Německo, vzpomeňme na Joschku Fischera, jako „experta“ radícího Madeleine Albrightové, co se to v bývalé Jugoslávii a Kosovu děje. Upekli spolu skvělý „dort“. Výsledkem byl exodus dvou set tisíc Srbů z Kosova, kteří buď ze zoufalství, nebo pod nátlakem narychlo prodávali pod cenou svůj majetek kosovským Albáncům nebo jej ani nestačili prodat a stěhovali se na sever do Srbska. Byla zde vybudována druhá největší americká základna v Evropě Camp Bondsteel a Kosovo vyhlašuje samostatnost.

 

Tu má definitivně dostat po jednáních v Bruselu se Srbskem, které má toto své historické území „prodat“ za vstup do EU. Právě o tom se intenzivně jedná. Jakýmsi ústupkem Srbsku se má stát Sdružení srbských obcí v Kosovu. Tuto podmínku bere, jak proklamuje srbský prezident Vučić, jako samozřejmost i bez uznání samostatnosti Kosova. O uznání tohoto sdružení, které by bylo zárukou práv Srbů v Kosovu a umožnilo by návrat další Srbů do svých domovů, se jedná již deset let. Zatím se na Kosovo vrátilo pouze 20 tisíc Srbů – tj. jedna desetina původního stavu. Kosovská vláda si na jednání s EU o své samostatnosti bere na pomoc USA, kde má v nejvyšších patrech americké politiky své silné lobby, jako je například Ili Bajraktari, který byl šéfem kanceláře nyní odvolaného bezpečnostního poradce prezidenta USA H. R. McMastera. V Kosovu je v politice a i jinak vůbec využíváno stále klanového způsobu politikaření. Ostatně o tom, jak to chodí v Kosovu, se svého času psalo v měsíčníku Le Monde Diplomatique (zde v angl.  rovněž v Literárkách ).

 

Kosovská politika je založená na zcela odlišném principu, než jak jsme v Evropě zvyklí a Srbové s tím neustále byli a jsou konfrontováni od vysoké politiky až po místní praktiky přímo v Kosovu. Příkladem je neuvěřitelná drzost, kdy před několika dny předseda kosovského parlamentu Kadri Veselji prohlásil, že Kosovo má zájem o jihosrbské území Preševo a Medvedje, ale že nemá co, za to Srbsku nabídnout! „Kosovo má upřímný zájem o Preševské údolí, aby se stalo součástí Kosova,“ uvedl v televizním rozhovoru Veselji (viz  ). Další novinkou je skutečnost, se kterou se Srbsko potýká, a to je pomalu vznikající Kosovská armáda. Podle plánu Kosova, aby se formálně uspokojilo mezinárodní společenství, by armáda měla mít ve svých řadách deset procent Srbů. Proto nyní kosovští Albánci obchází sporadické srbské vesnice, kde vyhledávají chudé srbské mladíky a za peníze jim nabízí účast v Kosovské armádě. Ta se má stát náhradou za současné Kosovské bezpečnostní síly a podle představ Prištiny by měla nahradit také KFOR. Vznik kosovské armády podporují USA. Stejně jako u samostatnosti Kosova se naráží na odpor Srbska. Vstoupí-li do jednání o samostatnosti USA, žádá Srbsko účast Ruska, které na tuto podmínku ochotně přistoupilo a hodlá požadavek samostatnosti vetovat.


Co se týče USA, žije nyní Srbsko v určité naději, když došlo k výměně bezpečnostního poradce prezidenta H.R. McMastera za Johna Bolta. Ten v roce 2008 prohlásil pro stanici Hlas Ameriky, že nedoporučuje uznání Kosova, neboť „se jedná o základní problém ochrany obyvatel různého etnického původu, kteří žijí v rámci hranic heterogenních zemí... Kosovská otázka by se mohla stát precedentem pro jiné země jak bývalé Jugoslávie, tak i jinde v Evropě, které jsou multietnické."

 

Z USA přichází i další změna, kterou Srbové vítají. Velitelem vojsk KFOR a základny Camp Bondsteel se stal americký generál, který je původem Srb. Jde o Nicka Dučiće (angl. Ducich – viz jeho fb ). Jak jeho otec Djordje, tak matka Bernis pocházejí z Hercegoviny a usídlili se v Kalifornii. Nick Dučić, podle srbských médi, vychovává své děti – dva sny a dceru v duchu pravoslaví a učí je srbštinu. Stal se magistrem jaderné fyziky na univerzitě v Marylandu a své vysokoškolské vzdělání dokončil na Kalifornské polytechnické univerzitě. Před deseti lety pracoval na americkém velvyslanectví v Kyjevě, kde měl na starosti vojenskou spolupráci. V letech 2010 až 2011 byl v Iráku a v roce 2014 se vrátil na Ukrajinu, kde byl velitelem tzv. multinacionální nácvikové skupiny v rámci Mezinárodního bezpečnostního centra.


Po příchodu do Kosova prohlásil: „Cítím určitý dluh vůči svým předkům, kteří emigrovali do USA počátkem minulého století. Chtěli emigrací vyřešit své životní problémy. Jestli mohu splatit svůj dluh, učiním tak, že se budu snažit v tomto prostoru udržet mír a bezpečnost."


Sice přítomnost tohoto vojáka do určité míry možná Srby těší, ale na jejich místě by měla být i v tomto případě určitá opatrnost. Vše se rozhoduje jinde a nikoliv na základně Camp Bondsteel. Ta je pouhým vykonavatelem rozkazů pocházejících odjinud.

 

 

Srbskému turistovi s dívkou mohlo být něco málo přes dvacet a před devatenácti lety, kdy došlo k bombardování, ani nevěděl, co se děje. Zato důsledky může vidět na každém kroku a nejen v Srbsku. To ostatně připomněli i řečníci před srbským velvyslanectvím, že bombardováním Srbska v roce 1999 začalo období překrucování skutečnosti v zájmu malé 
AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 27 Březen 2018 06:58 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB