Největší oběti terorismu, jsou z něj obviňovány. Problémem není islám

Email Tisk PDF

 

terorista ilustraceKoncem května ještě před začátkem Ramadánu vznikl hudební klip bojující proti terorismu a je určený muslimům. Tříminutový reklamní klip se na jedné straně na Blízkém východě sešel s pozitivním a velkým ohlasem a na druhé straně vyvolal kritiku, že bylo obětí teroru využito pro reklamní účely jedné arabské telekomunikační společnosti.

 

Klip puštěný den před Ramadánem je výzvou mnoha národností, aby se atentátníci neodvolávali na své náboženství a neuvrhávali jej do hanby, aby důkladně věnovali pozornost tomu, co znamená být muslim. Popový zpěvák populární ve Spojených arabských emirátech Hussain Al Jassmi, zde říká: „Uctívejte svého boha s láskou, ne terorem.“ Doprovodné záběry jsou z útoků v Iráku, je zde otec, jehož syn byl zabit v teroristické akci v Bagdádu a je zde nevěsta, která přežila bombový útok z roku 2005 na svatbě v Jordánsku.

Kritikové říkají: „Používají se snímky terorismu k prodeji výrobků a neřeší se hlubší příčiny násilí na Blízkém východě. Na záběrech je chlapec Omran Daqneesh, který nebyl zraněn při teroristickém úroku, ale syrskými letadly při leteckém útoku.“

 

VIDEO:

https://www.youtube.com/watch?v=U49nOBFv508

 

#JesuisKabul

Pro pochopení nálad a názorů muslimů k teroristickým úrokům. Není od věci si přečíst článek „90 lidí bylo tento týden zabito islámskými teroristy v Kábulu. A co minuta ticha za ně?“ na serveru britského The Indenpendent.

Kolik muslimů musí ještě Daeš, Al Kajdá, Taliba a další organizace zabít, abychom pochopili to, že problémem není islám?

Je Ramadán a v úterý, po druhém dni půstu a Zynab Al Harbiya poprosila matku, aby si šly koupit zmrzlinu do známé cukrárny Al-Faqma, která se nachází v rušné čtvrtí Karrad v Bagdádu. To co začalo jako hezké rodinné radovánky, ovšem náhle skončilo tragédií.

Místo volání k modlitbě z mešity se ozval ohlušující výbuch, který se rozlehl rušnou ulicí, když vybuchlo auto plné výbušnin. Dvanáctiletá školačka Zynab, spolu s šestnácti lidmi, kteří stáli u pultu a čekali na zmrzlinu a byli zabiti.

Obdobná bomba vybuchla rovněž na nákladním automobilu v centru diplomatické čtvrti Kábulu a svědci hovoří o tom, že se výbuch podobal zemětřesení a exploze patřila k těm největším, které město, kdy zažilo. Nejméně devadesát lidí bylo zabito a více jak 400 zraněno.

Za tyto uvedené oběti řádění teroristů se nikde žádná minuta ticha nekonala. Neobjevili se nikde žádné titulky „Miluji Bagdád“ nebo „Já jsem Kábul“. Šílenosti, které se odehrály v obou městech, jsou přitom stejně tak vražedné, jako se odehrály v Británii.

Poslední teroristické útoky připomínají, že většina obětí útoků Islámského státu připadá právě té víře ve jménu, které se tyto útoky konají. Je třeba zdůraznit, že naprostá většina muslimů nejen, že odsuzuje ISIS, ale je přímo jím ohrožována. Ironií se stalo, že skupina lidí, kteří jsou největší obětí terorismu, jsou právě z něj obviňováni.

Ve zprávě amerického Národního centra pro boj s terorismem (US National Counterterrorism Center) se uvádí: „V 82 případech, kdy se dalo určit náboženskou příslušnost obětí teroristických útoků za posledních pět let, 97 procent obětí jsou muslimové.“ Zpráva rovněž uvádí, že existuje sedmkrát větší pravděpodobnost, že muslim se stane obětí tohoto útoku než představitel jiné víry. Podle globálního indexu terorismu ( viz), země které jsou nejvíce teroristickými útoky zasaženy, jsou právě muslimské země, z toho nejvíce Irák a po něm následují Afghánistán, Nigérie, Pákistán a Sýrie.

Nedávno se Jeremy Corbyn setkal s ne právě s pozitivní reakcí, když prohlásil, že existuje vztah mezi „válkami, které britská vláda podporuje nebo se jich dokonce účastní v jiných zemích světa a terorismem v Británii.“

Ještě před invazí do Iráku v roce 2003, Británie mnohokrát nedbala na upozornění tajných služeb, že vojenská akce do značné míry zvýší možnost nebezpečí teroristických útoků na globální úrovni ( viz ). V současnosti se taková upozornění stěží mohou ignorovat, a to jak v Británii, tak i v širším měřítku vůbec.

Bez ohledu na názory, zatím neprošetřené teroristické útoky jak v Kábulu, tak Británii vyjasnily, že musíme najít dostatek odvahy, abychom si přiznali, že jednoznačně válka proti terorismu nefunguje. Britská zahraniční politika by měla zaujmout daleko rozumnější stanovisko. S blížícími se britskými parlamentními volbami nastává pravý okamžik, aby se Britové zamysleli nad tím, co ohrožuje jejich bezpečnost.

 

Chaos a moc

Včera večer se v  Manchesteru uskutečnil koncert organizovaný zpěvačkou Arianou Grande pro oběti teroristického útoku při jejím posledním vystoupení ve Velké Británii. Často zde padala slova o lásce. Scooter Braun, zpěvaččin hudební manažer navštívil před koncertem v nemocnici oběti teroristického útoku, kde mluvil s patnáctiletým chlapcem Adamem, který při útoku navždy ztratil svoji přítelkyni Olívii. Adam manažerovi řekl, aby na koncert pro oběti masakru „nešel s nenávistí, ale s tím, že bude šířit lásku“. Na koncertě Scooter Braun dodal: „Nenávist nikdy nevyhraje, strach nás nerozdělí.“ Při koncertě, kdy se ke všemu přistupovalo až s určitým umělým milosrdenstvím, stejně ve vzduchu visela otázka viny.

Proto na závěr k částečnému ujasnění situace dodejme slova českého spisovatele Alexandra Klimenta z jeho knihy Nuda v Čechách, když se ptá, kdo je vinen a odpovídá si:

Už dávno nežijeme ve světě, který je ohraničen spravedlností a bezprávím. Dneska má jiné dva póly: chaos a moc. Nemůžeme vědět, kdo je vinen, můžeme jen vědět, kdo je obětován a zatracen.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 06 Červen 2017 09:02 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB