Bude válka!?!

Email Tisk PDF

Když začínala ukrajinská krize, komentátoři se víceméně shodovali v tom, že světový konflikt nehrozí. S gradací krize se však začaly ozývat hlasy upozorňující, že situace se nápadně začíná podobat té před první světovou válkou.



 

 

Nikdo tehdy válku nechtěl, ale pojednou se stala nevyhnutelnou. Při tom se začalo připomínat, že pokud by Evropu válka opět postihla, mohla by vyústit s velkou pravděpodobností i ve válku jadernou – tedy ve světovou apokalypsu.

V lednovém The Bulletin of the Atomic Scientists Chicagské univerzity 17 laureátů Nobelových cen zabouřilo na poplach, že lidstvo se nachází tři minuty od zániku. Jako příčinu uvedli modernizaci jaderných arsenálů, odmítnutí jejich dalšího snižování a výrazné zhoršení vztahů mezi Moskvou a Washingtonem. Toto varování utonulo v informačním hlaholu kolem „ruské agrese“ na Ukrajině a boje proti ISIS, islámskému extremismu.

Lobbisté vojenskoprůmyslového komplexu, který byl nejednou usvědčen z toho, že dodává zbraně oběma válčícím stranám, nyní protlačují uskutečnění dodávek zbraní na Ukrajinu v rozsahu až do 3 miliard dolarů. Mike Rogers, předseda podvýboru pro strategické síly, a Mike Turner, vedoucí podvýboru dolní komory pro letecké a pozemní síly, vyzvali ministra obrany Chucka Hagela a státního sekretáře Johna Kerryho, aby přehodnotili vojenskou politiku USA vůči Rusku. Ve svém dopise trvají nejen na zvýšení počtu konvenčních ozbrojených sil a odmítnutí snižování počtu vojenských základen, kterých mají USA ve světě na šest stovek, ale domáhají se i toho, aby došlo k další dislokaci letadel dvojího určení, (tj.schopných nést jaderné zbraně), a jaderných zbraní a to nejen na existujících základnách v Evropě, ale i v nových zemích NATO ve Východní Evropě, kde dosud jaderné zbraně umístěny nebyly. USA mají přitom na území Evropy dislokováno cca 600 jaderných nábojů B-61. V případě realizace tohoto návrhu, Rusko nebude moci nereagovat – konkrétně například tím, že rozmístí jaderné zbraně na Krymu. Pro Rusko to bude další důkaz ohrožení jeho bezpečnosti a hrubého pošlapání slibu, který dal Reagan Gorbačovovi, že se NATO nepřiblíží k Rusku ani o píď.

Šéf americké delegace na jednáních mezi USA a SSSR o omezení strategických jaderných zbraní (START) nedávno v německém Der Spiegel vznikající situaci vyhodnotil jako horší, než za studené války. Vztahy mezi Moskvou a Washingtonem považuje za natolik vypjaté, že při selhání nervů politiků mohou být během patnácti minut odpáleny rakety pozemní dislokace. Přeloženo do hovorové češtiny to znamená, že jaderná situace je vážnější, než jsou sdělovací prostředky ochotny připustit. A je na co se těšit. Nobelovští laureáti již v roce 1985 spočítali, že pokud USA napadnou ruská města použitím 150 – 200 jaderných hlavic, zabíjí 45 milionů lidí. Pokud Rusové použijí 500 hlavic, zemře na 130 milionů Američanů. A v této nepředstavitelné hrůze byl skryt i brzdící mechanismus, neboť chladně uvažující mozek hodnotí takové oběti jako naprosto nepřijatelné. Dnes je situace o to horší, že do výzbroje přicházejí hyper rychlé rakety dosahující rychlost 6 000 km za hodinu.

Tato kritická situace neunikla německé kancléřce Angele Merkelové, která před vstupem do úřadu stejně jako její předchůdci podepsala ve Washingtonu závazek, že nebude provádět politiku v rozporu se zájmy USA. A přesto bez souhlasu Washingtonu spolu s francouzským prezidentem Francoisem Hollandem odcestovala do Moskvy, aby jednala s Vladimirem Putinem, odsouzeným dříve k politické izolaci, a uvedla do pohybu proces usmíření na Ukrajině. Německá rozvědka totiž mimo jiné přišla k závěru, že na Ukrajině padlo na 50 tisíc lidí a nikoliv pouze 5500, jak oficiálně uvádí OBSE. U vědomí toho, že oheň nelze hasit hořlavinou, Merkelová ve Washingtonu tvrdě odmítla dodávky zbraní na Ukrajinu, neboť ta se může pro Evropu změnit v takový hlavobol, jakým je například Sýrie pro Blízký východ.

Frankurter Allgemeine Zeitung poté obvinil Merkelovou ze změkčilosti a odsoudil její politiku vycházející z premisy, že ukrajinskou krizi není možné řešit vojenskou cestou. Německý deník tvrdí, že ukrajinský gordický uzel je třeba řešit aktivní politikou, třeba i s pomocí jaderných zbraní. To je velice nebezpečná výzva, která je součástí scénáře, jehož jsme svědky na Ukrajině od samého začátku: co nejvíce krve, aby příkop mezi Ukrajinou a Ruskem byl tak hluboký a široký, že si přes něj Rusové a Ukrajinci už nikdy nebudou moci podat ruku; vyprovokovat Rusko k tomu, aby otevřeně vojensky zasáhlo; izolovat ho od Evropy. Tento politický kurz Zbigniew Brzezinski v roce 1997 lakonicky zformuloval takto: „Nový ekonomický pořádek se buduje proti Rusku a na troskách Ruska. Ukrajina je pro nás předmostí proti obnově SSSR.“ Německá kancléřka v rozporu s tím upozornila, že je nutné budovat bezpečnost v Evropě spolu s Ruskem, a nikoli proti němu. A tak se paradoxně vytváří situace rozkolu mezi USA a Evropou. Co lepšího si může Putin přát?

Jeho součástí je i (dez)informační válka, která nevidí stovky účastníků ze speciálních a soukromých armád západních zemí a trvale hovoří o ruské agresi. Putin a Lavrov se přitom dožadují důkazů o přítomnosti ruských ozbrojených sil na Ukrajině. Pokud pomineme účast ve střetu ruských dobrovolníků, fakta o účasti ruských jednotek neexistují. Začala se proto vyrábět. Tak Web DWN například informoval, že vyhlášení Kyjeva o údajných 50 ruských tancích na území Ukrajiny, byl na televizním kanálu ZDF 12. února 2015 doprovázen fotografií jako důkaz, podle kterého se velký počet obrněných vozidel pohyboval ve čtvrtek v noci přes oblast Izvarino v Luhansku. Německá občanská iniciativa „Stálá konference publika" však zjistila, že daná fotografie již byla použita na korejském blogu z roku 2009, v němž se hovořilo o ruské armádě v Gruzii v roce 2008. Americký senátor Jim Inhofe byl usvědčen, že fotografiemi, dodanými ukrajinskými poslanci, mínil v tisku doložit, že na Ukrajině působí početné ruské obrněné jednotky. Jednalo se přitom o fotografie z roku 2008, rovněž z Gruzie.

Jestliže se Ukrajinci vloni na Majdanu domáhali vybudování státu evropského stylu s demokratickými hodnotami, netušili, že rok poté se v něm vytvoří nacionálfašistické ovzduší, v němž odklon od oficiálních postojů, diktovaných oligarchickými kruhy, bude hodnocen jako vlastizrada, ze které byl nařčen už i sám prezident, když podepsal druhou minskou dohodu. „Neexistuje žádný politický kompromis pro řešení konfliktu na východní Ukrajině. Jedinou věc, kterou musíme udělat - je vyhlásit válku,“ prohlásil poslanec Nejvyšší rady za prezidentovu frakci Blok Petro Porošenka Vadim Denisenko na Kanálu 5. Z jeho slov vyplývá, že je třeba konflikt na východní Ukrajině zmezinárodnit například tím, že by západní země podnikaly letecké údery, což je naprosto šílená myšlenka vedoucí pouze ke globálnímu konfliktu.

Minsk II otevřel chatrnou možnost řešení situace politickými prostředky. Tato možnost má však malé vyhlídky na to, že bude využita. Jednak proto, že existují početné soukromé vojenské jednotky, které ukrajinská vláda nemá zcela pod kontrolou, jednak proto, že boj mezi separatisty a ukrajinskou armádou je zástupným soupeřením mezi Ruskem a USA, které vyhlásily křížovou výpravu NATO směrem na východ. Do destabilazace situace byl zapojen i bývalý prezident Gruzie Michail Saakašvili, na nějž byl na základě žádosti gruzínské prokuratury vydán mezinárodní zatykač. „Právě Saakašvili byl vybrán, aby koordinoval dodávky zbraní na Ukrajinu, které v ní posílí plamen občanské války, a mohou posloužit i jako příprava na válku proti Rusku. Ukrajina, která je společným projektem EU a USA, svědčí o tom, že kapitalistický svět směřuje do propasti,“ píše bez servítků Der Freitag.

Ve vedení Ukrajiny to povážlivě skřípe. Porošenko prostřednictvím svého nejbližšího spolupracovníka, poslance a generálního sekretáře vládní strany „Blok Petra Porošenka“ Sergjeje Kaplina označil Arsenije Jaceňuka a Alexandra Turčynova za hlavní viníky občanské války na jihovýchodě. Podle Kaplina je snadné svalit vinu za rozpoutání bojových akcí na Donbasu na prezidenta Ruska, ale nastal čas říci lidu pravdu. Odpovědnými za antiteroristickou operaci jsou ti, kteří byli u moci po svržení Janukovyče a titíž politici nesou odpovědnost za válku na Donbasu.

Nad prezidentem Porošenkem jako Damoklův meč visí hrozba, že bude svržen. Nelze vyloučit, že ve stejném stylu, jako jeho předchůdce Janukovyč. Otázkou je, co tomu řekne washingtonská režie. Ta může zařídit dodávky zbraní na Ukrajinu. Není ale jasné, jak chce pozvednout bojový duch Ukrajinců, kterým se nechce do bratrovražedného boje a umírat za zájmy domácích a zahraničních oligarchů. Do Ruska se uchýlilo z Ukrajiny na milion sto tisíc mužů, aby unikli Porošenkově mobilizaci, jehož firma Roshen během loňského roku zvýšila své zisky devětkrát - na 34,8 milionu hřiven. Minská jednání trvala 16 hodin mimo jiné proto, že Porošenko nechtěl přiznat, že sou jeho jednotky obklíčeny v Debalcevu. Nese odpovědnost za to, že v něm padlo na 3000 Ukrajinců, které jejich velitelé opustili. Porošenko sice vydal příkaz k organizovanému ústupu z „kapsy“ či kotle, avšak s tím, že vojáci o něm budou uvědoměni teprve 15 minut před vstupem příměří v platnost. Porošenko tak učinil z obavy, že pokud je nechá na živu, přijdou se zbraní v rukou na Majdan. Pak je cynicky označil za hrdiny. Situace na Ukrajině se mění. Jde o to, aby si Ukrajinci po příštím Majdanu do čela státu vybrali politika míru a nikoliv fašistu.



AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 21 Únor 2015 06:34 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz