Nové uspořádání světa?

Email Tisk PDF

 

vír vlajky usaPro rok 2017 se nabízí jedna, a to neodkladná otázka. Budeme svědky postupného rozpadu uspořádání světa, ke kterému došlo po druhé světové válce, kterému ekonomicky a vojensky vévodily USA?

 

 

Toto píše hned v úvodu článku na serveru deníku Washington Post komentátor Robert J. Samuelson a uvažuje dále: „Po rozpadu SSSR v roce 1991 bylo naprosto běžné mluvit o USA jako o jediné skutečné supervelmoci. Pax Americana měl podporovat mír a rozvoj. Globalizace a obchod měly vzájemně spojovat země světa. Americký ekonomický a politický model spojující ekonomiku a státní dohled se měl stát příkladem. Vyšší životní úroveň měla podporovat šíření demokracie a jejích institucí. Žádná země neměla možnost vojensky ohrozit USA.“

Ještě před koncem minulého roku píše na stejné téma komentář (Nebezpečí rozvratu - The Dangers of Disruption) světoznámý filozof a spisovatel Francis Fukuyama, tentokrát pro deník New York Times. Jsme svědky obdobného jásavého popisu Pax Americana: „Silicon Valley má jedno pozitivum: každoročně sem přijíždí tisíce chytrých lidí v naději, že naruší zavedený systém v tom, jak se dělá byznys a stanou se z nich boháči a úspěšní lidé. Pochopitelně, že pro ostatní je narušení zavedeného nemyslitelné, neboť člověk ze své podstaty má rád stabilitu a pořádek… Neměli bychom proto být překvapeni, že většina lidí je v současném globalizovaném světě hluboce znepokojená technologickou expanzí a společenským silami, které bez přestání narušují ustálené společenské uspořádání i přestože na tom jsme stále lépe a lépe.“ Charakteristiku „lépe a lépe“ Francis Fukuyama dokumentuje statistikami dokládajícími, že životní úroveň a zdraví se zlepšují i v rozvojových částech světa (například dětská úmrtnost v těchto částech světa poklesla z 22 procent v roce 1960 na méně než 5 procent v roce 2016). Z toho americký filozof usuzuje, že globalizace přinesla rovněž určité výhody. Podle Fukuyamy ale „vlivem globalizace dochází k velkým změnám, a to nejen díky pohybu lidí, zboží, ale i myšlenek přes národní hranice. Tím dochází k narušení zvyků tradiční komunity a způsobu podnikání. Pro některé je to obrovská příležitost, ale pro zbytek to představuje hrozbu.“

Nastává shoda s předešlým komentářem Samuelsona: „Rozvrat je úzce spojen s růstem americké moci a liberálního světového řádu, kterému od konce druhé světové války dávají USA podobu. Pochopitelně, že dochází k výbuchu, a to jednak proti USA, ale rovněž uvnitř země samotné.

Oba komentátoři dospívají ke skeptickému závěru. Nejprve opět Samuelson, který píše a ptá se, zda vůbec existovalo na světě období klidu a svůj obraz dovrší: „V současnosti se na vše frontách rýsuje naše budoucnost ve velmi nejasných barvách. Na celém světě ekonomiky zpomalují a prakticky ve všech velkých zemích - Spojené státy, Čína, Německo - dochází k poklesu hospodářského růstu. Není divu, že se proto nenaplnila vize spojení větší prosperity a demokratické politiky. Deziluze z demokracie jde ruku v ruce se zklamáním z ekonomiky. O globalizaci a hospodářství vůbec se dnes mluví s odporem, když ve vyspělých státech dochází ke snižování mezd a úbytku pracovních míst. Navíc stárnutí populace v těchto zemích dostává jejich vlády do slepé uličky, když musejí řešit vysoké sociální výdaje. Veřejné mínění místo aby se přiklánělo k demokratickým ideálům, raději naslouchá laciným ekonomickým slibům a nacionalismu. Vítej Brexite a Donalde Trumpe!

Rovněž Fukuyama konstruuje jakousi „rovnici“ o dvou konstantách, kde konstanty demokracie a prosperita přestávají jimi být a vznikají spíše „neznámé“ veličiny. Podle amerického myslitele liberální demokracie spojuje dva rozdílné principy „liberalismus, který je založen na právním státě, který udržuje rovné podmínky pro všechny občany, zejména právo na soukromý majetek, což je rozhodující pro hospodářský růst a prosperitu. Dále demokracii, která znamená svobodnou politickou volbu s možností výběru opírající se o zodpovědného občana, což tvoří celek společnosti.“ Následuje opět stejný závěr tentokrát od Fukuyamy: „V posledních letech jsme po celém světě svědky vzpoury k demokratické rovnici proti její konstantě představující liberální část. Nejvýrazněji to před dvěma lety zdůraznil maďarský premiér Viktor Orbán, když tvrdil, že jeho země se snaží být ´neliberálním státem´“.

 

Co z toho plyne pro budoucnost

Z těchto premis, popsaných ve dvou největších amerických denících, se oba komentátoři dostávají od zlomového bodu naší historie a současnosti zároveň k blízké budoucnosti.

Robert J. Samuelson na serveru deníku Washington Post popisuje posun ve světovém pořádku, kdy „řadě zemí počínaje Ruskem a Čínou vadí vůdčí role USA. Navíc řada Američanů je již z toho všeho unavená! Navíc tzv. nové technologie (e-commerce, kybernetické války) se podílejí na přerozdělování sfér moci a vlivu.“ Komentátor však obviňuje především samotné současné americké politické vedení z podílu na smrti „Pax Americana“: „Zvláštní je, že američtí představitelé občas sami přispívají k úpadku USA. Barack Obama pohrdá vojenskou silou a je hluboce a viditelně přesvědčen, že použití bojových schopností Spojených států má být zredukováno, jako se tomu například stalo v Sýrii.“ Komentátor následně cituje svého kolegu Richarda Cohena, jeho názor, že „USA přestaly být světovým četníkem a vůdčí role se tím vytrácí“. V tomto bodě nabízí Samuelson předpověď blízké budoucnosti: „Donald Trump má svoji představu, jak oslabit rýsující se tendence světového pořádku. Hodlá se vrhnout na obchod a chce uvalit vysoké clo na dovoz z Mexika a Číny. To však může vyvolat obchodní válku s nepříznivým vlivem na americkou pracovní sílu a firmy. Víme, že takový protekcionismus naposledy používaný v třicátých letech jako experiment, skončil špatně.“ K přímé politické předpovědi si komentátor deníku Washington Post pomohl citátem z poslední knihy Henryho Kissingera „Uspořádání světa“ (World Order ukázku v češtině můžete číst ZDE ), kde bývalý americký ministr zahraničí a nositel Nobelovy ceny tvrdí: „Svět je v největším svém ohrožení, když dochází k přesunu z jednoho uspořádání do druhého. Jakákoli zdrženlivost je pryč a vše se otevírá pro expanzi, různé nároky a pak mají šanci nezvladatelní herci… Pokud nebude nastolen nový řád a systém, moci se ujme pouze jeden vládce - chaos.“ Robert J. Samuelson dodává: „To je pro nás rozumné varování.“

 

Jaká je naše naděje

U Francise Fukuyamy v jeho analýze současného směřování světa vynechme dlouhé příklady a srovnávání Orbána, Putina a Erdogana. Stačí uvést pro nás jeho důležitý závěr, ve kterém se vrací ke zmiňované rovnici, kdy dochází k tomu, že rovnice demokracie a liberalismus již neplatí. Fukuyama tvrdí, že nerovnost, kterou zaznamenáváme na příkladech Maďarska, Ruska, USA, Turecka se však šíří po světě dál a dává za příklad Japonsko a Indii, kde podle něj nacionalismus nabírá na popularitě. Zde se Fukuyama ptá, do jaké míry současný světový trend spěje ke skutečnému popření liberální demokracie. Ptá se dále: „Jsme na tom stejně jako na počátku dvacátého století, kdy globální politika se potopila do konfliktů, kdy se uzavřela do svého agresivního nacionalismu? Výsledek podle Fukuyamy bude záviset na několika kritických faktorech: „Zejména bude záležet na tom, jak tzv. globální elity zareagují na odpor, který samy vyvolaly. Jak v USA, tak i v Evropě se tyto elity dopustily tolika kiksů, na které především doplatili obyčejní lidé než elity samotné.“ Fukuyama tyto chyby vyjmenovává a podle něj mezi ně především patří v USA deregulace finančních trhů, která položila základy hypoteční krize, v Evropě špatně navržené euro, které přispělo k dluhové krizi v Řecku nebo je to rovněž schengenský systém otevřených hranic, kdy je obtížné regulovat příliv uprchlíků. „Nechť elity přiznají, že to byly ony, které toto vše vytvořily,“ dodává Fukuyama a poznamenává, že populismus nevznikl náhle právě nyní, ale vytvářel se již delší dobu, než došlo k jeho „zhmotnění.“

Co teď? „Elity musejí napravit, co poškodily a musí se věnovat těm částem společnosti, které z globalizace neměly vůbec žádný prospěch.“

Fukuyama však současný kapitalismus v žádném případě nezavrhuje. Naopak: „Především musíme mít na paměti, že zrušení dosavadního liberálního světového uspořádání by pro nás všechny znamenalo zhoršení stavu, a to nevyjímaje ty, kteří nás na globalizaci navedli. Základní příčinou ztráty pracovních míst v rozvinutém světě není imigrace nebo ekonomika, ale jsou to technologické změny. Americký zpracovatelský sektor zažil v posledních deseti letech něco jako znovuzrození, což přineslo ztrátu práce ve vysoce automatizovaných továrnách.“

Na závěr americký myslitel nabízí řešení: „Potřebujeme uklidnit lidi vylepšením systému, i když jsme si dobře vědomi jeho nevyhnutelného konce. Alternativou však je již jen konec obou světů (narážka na liberalismus a demokracii), ve kterých se nacházíme uvězněni a kde se hroutí globální ekonomika a produkuje se ještě větší nerovnost.“

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 06 Leden 2017 09:56 )  


Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB