Oleg Bondarenko: Proč Rusko nezaútočí na Ukrajinu

Email Tisk PDF

 

Maidan Ukrajina foto youtubeAutor článku Oleg Bondarenko je ředitelem ruské nekomerční organizace Fond účinné politiky (Fond efektivnoj politiki), který vznikl v roce 1995. Fond se zabývá politickými kampaněmi, informačními projekty a především, což je v současnosti aktuální, internetovými projekty. Přesné zdroje financovaní ani personální obsazení nejsou známé. Mnozí z pracovníků fondu jsou rovněž státními zaměstnanci, politickými aktivisty nebo přímo politiky. Ví se, že organizace dříve pracovala pro blok nezávislých kandidátů a liberální poltické strany (1999–2008) a na volební kampani Vladimira Putina.

 

 

Konflikt na jihovýchodě Ukrajiny trvá již tři roky a v únoru znovu došlo k zintenzivnění bojů (na jiném místě to Oleg Bondareko přičítá nadějím Porošenka vůči nové americké administrativě). Ukrajinská armáda na hranicích s Luhanskou a Doněckou lidovou republikou soustřeďuje těžké zbraně a zabírá neutrální území. Během častých raketových útoků strádá obyvatelstvo obou republik, a to zejména na předměstí měst. Přitom „mezinárodní společenství“ – přesněji USA a EU – jen ztěžka ovlivňují jednání Kyjeva v eskalaci konfliktu a svádějí to proto na Moskvu. K nejčastějším otázkám patří: „Proč Rusko na Ukrajině neintervenuje?“, „Proč Rusko již Ukrajinu nenapadlo?“,Proč Rusko nereaguje?“ nebo je zde také opačná otázka: „Proč Rusko napadlo Ukrajinu?“. Tyto otázky ještě více vyvstávají po raketových útocích z Ukrajiny a po zabití velitele Michaila Tostycha zvaného Givi. Oleje do ohně přilil Zahar Prilepin, když zformoval vlastní ozbrojenou jednotku na pomoc východoukrajinským republikám.

 

Vyslání ruských vojsk na Ukrajinu?

Na zmíněné otázky lze například odpovědět tak, že Rusko si nepřeje rozpoutání třetí světové války. Situace nám v mnohém připomíná období kolem roku 1914 a Rusku se poučilo z historie a vlastních chyb. Vyslání ruských vojsk na Ukrajinu, které by nebylo předem dojednáno a nikdo by jej nepodporoval, by okamžitě bylo označeno všemi světovými organizacemi, včetně OSN, za akt agrese. Ukrajina by byla následně v očích světového společenství nahlížena jako oběť a na její obranu by se rozhodně postavil Západ, NATO a USA. Rusko to nemá zapotřebí. To je důvod, proč Rusko nebude na Ukrajině vojensky přítomné, jedině na základě dohody s dalšími velmocemi nebo v rámci akce mezinárodních sil. Ruská samostatná akce by byla chybou.

 

Jak došlo k akcím v roce 2014

Je možné, že si někdo bude myslet, že Rusko mohlo v roce 2014 dosáhnout daleko více, a to ve chvíli, kdy byl Západ událostmi na Krymu šokován. Pochopitelně, jde jen o uvažování „co by se asi stalo, kdyby“. Je pravdou, že po čtvrtroku, to je od 22. února do 25. května 2014, existovala větší šance k manévrování. V té době se dalo ledacos podniknout, neboť ukrajinská vláda nebyla legitimní a 25. května již Rusko uznalo výsledek ukrajinských voleb. Tím padla jakákoli možnost a šance manévrovat se situací na Ukrajině.

Bude-li někdo zkoumat, proč se to právě takto odehrálo, odpověď mu může poskytnout pouze a jen úzký okruh lidí – členů Rady obrany Ruska. To je již vše minulost a byla využita možnost připojit Krym k Ruské federaci. To samo o sobě se stalo významným historickým okamžikem světového formátu. Není možné ani není fér tvrdit, že jsme nevyužili daného momentu. Jiná je však otázka, proč jsme to udělali.

Důvody ruské potenciální angažovanosti lze shledat také v tom, že se Rusko v roce 2014 po Janukovyčově útěku ze země nemělo o koho opřít. Představme si jiný scénář: Janukovyč žádá o pomoc Rusko, a to mu vyhoví. Co se stane? Kam vůbec lze vojáky poslat? Vždyť Ukrajina není Gruzie. Jedná se o ohromnou evropskou zemi, která je po Rusku největší. Tehdy měla 44–45 milionů obyvatel. To je pořádná masa lidí. Kdyby byla vyslána ruská armáda, kolik vojáků by zde mělo zůstat? V živé paměti Rusů zůstává ještě Afghánistán…

Další otázkou je, zda je možný návrat Janukovyče? O koho by se opřel? Byli jsme svědky, jak lidé z jeho okolí utíkali jako potkani z potápějící se lodi. Mezi nimi byli i tací, kteří převlékli kabát a stali se velkými ukrajinskými patrioty. Tehdy od Janukovyče všichni očekávali, že zavede v zemi pořádek, ale on se místo toho všeho zalekl. Lidé se ocitli bez jakékoli orientace. Ukrajinský „antimajdan“ neměl svého opravdového vůdce, který by lidi vedl, a to bylo hlavním problémem. Kdyby se tehdy objevil takový vůdce, je možné, že by se kolo dějin pohnulo jiným směrem.

 

Rusko a východoukrajinští separatisté

Přiznejme otevřeně, že Rusko ve skutečnosti Doněckou a Luhanskou lidovou republiku podporuje. Je pravdou, že uznává pasy vydané jejich administrativou a uznává lidi, jako jsou Zacharčenko nebo Plotnický. Jedná se o osobnosti, které byly 4. listopadu 2014 vybrány jako vůdci těchto republik. Počínaje 18. únorem, podpisem zvláštního zákona prezidentem Vladimirem Putinem, uznává Rusko nejenom cestovní pasy, ale i diplomy a další dokumenty Doněcké a Luhanské lidové republiky. Rusko také ve skutečnosti umožňuje ekonomicko-finanční existenci těchto republik a stalo se jejich obchodním zázemím a trhem, kam je umisťováno a prodáváno veškeré zboží zajišťující přežití republik. Je to zóna, kde platí rubl, zdravotní pojištění a prodej léků z Ruska…

Rusko tomuto regionu poskytuje obrovskou pomoc jak v ekonomickém, tak i politickém smyslu. Na otázky položené na začátku článku lze odpovědět rovněž otázkami: Jak mohou malé republiky, které nikdo neuznal, a které nezabírají ani polovinu celého území Doněcka a Luhanska, jak mohou tyto republiky již tři roky odolávat tlaku ukrajinské armády? Je pravdou, že ukrajinská armáda byla v roce 2014 v zoufalém stavu, ale za tři roky se i opice naučí střílet z minometu. Navíc na budování ukrajinských ozbrojených sil se podíleli rovněž američtí instruktoři a vybraní specialisté, kteří cvičili Ukrajince, a to s naprostou vážností, na pověřeném úkolu. Podle toho lze soudit, že ukrajinská armáda by se dnes neměla nacházet v tak žalostném stavu jako před třemi lety. Pochopitelně, že se nemůže srovnávat s ruskou armádou. To vše znamená, že kdyby Doněcká a Luhanská republika nedostávaly pomoc z Ruska, již dávno by neexistovaly. Tak tomu skutečně je. Na druhé straně je třeba poznamenat, že ukrajinští povstalci jsou dnes tak zkušenými profesionálními borci, že v případě potřeby, jak poznamenal jednou mluvčí prezidenta Dmitrij Peskov, budou-li mít dostatek zbraní, jsou schopní odolat ukrajinské agresi.

Rovněž ruští dobrovolníci mají velký význam v  obraně republik. Mezi nejznámější patří současný ruský spisovatel Zahar Prilepin, který se stal ještě v minulém roce zástupcem velitele jedné jednotky v Doněcké lidové republice. Odešel do války podle vzoru Lva Tolstého a jiných ruských spisovatelů, například jako když Puškin se vydal na Kavkaz… Hlavně, aby vše přežil a napsal knihu, která by se dostala do knižnice světových autorů.

 

Podmínky ruské vojenské angažovanosti

Kyjev by se mohl rozhodnout k vojenské akci vůči východoukrajinským republikám, ale v tom případě musí počítat s tím, že se do konfliktu zapojí rovněž Rusko. Potom by nastala situace, že Rusko uzná Doněckou a Luhanskou republiku, a to přesně podle scénáře Jižní Osetie a Abcházie. Začalo by pracovat na vytváření a budování vzájemných vztahů s těmito dvěma entitami. Zkrátka Rusko a Kreml nezradí tyto republiky a tuto skutečnost by si měli všichni uvědomit.

Kyjev by se mohl o toto pokusit, a to právě v tomto roce, kdy má dojít k omezení jeho působení na tyto republiky. To je také důvodem, proč Ukrajina v současnosti tak zostřuje situaci. Od 29. ledna do 4. února došlo k zintenzivnění bojů, a to v podobě, jaké se odehrávaly ještě před dohodami z Minsku. Další věcí je, že do bojů zasáhlo dělostřelectvo, včetně používání raketových systémů. To znamená, že došlo k pohybu ukrajinské armády v prostoru několika kilometrů. Přesto naštěstí k vážnému střetu dvou armád nedošlo. Ukrajinská armáda nepoužila veškerou svoji sílu k obsazení Doněcka. Dojde-li však k vážnějšímu útoku, je zřejmé, že ruská armáda nezůstane v pozadí, aby jen průběh konfliktu sledovala. 

***

Bondarenko Oleg foto cdn tvc ruNakonec se Oleg Bondarenko (na snímku) pro srbský týdeník pokusil vysvětlit, proč Rusko nezasáhlo proti bombardování bývalé Jugoslávie: „Rusko se tehdy nacházelo v naprostém rozkladu a bylo oslabené, takže stěží mohlo Srbsku pomoci. Byl to problém Ruska jako takového. Samotné mělo problémy, aby se nerozpadlo, jako se to stalo s Jugoslávií. Kdyby dnes došlo k takové situaci, Rusko by daleko energičtěji zareagovalo a vůbec by nedošlo k tomu, že by opustilo své pozice. Ale to vše je uvažování na způsob, co by se stalo, kdyby…“

Článek vyšel jako příloha tzv. „R-magazin“ srbského týdeníku Nedeljnik, který je součástí ruského mezinárodního projektu „Russia Beyond The Headlines“ a v Srbsku je publikován od roku 2015, kdy byla podepsána smlouva během návštěvy ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova.

 

Vybral a přeložil Mirko Radušević.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 08 Březen 2017 11:30 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz