Jak je na tom ruská opozice… Rusko blíže revoluci?

Email Tisk PDF

 

Moskva zatýkání foto Blog a palkinKoncem března organizují opoziční aktivisté především Alexej Navalnyj, dále Nová opozice představovaná mimo jiné Denisem Romanovem tzv. Ruský Denis, také Olga Kurnosová petrohradská radikálně-liberální opoziční aktivistka, Svaz pravých sil (Leonid Gozman), další a další protesty v řadě ruských měst od východu – Vladivostoku až na západ – po Petrohrad.

 

 

Západní média informují, komentují vlnu protestů a přičítají jim poměrně velký význam a váhu. Příkladem je komentář Janusze Bugajského, poměrně známého amerického analytika (Center for European Policy Analysis – CEPA) se specializací na země bývalého východního bloku. Jako komentátor se objevuje na stránkách zejména balkánských médií (Jutarnji list, Bulgaria analytica, Bosnian Times). V jednom ze svých posledních komentářů nazvaném Rusko blíže nové revoluci se zabývá uvedenými protesty a představuje sílu ruské opozice. Tvrdí, že jde o největší protesty v posledních letech a jsou údajně pro současný ruský režim nebezpečné. Zdůvodňuje to tím, že se do nich zapojuje stále více mladých lidí a údajně se dělnictvo probouzí ze spánku a letargie. Sté výročí Velké říjnové revoluce je pro Bugajského znamením a signálem.

 

Symbol čísla „17“

Musíme u mnoha článků a komentářů počítat s tím, že se právě symbolika výročí stane porodní bábou určité myšlenky a závěrů z toho plynoucích. Tak se také stalo pro Bugajského operujícího symbolem čísla „17“: „Sedmnáct let je již u moci Vladimir Putin (od května roku 2000). Žádná diktatura nemůže být nezranitelná, když neplní určitou svoji povinnost vyplývající z nepsané společenské dohody. Proč by měli lidé být politicky pasivní, když jim vedení země nedokáže zajistit blahobyt? Koktejl nízkých cen ropy, mezinárodní sankce, masivní korupce u státních orgánů a nekompetentnost vlády, to vše devastuje ruské hospodářství. Mzdy a životní úroveň občanů již po čtyři roky klesá a přitom v represivně politickém režimu nemohou občané ventilovat své zklamání. Putin zcela rozprášil a zadusil opozici, podařilo se mu umlčet média a zakázal organizované projevy neposlušnosti. Krmí lid lživými zprávami o ekonomickém ozdravění země. Oficiální průzkumy jen potvrzují, že více jak osmdesát procent veřejnosti podporuje Putina, přestože většina lidí se raději anket ze strachu z odplaty ani neúčastní.“ Dále Janusz Bugajski tvrdí, že dochází k protirežimním protestům a podle něj 26. března došlo k největším protestům od roku 2011, které tehdy propukly z důvodů údajného falšování volebních výsledků. Upozorňuje na to, že rozhořčení u ruského lidu dosáhlo takové úrovně, že překonalo strach. „Protesty se šíří po celé zemi, počítaje v to rostoucí počet mladých lidí s potenciálem zasáhnout dělnickou třídu. Shromáždění se konala v každém větším městě od Vladivostoku až po Kaliningrad,“ píše Bugajski ve svém komentáři a dodává, že se objevili další noví aktivisté, kteří se svojí kritikou míří do místních vládců a střední vrstvy ruské administrativy. „Ruští analytici docházejí k závěru, že se nyní Rusko nachází v kritické situaci, neboť vláda již nestíhá a nemůže lokalizovat protesty, které vznikají po celé zemi.

Toto vše Janusz Bugajski uzavírá do několika bodů:

-         Hospodářský pokles je především potvrzen v ruských regionech s výjimkou hlavního města, a tudíž se zcela rozpadnul optimismus veřejnosti směrem k budoucnosti.

-         Kreml je znepokojen nárůstem velkého počtu mladých demonstrantů, mezi kterými jsou nejen učňové, ale také studenti středních škol, a to přes indoktrinaci státního školství a médií.

-         Především mladí, kteří se narodili za Putinovy éry, jsou znepokojení z nepotismu, to je preferování příbuzenských vztahů i v zaměstnání. V důsledku toho se snižuje možnost zaměstnání a kariérního růstu. 

-         Stále se rozšiřující „nůžky“ sociálních rozdílů mezi bohatými a chudými.

To vše komentátor uzavírá s tím, že situace, kdy se začínají organizovat mladí a více vzdělaní lidé připomíná arabské jaro roku 2011. Mladí se spojují pomocí internetu, což začíná problematizovat a stavět na okraj mainstream.

 

Revoluce v době postpravdy

Dalším, kdo si všímá současného ruského vývoje v prozápadním smyslu, je komentátor a analytik zdejšího dění Adrej Kolesnikov, který je ředitelem skupiny zabývající se Ruskem v Carnegie Moscow Center. Článek Říjnová revoluce v post-pravdivé době (The October Revolution in Post-Truth Russia) napsal po březnových demonstracích proti korupci, ale přitom se těmto událostem vyhýbá. I tak s tímto tématem jeho analýza souvisí, neboť provádí rozbor ruské „oficiální“ společnosti a tzv. občanské společnosti při hledání jejich rozdílů na podkladě blížícího se stoletého výročí revoluce.

Tvrdí, že „Rusko se nachází v křeči boje oficiálních dějin a kontra-historie jako dějin občanské společnosti a její paměti. Tento boj se s nadcházejícím výročím dostane do centra dění,“ píše Kolesnikov. Budeme možná udivení analytikovým tvrzením, že slovo „revoluce“ znamená pro ruskou současnou elitu něco opovržlivého a s odporem jsou brány všechna její synonyma včetně současných revolucí, jako jsou „oranžová“ nebo jakkoliv barevná. „Co se týče samotné Velké říjnové revoluce, spojená je s velkou dávkou ambivalence a odporu,“ píše k názoru současné ruské elity, která se stejně přezíravě vyjadřuje k Putinovu režimu. Podle Kolesnikova „Putin představuje ztělesnění nikoliv nostalgie SSSR, ale především sovětského období, kdy stát byl považován za cosi nedotknutelného, což umožňovalo státním představitelům používat v moderní terminologii falešné zprávy k dosažení pokroku především k prosazení vlastních osobních cílů.“ V tomto smyslu dovádí Kolesnikov také svoji úvahu nad nastávajícím průběhem výročí, kterému se Kreml jen stěží může vyhnout. Analytik pokračuje z aspektu svého hodnocení moci a tvrdí, že místo aby současné ruské vedení zavelelo ke spojení a usmíření „rudých“ a „bílých“, přikloní se k jedné z těchto stran, a to jen proto, aby toho využilo ve svůj prospěch. „S největší pravděpodobností se bude jednat o imperiální prospěch,“ uzavírá Kolesnikov.

Z tohoto úhlu komentář rozděluje ruskou historii na dvě období růstu a pádu, kdy růst představuje tvrdá ruka chladnokrevně vládnoucích mocnářů, kdy příkladem je Stalin, který obnovuje impérium. Na druhé straně jsou to představitelé ničící zemi, jako byli Lenin, který zemi uzurpoval, a to v okamžiku jejího rozkvětu. Dalším negativním vůdcem pro vývoj země podle Kolesnikova je Nikita Chruščov, který podkopával základní hodnoty státu a lehkomyslně daroval Ukrajině Krym. „Období rozvolnění, časy demokratizace a modernizace jsou chápána jako špatná období, kterým jsou dávány přívlastky uzurpace a násilí,“ píše ve své charakteristice ruské historie Kolesnikov a k tomu dodává, že proto místní vládci budovali a budují pomníky Stalinovi a Ivanu Hroznému, zatímco Kreml se pouští do budování pomníku knížeti Vladimiru Prvnímu.

Zde u Koslesnikovy úvahy se dostáváme do spojitosti se současným děním v Rusku, které nebral předchozí Bugajského komentář v potaz, a to je využívání ruské historie současným vedením v propagandě k posílení své moci. „Připomínáním slavné minulosti lze umenšit negativní následky nepříznivého ekonomického růstu země. Jen si vzpomeňte na situaci, kdy Putin začal profitovat z připojení Krymu k Rusku. Tehdy vytáhnul do popředí historii jako protiargument vůči negativnímu vlivu embarga na ruskou ekonomiku,“ uvádí Kolesnikov.

 

Protestující a demonstrující

Zajímavé je přečíst si na ruských webech reportáže z protestů, které mnohé naznačují, jaká je skutečná situace opozice v Rusku. Je tomu skutečně tak, jak popisuje Bugajski, že se blíží nová revoluce?

Například server Kommersant popisuje, jak ve slunečný den začala velice organizovaně probíhat v Moskvě opoziční akce. V Tverské ulici se z jednotlivých podchodů metra v centru města začaly vynořovat navalnyj zatýkání prtsc youtubedavy lidí, ze kterých se dále linul již mohutný proud od Běloruského nádraží až po Manéžní náměstí. Největší dav se sešel u památníku na Puškinově náměstí. Lidé mezi sebou vtipkovali a představitelé opozice spíše domlouvali hlavní akce, které mají v Rusku proběhnout až v létě. Policisté byli v klidu a bavili se s kolemjdoucími. Slunce a teplo činily na náladě své, a to u všech zúčastněných, zdůrazňuje autor reportáže. Stejný akcent klade na skutečnost, že velká část přítomných byla složena z mládeže – až přes polovinu přítomných, která nepamatuje známé protistátní demonstrace v roce 2011. Současná akce je však mnohem mohutnější.

Policie u památníku Puškina začala se zatýkáním některých organizátorů akce, přestože zatím k žádným agitacím ani nedošlo. Odpoledne po druhé hodině byl zatčen i Navalnyj, ale to nijak průběh demonstrace nenarušilo. Začaly proslovy proti korupci a ve svých projevech účastníci odsuzovali akci policie, která zatím obklíčila demonstranty. „Nejsme žádní násilnicí, nemáme zbraně a ústava nám dovoluje se shromažďovat. Jen si vzpomeňte na rok 2011, copak byly tehdy rozbíjeny výkladní skříně nebo snad hořely automobily, hřmí postarší muž a naslouchají mu výrostci, kteří demonstrace roku 2011 neprožili,“ popisuje reportér situaci. Patnáctiletí školáci se přišli podívat, kdo je to Navalnyj, kterého zatím viděli jen na videu. Kouří „davajky“, které vyžebrali od kolemjdoucích a říkají reportérovi, že ve škole nikdo ani neví, co se v Rusku vlastně děje. Viditelně starší mladík jim vysvětluje: „Strana Jednotné Rusko je u moci již osmnáct let!“ „To je víc, než nám je let,“ doplňuje ho studentka. Mládež začne najednou skandovat: „Demisi, demisi!“ Demonstranti se více ve svých pokřicích osmělili, začali před pomníkem Puškina rozbalovat transparenty proti korupci a kritizující Putina. Konečně se policie lenivým krokem rozkolíbala k nějaké činnosti a začala vyklízet podstavec památníku. Jakoby jen na oko a opět dost pasivně zadržela několik demonstrantů a „omonovci“ vyklidili okolí památníků od transparentů. Demonstranti začali křičet „hanba, hanba“. Výkřiky vylekaly pár holubů, kteří slétli z hlavy velkého básníka Alexandra Sergejeviče. Policisté pustili ze svých spárů demonstranty a ti opět zabrali své pozice kolem Puškinova pomníku a křičeli „Svobodné Rusko. Svoboda“. Na to se pořádková jednotka opět vrhla na demonstranty, ale na jejich místo se na podstavec pomníku přihnaly čerstvé síly demonstrujících. Tak nějak reportér popisuje události, které západní média popsala velice dramaticky a mají být podle komentátora Bogajského předzvěstí další revoluce. Dovětek celé reportáže spočívá v tom, že školáci vše vzali jako hru a zábavu s policií, těšili se, jak jim vodní děla omyjí tváře od zelené barvy Navalného aktivistů, kterou se demonstrující dekorovali a konečně i Puškinův pomník bude jednou jasně svítit očistotou pod náporem vody. Vše ale nakonec dopadlo podle známých záběrů z televize. Demonstranti začali vyhrožovat, že postaví barikády, na což pořádková policie z obavy, že dojde k nejhoršímu, přitvrdila a začala demonstranty mlátit obušky hlava nehlava, zatýkala je. Uprostřed střetu stála čtveřice starších lidí, kteří se s Biblí modlili za znovuvybudování kláštera, který zde kdysi stál. Údajně se mělo také stát, že zůstal na zemi ležet v bezvědomí jeden příslušník pořádkové policie a jeho kolegové se začali na lidech mstít.

Podle policie mělo být demonstrujících kolem osmi tisíc a organizátoři demonstrace tvrdí, že jich bylo patnáct tisíc. Zadrženo bylo celkem kolem pěti set osob. Skupina nezávislých pozorovatelů AVD-info tvrdí, že zadržených bylo kolem osmi set.

Cílem celé akce bylo podle jednoho z organizátorů Denise Romanova: „Vyvést zemi z krize. To představuje zastavení chybných ekonomických rozhodnutí, která ničí malé a střední podniky. Je třeba zakročit proti korupci a zavést další opatření.“

 

Krátce závěrem

Měl by následovat komentář k opozici ze strany těch, kteří zastávají politiku strany Jednotné Rusko a především podporují kroky prezidenta Putina.

Zdá se, že z jejich strany na adresu opozice stačí v Rusku dnes často citovaná holá anglicko-ruská věta: „People shavajet“ (autorství je připisováno zpěvákovi Bogdanu Petrovičovi). Česky to znamená, že lid (rozuměj Rusové) „zbaští“ vše, co se mu naservíruje. Příznivci Putina ale říkají nikoliv, že na prozápadní propagandu Rusové nenaletí. Ať si opozice nemyslí, že ruský člověk je tak hloupý, aby jim to „zbaštil“. V jednom komentáři, kde je toto uváděno, je dovětek: „Opozice opovrhuje vlastí a volá po Západě a sama si tím podřezává větev.“ Komentář k tomu má příznačný titulek: „Naše tupá opozice“. 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 13 Duben 2017 11:13 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB