Venezuela Americe: Strčte si ty sankce někam

Email Tisk PDF

(foto telesurtv)Většina latinskoamerických vlád nyní v zahraniční politice postupuje nezávisle na Washingtonu, což se před 21. stoletím ještě nikdy nestalo.



 

 

 

Několik měsíců eskalující střet mezi Spojenými státy a Venezuelou vyvrcholil minulý týden, kdy Barack Obama podepsal prezidentský výnos, jímž Venezuelu označil za „neobvyklou a mimořádnou hrozbu národní bezpečnosti“ USA a uvalil na sedm venezuelských činitelů sankce. Dokument přitom mluví o „erozi záruk dodržování lidských práv, pronásledování politických odpůrců, omezování svobody tisku“ (…) a v neposlední řadě i o „významné korupci ve veřejné sféře“.

Současný konflikt začal koncem loňského roku, kdy americký Kongres schválil zmrazení účtů, zákaz vstupu do USA a další tresty pro každého, kdo poruší lidská práva odpůrců venezuelského režimu prezidenta Nicolase Madura. Ten si to nenechal líbit, sankce odmítl a obvinil USA z přípravy puče proti jeho osobě. „Sankce si mohou strčit třeba do uší, nebo kamkoli, kam se jim vejdou,“ prohlásil Maduro v Caracasu před desítkami tisíc svých příznivců. V únoru pak venezuelská tajná služba zatkla starostu Caracasu Antonia Ledezmu, který měl podle Madura puč připravovat. Fakt, že prokurátorka Katherine Nayarith Haringhtonová Padronová, která Ledezmův případ vede, skončila na americkém sankčním seznamu, lze vykládat i jako přímý pokus Spojených států ovlivnit vyšetřování.

Napětí ještě vzrostlo na počátku března, kdy Venezuela dala Spojeným státům dva týdny na to, aby stáhli 80 ze stovky svých diplomatů v Caracasu, vyhlásila pro americké občany vízovou povinnost a na svůj seznam person non grata zařadila třeba George W. Bushe nebo jeho někdejšího viceprezidenta a strůjce agrese do Iráku Dicka Cheneyho.

Pro Madura osobně přitom americké sankce nemohly přijít ve vhodnější dobu, protože mu pomohly odpoutat pozornost občanů od ekonomických problémů, do nichž Venezuela upadla hlavně kvůli nízkým světovým cenám ropy, a zaměřit se na zahraniční politiku, respektive na „americký imperialismus“, který mu dozajista pomůže srovnat řady svých stoupenců k boji proti vnějšímu nepříteli. A americké sankce navíc otevírají dveře dokořán Pekingu, který od roku 2007 poskytl Venezuele už 48 miliard dolarů a podkopání americké dominance chce urychlit i pestrou škálou dalších projektů. 

 

Izolovaný Washington

Madurovo tvrzení o americké „stopě“ v přípravě protivládního puče přitom není nijak překvapivé. Washington se nikdy netajil averzí vůči levicovým vládám v Caracasu – Barack Obama ve své národní bezpečnostní strategii pro rok 2015 kupříkladu prohlásil, že USA „budou stát při občanech zemí, kde je plné uplatnění demokracie ohroženo, jako například ve Venezuele“. Americká role v puči, který měl v roce 2002 svrhnout vládu Huga Cháveze, je zdokumentována vcelku podrobně, stejně jako finanční toky, které venezuelské pravicové opozici poskytovaly americké agentury typu USAID či NED. Nejspíš i proto nyní Latinská Amerika stojí na straně Venezuely, konstatuje New York Times, který přitom cituje ekvádorského prezidenta Rafaela Correu a jeho reakci na americké sankce: „Musí to být jen nechutný vtip, který nám připomíná nejtemnější doby naší Ameriky, kdy jsme přijímali inavze a diktatury dosazované imperialisty. Copak nechápou, že se Latinská Amerika změnila?“

Latinská Amerika se opravdu změnila, a jak připomíná Mark Weisbrot z think-tanku Just Foreign Policy, „Obamova administrativa je dnes v Latinské Americe izolovanější než kdy byl George W. Bush, ale málokdo, kdo závisí na zpravodajství největších médií, si toho všimne, protože o názorech tamních vlád se mlčí.“ Correův názor zastupuje drtivou většinu vlád regionu, byť některé se vyjadřují více diplomaticky. „Lze to ale vidět na ostrých prohlášeních regionálních organizací jako jsou Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC), sdružující všechny země západní polokoule s výjimkou USA a Kanady, nebo UNASURu,“ připomíná Weisbrot. „Obecně platí, že většina latinskoamerických vlád nyní v zahraniční politice postupuje nezávisle na Washingtonu, což se před 21. stoletím ještě nikdy nestalo. Poslední krok Bílého domu je proto v regionu vnímán s pobouřením a hrozí, že bude Washington pod tlakem latinskoamerických vlád donucen ho vzít zpět. Jako se to stalo v dubnu 2013, kdy americký ministr zahraničí John Kerry odmítl uznat výsledky venezuelských prezidentských voleb, ačkoli o jejich výsledku nebylo pochyb. Zprvu Washington na svou stranu dokázal přitáhnout šéfa Organizace amerických států a španělskou pravicovou vládu, ale tito dva spojenci posléze ustoupili latinskoamerickému nátlaku, a tak Kerry zůstal úplně sám, načež výsledky voleb uznal i Washington,“ shrnuje Mark Weisbrot.

 

Časy se mění

Pozoruhodné na nynějších amerických sankcích je především jejich zdůvodnění, tím spíš za situace, kdy třeba španělská opozice má za to, že aktuálně vězněný lídr (Spojenými státy podporované) venezuelské opozice Leopoldo López by ve Španělsku byl považován za „teroristu“. Venezuela určitě není státem s nejhorším „trestním rejstříkem“ z hlediska porušování lidských práv: stačí se podívat na americké – a sankcemi nijak netrestané – spojence typu Saúdské Arábie či Mexika. I korupce bude podle všeho mnohem větší třeba v – sankcemi nijak netrestaných – Afghánistánu nebo na Ukrajině. Pokud by to USA myslely s lidskými právy či korupcí vážně, byl by jejich seznam pachatelů opravdu dlouhý. Na druhou stranu je ale Venezuela jednou z mála zemí, která má významné zásoby ropy a přitom není pod americkým vlivem. A co víc, popularita Huga Cháveze a relativní zlepšení životních podmínek nejchudších vrstev obyvatelstva, na čemž má hlavní podíl politika přerozdělování ropného bohatství, ochromily neoliberální instituce a jejich schopnost být „modelem“ dalšího vývoje. Pokud USA právě za to chtějí Venezuelu ztrestat, popřípadě dosáhnout tam „změny režimu“, měly by být upřímné a neopakovat floskule. Místo toho ale mluvčí ministerstva zahraničí USA Jen Psakiová na tiskové konferenci pobavila přítomné novináře tvrzením, že „dlouhodobá politika Spojených států nepodporuje politické přechody neústavními prostředky“. Na otázku, jak dlouho už ona „dlouhodobost“ trvá, nebyla s to odpovědět:



Nicolas Maduro nicméně pro jistotu nařídil rozsáhlou prověrku bojové připravenosti venezuelské armády a nechal si parlamentem na půl roku schválit zvláštní pravomoci, které mu mají podle oficiálních prohlášení umožnit lépe a operativněji reagovat na americké hrozby, ať už je tím míněno cokoli. Opozice v tom ale spatřuje spíše volnou ruku při možných domácích represích. A zatímco americký Senát zvažuje další sankce proti Venezuele, v případě amerického útoku je Caracasu připravena vojensky pomoci i Bolívie, oznámil její prezident Evo Morales. Podle něho by se USA měly Venezuele omluvit a „upustit od svých intervencionistických praktik“.

Časy se opravdu mění.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 18 Březen 2015 12:21 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz