Svět v roce 2015 podle Baracka Obamy


(foto whitehouse.gov)Podle mnoha názorů -- a neřešených krizí a konfliktů -- bude rok 2015 plný otřesů a možná i zvratů, a zásadní role v něm samozřejmě připadne Spojeným státům. Co se tedy svět dozvěděl z už šestého projevu Baracka Obamy o stavu Unie?



 

 

Pozitivním zprávám jednoznačně vévodila slova o normalizaci vztahů s Kubou, tedy prezidentovými slovy o „ukončení politiky, která byla už dávno za datem spotřeby“. Dvoustranná jednání v Havaně už mezitím začala a Kongres by měl podle Obamy letos jednat také o ukončení více než padesátiletého embarga.

Pozitivní – tedy deeskalující -- je i Obamův pohled na Írán. „Do jara máme naději dojednat komplexní dohodu, která zabrání Íránu získat jaderné zbraně, zajistí bezpečnost Americe a jejím spojencům – včetně Izraele – a odvrátí další blízkovýchodní konflikt,“ prohlásil s tím, že dohoda není sice jistá, ale protiíránské sankce, které připravuje republikány ovládaný Kongres „zajistí jen to, že diplomacie selže, Amerika se vzdálí svým spojencům a Írán znovu zahájí svůj jaderný program. Proto budu vetovat veškeré návrhy sankčních zákonů, které nynější proces ohrozí.“ Otázka Íránu západní politickou scénu nicméně očividně polarizuje. Zatímco v tomto ohledu už Obamovi vyjádřili podporu ministři zahraničí EU, Německa, Británie a Francie, kteří rovněž odmítli jakékoli další sankce proti Íránu, republikánský Kongres si na březen pozval „na argumentační výpomoc“ izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, jehož osobnost opřená o vlivné americké proizraelské lobby má donutit Bílý dům, aby sankce proti Íránu akceptoval. Nejnovější zprávy nicméně ukazují, že Barack Obama už v pondělí důrazně vyzval šéfa izraelské vlády, aby nezkoušel tlačit Kongres k dalším sankcím, a náladu v Bílém domě jasně vykresluje fakt, že jak Obama, tak i jeho ministr zahraničí John Kerry vyloučili možnost, že by se s Netanjahuem během jeho pobytu v USA vůbec setkali. Není bez zajímavosti, že na Obamově straně – a tedy proti svému premiérovi – stojí i izraelská tajná služba Mosad, která varuje, že sankce ukončí diplomacii a donutí Írán získat jaderné zbraně. Informace o rozkolu mezi Netanjahuem a Mosadem byla následně sice oficiálně popřena, nicméně „informační balónek“ už je na světě a svůj účel dozajista plní.  

 

Čína bez práv

Íránská otázka nebyla v projevu jedinou, v níž se Obama snažil stavět do role mírotvorce, byla ale jednou z mála, v níž byla tato role uvěřitelná. „Dnes, poprvé od 11. září, naše bojová mise v Afghánistánu končí,“ prohlásil. „Před šesti lety v Iráku a Afghánistánu sloužilo bezmála 180 tisíc amerických vojáků. Dnes jich zbývá méně než 15 tisíc.“ Před rokem přitom už USA neměly v Iráku skoro žádné vojáky, ale v létě jich dorazily tři tisíce, dalších 10 tisíc se jich v listopadu „objevilo“ v Afghánistánu, k čemuž jako bonus přibylo ještě bombardování pozic Daeše (Islámského státu) v Sýrii. V projevu Obama zopakoval, že od Kongresu „potřebuje schválení“ pro válku proti Daeši, byť ji vede už dlouhé měsíce – neústavně a jakoby nic, s argumentem, že může vést válku sám od sebe. John Kerry zkouší úspěch amerických náletů proti Daeši přifukovat tvrzeními o „rozhodném zastavení“ postupu brutálních džihádistů, přičemž se do médií vypouštějí informace, podle nichž Američané zabili už 6 000 členů Daeše plus polovinu jeho vedení. To nicméně zpochybňuje i nedávno odvolaný ministr obrany USA Chuck Hagel s tím, že žádný z těchto údajů nelze nijak prokázat. Jinými slovy, z hlediska válčení se Barack Obama od jestřábů typu Johna McCaina liší především rétoricky.

Výbušnou situaci na Blízkém východě přitom Barack Obama zmínil jen letmo, což američtí politologové mají za náznak ústupu z regionu: „Blízký východ je chaos. Odpovědi neexistují, nikdo žádné nemá, a tak bylo moudré se tomuto tématu vyhnout,“ míní například Allan Lichtman z American University. A expert na Sýrii Joshua Landis dodává: „Zapomeňme na demokracii, vracíme se k podpoře autokratů v Egyptě, Saúdské Arábii nebo v nové irácké vládě. Vše je nyní motivováno bezpečností, bojem proti terorismu a bojem proti vzestupu islámského extremismu ve světě, který je velký, chudý a je v něm spousta zbraní.“

K ukrajinské krizi se americký prezident vyjádřil na pohled rozhodněji, byť ve výsledku nepřesvědčivě. „Držíme se zásady, že větší státy nesmějí zastrašovat ty malé – a odmítáme tak ruskou agresi, podporujeme ukrajinskou demokracii a ujišťujeme o své pozici naše spojence v NATO,“ prohlásil prezident země, která od druhé světové války napadla přes padesát „menších“ zemí, loni zablokovala další rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která vyzývala Izrael k ukončení okupace palestinských území, a vzápětí pohrozila ukončením pomoci palestinské samosprávě, pokud bude žalovat Izrael za válečné zločiny. Podle Obamy je nynější americká politika vůči Rusku – v rámci ukrajinské krize – správná, „izolovala“ Putina a zanechala ruskou ekonomiku „v troskách“, načež Washington odmítl ukrajinsko-ruskou dohodu o zastavení palby coby „ruský okupační plán“.

S podobným pohledem na práva ostatních zemí se Obama vyslovil také k Pekingu: „Čína chce určovat pravidla hry pro nejrychleji se rozvíjející region světa. To by naše dělníky a podniky stavělo do nevýhodné pozice. Proč bychom to měli dopustit? Pravidla máme určovat my. My máme určovat hrací plochu. Proto žádám obě (politické) strany, aby mě pověřily právem rozvíjet obchod k obraně amerických pracujících, prostřednictvím nových obchodních smluv od Asie po Evropu, které nejsou jen svobodné, ale rovněž spravedlivé.“ Jinými slovy, Čína nesmí „určovat pravidla hry“ ve svém vlastním okolí, které Obama pro jistotu nejmenoval, protože by pak musel říci, že Čína v Asii nemá žádná práva.

Řeč je přitom o řadě smluv o volném obchodu, které Čína uzavřela loni v listopadu na summitu APEC. Pokud by Peking v tomto směru uspěl podle svých představ, globální ekonomika by získala odhadem 2,4 bilionu dolarů, zatímco v souvislosti s případnou americkou TTP odhady Pacific Economic Cooperation Council (PECC) mluví o 223 miliardách dolarů. Už loni v listopadu se Rusko postavilo ve střetu s USA jednoznačně za Čínu: „Je očividné, že Transpacifické partnerství je jen dalším pokusem USA vybudovat architekturu regionální ekonomické spolupráce, z níž by Spojené státy těžily,“ prohlásil Vladimir Putin. Spojené státy přitom z TTP dopředu vyloučily dva hlavní asijské státy, Čínu a Indii, na něž podle všeho nemají dostatek pák. 

 

K lepším zítřkům

V pořadí už šestý projev Baracka Obamy o stavu Unie byl ale podle všeho především oficiálním zahájením budoucí prezidentské kampaně, v níž stávající šéf Bílého domu v noci na středu vymezil hranice mezi oběma americkými stranami, demokraty a republikány. V ekonomických otázkách byl Obama, který už nemůže znovu kandidovat, dokonce svým způsobem mnohem radikálnější než doposud – zopakoval „nedotknutelnost“ návrhů typu zdravotního pojištění, placené nemocenské pro zaměstnance, státní pomoci v péči o dítě nebo placené mateřské, což na jedné straně může usnadnit život milionům Američanů, zatímco na straně druhé alespoň přibližuje Spojené státy standardům vyspělého světa.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB